Brothers War 7.

autor: T-KAY

Hey, Kaulitzátka 🙂 Jsem ráda, že jste na povídku nezapomněli a pamatujete si i, co se stalo v minulých dílech. Chtěla bych říct, že už bude všechno v pohodě, ale mrzí mě, když řeknu, že ani zdaleka ne… ale nebudu prozrazovat a kdo ví, co z Billa vypadne a co ne 😉

Bill byl při vědomí, rozhlížel se kolem sebe a netušil, jak se ocitl v posteli. Cuknul sebou, když se otevřely dveře od pokoje, ale trochu se uklidnil, když se objevili Tom s Andreasem. Oba na něj koukali smutnými pohledy a jeho dvojče vykročilo k posteli. Posadil se na postel a chytl Billa za ruku s obvazem na zápěstí. Černovlásek ho pozoroval a čekal, kdy na něj Tom začne křičet. Nic se však nedělo. Všichni tři byli ticho, Bill pohledem sledoval svého bratra, Andreas sledoval oba bratry a Tomův pohled směřoval do pokrývek.

Tom si povzdechl a dvěma prsty začal přejíždět po obvázaném černovláskově zápěstí. Už to nedokázal zadržet a nechal slzy stékat po tváři.

Bill překvapeně zamrkal, když je uviděl.

„Tomi…“ vydal ze sebe tiše. Moc mu mluvit nešlo, jelikož měl natržený koutek a dost to bolelo.

V tu chvíli rasta zvedl hlavu a podíval se Billovi do obličeje. Nadechl se, ale nevěděl, jak začít.

„Proč?“ zeptal se tiše.

„Proč co?“ zeptal se naopak Bill.

„Proč jsi mi nic neřekl? Ochránil bych tě,“ Tom stále šeptal. Měl na paměti, že by křik Billovi moc nepomohl.

„Neochránil. Ublížili by ti,“ hlesl Bill, stiskl víčka k sobě, aby zahnal slzy, jenže marně.

„Ale kdo?“ vyptával se rasta.

„To nemůžu,“ Bill odvrátil hlavu, ale na druhé straně stál Andreas, který taky doufal, že Bill konečně promluví.

„Bille, tohle je už na oznámení na policii. Nesmíš mlčet, jinak jim to všechno projde. Tom mi volal, protože byl zoufalý. Chtěl ti pomoct, ale nedokázal to. Musel jsem přijet já, abych tě ošetřil. Byl opravdu bezradný, když jsem přijel. Brečel mi tu, tak jsem ho musel požádat, aby mě tu s tebou nechal. Myslíš, že kdyby mu na tobě nezáleželo, tak se sem po tom, co slyšel v klubu, nehnal jako blázen, jen aby tě zachránil?“ spustil Andy, nespouštějíc pohled ze svého černovlasého kamaráda.

Bill to celé poslouchal. Koukal z Toma na Andyho a zase zpět. Nechtěl tomu věřit. Vždyť od sebe Toma odehnal tím, jak se choval.

„Billy, vím, že tomu asi nevěříš, ale Andy říká pravdu. Byl jsem s kolegyní v klubu, ale zaslechl jsem tam, jak se o tobě baví, a taky o tom, co se ti děje. Všechno jsem hodil za hlavu a běžel sem. Jenže…“ vzlykl Tom a schoval obličej do dlaní. Nedokázal to doříct.

„Jenže pozdě a našel tě v bezvědomí, dávícího se zvratky a přivázaného ke stolu. Už chápeš, že pro Toma stále něco znamenáš? Jinak by se tak nestrachoval,“ dořekl to za něj blonďák.

Billovi nezbývalo, než jim věřit. Co by tu jinak dělali? Byli by tu s ním a mluvili na něj, kdyby to nebyla pravda? Nejspíš ne. Stále se ale bál toho, co by se stalo, kdyby jim to řekl. Nechtěl o Toma přijít. Věděl, jaký Dean je, a rozhodně chtěl Toma ochránit před jeho praktikami. Nakonec si ale povzdechl.

