Novel of Dreams – Our Life 14.

BILL

Když mi ráno zvonil budík, zamáčkl jsem ho a jen se opatrně natáhl pro mobil. Zavolal jsem do práce, že mi není dobře a že dneska musím něco nutného zařídit. Takže jsem si vzal den volna, pro který jsem už měl jistý plán. Teď mi scházel jen Tomův souhlas, který jsem v tento okamžik ale vážně nechtěl slyšet, jelikož ten drobeček vedle mě tak krásně spinkal, že by byl doopravdy hřích jej vzbudit. Naštěstí se mi podařilo přímo vyklouznout z postele, aniž bych jej probudil. Zašel jsem do koupelny a vykonal ranní hygienu, dal jsem si sprchu a umyl si i vlasy. Tak parádně mě to osvěžilo a probralo, že jsem přestal být i ospalý. S úsměvem na rtech jsem prošel jen v županu přes obývák do kuchyně. Musel jsem se culit nad těmi papíry pohozenými na stole. Jo, holt už nebyl večer čas.

Zajdu do kuchyně a hned si udělám kávu. Připravím Tomovi snídani a vše to zase hezky nazdobím. Mám z toho vždycky dobrý pocit. Zvlášť, kdy se mu to líbí, nebo se nad tím alespoň usměje. Napil jsem se kávy a udělal mu ještě pořádný hrnek kakaa, jak to měl rád. Náhle se kolem mě však pevně stáhly Tomovy paže. Jak to, že už nespí? Snad jsem ho nevzbudil.

„Mmm,“ zamručel jsem a pootočil k němu hlavu. Jen jsem odložil hrnek s jeho čokoládou, a poté ho za ruce chytil. „Dobré ráno, lásko…“

„Ahoj,“ pošeptá ještě rozespale a rukou mě pohladí přes župan mezi stehny.

„Jak to, že už nespinkáš, broučku?“ zašeptám a přivinu se k němu.

„Víš, že nemůžu spát, když mi utečeš. To tam pak furt hledám po posteli, ale tahleta tvoje voňavá kůžička nikde,“ stáhne mi z ramene látku a políbí mě na něj. Je kouzelný, naprosto neodolatelný.

„Mmm,“ usměju se a pohladím ho po hlavičce. „Jsi miláček, můj miláček,“ šeptnu a pomaličku se k němu otočím. „Nejdu do práce,“ oznámím mu.

„Ne? Jak to?“ stáhne nechápavě obočí, ačkoli mi při tom sjede rukama po těle a už mi začne rozvazovat župan. Nad tím se zaculím, a poté se mu podívám do očí. Takhle po ránu a už zlobí.

„No,“ zakašlu, „je mi špatně, víš? A musím si něco nutného zařídit,“ pokývám hlavou se smíchem. „Nechce se mi od tebe, a navíc mám trošku plán. Jen nevím, zda budeš mít čas.“

„Měl bych jít do školy, ale myslím si, že se tam beze mě dnes odejdou. Jsem teď šťastně ženatý, takže… si myslím, že bychom ten volný čas mohli využít, hm?“ kousne se rošťácky do rtu. Dlaněmi mi sjede po nahém těle, a poté mě začne něžně líbat na hrudi. Huh, už zase? On je tak… aktivní.

„Mhh, jsem moc rád, že budeš se mnou a chceš toho času využít, ale lásko,“ zvednu mu hlavičku a zasměju se, „ty jsi tak moc sexuálně aktivní, že moje starý kosti na to už nestačí,“ zasměju se a olíznu si rty.

„Ale mně nevadí, miláčku, že ti vržou kyčle. Mě to rajcuje,“ zazubí se. Ne, ne! To není pravda.

„Jo, jasně,“ zasměju se a zavrtím hlavou. Plácnu ho po prdelce, a poté ji stisknu v dlaních.

„Ty máš volno a jen tak mi utečeš z postele, aniž by ses se mnou po ránu pomiloval? To budu brát jako zradu,“ usměje se a trošku mi prdelku natiskne proti dlaním. Ale, ono by se nám to chtělo zase milovat, tentokrát už později ráno.

„Ale, ale,“ zašeptám a pohladím ho po zadečku. „Vynahradím ti to, chceš?“ zaculím se a líbnu ho na krk.

„Není třeba. Ještě mě bolí zadek,“ odtáhne se ode mě pobaveně. „Ale ať budeš chtít dnes dělat cokoli, pak se stavíme v lékárně.“

„Bolí tě prdelka, hm?“ pohladím ho po ní ještě něžněji. „A co by sis tam rád koupil?“

„Koupím tam něco tobě, ale udělá to šťastného mě,“ kousne se rošťácky do rtu.

„A to co?“ podzvednu obočí. Eh? Momentálně mě nic takového nenapadá.

„Viagru,“ zatleská nadšeně, a ještě si poposkočí. Ahm, potřebuju ji snad?

„Tím chceš říct, že ji potřebuju, jo?“ podívám se na něj zcela vážně, ač mi koutky cukají.

