autor: elvisfan
Georg se podíval na Toma sedícího na druhé straně gauče, a nejistě si klepal ovladačem do kolene, zatímco se dívali na poslední díl Saw.
„Víš, tyhle filmy bývaly dobré,“ zauvažoval Tom. „Dají ti něco, o čem můžeš přemýšlet. Teď už je to o ničem, jen aby tam bylo co nejvíc krve.“
„Jo,“ souhlasil Georg, znovu přemýšlel, jak nadhodit, co se děje. „Hele, Tome?“
„Hm?“
„Tak, um… okay, takže… bude Díkuvzdání.“
„Ano.“ Tom se na kamaráda podíval, trochu se bavil tím, jak nervózní jeho kamarád je.
„Jo, um… a to je…“
„Moje první bez mámy a táty?“
„Promiň, možná bych o tom neměl mluvit.“
„To je v pohodě, kámo. Nejspíš to bude na chvíli na prd, ale dostanu se přes to. Takže tohle ses mi snažil posledních deset minut říct?“
„Moje mamka chce, abych tebe a Billa pozval k nám na večeři.“
„Opravdu? Vy máte místo pro další dva lidi?“
„Bude nás osm, jestli přijdeš, ale jasně, můžeme vás někam vtěsnat.“
„Jo, díky, kámo. Bille, co ty na to?“
Billova hlava vykoukla zpoza konferenčního stolku. „Hlasuji pro ano,“ usmál se, než vrátil pozornost ke katalogu před sebou.
„Okay, cool.“ Usmál se Georg s úlevou. „Řeknu jí, že přijdete.“
„Okay.“
Vrátili se ke sledování filmu, zrovna když hlavní hrdina zapisoval jméno jednoho jako přeživšího, a po pár minutách slyšeli, jak se Bill tiše chichotá. Podívali se na sebe, pokrčili rameny a nijak to neřešili, dokud se chichot neozval znovu.
„Něco vtipného v zapisování se na předměty, Bille?“ zeptalo se jeho dvojče.
„Jeden volitelný předmět na sociologii je psychologie lidské sexuality,“ ušklíbl se Bill.
„A?“
„V tom bych mohl dělat projekt, Tome.“
„Dokážu si představit vizuální materiály,“ ušklíbl se Tom.
„Sedím přímo tady, kluci,“ připomněl jim Georg se zaúpěním, ti dva vybouchli smíchy. „Kdybyste se nechovali normálně, tak bych vám urazil hlavy.“ Usmál se, aby jim dokázal, že to nemyslel vážně.
„Promiň, kámo.“
„Promiň, Geo,“ dodal Bill, přešel k němu a skočil mezi ně tak, že nadskočil do vzduchu. „Dobře, Tome. Jsem rozhodnutý. První semestr si vezmu Schopnosti k úspěchu na vysoké, což zní neuvěřitelně debilně, ale je to povinné, Kompozici předmětů 1, Principy managementu pohostinství, Úvod do matematiky a Historii filmu 1.“
„Máš víc předmětů, než já budu mít v příštím semestru,“ popíchl Tom svého bratra. „A to to bude můj poslední a tvůj první.“
Bill si odfrkl a sladce se usmál na Georga. „Georgu, jestli opravdu chceš praštit Toma do hlavy, máš moje plné svolení.“
***
„Oh. Můj. Bože.“ Bill s otevřenou pusou zíral na dům, před kterým zrovna zastavili. „Tohle je druh domu, který jsem očekával, když jsem se stěhoval k tobě.“
„Takže se ti nelíbí náš dům?“ zvedl Tom pobaveně obočí.
„Ne, miluju náš dům. Tohle místo je prostě… neuvěřitelně velký!“
„Tady Georg vyrostl a jeho máma si ho nechala, když se rozvedli. Jeho táta je firemní právník, takže mají všichni dost peněz.“
„No, nemá štěstí? Jsi si jistý, že tu bydlí lidé, protože to vypadá jako parkoviště na auta.“
„Žijí tu lidé, přísahám,“ zasmál se Tom. „Mercedes je nejspíš jeho mamky, Trailblazer je Gea a ostatní tři auta jsou jeho bratrů a táty.“
„Geův táta je tady?“
„Jo. Jeho rodiče spolu vycházejí opravdu dobře, teď když už spolu nemusí žít. Taky sem jezdí na Vánoce. A to je asi tak všechno. Připravený jít dovnitř?“
Využil toho, že má Tom zatemnělá skla, naklonil se a jemně ho políbil. „Teď ano.“
„Jsi si jistý, že to zvládneš, než se dostaneme domů?“ ušklíbl se Tom, když vystoupili z auta.
