autor: Muckátko :o*
Další týden uběhl jako voda. Bill to skoro ani nepostřehl. Měl sotva čas přemýšlet nad jinými věcmi. Vyučující ve škole se snažili dohnat veškeré učivo, které chtěli stihnout probrat, aby mohli vypsat zkouškové termíny a mít tak delší prázdniny. Když neseděl Bill ve škole ani doma nad školními povinnostmi, měl směnu v knihovně. Volali je s Noelle častěji než kdy jindy, protože studenti, kteří nechali odevzdávání seminárních, semestrálních a ještě bůhví jakých prací na poslední chvíli, teď běhali do knihovny, aby si vypůjčili knihy, které k vypracování potřebovali. Přesčasy se tentokrát nevyhnuly ani Noelle a Billovi. Nikdy je tam nezdrželi déle než hodinu navíc, ale i tak jim to narušovalo denní harmonogram. Bill se vracel domů totálně unavený. Sotva dokázal neusnout ve sprše a jakmile se jeho tělo dotklo postele, byl tuhý a spal tvrdě až do rána.
Komu se však ten samý týden neuvěřitelně vlekl, byl Tom. Měl sice výjimečně více práce než jindy, ale i tak počítal málem každou minutu z každého dne. Jeho miláček se tu celý týden neukázal a ať jezdil po městě, jak chtěl, nepotkal jej. Několikrát zůstával stát u knihovny až do zavíracích hodin, ale ani jednou neměl štěstí. On o Billových přesčasech bohužel nevěděl, protože kdyby zůstal ještě o hodinu déle, štěstí by se na něj usmálo.
*
Bylo půl osmé, když Noelle rozsvítila v šatně a otevřela skříňku. Bill dosedl na lavičku a zasténal.
„Jsem totálně mrtvý!“ zafňukal a prokřupal si ztuhlá záda.
„Yeah! Myslím, že zítra nevstanu,“ přikývla Noelle a hodila Billovu jeho bundu do klína. Bolely ji záda a především nohy, protože posledních pár hodin směny strávila na žebříku.
„Neuděláme si zítra volno?“ vzhlédl k Noelle prosebně.
„Kdykoli jindy bych souhlasila, ale teď před zkouškama by to nebylo nejmoudřejší,“ nazula si boty a zůstala sedět vedle Billa. Ten se sklonil pod lavici a nahmatal svoje kozačky.
„Auuuu!“ sáhl si na záda a pomalu se rovnal.
„Nekňuč a obouvej se! Chci odsud vypadnout,“ zavrtěla se Noelle. Bill tedy nazul obě boty, oblékl si bundu a přehazujíc tašku přes rameno, následoval Noelle ven z šatny. Zhasl a zavřel dveře. Na chodbě se potulovala ještě spousta zaměstnanců.
„Bille? Bille! Počkej!“ ozvalo se odněkud z vrátnice a Bill protočil očima. Už se viděl doma v posteli, ale někdo mu to zřejmě nechtěl dopřát.
„Ano? Co se děje?“ zastavil se a snažil se netvářit příliš otráveně.
„Tohle je pro tebe,“ vtiskla mu do náruče střední krabici a poodstoupila.
„Co je to?“ zeptal se Bill, ačkoliv věděl, že to žena asi těžko bude vědět, když je ta krabice zavázaná.
„To nevím. Leží mi to tu už pár hodin, ale kvůli tomu fofru jsem ti to nemohla dát.“
„A kdo to sem přinesl?“ zajímal se Bill. Ta krabice sem asi nedošla sama, že ano. Neměla nožičky.
„Nějaký muž. Vysoký, hnědovlasý, určitě měl pod 30. Byl moc zdvořilý. Moc mile mě prosil, jestli bych ti to mohla později předat,“ usmála se žena. Skoro vypadala zamilovaně. Bill i Noelle vykulili oči, protože oba dobře věděli, kdo sem zavítal, ale nechtěli věřit, že ta žena mluví o tom stejném muži, který se tu poprvé choval tak nevychovaně a rozmazleně.
