autor: Muckátko :o*
Tom pochodoval po bytě, občas se podíval z okna, občas urovnal ozdobné polštáře na pohovce. Chodil kolem barového pultíku a pohledem visel na lístečku, na kterém bylo Billovo číslo. Duchapřítomně si jej vyžádal to ráno po té ne moc vydařené párty. Poškrábal se na zátylku, povzdychl si a zase se od kuchyně vzdálil.
Chtěl nechat události posledních dní malinko uležet. Byly to už 4 dny, co se u něj Bill neukázal. Jistě. Pravděpodobně čekal, až se ozve Tom, když si vzal jeho číslo. Tom měl ale opravdu velké dilema. Byly to 4 dny a on nevěděl, jestli by měl zavolat, nebo ne. Bylo ještě moc brzy? Nebo už moc pozdě a Bill si bude myslet, že už o něj ztratil zájem, když nevolá?
„Do prdele práce!“ napochodoval Tom zpět do kuchyně a posadil se na barovou židličku. V prstech si pohrával s lístečkem a pohledem hypnotizoval svůj mobil, snad doufajíc, že Billovi jeho číslo vnukne nějaká zázračná moc a zavolá mu on.
„Tohle je situace,“ povzdechl si a zamračil se, když se k jeho nerozhodnosti ještě připojilo kručení žaludku, který ho upozorňoval, že je čas oběda.
*
„Jak dlouho ještě?“ zeptala se Noelle šeptem, když se jí zdálo, že ta hodina snad nikdy neskončí.
„20 minut,“ podíval se Bill na své hodinky a rychle si zapsal do sešitu pár poznámek, které vyučující pověděla. Noelle protočila očima a vše si od Billa opsala, protože na chvíli přestala dávat pozor.
„Pojedeš na oběd domů?“ opsala poslední slovo.
„Asi jo,“ přikývl Bill. Lekl se, když mu na stole zavibroval telefon a zvuk vibrací se rychle rozlehl tichou učebnou. Nikdo si toho však nevšímal. Mobily byly ta poslední věc, kterou na vysoké škole někdo řešil. Otevřel přijatou zprávu a usmál se.
„Tak nejedu,“ zavrtěl se spokojeně.
„Jakto?“ Bill hmátl po mobilu a přisunul jej k Noelle. Ta se nahnula, aby si mohla zprávu přečíst.
Zvu tě na oběd? T.
„Pfff! To se někdo má,“ ušklíbla se Noelle. Na ni zase zůstanou zbytky ze včerejška, nebo nějaký blaf z menzy.
„Pojď s námi,“ nabídl jí Bill, ačkoli oba věděli, že to nemyslel vážně.
„Vole! Napsal tam zvu TĚ, ne zvu VÁS,“ zaťukala si na čelo.
„Vážení, vydržte to ještě těch posledních pár minut,“ podívala se dvojici vyučující, a pak znovu pokračovala ve výkladu.
*
Tom nervózně poposedával na pohovce a čekal, kdy se mobil rozezvoní. Měl už na stole připravené vše, co bude potřebovat. Mobil poskočil na stole a cinkl. Tom po něm rychle hmátnul a několikrát zmáčkl špatné tlačítko, než se vůbec dostal k obsahu právě příchozí zprávy.
11:45 před mojí školou? B.
Na Tomově tváři se usadil permanentní úsměv. Klepal se skoro jako malý kluk, který jde poprvé na rande s nejkrásnější slečnou ze školy, kterou chtějí všichni kluci, ale jen on ji může mít. Rychle na sebe natáhl pletený svetr a popadl přichystané věci. Třískl dveřmi od bytu, zamknul a netrpělivě stiskával tlačítko od výtahu. Na parkovišti skoro narazil do druhého auta, když se zbrkle snažil vyjet ze svého parkovacího místa. Musel si pospíšit. Nechtěl přijet pozdě.
