autor: Mischy & Turmawenne
TOM
* „Tomi, Tomi, pojď se se mnou ještě dívat na pohádky,“ prosí mě Molly.
„Zlatíčko, já se ale musím učit,“ povzdechnu a pohladím ji po vláskách.
„Tomi, prosííím,“ zakňučí smutně a nahodí psí očka, kterými mě pokaždé obměkčila a moc dobře o tom věděla.
„Tohle na mě nezkoušej,“ ukážu na ni výhružně prstem, ačkoli se směju.
„Tomi…“ začne smutně natahovat.
„Dobře, dobře, tak fajn,“ vzdám se. Nechci, aby brečela, a už vůbec jí nechci něco odpírat. Zaslouží si všechno na širokém světě. Je to moje zlatíčko, udělal bych pro ni všechno. Spadnu k Molly na postel. „Tak pojď, ty moje prdelko,“ přitáhnu si ji k sobě a položím si ji na sebe. Hned se ke mně spokojeně přivine. Položí si mi hlavičku na rameno a zavře oči.
„Nechtěla ses dívat?“ usměju se.
„Ne, chtěla jsem, abys byl se mnou,“ broukne tiše. V očích mě zaštípou slzy, tak je zavřu a dám jí pusu na čelo.
„Miluju tě nade všechno…“ vydechnu. *
Ztěžka polknu knedlík v krku, otevřu oči a přejedu prsty po prostěradle.
„Bille,“ zašeptám. Ohmatám prázdnou postel a rozhlédnu se po ložnici. Uvidím ho stát na terase opřeného o zábradlí. Šel od něj malý kouř, takže mi došlo, že nejspíš kouří. Sotva vycházelo slunce a on tam jen tak stál jako tělo bez duše. Bolestivě se mi sevře hrudník. Co tam dělá takhle brzy? Spal vůbec? Bože můj, co mu to jenom dělám… Spustím nohy na zem, vezmu deku a v tichosti se přesunu na terasu. Není tu zima, ale přes noc se tu poměrně ochlazuje od moře. Nechci, aby mi nastydl. Jemně mu položím přes ramena deku a obejmu ho.
„Ah,“ trošku sebou cukne, jak se mě poleká. Hned se ale uklidní a naopak se mi schoulí do náručí. Vydechne kouř a pootočí hlavu trošku ke mně. „Proč nespinkáš?“ Proč já nespinkám? Proč nespí on?
„Jen špatný sen. Proč nespíš ty?“ pohladím ho po břiše a tiše ho sleduji.
„Nějak jsem nemohl spát,“ broukne spíše šeptem a potáhne si z cigarety. „Špatný sen? Byl to jen sen, Tomi… Běž si ještě lehnout, ať si odpočineš,“ pohladí mě hned po ruce, kterou ho hladím. Pořád se stará jenom o mě, jako by mu na sobě snad ani nezáleželo.
„Nejdu. Ty by sis měl odpočinout,“ vydechnu a opřu si čelo o jeho rameno. „Promiň mi tu noc. Já… řekl jsem věci, které jsem nikdy ani neměl z huby vypustit. Mrzí mě to a já ti… nechci ubližovat. Jenomže to bohužel dělám,“ zašeptám utrápeně.
Kdyby mě nepoznal, bylo by mu snad i líp. Co on se mnou má vůbec za život? Těší ho vůbec, že je se mnou? Vždyť jsem hrozný, k němu se chovám příšerně. Zaslouží si něco lepšího, někoho, kdo bude schopný ho milovat dost na to, aby mu oplatil všechnu štědrost, jeho obětavost, nesobeckost a lásku. Je to ten nejúžasnější člověk, jakého jsem kdy poznal a chovám se k němu takhle. Neumím si ho vážit. Měl by mě kopnout do prdele a ještě mi nadávat do kryplů. Tímhle způsobem ho za chvíli tak akorát ztratím… a to nechci ani v nejmenším.