„To jsem neřekl,“ strčí si ruce za záda. „Ale budeš schopný mě vyřídit několikrát za sebou a pořád bude jako Big Ben,“ zaculí se, „v tvém případě Big Billy.“ To jsem se už neudržel a začal jsem se nahlas smát. God, ten to zase zabil. To stojí za to, když on promluví.

„Ty jsi takový trdýlko, pojď ke mně,“ obejmu ho hned a přitisknu se k němu. „Slibuju ti, že budu Big Billy i bez viagry a položím tě,“ zasměju se, a poté ho políbím pod ouško. „Miluju tě, čumáčku.“

„Já tebe taky, broučku,“ usměje se sladce a něžně mě políbí. Pohladím ho po zádech a zatetelím se.

„Mmm,“ zakňučím jen a usměju se. „Udělal jsem ti kakao s čokoládovým croissantem, dáš si?“

Ani nic neřekl. Hned si svoji dobrotu vyhledal, začal se cpát a já byl vzduch. Podzvedl jsem nad tím obočí, odkašlal si, a nakonec zakroutil hlavou. To není snad ani možné. On je tou čokoládou úplně pohlcený.

„…co do tý čokolády dávají,“ řeknu spíš sám pro sebe.

„Něco jinýho než je tvoje sperma,“ zahuhňá se smíchem s plnou pusou. „I když to je taky dobrý.“

„Prosím tě, radši jez,“ zasměju se a plácnu ho jemně po tom zadku. Pak se opřu zadkem o jídelní stůl a vezmu si svou kávu. Ještě mu zaskočí.

„Můžeš být rád, že mě máš. Vždyť beze mě by ses ani nezasmál,“ ušklíbne se s pusou od čokolády.

„Bez tebe bych nebyl vůbec nic,“ pohladím ho po zádech a usměju se.

„To už zní líp,“ zaculí se a i s tím croissantem a hrnkem se mi vmáčkne do náruče.

„A tak to hlavně je,“ pošeptám a políbím ho na spánek. Jen spokojeně s úsměvem ve tváři zamlaskal a usrkl si kakaa. „Bože, máš všude čokoládu,“ zasměju se a otřu mu trošku koutky, které má úplně hnědé. Tomu se začal smát, ale poslušně držel. „Čuníku,“ zasměju se a otřu mu to pořádně. „Máš pořádnou výhodu, víš to? Jsi mnohem sladší než tahle čokoláda.“

„Mmhh, a to už jsem se bál, že s manželstvím moje roztomilost zmizí,“ řekne se smíchem a ukousne si další kousek croissantu, čímž si opět umaže pusu. Tentokrát mi dá však pořádnou pusu na tvář a začne se smát. Úplně se zaseknu a jen přivřu oči. To nic, to si Tomi jen hrál. Já se z něj vážně zblázním. Tohle je jeden z dalších důvodů, proč ho miluju.

„Nezmizela ani ta tvoje drzost a hravost, kterou na tobě tak moc miluju,“ usměju se a líbnu ho na rty. „Čokoládovou pusinku jsem dlouho neměl, vlastně nikdy,“ našpulím rty se smíchem. Jakmile to zaslechl, vykulil na mě oči, a hned se napil kakaa. Zřejmě se mi to rozhodl vynahradit, protože mě hned začal líbat. Co jeho nenapadne. No, proč ne, nový způsob líbání, nevadí.

„Uhh,“ zasměju se, ale začnu mu to oplácet. Sice se k sobě trošku lepíme a je to takový… přeslazený, ale je to dobrý. Nakonec se ode mě odtrhl, otřel si pusu a s úsměvem dopil kakao, načež mi podal prázdný hrníček a zaculil se. Rty jsem si olíznul, následně také otřel a zasmál se.

„Bylo dobrý?“ usměju se, a hned hrníček uložím do myčky i s tím mým od kávy. Takhle nějak… bych si představoval ty rána. Probudil bych se jako první, připravil Tomovi i dětem snídani, a poté se s nimi u snídaně pobavil. Chtěl bych ty broučky vozit do školy, starat se o ně, učit se s nimi, vychovávat je… Všechno tohle bych s Tomem chtěl zažít.

„Dokonalý jako vždy. Takový výtečný umí jenom můj milovaný manžel,“ věnuje mi zářivý úsměv plný lásky. Trošku nepřítomně ještě pár vteřin koukám do myčky, ale poté se usměju. Je tak skvělý. Ani si nedokážu někdy pořádně uvědomit, jaký poklad doma mám.

„Děkuju,“ zaculím se a pohladím ho po tváři, „ty můj báječný, dokonalý, úžasný, sladký, roztomilý, nejkrásnější manželi,“ dlouze ho políbím.

