Novel of Dreams – Our Life 5.

číst celé: http://bit.ly/19aboj3

statistika: http://bit.ly/19aboj3+

TOM

„Jdu si sednout, ok?“ zahulákám na Billa přes dunící hudbu mezi rozvášněnými lidmi na tanečním parketu. Nebylo zde slyšet ani vlastního slova. Vypili jsme s Billem několik drinků a tancovali už snad hodinu.

„Jo,“ kývnul na mě a ještě tancoval. Chtěl zřejmě dotancovat tuhle písničku. Anebo taky tancovat celou noc. Nějak to tu rozjel na to, že to je obvykle pěkný suchar. Už jsem byl po dnešku unavený, bolely mě nohy a po určité dávce alkoholu na mě lezla depka. Proto jsem se od něj vzdálil a protáhl se mezi několika lidmi k baru, kde jsem se usadil a objednal si už jenom džus. Jakmile mi barman dodal drink, podepřel jsem si hlavu rukou a začal protáčet mezi prsty deštníček z nápoje. Začínala mi už z té šílené hudby třeštět hlava a bylo mi vedro.

„Tome? Jsi to ty?“ ozve se náhle poblíž u mě, načež mi někdo sáhne na rameno. Nechápavě vzhlédnu a podívám se na obličej nad sebou.

„Tai,“ vydechnu překvapeně. Ježišmarja, co ten tady dělá?! Na Maledivách?!

„No ahoooj,“ zasměje se a hned mě obejme.

„Ahoj, já…“ řeknu zaraženě, „co tady děláš, proboha?“ promnu si oko, zda to není nějaká halucinace. Tai tam ale stál dál, dokonce se usadil vedle mě.

„Jsem tu na dovolený s kámošem, i když spolu zároveň šukáme, když není nikdo po ruce,“ začne se smát. „Bože, to už je tak dlouho. Nějaký 3 roky?“

„Možná skoro čtyři,“ pousměji se stále trochu zaraženě. Skloním pohled a před očima se mi objeví všechny naše experimenty, když jsme byli ještě mladší. Byl to můj první „přítel“.

„A jak žiješ? Co tu vůbec ty děláš?“ usměje se.

„Jsem tu s přítelem,“ podívám se na něj, ale poté ucítím jistou tíhu na prsteníčku, „vlastně teď už s manželem,“ ukážu mu pobaveně snubní prstýnek.

„No, to si děláš prdel! Tomi se mi provdal! Slibovali jsme si, že to stejně uděláme jednou spolu!“ začne se smát a obejme mě rukou. Nadechnu se, ale Bill náhle přišel, celkem se usmíval. Podíval se na mě a poté na Taie.

„Ahm,“ pousmál se a usadil se ke mně z druhé strany.

„No, tohle je Bill,“ řeknu Taiovi. „Bille, Tai,“ představím je.

„Ty musíš bejt pěknej magor, brácho,“ zasměje se Tai směrem k Billovi a mě pohladí po boku rukou, jíž mě objímal. Bill nejspíš nebude nadšený z toho, jak mě tu objímá.

„A to proč?“ podzvedne s úsměvem obočí. Pohlédne na to, jak mě Tai pohladil. Však to říkám.

„Vzít si tohle moje stvoření je docela odvaha, viď?“ zasměje se Tai a dá mi pusu na tvář. Jen se pousměji.

Možná to už teď trochu přehání, ale časy s ním byly pěkné. Měli jsme hezký vztah. Hodně jsme experimentovali, ačkoli jsme k sexu nakonec nikdy nedošli. Díky Taiovi jsem zjistil, že jsem gay. Byli jsme si hodně blízcí. Časem ten vztah ale vymizel, obzvlášť, jak jsem šel na vysokou a všechno kolem Molly… Ach jo, je mi to až líto. Tai byl vždycky úžasnej kluk. Vzpomínám si, jak mi jednou na louce vázal na prst pampelišku se slibem, že si mě za pár let, až se oba uklidníme, vezmeme. Bohužel… ne všechny sliby se splní. Já jsem teď s Billem. Vlastně jsem ani nečekal, že bych Taie ještě někdy v životě potkal, natož tady.