„Budu muset, předpokládám.“
Jakmile vešel do domu, narazili na Georga a jeho trochu starší klon v chodbě.
„Ahoj kluci, jsem rád, že jste tady,“ pozdravil je Georg. „Bille, tohle je můj bratr Stephen. Stephene, tohle je Tomův bratr Bill.“
„Tak ty jsi to dlouho ztracené dvojče,“ usmál se klon a potřásl Billovi rukou.
„Jo, to jsem já. Rád tě poznávám.“
„Je mi opravdu líto vašich rodičů, kluci. Jak to dáváte?“
„Celkem dobře, asi.“ Odpověděl Tom.
„Pojďte do obývacího pokoje za ostatními,“ řekl Georg a mávl, aby šli za ním.
Georg představil Billa svému nejstaršímu bratrovi Roddymu, další Georgův klon, a jeho ženě Samantě, stejně jako jejich rodičům Hagenovi a Christine. Hagen byl opravdu milý a Christine jen s úžasem zírala na Billa a lichotila Tomovi, ptala se, jak na tom je, a jestli by pro něj mohla něco udělat.
U večeře byl skoro jediným tématem hovoru Bill. Všichni na něj měli spoustu otázek o tom, kde předtím žil, o jeho dětství, jak se dozvěděl o Tomovi, a když Tom všem řekl o jeho cílech, ptali se ho na jeho školu a na to, jaké to bude vlastnit podnik. Dokonce i Georga to zaujalo. Jelikož Bill miloval pozornost, na všechny otázky odpověděl a vůbec mu to nepřišlo moc. Celou tu dobu seděl Tom v tichosti a poslouchal plný hrdosti a lásky na člověka, který seděl vedle něj.
***
Později toho večera byl Bill popletený.
Viděl, že je Tom nešťastný, a byl si naprosto jistý, že je to tím, že mu chybí jejich rodiče.
Jen si nebyl jistý, co s tím dělat.
Posadil se vedle něj na gauč a Tom se na něj usmál, když se k němu přitulil. Bill se rozhodl, co říct, otevřel pusu, aby promluvil.
Tom ho ale předběhl.
„Chybí mi, Bille,“ vydechl a položil si bradu na bratrovu hlavu.
„Já vím.“
„Jsem rád, že jsme byli u Georga, jsem. Ale… asi mi kvůli tomu chybí všechno, co jsme na Díkůvzdání dělali.“
„Co jste dělali?“
„No, mamka vstávala brzo a měla zapnutý průvod od Macy’s, zatímco vařila. Vždycky udělala až moc jídla pro tři lidi. Jedli jsme zbytky ještě týden. A já a táta jsme se dívali na fotbal, pak jsme se nacpali krocanem a vším, usnuli, pak jsme se vzbudili a hráli společenské hry.“
„Jaké hry?“
„Cokoliv. Monopoly, Scrabble, Uno, cokoliv.“
Billův mozek se už teď točil všemi možnostmi. „A kde máte tyhle hry?“
„Ve skříni v hostinském pokoji.“
Jejich oči se setkaly, usmáli se a vyběhli schody nahoru.
O deset minut později
Bill se vesele zavrtěl, zatímco udělal svůj první nákup.
„Bille, co to děláš?“
„Co? Koupil jsem zrovna B&O.“
„Já vždycky kupuju železnice.“
„Teď už ne,“ informoval ho a zatřepal řasami. „Já vždycky kupuju železnice.“
„Dej mi tu železnici a vykouřím ti ho.“
Bill na něj koukal, nebyl si jistý, jestli dobře slyšel.
„Cože uděláš?“
„Vykouřím ti ptáka, když mi dáš ty železnice.“
„Opravdu, Tome? Za železnici?“
Tom přelezl přes postel a desku od Monopolů a rozepl knoflík od bratrových kalhot. „Platí?“
„Tome!“ vyjekl Bill, spadl na záda, když mu Tom začal rozepínat zip.
„Platí, Bille?“
„Dobře, ano! Železnice je tvoje!“
***
Probudil ho budík na mobilu, radši nechtěl riskovat, až bude vstávat Tom, vylezl z postele a šel do svého starého pokoje, aby se připravil na to, co podle něj měl být určitě zábavný den. Vrátil se pro svůj mobil, usmál se na spícího bratra, který byl právě rozplácnutý na břiše. Políbil ho na krk a ucítil, jak ho ruka chytla kolem pasu.
„Někam jdeš?“ zeptal se Tom ospalým hlasem, oči sotva pootevřené.