TOM

Po snídani a krátkém mazlení s Billem v kuchyni jsem si došel do sprchy. Poté jsme se s Billem zkulturnili, což byla po včerejší noci potřeba u obou. Pravda, že jsme toho moc nenaspali. Nebyl holt čas, měli jsme na práci důležitější věci. Třeba, jak mi pěkně promasírovat prostatu, hihi. Bill mi nechtěl prozatím prozradit, kam má namířeno, ale nechával jsem to být. Poté, co mi včera oznámil, že opravdu koupil ten dům, nejspíš by mě nepřekvapilo, ani kdyby mi bez jediného slova prodal auto… což mám stejně v nejbližší době v plánu. Je to zbytečně drahé, navíc teď už neužitečné auto. Jak v takovémhle autě povezu mimčo? A co teprve děcka do školy? V žádném případě. Koupím si nějaké velké rodinné auto. Hmmm… Hummera! Joooo!

„Tak kam jedeme?“ dožaduji se v autě Billa po cestě kamsi. Já vím, že jsem jako malé dítě, ale když on mi v poslední době pořád něco tají.

„Uvidíš,“ uculí se a zahne doprava. Projede další ulicí a pohladí mě po předloktí.

„Tohle je ale nefér,“ vydechnu a podívám se z okna.

„Jen potřebuji něco vyzvednout v obchodě, nic za tím není,“ šeptne. Jasně, nic za tím není. Za koupí domu bylo moc práce ve firmě. Připadám si jako idiot. Nic nevím, nic mi neříká, nic nedělám. O všechno se pořád stará jenom on. Myslí, že když jsem mladší, tak nic takového nezvládnu?

„Hm…“ brouknu a začnu prstem jezdit po klice. Po chvilce už přibrzdí u jednoho menšího obchůdku.

„Počkej tu na mě, jo?“ usměje se sladce, v rychlosti vystoupí, a poté zaběhne do obchodu. Skvělý. Nic neřeknu, pustím si nahlas rádio a sjedu po sedačce níž. Tohle je vážně úžasný. Pořád nějaké tajnosti. Začíná mi to lézt krkem. Jsem snad malé dítě? Jestli chce dítě, tak ať mi ho udělá, ale ať ho už nedělá ze mě. Po chvilce se vrátil. Zavřel za sebou dveře a podíval se na mě. Vložil mi do rukou papírový pytlíček. Ani jsem se nesnažil už na nic vyptávat. Beztak to bude další tajemství. Zavřel jsem ho do schránky v palubní desce a zase se zadíval z okna. Ach jo.

„Tohle je poslední malý překvapení. Podívej se na to, prosím,“ zašeptal a vyndal to ven. Znovu mi to vložil do dlaně. „Nezlob se na mě, prosím.“

„Hm, a zítra bude další, a pak další,“ zakroutím hlavou. Otevřu sáček a vytáhnu z něj kovový obdélníček. Dělá si srandu? Co je tohle za překvapení? Nějaký plíšek… Pf. „Co to jako je?“ pozvednu znuděně obočí.

„Otoč to,“ broukne. Udělám tak. Nějaká písmena. Pootočím si to a zaostřím zrak. TRÜMPER.

Pootevřu rty a tiše vydechnu.

„Líbí se ti to trošku?“ zeptá se opatrně.

„Jo, je to… krásný,“ pošeptám a přejedu prstem po ozdobném začátečním písmenu, načež k němu vzhlédnu. „Já… děkuju.“ Co víc mu mám říct? Sice mě stále překvapuje, ale zato krásně. Rád bych také něco udělal, ale… tohle je nádherný. Jmenovka k našemu novému domu. Opravdu jsem Trümper, naše děti budou také mít příjmení Trümper, naše dveře a schránka budou mít jmenovku Trümper. Bože…

„Neděkuj, není vůbec za co,“ usměje se a nahne se ke mně. Dá mi drobný polibek, načež mě pohladí po tváři. Usměju se a přivřu oči.

„Já… nevěděl jsem, zda tam napsat Kaulitz – Trümper, nebo jen takhle. Dohodl jsem se s prodavačem, že to mohu kdykoli předělat,“ dodá.

„Ne, mně se to líbí. Jsem Trümper a děti budou také,“ pošeptám šťastně a obejmu ho kolem krku.

„To bys vážně chtěl?“ šeptne mi do ucha. I každé zvířátko bude Trümper. A jsem si jistý, že prckové zabijí rybiček plno.

„Ano, a bude to tak,“ pošeptám mu na oplátku a zavřu oči.

„Dobře, když si to přeješ,“ usměje se a líbne mě na krk. Přitisknu se k němu a pohladím ho po vlasech. Kéž bych jen dokázal popsat, jak jsem šťastný.

„A víš co? Společně to tam pojedeme vyvěsit, ano?“

„Jo, teď,“ odsouhlasím s úsměvem a odtáhnu se.

„Dobře,“ kývne. Poté už nastartujeme a rozjedeme se směrem k našemu domečku. I když je to dům jako kráva, bude to domeček Trümperových. Jen se nad tím pro sebe pousměju a položím si ruku na jeho ruku, již má na řadící páce.

autor: Mischy & Turmawenne