„Šššš.“ Hned ruku, kterou mě hladil, přesune na moji tvář a vlídně mě pohladí. „Nemysli na to.“
„Můžeš mi to vůbec odpustit?“ zadívám se do jeho nádherných čokolád. Jde vůbec odpustit, že je někdo takový idiot jako já, a neumí si hlídat tu svoji zasranou držku?
„Nemám co,“ usměje se trošku a semkne pak rty k sobě. „Nic si nevyčítej, už na to vůbec nemysli, ano?“
Jak může být takhle klidný? Ani nespal, určitě kvůli tomu, co jsem mu řekl, a teď se tu na mě usmívá, i když vidím všechnu bolest, kterou jsem napáchal, v jeho krásných očích. Pamatuji si, jak se na mě vždy překrásně smál, když na mě čekal před školou a já se za ním rozběhl dolů. Kde je ten jas teď? Uvnitř je jen bolest a vyčerpání, které mu působím já. Do očí se mi začaly sbíhat slzy. Proto jsem rychle zamrkal a nakonec oči zavřel, aby to neviděl.
Už tak se dost trápí, a teď se ještě bude strachovat, co se děje. Co jsem to z něj udělal? Kde je ten můj dominantní arogantní Bill? Vysál jsem z něj veškerou energii. Po pár vteřinách už se ke mně otočil a oběma rukama mě objal. Zavrtím hlavou, přitisknu se k němu a něžně ho políbím na krk.
„Nechci, aby ses trápil, abys kvůli mně nespal a abych z tebe vysával všechnu radost,“ vydám ze sebe chvějícím se hlasem přes tvořící se knedlík v mém krku. Když teď vidím tu spoušť, jakou jsem napáchal, nejraději bych se dobrovolně nechal zastřelit nebo popravit. Připadám si tak špatný. Jak se mnou vůbec může být?
„Ale no tak, uklidni se… Tak to není,“ pohladí mě po zádech a přivine se ke mně. Je něžný a opatrný, ale snaží si vyhledat mou přítomnost, mé dotyky.
„Pamatuju si, jak jsi byl nadšený, když jsem za tebou běžel po škole. Pokaždé se mi vybaví tvůj výraz, když jsem tě překvapil v kanceláři… V tvých očích bylo něco, co už tam není. Všechno to jenom ničím… Jak se mnou vůbec můžeš být?“ popotáhnu nosem a začnu ho hladit po rameně. Tiše povzdechne a zavrtá se mi do náruče, jak jen může.
„Stalo se hodně věcí, které pro nás oba byly těžké. Není to tak, že by to ve mně už nebylo, to neříkej… Jsem s tebou, protože tě miluju, lásko,“ zašeptá. „Obejmi mě pořádně, prosím.“
„Cokoliv…“ šeptnu spíš pro sebe. Silně, avšak něžně zároveň kolem něj ovinu paže a přitisknu si ho k sobě.
Vždy pro mě byla Molly číslo 1. Ať se dělo cokoli na světě, kdykoli si vzpomněla, byl jsem u ní a dělal přesně to, co chtěla ona. Byla moje priorita a je jí pořád. Jenomže už tu není, a to bych měl konečně přijmout. Teď je tu ale Bill, můj přítel, můj milující manžel. Byl se mnou po celou tu dobu, ať bylo dobře nebo špatně. Stále mi byl po boku a podporoval mě ve všem, co jsem dělal. Věří ve mně. A je načase, abych mu to konečně oplatil. Zaslouží si to nejcennější na světě, i kdybych pro to měl třeba letět až na Mars. To jenom díky němu jsem teď tady, živ a zdráv. Je to můj anděl strážný. Ochraňuje mě ve dne v noci. Co kdyby mě opustil? Co kdybych ho ztratil? Ne, ne, ne, já bych to nepřežil. Nepřežil. Včerejšek už se nikdy nesmí opakovat. Nikdy!
„Slib mi, že mě neopustíš pro to, jaký jsem idiot. Já se změním. Vážně,“ řeknu zoufale.