„Tak děkuji moc,“ poděkoval Bill a vyšel s Noelle z vrátnice.
„Co v tom je?“ šňupala Noelle kolem krabice.
„Nevím. Nebo jsi mě viděla, jak ji rozbaluju?“ zeptal se ironicky.
„Tak to otevři!“ popohnala Billa.
„Nebudu to tady rozbalovat. Počkám až domů, co když v tom bude něco, co by tě mohlo pobouřit?“ zasmál se Bill, ale moc by se nedivil, kdyby se trefil. Přece jen oba věděli, za jakým účelem se ti dva schází, takže v krabici mohla být klidně nějaká erotická hračka, porno kazety, nebo nějaký obleček nadrženého králíčka.
„Mně už nic nepřekvapí. Dělej!“ přikázala mu a sledovala Billův úšklebek, když rozvazoval mašli a odklápěl víko.
„Růže?“ vyhrkla Noelle překvapeně, když Bill z krabice vytáhl červenou růži. Noelle se šklebila, ale Bill se jemně usmíval. Přivoněl si k ní a podíval se zpět do krabice. Roztáhl šustivý papír a vzal si obálku. Byla otevřená, takže jen vytáhl lísteček, který v ní byl.
„Jde ti k očím,“ přečetl, co bylo napsáno na kousku lístečku.
„Není tohle náhodou ta bunda…“ začala Noelle a držela kus béžového oděvu nad hlavou.
„…Na kterou už druhý měsíc šetřím prachy. Jo. Je to ona,“ přikývl Bill a vzal si od Noelle svůj dárek. Byla to kožená bunda béžové pastelové barvy, ozdobená množstvím zlatých cvočku a hrotů se zipem, který se táhl šikmo od pravého lemu až nahoru, kde končil pod dvěma límci. Bill si ji zamilovaně prohlížel.
„Jak mohl vědět, že ji chceš?“ ptala se ho Noelle.
„Nemám nejmenší tušení,“ zamumlal Bill a skoro mu utekla slzička radosti.
„Nerada to říkám, ale možná ten Tom není úplně k ničemu,“ přiznala Noelle. Bill se zasmál.
„Zníš, jako bys mi konečně schválila ženicha, ačkoli jsem se teprve minulý týden dověděl jeho jméno, a navíc ještě ne od něj,“ poskládal Bill bundu zpět do krabice, přihodil dovnitř růži i vzkaz a nasadil na ni víko.
„Příčí se mi to, ale co nadělám. Jen jestli ti to neposlal jen proto, aby sis na něj přišel po týdnu zase zajezdit,“ zkřivila ústa.
„Nikdo neříká, že se za ním hned zítra poženu, abych mu svým tělem poděkoval za dárek. Nemám na to teď ani pomyšlení.“
„Tím líp, alespoň si nebude myslet, že jsi jak pes a přiběhneš na zavolání,“ zavřela Noelle dveře a šla vedle Billa po chodníku.
„Nezapomeň, že pokaždé jsem to byl já, kdo za ním jel. Až na ty záchody,“ připustil.
„No joooo pořád. Koukej natáhnout krok. Támhle ti přijíždí tramvaj. Uvidíme se zítra,“ rozloučila se.
„Do prdele! Tak zítra!“ nabral Bill tempo a dobíhal k tramvaji. Zamával Noelle z okna a zmizel za rohem i s tramvají.
*
„Možná byste neměl toho psa nechávat běhat po okolí bez košíku, pane Kaulitzi!“ upozornila jej stará žena, která si pravidelně chodila pro léky do nedaleké lékárny a občas se stavovala u své nejlepší kamarádky, která bydlela ve stejném domě jako Tom, akorát v prvním patře. Bohatý synáček staré mámě koupil luxusní byt, aby ji vystrnadil z domu, a tahle ježibaba za ní obden chodí, aby mohly pomluvit celé okolí.