„Kurva, Kaulitzi, zklidni se!“ okřikl se, když skoro nedobrzdil na křižovatce blízko fakulty a předkem svého audi málem políbil auto před sebou. Když si uvědomil, že škoda na jeho autě by stála tolik jako celé auto před ním, tak si uvědomil, že za to by mu to vážně nestálo. Během pěti minut parkoval u Billovy školy. Nervózně poklepával prsty do volantu a sledoval každého človíčka, který se mihl před vchodem do fakulty. Vnitřnosti se mu zkroutily, když uviděl svého blonďáčka, jak s úsměvem schází schody před fakultou a mává své kamarádce, která se od něj okamžitě odpojila. Až tehdy se Bill rozhlédl a s potěšením zaznamenal, že stříbrné audi už stojí zaparkované před školou a jeho majitel spěšně vystupuje ven. Bill došel až k němu a s úsměvem sledoval, jak si jej Tom prohlíží. A že z něj nemohl spustit oči! Sledoval Billovy černé lesklé kalhoty, které zvýrazňovaly jeho hubené dlouhé nohy, a sněhově bílou vzdušnou košili, kterou měl v pase mírně nařasenou, jak byla ležérně zastrčená v kalhotách. Na krku měl výjimečně jen jeden masivní řetěz. Co Toma ale naprosto sráželo na kolena, byly Billovy vzadu do culíku stažené vlasy a dva prameny, které zůstaly mimo culík a byly volně spadené po stranách Billových tváří.
„Uhm ahoj,“ pozdravil Bill jako první, protože se zdálo, že Tom se k pozdravu nerozhoupe a bude dál zírat. Ten sebou cukl.
„Ahoj,“ oplatil mu a zatřepal hlavou. Otočil se a sáhl po klice od dveří spolujezdce. Bill udělal pár kroků, aby mohl nasednout. Tom ale otevřel dveře tak nešťastně prudce, že Billa uhodil do boku. Ten si naražený bok promnul dlaní a malinko zkřivil tvář.
„Ježiž. Promiň. Nechtěl jsem,“ omlouval se Tom a v duchu si právě pořádně nafackoval.
„To je dobrý,“ zasípal Bill a posadil se. Tom přibouchl dveře a byl rád, že žádnou z částí Billova těla nepřivřel. Oběhl auto a posadil se.
„Chceš na nějaké speciální místo?“ zeptal se Tom a nastartoval.
„Ani ne. Jen nic nóbl,“ dal si Bill pás. Tom přikývl a vyjel do centra.
Za pár minut oba vcházeli do příjemné restaurace. Oba byli překvapení, že nebyla ani z poloviny plná. Přitom byl obědový čas. Usadili se v rohu. Číšník k nim přiběhl poměrně brzy.
„Dobrý den. Budete si přát jídelní lístky?“ zeptal se, aby zjistil, jestli zůstanou na oběd.
„Ano,“ zabručel Tom a nechal si podat hnědé desky.
„Tak prosím,“ podal lístek i Billovi a odešel, aby je nechal si vybrat. Tom očima neustále utíkal k Billovi. Přišel mu naprosto roztomilý, jak krčil čelo a rozmýšlel se, co si dá k obědu. Číšník byl během pár minut zpět.
„Máte vybráno?“ zeptal se a přichystal si bloček. Bill se usmál a nadiktoval svoji objednávku.
„A pro vás?“ otočil se k Tomovi, který skoro otázku přeslechl.
„Jo… um… dám si to samé,“ vydal ze sebe přiškrceně, aniž by slyšel, co si Bill objednával.
„Mohu vám zatím donést něco k pití, než bude jídlo hotové?“
„Já bych si dal broskvový ledový čaj,“ zaklapl Bill lístek a vrátil jej číšníkovi.
„A vy, pane?“
„Co? Jo. K pití… jo… asi… no… pongo džus,“ vyhrkl, když přejížděl očima stránky s nealkoholickými nápoji.
„Prosím?“ zeptal se číšník.
„Chci říct pomerančový džus. Děkuji,“ napodobil Billa a složku mu strčil do ruky.
„Budu hned zpět,“ ujistil je číšník a odešel. Tom se skoro hanbou zhroutil na desku stolu. Chtěl někam vlézt a umřít tam. S jeho očumováním Billa si nestihl pořádně vybrat, a jak v rychlosti přejížděl stránku s nápoji, pomerančový a mango džus mu splynuly v jeden a on z toho udělal pongo džus. Pongo džus! Takový trapas!
„Tome?“ ozvalo se před ním. Nejdřív ale Tom zaregistroval pohlazení na hřbetu své ruky.
„Hm?“ podíval se na Billa a nebyl si jistý, jestli se ho už na něco ptal.
„Jsi v pořádku?“ nakrčil Bill čelo a díval se do Tomovy tváře. Popravdě si začínal myslet, že jej to obtěžuje, že Billa vzal na oběd. Choval se tak nepřirozeně, ošíval se, vrtěl a celkově vypadal nepohodlně a Bill nevěděl, jak se ohledně celé situace cítit. Ani ve snu ho nenapadlo, že by Tomovo chování mohlo způsobit něco daleko příjemnějšího.
„Jo, já jen… pracovní stres. Asi,“ zalhal a sklopil oči.