„Neopustím tě z žádného důvodu, nechci tě opustit. Nemysli na takové věci,“ zašeptá mi do ucha a hned mě pod něj líbne. Schoulí se mi jako nějaké drobné kotě do náruče. Stáhnu kolem něj ruce pevněji a začnu ho něžně hladit po šíji.
„Nejraději bych celý včerejšek vrátil…“ vydechnu bezmocně.
I když to milování na záchodech vůbec nebylo špatný. „Možná to milování bych tam nechal. Bylo to nádherný. Je hezký pokaždé tě cítit v sobě. Jsou to jediné okamžiky, kdy mám pocit, že jsme naprosto spojeni a ani v nejmenším mi to nevadí,“ vlípnu mu pusinku na spánek.
Kéž bych alespoň z poloviny dokázal vyjádřit, co k němu cítím, co pociťuji při každém milování, a jak šíleně ho miluju. Nechovám se tak, nemluvím tak, ale uvnitř mne to je. Přál bych si to umět vyjadřovat. Nechci mu ubližovat… Nechci… Nad tím se trošku usmál, až poté mě zašimraly jeho řasy na krku.
„…přál bych si to taky,“ vydechne náhle.
„Co by sis taky přál?“ udivím se a shlédnu na něj.
„Aby… aby ses se mnou miloval,“ řekne snad až stydlivě.
„Jako… to?“ vydám ze sebe zaskočeně. Na to, jaký je tohle tedy okamžik, tak tímhle mě dostal. Neříkám, že bych nad tím už párkrát nepřemýšlel, ale ani za boha by mě nenapadlo, že by se to mohlo stát i ve skutečnosti. Představa dominantního Billa pode mnou? No wow… Pokývá lehce hlavičkou.
„Ano, ale nenutím tě do toho, to ne,“ šeptne. Tiše se zasměju a něžně ho políbím.
„Teď jsi mi trochu vyrazil dech,“ povím mu pravdu a dál ho hladím ve vlasech. Ne, já už asi vážně musím šílet. Neumím si to představit. On, který si sotva nechal sáhnout na zadek?
„To promiň,“ pohladí mě s lehkým úsměvem po hrudi.
„To nic. Jen… jsem nic takového v životě nečekal,“ přiznám.
„…a já na to myslím už tak dlouho,“ broukne a přejede mi prstem po krční tepně.
Páni… Nestačím se divit. Při prvním orálním sexu na mě nebyl div naštvaný, když jsem mu strčil prst do zadku, a teď by se se mnou chtěl milovat. To pro mě… moc znamená. Je to důkaz toho, že mi opravdu věří…
„Pokud… bys to opravdu chtěl, tak ti slibuju, že to uděláme,“ zadívám se mu naprosto vážně do očí.
„A chtěl bys ty?“ upře ke mně očka.
„Víš, že o mě v tomhle tolik nejde. Tobě vždycky vadilo, když jsem ti sáhl na zadek,“ pohladím ho po tváři.
„Ale ty sis musel všimnout, že mi to už delší dobu nevadí,“ pousměje se a schová se mi zase do náruče. „Já bych chtěl…“ Chtěl by se se mnou milovat. Věří, že mu neublížím. Je pravda, že jsme manželé, takže důvěru bychom k sobě mít měli, ale tohle moc znamená. Vím, jak si na tomhle zakládal.
„Pak to tedy uděláme,“ líbnu ho něžně na čelo.
„Hmm, dobře,“ vydechne mi na krk a následně mě na něj políbí. Pohladím ho po tváři a odtáhnu se.
Nejsem si jistý, jestli to chce teď, ale já nechci. Celou noc nespal, musí se vyspat, odpočinout si. Nehodlám riskovat, že mu něco udělám, že bude unavený a nevyspalý. To mu nesvědčí.
„Ty si teď ale běž lehnout. Zavírají se ti očíčka,“ pošeptám.
„Mmm, to není pravda,“ zavrtí se trošku. A ještě bude něco namítat.
„Ale ano, je. Potřebuješ se vyspat a odpočinout si,“ povím mu.