„Byl to Dean a jeho lidi,“ vydal ze sebe tiše a uslyšel zalapání po dechu z Tomovy strany.

„Ten Dean, kterýmu patří půlka barů ve městě?“ zeptal se udiveně Andreas a dočkal se jen černovláskova přikývnutí.

„Viděl jsem ho,“ šeptl Tom se sklopenou hlavou. „Proč jsi mi nic neřekl?“

„Vyhrožoval mi, Tomi. Říkal, že to budu mít ještě horší než normálně, a že tobě ublíží,“ vzlykl Bill a bál se na Toma podívat.

Tom se však nehnul z místa, díval se na své zlomené dvojče, a v hlavě se snažil vymyslet, jak se Deanovi za tohle všechno pomstít. Andy se po chvíli taky posadil na postel a objal vzlykajícího Billa, který jako by měl strach z vlastního dvojčete.

„Nad čím přemýšlíš, Tome?“ zeptal se po nekonečné chvíli ticha Andy.

„Nad tím, jak ho dostat,“ šeptl rasta.

„Ne, Tome. Prosím, nic nevymýšlej. Prosím, nech to být,“ Billův hlas zněl naprosto zoufale.

„Nechat to být? On tě bůhvíjak dlouho znásilňuje, a pak na tebe pošle svoje gorily, aby tě přizabili? Promiň, ale tohle nemůžu nechat být. Doteď jsem se ukázal jako nejneschopnější bratr na planetě,“ řekl Tom už trochu vykolejeně a koukal přitom Billovi do očí.

„Ne tohle neříkej. Byla to moje chyba, protože jsem mlčel. Jsi ten nejlepší bráška, kterýho mám. I když jsi jedinej. Tomi, já se bál, že ti ublíží, proto jsem mlčel. Pochop, že mi na tobě záleží,“ Bill si to takhle jen přiznal.

„To mně taky na tobě záleží a tohle jsem podělal. Neměl jsem odcházet, nestalo by se to,“ Tom sklopil pohled k podlaze.

„Ty máš pocit, že by ho nechali na pokoji, když bys tu byl? Podle toho, co jsem viděl, tak by tě přizabili, jen aby se dostali k Billovi. Takže mi, Tome, promiň, ale stalo by se to, i kdybys tu byl,“ ozval se Andy.

Tom se na něj překvapeně podíval, ale po pár minutách uznal, že má jeho kamarád pravdu. Jen si povzdechl a začal znovu Billovi hladit zápěstí.

„A ty, by sis měl lehnout a co nejvíc odpočívat. Pokud chceš, aby se z toho napadení tvoje tělo vzpamatovalo. Jinak tě přivážu,“ řekl Andy výhružně, aniž by si uvědomil poslední větu.

Bill doslova strachem vytřeštil oči a začal se sunout blíž ke svému bratrovi. Andy si po chvíli opravdu uvědomil, co řekl, zakryl si rukou pusu a omluvně se na Billa díval. Tom musel Billa zastavit v jeho couvání, jinak by spadl z postele. Raději ho objal. Co ale nečekal, že se Bill rozmáchne rukou dozadu, aby se zbavil nepříjemného pocitu, že ho chce někdo napadnout. Jeho ruka se však trefila Tomovi na nos tak, že mu v něm křuplo. V tu chvíli se všichni zasekli ve svých pohybech. Jen Tomovy ruce vystřelily k jeho obličeji, aby zamezil bolesti.

„Ježiš, Tomi… promiň, já nechtěl. Omlouvám se,“ řekl rychle Bill a do očí se mu zase hrnuly slzy.

„Tho je dobhý,“ řekl Tom a musel bolestí přivřít oči.

„Počkej, pomůžu ti. Jen to teď budeš muset vydržet,“ řekl rychle Andy, obešel postel a přešel k Tomovi.

Ten dal ruce dolů a stiskl prostěradlo, protože věděl, co přijde. Andy mu to jde srovnat. Zavřel tedy oči, zadržel dech a už jen cítil Andyho prsty na svém nose a chvíli na to prudkou bolest spolu s dalším křupnutím.