„Nemuseli jsme sem chodit. Mohl jsi místo toho odpočívat,“ pověděl Bill ustaraně.
„Ne, to je dobrý. Budu v pohodě,“ mávl nad tím Tom rukou. Byl naštvaný sám na sebe. Teď si o něj ještě Bill bude dělat starosti.
„No a co vlastně děláš?“ zeptal se Bill zvědavě. Snažil se jen zavést konverzaci.
„C-co?“ trhl sebou Tom.
„Kde pracuješ?“ pozměnil Bill svoji otázku.
„Jsem manažer v jednom nahrávacím studiu,“ dostal ze sebe konečně pár slov, které dávaly smysl.
„To zní zajímavě,“ poposedl si Bill zaujatě.
„Jo,“ přikývl Tom.
„Tak tady je ledový čaj,“ postavil číšník před Billa orosenou sklenici, „a tady je pomerančový džus,“ přisunul podobnou sklenici s rozdílným obsahem k Tomovi. Tom zabručel něco vzdáleně podobného poděkování.
„Jídlo bude do deseti minut,“ oznámil jim a znovu se vzdálil. Billova nálada malinko klesla. Vážně se začal přiklánět k názoru, že se Tom vidí někde úplně jinde a s někým jiným.
„No a… co tvoje škola?“ zeptal se Tom, když bylo nějakou dobu ticho. Bill neměl tušení, co přesně chtěl Tom vědět.
„Jsem ve druháku a studuju dva obory, které se týkají umění a kreativity. Sice ještě nevím, co si počnu, až tu školu dodělám, ale baví mě to, takže nad tím zatím nějak neuvažuju. Nechám se asi překvapit,“ pokrčil Bill ramenem a upil ze své sklenice. Tom přemýšlel, na co dalšího se Billa zeptat, protože když Bill odpovídal, mohl na něj Tom beztrestně koukat podle libosti.
„Kolik ti vlastně je?“ zeptal se Tom bez obalu.
„20. V červnu 21.“
„Oh… okey,“ přikývl Tom. Čekal, že mu bude víc.
„A tobě?“
„27,“ dostalo se Billovi odpovědi.
Nestihl nijak zareagovat, protože jim číšník přinášel jídlo. Před oba postavil talíře se stejným obsahem.
„Přeji dobrou chuť,“ popřál jim číšník a nechal je o samotě. Tom se zadíval na svoji a Billovu porci a zvedl se mu žaludek.
„Kurva,“ zašeptal.
„Říkal jsi něco?“ zamračil se Bill a sáhl po příboru.
„Ne ne. Nic. Dobrou chuť,“ popřál Billovi přiškrceně a zdráhavě se natáhl pro příbor.
„Tobě taky. Vlastně mě překvapilo, že sis vybral to samé. Ještě jsem nepotkal nikoho, komu by tahle směs zeleniny a masa chutnala,“ usmál se Bill, spokojený, že mají s Tomem něco společného.
„To je zvláštní…“ pronesl Tom s hraným překvapením a modlil se ke všem svatým, aby tenhle oběd přežil. Tři čtvrtě surovin v jídle nesnášel, ale mohl být naštvaný jen na sebe. Kdyby nezíral na Billa a vybral si pořádné jídlo, nemusel se teď přemlouvat k polknutí každého sousta. Utěšoval ho jedině fakt, že Bill se spokojeně dlábí a vypadá, že mu opravdu chutná.
*
Tom nikdy nepocítil větší radost než ve chvíli, kdy se sebezapřením polkl poslední sousto, rychle ho zapil džusem, aby si vylepšil chuť, a podíval se do svého konečně prázdného talíře. Nikdy v životě se necítil tak zmožený z jídla.
„Bylo to dobré, že jo?“ usmál se Bill a otřel si rty ubrouskem.
„Moc,“ nahodil Tom strojený úsměv a zhluboka dýchal. Dopil zbytek džusu, aby v sobě přebil chuť jídla.
„Budete si ještě něco přát?“ zeptal se číšník, když se vracel ke stolu poté, co odnesl veškeré nádobí.
„Ne. Zaplatím,“ řekl Tom.
„Hned budu zpět s účtem.“ Bill byl zmatený. Taky nemohl už déle zůstat, protože se musel vrátit zpět na odpolední výuku, ale styl, jakým Tom odmítl jakýkoli další čas strávený v restauraci, ho malinko zamrzel. Myslel, že je to kvůli němu. Sám by tu možná ještě poseděl, ale s Billem ne. Bill se tolik ponořil do myšlenek, že ani neposlouchal rozhovor mezi Tomem a číšníkem při placení.
