Insecure II – Nový domov, nový začátek 10.

číst celé: http://bit.ly/10W0MzO

autor: Wind

Když jsem psala Tomovu část, znělo mi do sluchátek I can wait forever, Perfect a I miss you od Simple Plan… jestli chcete, můžete si to k tomu pustit. Je to docela dobrý způsob, jak ještě podtrhnou potřebnou atmosféru. Ale to je jen taková drobná poznámka. Už nebudu zdržovat. Hurá do čtení. Wind

Anett

Došli jsme k ohradě. Slunce zrovna zapadalo, my se dívali na jeho rudou záři mizící za obzorem. Teď nebo nikdy.

„Bille…?“
Will sebou znatelně trhl. Ha!
„C-co jsi… jak jsi… říkala jsi něco?“ Najednou je roztěkaný. Chce vědět, jestli jsem mu opravdu řekla Bille? Ano, řekla.
„Wille… stalo se něco?“
„N-ne, jen… přeslechl jsem se. Nic se nestalo. Tak… zítra odjíždíme… co budeš dělat ty?“

Nepřeslechl ses.

„Já? Clair po mně chce, abych jí ještě s něčím pomohla, takže… nejspíš zase budu třídit horu dokumentů. Zůstanu tady, dokud se nevrátíte a pak… pojedeme s Tomem zase zpět na naši stanici.“
„Aha…“

„Anett, Wille! Pojďte zpátky, Andy bude vyprávět zase nějaké svoje historky!“ Georg nás zavolal zpátky. Nevadí… co jsem chtěla, jsem udělala.


Tom

Anett s Billem někam odešla. Nedíval jsem se za nimi. Nemohl jsem. Bolelo mě vědomí, že s ní je schopný normálně mluvit, smát se… nebát se. Čím déle tu jsem, tím víc na mě dopadá tíha mého činu. Navíc… zítra odjíždíme. Budu několik dní v Billově těsné blízkosti. Co budu dělat? Jak se bude chovat? Jak se mám chovat já? Nechci tam. Ale zároveň se nemůžu dočkat. Jak moc bych si přál, aby se stal zázrak a Bill mi byl schopný odpustit. Na druhou stranu tomu moc nevěřím.

Andy vyprávěl nějakou zábavnou historku. Hádám, že byla zábavná, protože se všichni smáli, ale já ani nevnímal, o čem mluvil. Koutkem oka jsem se podíval na Billa. Smál se, ale nebylo to úplně upřímné. Na chvíli jsem se na něj zadíval. Černé vlasy stažené do culíku, v očích se mu odrážely plameny táboráku. Celému jeho vzhledu dodávalo světlo ohně na příjemné tajemnosti. Úžasný.

Jeden pramínek vlasů mu sklouzl do tváře a on si ho zase zastrčil za ucho. Můj pohled zůstal na jeho prstech. Vždy byly štíhlé, jemné. Představil jsem si, jak nádherné by bylo moci se těch prstů dotknout, proplést je se svými. Pohladit jeho krásnou tvář, nechat ho se opřít do pohlazení, proplést mu prsty do vlasů a pak je nechat jen tak splynout. Dívat se do jeho očí a vidět v nich zase ty jiskřičky štěstí a lásky. A pak… líbat ty jemné tváře… narůžovělé rty.

Srdce se mi sevřelo žalem. Tohle už nejspíš nikdy nebudu smět. Nikdy už v náručí nesevřu to křehké stvoření. Nikdy nebude schopný v mém sevření najít útěchu a pocit bezpečí. Už ne. Já sám jsem toho příčinou. Copak to neříkal? Nebyl by schopný se u mě skrýt před nebezpečím, když jedno velké nebezpečí číhá právě v mé náruči. Bože… co jsem to udělal.

Po nějakém čase počet lidí u táboráku řídl, a tak jsem se taky rozhodl odejít do postele. Musím být na zítra připravený. Nevšímal jsem si pohledů Anett, které na mě vrhala celou dobu. Byl jsem moc zahloubaný do vlastních myšlenek, než abych se zabýval ještě něčím takovým.

V chatce jsem zalezl do sprchy. Potřeboval jsem se trochu uvolnit. Tímhle způsobem celou noc neusnu a zítra budu nepoužitelný. I když… sprcha mi stejně nejspíš moc nepomůže.