Podrbe se na předloktí a našpulí zamyšleně rty. „A půjdeš taky?“
„Jsem už celkem vyspalý, ale pokud chceš, abych tam byl, tak tam s tebou budu,“ usměju se.
„Jak chceš ty,“ vydechne. „Já si teda na chviličku lehnu.“
„Dobře, tak pojď,“ pohladím ho po ramenou. Dám mu ještě pusinku, vezmu ho za ruku a odvedu ho do ložnice, kde ho uložím. Sundal si boxerky, což mě ani už nepřekvapovalo. Rád spal nahý, lépe se mu tak prý spalo, bylo mu pohodlněji. Navíc tady je teplo. Přilehnu si k němu a vezmu si ho na sebe, jako jsem si pokládal vždy Molly, s tím rozdílem, že ona byla menší. Přivinu si ho k sobě a začnu ho hladit po zádech.
„Děkuju,“ zašeptá po chvilce. Pořád se ke mně tak tulil a vinul, ale už spokojeně oddechoval.
Což je pro mě teď hlavní. Potřebuje se vyspat, načerpat nějakou energii. Dám mu pusinku na ruku a dál ho jemně hladím. Po chvilce vážně usnul. Jen si ruku nacpal k mému tělu a tisknul se, snažil se schoulit se co nejvíce k sobě, jako by se bál, že mě okrádá o místo. Přitom mně to bylo jedno, jelikož už jsem neusnul. Stále jsem ho jen něžně hladil, sledoval a vzpomínal na všechny krásné vzpomínky nás dvou.
Ležel jsem u něj přinejmenším hodinu a půl. Sám jsem také ještě odpočíval a přemýšlel o včerejšku. Choval jsem se jako naprostý idiot. Měl jsem dost upito, ale to mě neomlouvá stejně jako Billa. Ale vyřešili jsme to, bude to dobré. Můžeme to brát jedině jako další důkaz toho, co všechno je náš vztah schopný vydržet. Byl jsem z té postele však poměrně rozlámaný a nechtěl jsem ho budit neustálým převalováním. Proto jsem ho ze sebe po nějaké době sundal a vylezl. Přemýšlel jsem, co bych tak mohl dělat, když jsme tu poslední den, až jsem si uvědomil, že bych mohl zavolat mamce. Slíbil jsem jí, že se budeme průběžně ozývat, ale… jsme na líbánkách, mohla očekávat, že se ozvu sotva jednou. Sám se nad tím usměju, vezmu iPhone a přesunu se na terasu. Jakmile jsem vytočil mamčino číslo, ani jsem nemusel dlouho čekat a asi po třetím vyzvánění mi to zvedla.
„Aho…“ načnu větu.
„No taky dost, že se ozveš, Tome. Už jsem si začínala dělat starosti, jestli vás tam nesmetl nějaký hurikán,“ pokárá mě ihned, čemuž se začnu smát. Jo, mami, taky jsi mi chyběla.
„Mami, hurikány jsou v Americe. V Asii jsou tajfuny a v naší části jsou orkány nebo cyklony,“ opravím ji pobaveně.
„Ježiš, když ty seš taky moc chytrej, mě nemůžeš hned tak brát,“ začne se smát se mnou.
„Ne, je tu krásně. Podle mě tu prší tak třikrát do roka,“ usměju se a opřu se o zábradlí.
„No já vím.“
„Tak proč se ptáš, jestli nás nesmetl hurikán?“ povytáhnu se smíchem obočí.
„Tak lepší říct tohle, než se zeptat, co tam opravdu na těch líbánkách děláte, že jo. Raději si ani nechci představovat, kde všude jste to… to to,“ vydechne snad až zhrozeně. Bože můj, moje máma je vážně magor.
„Pokřtili jsme každý kout domku, neboj,“ ujistím ji a začneme se společně smát. Ohlédnu se dovnitř na toho spícího andílka a raději se utiším. „Ale začínáme mít nějaký problémy… Máme teď skoro pořád nějaké konflikty i kvůli maličkostem,“ vydechnu. „To asi není normální tak brzy po svatbě, viď?“ Mám takový strach, kam tohle povede. Nechci o Billa přijít.