„Bille?“ oslovil jej Tom, když už byl přichystaný k odchodu.
„Hm?“ podíval se na něj. Poprvé to nebyl Tom, kdo byl mimo.
„Půjdeme?“ pohodil si klíčky od auta v ruce.
„Jo jasně,“ přikývl a zvedl se ze židle. Přehodil si přes rameno tašku a sklesle se odebral k východu. Bylo mu skoro jedno, jestli za ním Tom jde nebo ne. Tom si strkal peněženku do kapsy od kalhot, když přišlápl Billovi nohu. Udělal zřejmě delší krok, než dělal předtím. Bill zaškobrtl a zakopl.
„Promiň. Nekoukal jsem na cestu,“ omluvil se Tom a třískl se dlaní do čela, když se Bill otočil zpět. Nechtěl vědět, jak Billa ještě stihne zmrzačit, než ho vysadí u školy. Jistěže se nedíval na cestu, když zíral na Billův kulatý zadeček v těch těsných kalhotách, a jediné, co chtěl, bylo sevřít jej v dlaních a nepustit.
Cesta ke škole byla tichá. Tom zastavil před fakultou a nechal motor běžet, což Bill pochopil po svém. Rychle vystoupit, aby mohl hned odjet.
„Tak děkuji za oběd,“ poděkoval Bill a přitáhl si k sobě tašku.
„Není zač.“
„Měj hezký den,“ špitl Bill a raději z auta rychle vystoupil. Tom sledoval, jak přebíhá přes nádvoří a mizí ve škole. Třískl hlavou o volant.
„Kaulitzi, ty jsi kus vola!“
Oba dva vyštrachali nevědomky zároveň mobil.
Tom vytočil číslo.
„Georgu? Musím s tebou mluvit.“
I Bill vytočil číslo.
„Noelle? Musím s tebou mluvit.“
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 24
Ach jo, co mi to děláááš, teď budu zase umírat zvědavostí, co se stane v dalším díle 🙂 Doufam, že tohle nedorozumění nebude mít nějaký fatální následky :/
Jinak… Já vim, že se opakuju a už je to trapný 😀 Ale já musim znovu zdůraznit, jaká je to úžasná povídka 🙂 Pokaždý, když tu vidím novej díl, nadšenim poskočim, všeho nechám a ponořím se do čtení. Tenhle příběh ve mně nechává hrozně silný pocity, co chvíli se přistihnu, jak jsem naštvaná, smutná nebo naopak se usmívam, jsem šťastná a hlavně držim klukům palce, ať jim to všechno dobře dopadne. A zároveň si přeju, aby to nikdy neskončilo, protože si nedovedu představit svuj život na blogu bez týhle povídky… 🙂 Prostě to miluju 😛
[1]: Mockrát děkuji za milá slova. Jsem nepředstavitelně ráda, že se povídka líbí! Každý komentář mě žene dopředu 🙂 Moc děkuji a budu se snažit dalšími díly nezklamat 😉
Tohle je přesně ten moment, kdy sama sebe proklínám za to, že čtu rozepsané povídky! 😀 Já jsem tak neuvěřitelně napjatá co bude dál, že to do dalšího dílů prostě nemůžu vydržet!!!!!! A to bych měla být ráda, že tady díly přibývají takhle často. Protože při větší prodlevě bych to už fakt nevydržela. Bože, já chci tak moc vědět, co bude v dalším dílu a jak moc bude špatné, že došlo k takovémuhle blbému nedorozumění. Za další díl bych se pomalu i upsala ďáblu! 😀 Ale zároveň mám celkem strach 🙁 Já nevím, tohle není ani trošku dobré. Doufám teda, že to vidím jenom moc černě a že se to brzy vyřeší a bude to fajn. Ale když si představím, že bych měla být na Billově místě, tak si myslím asi ještě horší věci než on a Toma bych už nikdy v životě něchtěla znova vidět 😀 Maximálně bych čekala až se mi ozve on a to i tak nevím, jestli bych ho vůbec chtěla vidět. Tak doufám, že v tom není Bill stejný jako já, protože to by byl celkem průser. A já nechci, aby se něco pokazilo 🙁 Tomane, laskavě se vzpamatuj a všechno to naprav! Je to jenom na Tobě! Teď se budete oba trápit a to se mi taky nelíbí 🙁 Nejhorší je, že vůbec nemám tušení, co by v dalším díle mohlo být. Mám strach, aby jejich vztah jenom kvůli tomuhle neskončil. Ne, já vím, že by jsi to nedovolila! Teda snad 😀 Ale co já vím. Toma prakticky neznám a tak nevím, jak se postaví k tomu, až mu docvakne, že je z Billa totálně v prdeli a že se do něj zamiloval. Mám i strach, že tohle je něco, čemu se chce Tom vyhnout a proto už ani Billa nebude chtít vidět. Tak snad to takhle není, protože to bych nepřežila!!!!!