„A koho by měl asi tak kousnout, když tu nikdo není?“ zeptal se Tom otráveně.
„Třeba mě,“ ukázala na sebe a odemkla si vchod do domu.
„To by mu nejspíš vypadaly všechny zuby,“ zamumlal Tom tiše a otočil se k té bábě zády. Tyhle starochy není radno podceňovat. Taky by se mohl jednou dočkat pořádného škrábance na svém autě. Babka jen mávla rukou a zmizela v domě.
„Tak pojď už! Nebaví mě to!“ zavolal Tom na psa, který chvíli očichával keřík a pak se rozeběhl za Tomem. Bylo sice už půl desáté, ale Tom měl pocit, že by ještě pár hodin spánku bez mučení zvládl.
„Pošta? Tak brzy?“ podivil se Tom, když hodil pohled na svoji schránku. Viděl přes škvíru, že ve schránce něco je. Našel klíče a odemknul mini zámek. Zamračil se, když vytáhl obálku, a schránku zamknul. „To je divný. Pošťák chodí až po poledni,“ koukl na psa, který poskakoval kolem jeho nohou. Vyjel výtahem do patra a zavřel se v bytě. Hodil klíče na botník a koukl na obálku. „Tak poštou to asi nepřišlo,“ pověděl psovi, který se otočil zády a běžel do svého pelechu. Tom se zamračil. „Až ty budeš chtít žrádlo, taky mě to nebude zajímat a půjdu si lehnout,“ odfrkl si a začal obálku rozbalovat. Stála na ní jen adresa a chybělo razítko pošty i známka, takže bylo jasné, že tu obálku do schránky musel hodit někdo jiný.
„No do prdele!“ vydechl Tom a dopadl na pohovku, když z obálky vyjela fotka. A že to nebyla jen tak nějaká fotka! Nahý hrudník oblečený pouze do béžové kožené bundy, která mu nápadně připomínala tu, kterou daroval svému drobečkovi. Že to opravdu je on, mu potvrdila jeho levá propíchnutá bradavka, která byla bundou schovaná jen napůl.
Sedí perfektně! Díky
Vzkaz o třech slovech na zadní straně fotky vyvolal na Tomově tváři široký úsměv. S rozšířenýma očima se díval na bělostný hrudník spoře oděný do jeho dárku, zatímco jeho pravačka pomalu sjížděla z hrudníku do jeho kalhot.
„Och kurva kurva kurva!“ zanadával spokojeně, když stiskl svůj malinko naběhlý penis. Tak přece jen to dneska stálo za to vylézat z postele!
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 15
Tu poslední větu není třeba komentovat.
Tak tenhle díl mi vyvolal přiblblej úsměv na tváři :))) To s tím dárkem bylo úžasný, hlavně ta růže byla taaak romantická 🙂 Je vidět, že už tu fakt nejde jenom o sex 😛
Další epizodu bych prosila nejlíp ještě dnes 😀
Tak tenhle díl mi vyvolal přiblblej úsměv na tváři :))) To s tím dárkem bylo úžasný, hlavně ta růže byla taaak romantická 🙂 Je vidět, že už tu fakt nejde jenom o sex 😛
Další epizodu bych prosila nejlíp ještě dnes 😀
Aaaaaaaa už nech je tu nová kapitola! XD
Milujem túto poviedku <3
Dobrovoľne a bez týrania priznávam, že to je najlepšia poviedka na TWC!!!!!!!!!
Jezisi, ale dneska to bylo nadherne a takove .. romanticke :)) A hlavne mi to od obou prislo rozotmile ..