„Právě že to je naopak až přespříliš normální. Co já si tak vzpomínám na líbánky s tvým otcem, tak jsme se hádali snad každý den. O to pak ale bylo vášnivější usmiřování…“
„Mami!“ okřiknu ji a začnu se šíleně smát.
„Hele, jen se tě snažím uklidnit. Je to naprosto normální. Zase to bude v pořádku, neboj se,“ ujistí mě se smíchem.
„Když jsme u toho táty… Nemluvila jsi s ním někdy v blízké době? Na kontě mi přibylo 20 000€,“ promnu si prsty kořen nosu.
„…cože?“ vydá ze sebe překvapeně. „Já… no, jo, mluvila jsem s ním. Říkala jsem mu, že se ženíš. Byl nějaký přešlý z toho, že jsme ho ani nepozvali. Pak ale řekl, že to tak je stejně lepší, že by ti to pokazil…“ řekne mi.
„Že by mi to pokazil? O mě se stará? A že nechtěl jít ani na pohřeb svojí dcery je, kurva, normální?“ rozkřiknu se vytočeně. Zmrd jeden! Jak já ho nenávidím! Měl na tu svatbu páchnout a rozbil bych mu držku i jako svému tátovi!
„Tomi, nerozčiluj se…“ řekne nešťastně. „Je to hajzl, vůbec na něj nemysli. Máš líbánky s Billem, tak si je nekaž. Už toho zkazil dost nám všem. Nekaž si kvůli němu, prosím, alespoň líbánky… Nekaž si jím vůbec život. Peníze přijmi, budou se vám hodit do budoucna, a víc na něj nemysli, ano?“ snaží se mě ukonejšit vlídným hlasem, kterým se mě snažila utěšit i pokaždé, když jsem byl malý a něco se mi stalo. Vždy mě při tom hladila po vlasech a šeptala mi, že všechno bude dobré.
„Jo, já… máš pravdu,“ polknu veškerý vztek a zhluboka se nadechnu mořského vzduchu. „Promiň, jen… mě to rozčílilo. Omlouvám se ti, mami.“
„Neomlouvej se mi, Tomi, nic se neděje. Tak už tě nebudu zdržovat. Utíkej za Billem, pozdravuj ho a užijte si tam ten zbytek dne, dobře? Hlavně v pořádku doleťte,“ požádá mě.
„Jo, jo, neboj se, mami. Tak ahoj, ještě se ti ozvu.“
„Ahoj,“ rozloučí se se mnou. Zavěsím, ještě párkrát do plic vdechnu čerstvý vzduch, abych ze své mysli vyhnal myšlenky na otce, a poté se vrátím do domku. Vezmu si notebook, posadím se k Billovi na postel k jeho nohám a vyndám si z iPhonu simku, kterou je nutno zakoupit hned po příjezdu. Jinak si ani nezavoláte, a s internetem se můžete rozloučit. Normální operátoři tady nefungují. Zapojím sim kartu do notebooku a zapnu ho. Poté už si začnu projíždět nějaké domky v okolí našeho bydliště.
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 0
Ťutíííí Billda…. málem jsem se roztekla :DDDDD byl slaďoučkej jak se k Tomovi Tulil… a bingo… konečně Tomovi došlo jakej je debil, když se neumí normálně chovat ke svému manželovi….. a ten začátek hovoru s mamkou… no mám dost :DDDD prej každej kout… tomu bych věřila :DDD
jsem rada, ze si Tom uvedomil to, zýe se opravdu choval spatne .. tohle se totiz nedela .. ale nakonec se usmirili 🙂
A ze by opravdu chtel Tom, at spolu i bydli nekde pobliz mi prijde roztomile :))
Dalsi dil urcite taky bude zajimavy 🙂
To je dobře,že Tom konečně pochopíl že Billovy ubližuje.