Bill tomu očividně moc dobře nerozuměl.

„Jak se to vezme… Já toho ale nelituju,“ usměje se a koukne se na mě. Nadechnu se, ale Tai mě předběhne.

„Tak jako tak jsi mě pěkně naštval. Tom je totiž navždycky zaslíbený mně,“ zasměje se. „Vzpomínáš, jak jsem ti na louce říkal, že si tě jednou vezmu?“ podívá se na mě s úsměvem.

„Jo, zrovna na to vzpomínám. Zavázal jsi mi na prsteníček tu pampelišku, jenže pak zafoukal vítr a všechno nám to nalítalo do obličeje,“ zasměji se.

„Jo, vyndával jsem ti to z těch tvých dredů snad půl hodiny. Kams je vůbec dal?“ projede mi prsty copánky.

„Chtělo to nějakou změnu,“ pokrčím s úsměvem rameny. „Navíc teď se chystám na krátko.“ Zatím sice nemám přesnou představu, ale už mě nebaví se o to pořád starat. Když to budu mít krátký, nebudu s tím mít tolik práce. To i Bill pootevře pusu.

„Na krátko?“ vydechne a napije se drinku. „Ahm a vy… odkud se znáte?“ Nikdy jsme si moc o bývalých kromě Briana nepovídali. Nebylo to dobré téma. Jenomže jsme to i přesto měli nejspíš udělat. Teď jsme manželé a on prakticky nic neví o mém životě, a já zas o jeho.

„Odkud se známe? To je vtip?“ rozesměje se Tai.

„Neptal bych se, kdybych to věděl,“ ušklíbne se Bill s úsměvem. Semknu rty k sobě.

„Já tomuhle klukovi ukázal, že miluje čůráky. Já ho připravil o panictví,“ zavrtí pobaveně hlavou. Cože? To není pravda.

„Aha,“ vydechne Bill a lehce přikývne hlavou.

„Ne tak docela,“ upřesním. „S tebou jsem hodně experimentoval, ale můj první byl Brian,“ kývnu hlavou.

„No nekecej, žes fakt chrápal s tim učitelem!“ rozesměje se Tai. „To byl ten, jak jsi mě s ním podvedl?“

Podvedl… Nesnáším to slovo. Na okamžik přivřu oči a kousnu se do rtu, až nakonec přikývnu na souhlas. Je pravda, že jsem ho… podvedl, ale tak… on taky nebyl jenom se mnou. Aspoň si to dodnes myslím. Navíc to nebyl až tak úplně vztah. Byl to takový volný vztah, jaký jsem se snažil uzavřít s Billem při své ztrátě paměti. A s Brianem to šlo prostě samo. Vzájemná přitažlivost. Něco na něm bylo, stále na něm něco je. A já už nikdy nic z tohohle nebudu mít… Protože jsem se… oženil… s Billem… Uuuhhh…

„Myslím, že k minulosti toho už asi bylo dost, hm?“ brouknu. Dopiju džus a zvednu se. „Potřebuju chvíli na vzduch.“