Anett

Už u táboráku jsem mohla zřetelně vidět, že Tom se vůbec nebavil. Možná se snažil občas se s námi zasmát, ale i Will předstíral lépe. Oba jsem je pozorovala a ani jeden z nich se nezdál být v pořádku. A k tomu Willova reakce. Opravdu tady něco nehraje.

Když jsem přišla do chatky, Tom byl ve sprše. Musí se na zítra připravit. Doufám, že se nikomu z nich během té výpravy nic nestane. Podle toho, co jsem slyšela, jedou do hor, tam posledně směřovaly stopy po škodné. I když ještě není zima, hory jsou tu zasypané sněhem. I v létě je na některých hřebenech víc než dost sněhu. Tom nemá sníh rád, vyprávěl mi o tom.

Tom

Vylezl jsem ze sprchy už v triku na spaní a trenkách. Anett už byla v pokoji.

„Tome… ráda bych se tě na něco zeptala.“
Zněla nějak… jinak než jindy. Neměl jsem z toho dobrý pocit.
„A nepočkalo by to na jindy? Chtěl jsem už jít spát, však víš… zítra odjíždíme, tak…“
„Ne, potřebuju si o tom promluvit hned. Posaď se tady.“
Neměl jsem z toho dobrý pocit. Vážně ne. Ale posadil jsem se na svoji postel a čekal, co se bude dít. Bude hloupé, když přiznám, že jsem měl trochu strach?

autor: Wind

betaread: J. :o)

6 thoughts on “Insecure II – Nový domov, nový začátek 10.

  1. Jajaj, já mám strach za Toma, na co se jej bude Anett vyptávat. Osobně si tedy myslím, že se už tam zeptá na Willa/Billa. Ale nevím. Minule jsem si taky myslela, že Na Toma volal Bill a nebylo to tak 😀 Každopádně když z toho má Tom špatný pocit..no, budu se muset nechat překvapit 🙂
    A mě je Toma líto čím dál víc. Já trpím pomalu s ním. Ty jeho pocity, myšlenky..vážně je mi z toho moc smutno. Hrozně bych chtěla, aby se to už všechno vyřešilo, a Tom se tak nemusel trápit, ale vím, že to ještě tak brzy nebude. Taky se mi nelíbí to, že jak se vrátí z výpravy, tak už nejspíš Tom odjede zase zpátky a to vážně nechci 🙁 Mám strach, že když odjede, tak se už kluci nesetkají 🙁
    Moc děkuji za další díl 🙂

  2. Tusim, o cem bude jejich rozhovor, pokud nas zase necim neprekvapis :p A mela jsem pravdu, Anett je fakt chytra holka, jde na to dobre 😀 Mne by na tom vsem taky neco nesedelo a asi bych to nenechala jen tak byt.
    Stejne jako Toma me zajima, jak se Bill bude na te vyprave chovat, na druhou stranu, on si s tim asi taky lame hlavu. Sice je mi hrozne lito Toma, ale pro Billa to taky urcite neni nejlehci, porad mu Tom pripomina onu noc a ma jen strach, ze by se to mohlo opakovat. Nedivim se mu. Ale ja verim, ze to nakonec oba prekonaji a Anett si mozna zahraje na dohazovacku 😀
    Moc se tesim na pokracovani <3

  3. Tomove myšlienky sú krásne, dúfam, že sa stanú skutočnosťou. Anet sa mi páči, že rieši veci tak nenásilne ale rozhodne. Skrátka chce vedieť na čom je, ale ani jednému nechce ublížiť. Je mi čím ďalej, tým sympatickejšia. Strašne sa teším na pokračovanie. Som zvedavá ako dlho bude Billovi trvať, kým začne Tomovi veriť.

  4. [1]: Svou poznámkou jsi mi vnukla celkem zajimavý nápad na kousek pokračování. Díky, už jsem nevěděla, jak to na konci zpracovat 😉 😛

    [2]: Přímo jako dohazovačku bych ji možná neviděla. Nevím, jak by chtěla Billa přesvědčit o tom, že by měl s Tomem zase být. To by asi nebylo zrovna nejlehčí… ale upřímně úplně na začátku povídky mě to taky napadlo.

  5. [5]: Kdyby se nic nestalo, bylo by to nudný. Já bych chtěla, aby se něco stalo a posunulo je to dál, ale to nezáleží na mně 😀 já už to nepíšu 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics