Dance – a way of my life 13.

Bill nedočkavě stepoval před letištěm. Byl rád, že si zapsal datum a hodinu jejich příletu, protože jinak by na to opravdu zapomněl. Nerad to přiznával, ale v době, kdy byl Tom pryč, si na něj vzpomněl snad jen dvakrát. To není moc. Cítil zlobu sám k sobě, ale na tohle už bylo trochu pozdě.
Všiml si davu lidí vycházejících z budovy. Přiletělo několik letadel současně, takže všude se to jenom hemžilo lidmi. Už začínal ztrácet naději, že Tom vyjde ven.

Mezitím se Tom s Markem zdrželi u zavazadel, protože ta jejich vyjížděla až jako poslední. Každý si chytil svůj kufr a šli směrem ven. Tom zapomněl, že na něj má Bill čekat. Drželi se s Markem za ruce a vyšli ven.

Spatřil jej. Všiml si, že Billův úsměv trochu opadl, když se podíval na jejich spojené ruce. Nechtěl na sobě dát nic znát, ale Tom to stejně poznal. Rychlým krokem přišel k Billovi a objal jej.

„Ahoj bráško.“ Zamumlal mu do ucha.

„Ahoj.“ Bill chtěl znít nadšeně, ale po tom, co viděl, ho to nějak přešlo. Cítil zklamání. Myslel si, že na něj Mark něco zkusí, ale nevěřil, že Tom tak rychle podlehne. To mu na něm vůbec nezáleží? Sakra!

Mark na něj kývl a Bill mu kývnutí oplatil. Nechtěl se s ním bavit.

Mark šel raději chytit taxi, aby měla dvojčata trochu soukromí.

„Tak jak ses měl?“ Optal se ho Bill. Opravdu ho to zajímalo. Čekal žhavé novinky. Všiml si Tomova hezkého opálení. Taky by jel k moři.

„Bylo to skvělé! A… jak sis určitě stihl všimnout… dali jsme se dohromady.“ Pousmál se nevinně Tom. Bill ten úsměv znal. Tomuhle by podlehli všichni. Jestli takový úsměv na něj Tom vytasil, tak se Bill ani nedivil, že Mark na něj skočil. Taky by na Toma skočil, kdyby tu nebylo tolik lidí. Musel se ovládat, jinak to s ním skončí špatně.

Mark na ně zamával a oni se rozešli směrem k taxíku. V taxi byla dusná atmosféra. Bill se tvářil naštvaně. Také byl. Štvala ho přítomnost Marka, protože nemohl mluvit o soukromých záležitostech, a navíc Tom si ho ani nevšímal. Pořád se spolu muchlovali a Bill si připadal jako křen. Nesnášel tuhle pozici a většinou se do ní ani nedostával. Cítil, že je naštvaný i na Toma. Jak snadno je schopný mě odepsat…

„Tome, mohl by sis mě chvíli všímat?“ Upozornil jej kousavě. Kdyby pohled vraždil, Mark by byl mrtvý.

„Promiň.“ Zahihňal se Tom.

Moment. Zahihňal? Odkdy se Tom hihňá? Vždyť se to k němu nehodí.

Tom si všiml jeho hnusného pohledu. Proč mu to tak vadí?

Auto zastavilo.

„Zlato, uvidíme se na tréninku.“ Líbl jej Mark a odešel. S Billem se zapomněl rozloučit. Ale ani jej to netrápilo. Stihl vypozorovat, že ho Bill nesnáší.

Taxi se znovu rozjelo, tentokrát směr Tomův a Billův byt.

„Co ti vadí, Bille?“ Udeřil na něj Tom.

„Mně? Mně nevadí absolutně nic. Akorát, že mě týden nevidíš, a stejně si mě nevšímáš. Já vím, nějaký svalouš je přece důležitější než tvůj vlastní bratr. Tvoje dvojče.“

„Moc to hrotíš. Jsem zamilovaný. To snad chápeš, ne? Však teď si mě budeš užívat každý den, tak nechápu, o co ti zase jde. Nebo… žárlíš snad?“ Dloubl do něj Tom.

„Já a žárlit? Haha.“ Bill odvrátil pohled.

Tom si toho všiml. Asi měl držet hubu. Vždycky plácne nějakou volovinu, a pak toho lituje. Ale proč by měl litovat tohoto? Vždyť Bill je na něj uražený. On má na něj řeči.

Dojeli domů, Bill zaplatil a Tom si vytáhl svůj kufr z auta. Vyšli schody a výtahem jeli mlčky. Bill si to všechno představoval jinak. Myslel si, že až Tom přijede, padnou si kolem krku, budou nerozluční, pořád si budou povídat… a najednou nic. Akorát jedno objetí a pár prohozených vět, aby nebylo trapné ticho.

DALŠÍ DEN

Bill vyrazil do školy na přednášku. Dával si je zásadně dopoledne, aby odpoledne měl volno. A tak to dělal i Andy. Sice se mu nikdy nechtělo vstávat, ale za vidinou volného odpoledne byl schopný udělat cokoliv.

Srazili se těsně u vchodu do jedné z učeben. Pozdravili se a každý si sedl jinam. Andy se cítil trapně, protože od něj utekl, a Bill se cítil trapně, protože s ním chtěl sex a dá se říct, že jej nutil. Nakonec stejně za ním dolezl Bill.

„Můžu si sednout?“

„Jasně.“ Pousmál se Andy křečovitě.

Bill se na něj podíval. „Hele… já vím, že je ti to trapný. Ani nevíš, jak moc trapný to přijde mně. Co kdybychom na to zapomněli?“

Andy pozvedl obočí. „To je vtip? Jak na tohle mám zapomenout? Jsem z toho úplně v prdeli, je to jediná věc, na kterou celé dny myslím, a mám zapomenout? Pořád přemýšlím o své orientaci, kterou jsi mi narušil ty. Kdybych tam u tebe nespal, nic by se nestalo a já bych dál klátil nějaké roštěnky. Takhle po večerech sedím doma a přemýšlím. Pořád.“

„Tohle jsem nevěděl. Nechápu, že tě to tak sebralo. Nechceš to tedy dnes večer probrat? Aspoň vypadneš mezi lidi, hm?“

„Ale jo.“ Povzdychl si Andy. Co jiného by měl dělat. Bill by ho stejně otravoval do té doby, než by svolil. Už ho zná. Bohužel.

„Tak se mi to líbí.“ Usmál se Bill. „A netvař se tak. Já myslím, že se to brzo vyřeší.“ Jeho úšklebek však Andy už neviděl.

autor: Cincina