„Tomi,“ natáhne se po mně Bill a zvedne ke mně ihned oči. Ty seš teď taky pěkně vožralej. Nechám ho tam být a odejdu z klubu. Když jsem vyšel z budovy, rozhlédl jsem se po tmavé ulici a rozešel se podél svítících lamp, až jsem zašel za roh, kde byla lavička. Po chvíli váhání jsem se tam nakonec usadil a zapálil si cigaretu. Nevím proč, ale uvnitř mne je stále malý tvor, který mě kouše pokaždé, když uvažuji nad manželstvím s Billem. Nemám pocit, že bych toho litoval. Jen začínám nabývat dojmu, že jsme s tím možná mohli ještě počkat. Vím, že jde jen o papíry a prsten, co se mezi námi změnilo, ale připadám si náhle spoutaný jako řetězem. Předtím, ať se dělo cokoli, mohl jsem se sebrat a odejít. Teď můžu taky, ale už je tu nějaká domluva, nějaké papíry, nějaké zákony. Už nejsem tak volný. Přitom jsem toho ještě tolik nezažil… a už jsem spadl do chomoutu. Nechci se s ním rozvádět ani ho opouštět, ale i přestože jsem šťastný, začíná mě celé tohle manželství podivně vysilovat…
Tome, jste spolu sotva týden, tak se, kurva, seber, nehraj si tu na chudinku a koukej přesunout prdel zpátky za svým manželem.

Nakonec nad sebou jen zakroutím hlavou, dokouřím cigaretu a vrátím se zpátky do klubu. Když jsem přišel k baru, kde jsme předtím všichni tři seděli, někdo mi vmžiku sáhl na rameno. Hned se otočím a vzhlédnu do čokoládových očí. Bill mě hned konejšivě pohladí po zádech a opře se zadkem vedle mě o další barovou židličku.

„Tomi,“ zašeptá a jen mi hledí do očí.

„Hm?“

„Já… o tomhle nic nevím a nebudu z tebe tahat, co se stalo či nestalo. Jen nechci, abys byl smutný,“ řekne mi.

„O nic nejde,“ přikývnu klidně.

„Dobře… Jen nechci, aby sis pokazil večer,“ pohladí mě po rameni. Jasně… Na to mu už jen pokývám hlavou a usadím se k baru.

„Nejsi unavený?“ ujišťuje se.

„Jen běž tancovat, hm?“ usměji se a objednám si vodku s džusem. Ty si budeš pařit, já se tu vožeru do bezvědomí. Oběma nám bude fajn.

„Ne, nejdu,“ zakroutí hlavou a sedne si na židličku.

„Ok,“ pokrčím pouze rameny a začnu nasávat.

V tichosti mě sledoval. Až po chvilce se protáhnul a urovnal si tílko. Nic jsem neříkal ani nedělal. Celkově jsem si ho přespříliš nevšímal. Jakmile jsem dopil sklenku, objednal jsem si sklenku čisté vodky s citronem.

„Jsi na mě naštvaný?“ vyhrknul pak náhle. Bože, už zase.

„Ježiš, proč bych měl bejt zas naštvanej. Nelíbí se ti můj ksicht nebo co?“ zakroutím hlavou. Hodím do sebe vodku a poté nasaji citron. Objednám si další.

„Okay, dobře, promiň,“ brouknul. Zaděláno na další hádku, bezva. Povzdechnu, napiju se, a poté začnu pozorovat, co se děje na parketě.

„Půjdu ještě… na plac,“ vydechne pak náhle a zvedne se.

„Dobře,“ šeptnu už spíš pro sebe a hledím za ním. Vmotal se tam mezi lidi a začal tancovat. Odvrátil jsem se zpět k baru a začal popíjet. Jedna sklenička šla za druhou, až jsem je přestal počítat. Nedával jsem si nic silného, už tak mě bolela hlava. Chtěl jsem odtud vypadnout, ale Bill chtěl tancovat, chtěl si užívat, takže jsem tu musel trčet a čekat, až se vyřádí.

Když jsem se po nějaké době podíval, abych zjistil, zda je v pořádku, hned jsem se ujistil, že si užívá až moc dobře. Vášnivě se v rytmu hudby svíjel uprostřed parketu s vysokým sexy černochem. Točil se kolem něj jako kolem tyče a společně se smáli. Ten kluk držel Billa za boky a tancoval s ním. Kde se tohle v něm bere? A proč na sebe nechá sahat od cizího kluka, když je ženatej? Já se tady jak idiot trápím tím, co se tu dělo s mým bývalým, s kterým jsem už kdysi něco měl, takže jsme si byli blízcí, a on se tam teď nechá ohrabávat od toho odpornýho negra?! To už ale přehnal! Ještě chvíli na ně tiše hledím a vzbouzí se ve mně vztek, až se zvednu a trochu zakolísám. Pak se rozhodným krokem rozejdu k těm dvěma.