„Jo.“
„Jsi šílený.“
„Bude to zábava.“
Tom odpověděl zabručením a odvalil se od svého bratra, jehož normálnost začne dost zpochybňovat, až se plně probudí. „Pozdravuj Bridget.“
„Budu.“
Tom usnul ještě dřív, než Bill stihl dojít k předním dveřím.
***
„Jestli do mě ještě někdo vrazí, zabiju ho.“
„Kde je tvůj vánoční duch, Bridget?“ zazubil se Bill, zatímco si prohlížel CDčka.
„Ještě se plně nerozvinul. Je jen jeden den po Díkůvzdání. A opravdu si nemyslím, že nákup nejnovějšího alba Foo Fighters je důvod k tomu, aby tě někdo napadl.“
„No nejspíš mají lidé jiný názor.“
Bridget protočila oči, když další z šílených lidí nakupujících slevy prošel až moc blízko, a pak se podívala na Billa pořádně. Rozhodla se to udělat a zhluboka se nadechla.
„Bille, proč se ty a Tom už nebavíte s Gustavem?“
Bill ztuhl, tak strašně moc jí chtěl říct důvod, ale věděl, že nemůže.
„Tom a já bychom moc rádi mluvili s Gustavem. On nechce mluvit s námi.“
„Ale proč? On a Tom byli kamarádi léta a teď spolu nemluví. Pořád chodí ven s Georgem, ale ty se spolu už taky nebaví tak jako dřív. A pokaždé, když se na to Gustava zeptám, tak řekne jen ‚to nechceš vědět‘. No ano, ráda bych to věděla, ale nikdo mi to neřekne.“
„Promiň, Bridget. Je to jen… opravdu osobní.“
„Fajn. Nechte mě v podezření. Doufám, že to ale vyřešíte. Vždycky jsme se spolu bavili, je škoda že se už nepřátelíte.“
„A jak si vůbec ty a pan Schäfer vedete?“ zeptal se Bill, zoufalý jen aby změnil téma. Usmál se, když viděl, jak se jeho kamarádka začervenala.
„Fajn,“ usmála se. „Jsme spolu už tři měsíce.“
„Působivé.“
„Můj táta si myslí, že je pro mě moc starý, ale mamka ho miluje.“
„Už se potkal s tvými rodiči?“
„Nechtěli mě s ním pustit ven, dokud ho nepoznají.“
„Protože jsi stále jejich miminko,“ zazubil se Bill.
„Oh přestaň! Bože, nemůžu se dočkat, až se budu moct odstěhovat. Kamarádka se zmínila, že bychom mohly bydlet spolu, ale ani jedna z nás nemá ještě dost peněz. Všechna dobrá místa jsou drahá.“
„To mi povídej. Vidělas tu krysí díru, kde jsem žil.“
„A teď žiješ v hezkém domě a máš rodinu a vrátíš se do školy. Jestli chceš znát můj názor, myslím, že ten soukromý detektiv je ta nejlepší věc, která se ti kdy mohla stát.“
autor: elvisfan
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Verím tomu, že Tom musel byť dosť smutný, cez sviatky blízky chýbajú omnoho viac. Dúfam, že Gustav tiež dostane rozum, a k chalanom sa vráti.
Ďakujem za preklad.
Ďakujem za kapitolu:)
Tie kšefty pri monopoloch boli super:D
Je mi Toma ľúto, musí to byť hrozné a na Vianoce to asi bude ešte horšie:(
Tome .. ja vim ja kse citis .. ja si taky tezko zvykala na jien tradice nez kdyz sem mela rodice spolu .. byla sme zvykla na veci, co sme delali spolecne ..
Ale verim, ze to spolu zvladnete 🙂
Tesim se n dalsi dil 😀
Toma by zabylo vážně líto. je jasné, že to na něj o svátcích muselo spadnout. A to nechci pomyslet ani na Vánoce 🙁 Ale jsem ráda alespoň za to, že má Tom Billa a ten jej nikdy nenechá se dlouho trápit 🙂
Monopoly byly naprosto super 😀 Jak tam Tom kšeftoval 😀 😀 Skvěle jsem se u toho pobavila 🙂
A taky mě potěšila nabídka Geovy mámy, aby u nich kluci trávili Díkuvzdání. Bylo to opravdu krásné gesto 🙂
Vlastně celý díl byl strašně krásný a já děkuji za jeho překlad ♥
Ještě že ma Tom Billa jinak by byl na vánoce sam.
Hrani monopolu me dost pobavilo 😀 A nejak se chci vyjadrit k tomu konci… Skoda, ze se s nimi Gustav nebavi, spis jsem cekala, ze on vychladne driv nez Georg. Snad se to jeste napravi.
Tesim se na pokracko 🙂
Tahle povídka je strašně milá:-) díky za překlad a těším se na další díl:-)