Jinak se musím přiznat, že jsem se u tohoto dílu děsně smála 😀 Napřed jsem se jenom blbě uculovala, když Tom zval Billa na oběd a pak jsem se musela až do samého konce smát tomu, jak byl Tom nervózní, roztěkaný, nepozorný, nešikovný a totálně odvařený kvůli Billovi 😀 😀 😀 Chudáček si i musel dát jídlo, které nejí a Bill měl takovou radost, že mají aspoň něco společného 😀 😀 Vážně mě tento díl pobavil 😀 Pořád jsem ale nějak doufala, že na konci si to třeba vyříkají…nebo se prostě něco stane. Ale ne, že to skončí takhle 🙁 Protože je mi teď z toho strašně smutno a chci, aby se to HNED vyřešilo 😀
Jooo, a jsem strašně ráda, že konečně vím, co dělá Tom za práci. Mě to pořád vrtalo hlavou, pořád jsem nad tím přemýšlela, tak teď to už konečně vím 🙂
A taky musím souhlasit s Allkou do posledního písmenka 🙂 Hlavně tedy s tím, že nechci, aby tahle povídka skončila. Pro mě za mě by mohla být klidně nekonečná a mě by rozhodně nenudila, protože Tvůj styl psaní mě totálně dostává a úplně mě nutí se do všeho vžít. I přes to, že v téhle povídce nejsou bůhví jaká dramata, tak mě totálně očarovala a já jsem na ni pokaždé děsně natěšená. Tak doufám, že bude mít tahle povídka aspoň milion dílů a pokaždé mi zlepší den 🙂
Moc děkuji za další díl! ♥♥♥
[3]: Ty mě se svými dlouhými komentáři nikdy nezklameš a jsem za ně nepředstavitelně vděčná 🙂 Poslala jsem několik dílů dopředu, takže je to teď jen na Januli, jak často je bude zveřejňovat. 🙂 S tím koncem vás budu muset zklamat, protože každá povídka má jednou konec, ale nemusíte se bát 🙂 Mám v plánu další povídku. Mám zápletku a dnes jsem vymyslela i název, takže se po této povídce budete moct těšit na moje druhé dílo 🙂 Mockrát děkuji za přízeň 🙂
jezisi Tome ty si takove kopyto .. já chapu ze ste poprve spolu byli nekde jinde nez postel, ale snad by ses mohl trochu ovladat ne? ja si myslim, ze sam Bill byl ra,d kdzy si ho pozval a tys to takhle posral!! Boze .. ja sme na tebe tak nasrana 😀 triskni si za to 😀
Sme zvedava na dalsi dilek .))
[4]: Tak to už se nemůžu dočkat, až ti tu začne další povídka vycházet, ráda si od tebe přečtu jakoukoliv tématiku 🙂
To jsou paka hlavně Tom takhle jej Bill pěkně rozhodil.
am…. nie su nahodou Bill a Tom dvojicky?? lebo nwm aky ma vyznam ze jeden ma 21 a druhy 27… no aj na tie roky ..skvele pribehy 🙂
[8]: Tom s Billem tady dvojčata nejsou 🙂 Bill je student, kdežto Tom je pracující člověk 🙂
no nebodaj sa nam Tom zalubil, ze ostal taky nemotorny >3
Ach, nieeeee. Ja som tak chcela aby sa konečne stretli. Ono to dopadlo strašne hlúpo:D A keď Tom vytiahol mobil, dúfala som, že bude volať Billovi a vysvetlí mu to. Teraz budem zase na pokračovanie čakať netrpelzlivo a ešte netrpezlivejšie ako doteraz.
Mne je tech dvou tak lito 😀 Tomovo chovani je roztomile a vtipne, akorat bych na jeho miste Billovi rovnou rekla, ze jsem z nej mimo, aby pak nedochazelo k nedorozumenim jako je tohle. Ja Billa uplne chapu, taky mam nekdy pocit, ze ostatni otravuju, i kdyz to treba muze byt jinak, jako zrovna tady. Doufam, ze to pak ale nebude mit nasledky, byla by to skoda. Ale musim rict, ze me ten dil hrozne pobavil, hlavne Tomuv pongo dzus :D:D Doufam, ze to Tom Billovi vysvetli, jinak by to mohlo spatne dopadnout.
Moc se tesim na dalsi dil <3