Pod náporem bolesti se chytl za obličej a předklonil se. V tomhle nemohl Andymu nadávat, protože kdyby to neudělal, dopadlo by to opravdu hrozně.

„Měl by sis s tím ale zajít k doktorovi. Nevidím tam, takže nevím, jestli jsem to srovnal dobře,“ řekl po chvíli ticha Andy a sledoval Billa, jak hladí Toma po zádech, jako by se snažil, aby ta bolest zmizela.

Tom jen přikývl a musel si utřít slzy, které opustily jeho slzné kanálky, a teď stékaly po jeho tvářích.

„Tome, myslel jsem hned. Tohle nemůžeš nechat na ráno,“ zdůraznil blonďák.

„Ale co Bill?“ podíval se rasta na svého kamaráda.

„Jestli tě to uklidní, tak tu s ním budu, ale ty mazej na tu pohotovost,“ usmál se Andy a zvedl ruku s gestem přísahání.

„Tak dobře,“ řekl po chvíli přemýšlení Tom a podíval se na svého brášku. „Zvládneš to s Andym?“ zeptal se.

„Já… no snad jo,“ přikývl nejistě černovlásek.

„Neboj. Je to jen Andy. Ten Andy, kterého oba známe spoustu let. On ti neublíží a já budu co nejdřív zpět,“ pohladil Tom bratra po tváři.

Ten nakonec přikývl, a ještě Toma objal. I když to možná v tu chvíli nevypadalo, Tom byl rád, že může bratra obejmout.

Pak ho ale Andy vyhnal do nemocnice, takže mu nezbylo nic jiného, než vyrazit.

Hned po Tomově odchodu zalovil Andy ve své tašce a vytáhl z ní lahvičku. Vysypal si dva prášky do dlaně a okamžitě je podával Billovi.

„Co to je?“ zeptal se nedůvěřivě Bill.

„Neboj, jsou to jenom prášky na uklidnění. Nejspíš po nich usneš, ale tím líp pro tvoje tělo. Aspoň se začne vzpamatovávat z toho náletu,“ odpověděl klidně blonďák a vyčkával. „Proč jsi Tomovi nic neřekl? Myslím pravý důvod,“ zeptal se.

Bill sklopil hlavu, aby se nemusel kamarádovi koukat do očí.

„Bál jsem se, že… že… mě přestane mít rád. Že mě zavrhne kvůli tomu všemu, a ještě se mi vysměje, že jsem závodil s největším grázlem ve městě, a že jsem si neuvědomil následky,“ odpověděl černovlásek tiše, vzal si prášky a hned je zapil.

„Jsi blázínek, Bille. Vyprávěl mi, co se dělo, a bylo na něm vidět, že ho bolí, jak tě pomalu ztrácí. Nezavrhl by tě, ani by se ti nevysmál,“ usmál se na něj Andy a přitom sledoval, jak se černovlásek pokládá do peřin.

„Prostě jsem se bál, Andy. Děsilo mě i to, že by Dean Tomovi ublížil. On je toho schopnej,“ tentokrát už se kamarádovi do obličeje koukal.

„To jo, je nebezpečnej, ale taky děsně ukecanej. Využil tvé slabosti. Tou slabostí je právě Tom, takže tě měl v hrsti,“ vysvětlil blondýn a zadíval se Billovi do očí.

Odpovědi se nedočkal, protože Bill pomalu usínal. Andy se jen usmál, vstal a zamířil ven z pokoje. Rozhlédl se po bytě a věděl, že musí něco udělat. Byt teď momentálně vypadal jako po výbuchu nějaké bomby. V předsíni byly rozkopané boty, v obýváku posunutý nábytek, a nakonec kuchyně. Uznal ale, že nejdříve bude nejlepší, když dá do pořádku kuchyň. Měl ale pocit, že Billovi bude trvat dlouho, než do této místnosti vkročí beze strachu.

autor: T-KAY