„Uhni mi,“ odstrčím nějakého chlápka.

„What?!“ křikne po mně.

„Get out of my way!“ zadrmolím, aniž bych přemýšlel, zda jsem to řekl správně a snažím se dostat přes všechny tančící lidi k Billovi.

„You’re drunk, body! Get out!“ popadne mě ten chlap za tílko a odstrčí mě zpátky k baru. Něco tam na něj zařvu, ale on mi jednu vrazí a už vytočeně se na mě podívá. Musím uznat, že byl docela namakaný a pod těsným trikem se mu rýsovaly svaly na všech frontách.

„You son of a bitch,“ zavrčím na něj. Odstrčím ho z cesty a odejdu z klubu.

Kurva už! Fajn, ať si tam teda zůstane a nacpe si toho velkýho černýho čůráka třeba do krku, ať se s ním třeba zadáví! Nasraně kopnu do popelnice a rozejdu se k přístavu. Tohle jsou líbánky za všechny prachy, kurva. Celý tohle zkurvený manželství je na hovno. Nejradši bych se na všechno vysral. Já si tam vyčítám takovou píčovinu, a on si milostpán jde pak tancovat s nějakým hnusným negrem, který na něj hmatá, jako by byl jeho majetek. Nejsem žádný nervák a možná jsem teď opilý, ale mozek mi funguje pořád správně. Já jsem jeho manžel, je můj! Požádal jsem o odvoz a rozjel se domů na náš ostrov.

BILL

Obtěžovalo mě, jak se po mně plazil. Několikrát jsem ho od sebe odstrčil, ale musel jsem si jednoduše přiznat, že má mnohem větší sílu než já. Chytnul si mě, aniž bych chtěl. Snad jsem i čekal, že by za mnou Tom přišel, ale on nepřišel. Po chvíli jsem se už vážně naštval a zakřičel na toho idiota, aby mě nechal na pokoji a rozešel jsem se pryč. Jo, tancoval jsem s ním a co je na tom? Ale to, že mě ohmatával, to bylo už mimo to, co jsem chtěl. Chtěl jsem jen tancovat, klidně i sám. Tom je na mě naštvaný, navíc je opilý… Tohle je vážně dobrý večer.

Když jsem se konečně prorval davem, šel jsem hned směrem k baru. Jakmile jsem tam ale došel, spadla mi čelist. Tom tam nebyl. Porozhlédnul jsem se ještě po klubu. Třeba je u Taie. Rozešel jsem se dál, díval jsem se po něm všude, ale vážně nikde nebyl. Když jsem byl už ztracený, šel jsem znovu na bar a ptal se barmana, zda ho tu neviděl. Ten mi však oznámil, že ten rasta už odešel. V ten okamžik se mi snad zastavilo i srdce. On odešel? Pane bože, kde… kde je?! Pod vlivem alkoholu a tance mi srdce bilo po celou dobu rychleji, ale teď náhle zastavilo, a poté se zase prudce rozuteklo, jako by mi chtělo vyskočit z krku.

Jen jsem barmanovi poděkoval, a hned se rozešel ven, ač se mi svět maličko houpal před očima. Nebyl jsem opilý, ale ten alkohol jsem cítil. Jen co jsem došel ven, jsem se rozhlédl po ulici a bezradně oddechl. Byl jsem ztracený v tomhle městě a hlavně sám v sobě. Sakra, kam jen šel? Kde ho tady můžu hledat? Možná jel domů… ani on by tady neměl kam pořádně jít. Neznáme to tu ani jeden.