Doufam, ze v pristim dile by se nekdy mohli sejit a treba is popovidat 🙂
Já tuhle povídku prostě miluju! ♥
Cělý díl jsem se musela jenom přiblble usmívat! Teda pokud nepočítám chvilky, kdy jsem díky Noelle nebo Tomovi musela vyprsknout smíchy, protože ty jejich hlášky jsou občas opravdu něco 😀 Ti dva mě dokážou snad pokaždé rozesmát 😀
Sakra, Tom mě táááák potěšil! Já nevím, jestli si to uvědomuje už i on sám, ale on musí být do Billa totálně zblázněný! Kdyby mu byl Bill ukradený, tak by se vyprdl na nějaké objíždění města a čekání před knihovnou jen proto, aby Billa spatřil. A přesně tohle mi vhání úsměv na tvář, protože Bill Toma dostal! 😀 A taky by mě ani nenapadlo, že by Tom mohl Billovi poslat dáreček. Vážně mě Tom dneska jenom mile překvapuje a jsem z toho šťastná! A beztak by mě zajímalo, jak se zrovna trefil do téhle bundičky. Buď mají s Billem stejný vkus, nebo fakt nevím 😀 Sledovat ho asi nesledoval, protože pochybuju, že by za Billem nedošel, kdyby jej viděl. No, já zas nad tímhle moc přemýšlím 😀 Prostě se Tomovi ta bunda líbila a tečka. Ovšem ta fotka, co Bill poslal Tomovi! ♥ Chci ji vidět! 😀 😀 On Toma takhle navnadí a kdo ví, kdy za ním dojde. I když jej chápu, že nemá čas a hlavně, taky bych nedošla..apřesně jak řekla Noelle, aby si nemyslel, že mě bude uplácet dárečkama a že dojdu jak on si pískne.
Ale i přes to, se neuvěřitelně těším, až na ním Bill dojde! Tak moc bych chtěla volný víkend pro Billa! Ale bez učení!!! Jenom s Tomem! 😀
Moc děkuji za další díl! ♥
Verejne se priznavam, ze jsem se do te povidky zamilovala <3 Po celou dobu cteni jsem se musela usmivat, je dokonala. Fakt jsem teda necekala, ze Tom Billovi koupi darek a uz vubec ne, ze mu Bill odpovi, a jeste k tomu takovym zpusobem, ale naprosto me to dostalo. A uplne me rozneznuje, jak si Tom Billa nazyva svym milackem apod. Je na nem videt, ze se do nej totalne zamiloval a jak tak vidim, Bill do toho taky nema daleko. Hrozne se tesim na pokracovani 🙂
To je úúúúplne skvelá kapitola. Som rada, že sa Tom rozhýbal a celkom ma prekvapil – milo. A aj Bill, že si dal námahu a tak pekne vtipne poďakoval. Bolo to strašne milé. A posledná veta ma dostala úplne:D Ďakujem za kaptilou a neskutočne sa teším na ďalšiu.
No teda! 😀 To si mě teď teda dost dostala 😀 Bylo to naprosto úžasný!!
Hrozně se mi líbí to, jak se, pomalu ale za to jistě, začínají v Tomovi probouzet nějaké city. A například to, že na Billa čekal před knihovnou, bylo vážně milý! Samozřejmě o darované bundě ani nemluvě! Je vidět, že mu Bill začíná scházet a pozor!-historicky první slova, který si nějak sdělili! 😀 😀 Sice to nebylo přímo řečený a ani ne zrovna z očí do očí, ale to nevadí! 😀 Hlavní je, že už nějaký to slovo padlo! A to mě asi potěšilo nejvíc 😀 Pevně totiž věřím v to, že si už příště něco řeknou 🙂
No ale Billovo poděkování za Tomův dárek bylo vážně úžasně promyšlený! Myslím, že to bylo skoro lepší, než kdyby za ním přišel a poděkoval by mu osobně… i když to by taky nebylo k zahození, tak třeba v příštím díle 😀
Už se moc těším na pokráčko! 🙂 doufám, že tu bude brzo 🙂
Wooow! 😱🥰💖 Holka, ty teda víš, jak budovat atmosféru a navnadit čtenáře 👌Povídka je naprosto úžasná, vlastně čím dál lepší. Valím rychle dál…