Uvědomil jsem si, kde jsem a kam musím jít, abych se dostal domů. Proto jsem se hned dal kupředu směrem k přístavu. Bylo to poměrně daleko, ale na to jsem nijak nedbal. Shánět tady nějaké taxi a dohadovat se s domorodci jsem nechtěl. Snad bych to teď ani nezvládl. Přidal jsem do kroku a šel dál. Kurva, jak mi vůbec tohle může udělat? Jen proto, že tam s někým tancuju? Já taky držel hubu, když mi představil toho svého kamaráda, který na mě hned vybalil, jak ho učil milovat čůráky. Mohl mi to popsat i s detaily, ty vole. To mu nedojde, že o něj třeba budu mít starost, strach? To jsou líbánky… Krásnější jsem si vybrat nemohl. Co pořád dělám tak hrozně špatně? Už toho mám… vážně dost. Jestli se mu se mnou nelíbí, jestli jsem tak hrozně špatnej, tak si mě… neměl brát. Já toho nelituju, ani nikdy nebudu. Tohle rozhodnutí je pro mě hodně vážné a vím, že ho nechci měnit, ale on si zřejmě neuvědomuje, co to je.

Udýchaný jsem přiběhl k přístavu. Hned jsem zaplatil jednomu řidiči, který mě vzal na loď a vezl mě k tomu našemu ostrůvku, kde jsme byli ubytovaní. Celou cestu jsem jen koukal do moře. Neměl jsem sílu, po tomhle už ne.

Připadám si jako idiot. Můj manžel mi kamsi utekl. Já ani nevím kam. Tak rád bych mu občas nahlédl do hlavy a zjistil, co se mu v ní honí. Občas mi přijde, jako by se něco otočilo, a zároveň i on otočil o 180°. Je mladý, chce si užívat, chce se bavit, ale já mu v tom nebráním. Sice občas přeháním, že jsem už starý a tak, ale přeci jen… taky si rád užiju, pobavím se, nebo udělám jednoduše nějakou blbost, kterou bych udělal v 15ti letech. Vím, že jsem většinu času vážný, ale to dělá ten život kolem mě. Do té doby, než jsem ho poznal, jsem znal jen práci, samotu anebo strávené večery v baru u skleničky whisky. Také v práci musím být konzervativní, ač se mi to někdy nelíbí. Ale je to moje práce, nemohu nic dělat. Stěžovat si na ni nechci ani nemůžu, mám ji rád, baví mě to. I když, co si budu nalhávat, někdy mě to tam už taky pěkně sere. Ale… proč tohle všechno. Já jsem si už dřív mohl vlézt do postele s každým, kdo mě u toho baru pozval na skleničku, a že jich málo nebylo… ale já nechtěl a ani nechci. Chci se bavit, ale chci být vázán. Cítím se tak hezky, když vím, že mám jistotu v něm a on ji zase má ve mně. Může si mnou být jistý. Protože já bych pro něj dal život. On je smysl všeho, smysl mého života. Nechci se hádat, nechci na něj být ošklivý, ale… tohle překračuje meze. Já ho nechci nijak poutat, jen bych si přál trošku víc zájmu a pochopení… Do prdele! Já mu nezkusil zavolat!

Hned popadnu mobil a vyťukám jeho číslo. Po chvíli to zvedne. Jsem takový kretén. Proč jsem mu nezavolal dřív, sakra? To asi dělá ten alkohol nebo to rozrušení.

„Noo?“ ozve se.

„Tome, prosím tě… kde jsi?“ vydechnu úlevně. Díkybohu.

„Doma. Kde bych byl…“ Doma? Jsi doma, sakra, a nemůžeš mi nic říct?!

„Proč… Jo, dobře,“ šeptnu nakonec. Klid, klid, Bille. Nemá to cenu. Chvíli bylo ticho, až se ozvalo pípání. Zavěsil. No výborně, však proč ne. Já o něj nemám strach, on je mi naprosto u prdele?!

autor: Mischy & Turmawenne