Novel of Dreams – Our Life 15.

TOM

Když jsme dojeli na místo, Bill hned zajel do garáže. S úsměvem zaparkoval a vypnul motor. Vezmu si jmenovku, odpoutám se a vystoupím z auta.

„Stále nemůžu uvěřit, že je to tu už naše,“ rozhlédnu se s úsměvem.

„Abych se přiznal, já také ne, ale ono to přijde,“ zasměje se a zavře za sebou dveře, jen co vystoupí také. Možná ano, až tu budeme poprvé spát.

„Máš alespoň šroubovák?“ dojdu k němu.

„Měl bych mít v kufru,“ přikývne a hned se k němu rozejde. Otevře ho, a poté se natáhne dozadu, kde má menší černou bednu. Strčím si ruce do kapes, ohlédnu se a přešlápnu.

„Je docela zima, hm?“ brouknu.

„Hmm, celkem jo. Přijde mi, že se ochlazuje hrozně rychle,“ zakroutí trošku hlavou a po chvilce mi už podává vítězně šroubovák. S úsměvem si ho od něj převezmu, počkám, až zavře kufr, a poté se ho chytím za ruku. Spokojeně se rozejdeme kupředu. Bill vedle mě spokojeně cupital a stále se usmíval. Když jsme konečně došli ke dveřím, podal jsem Billovi šroubovák i se jmenovkou. Teď mi řekne, že neumí zacházet se šroubovákem, a jdu sehnat rozvodový papíry. Ne, vtip. Ale byla by to vzhledem k jeho povolání celkem síla. Zvlášť, když chce teď zařizovat dům. V očekávání povytáhnu obočí. Sladce se na mě usmál.

„Společně, hm?“ šeptnul. Přitiskl jmenovku na dané místo na dveřích. Hah, a už se vymlouvá. Já to tušil, já to tušil!

„Tohle společně nejde udělat. Ty udělej tuhle, já udělám jmenovku na schránce,“ pobídnu ho pobaveně.

„No tak dobře,“ přikývne a začne ji tam přidělávat. Hm ba jo, ale nic moc. Jen jsem ho pobaveně pozoroval. Rozený kutil. Šlo mu to docela rychle, chvilku se u toho sice vztekal, ale nakonec jmenovka byla na svém místě.

„Dobrá práce, Bořku,“ poplácám ho se smíchem po rameně.

„Bořek?“ řekne s trošku nechápavým výrazem, přičemž mi vrátí šroubovák.

„To je jedna taková připitomělá pohádka pro děti. Bořek stavitel,“ zavrtím se smíchem hlavou. „Menší děti na to v dětském domově vždycky koukají, ale naše děti na to nenechám koukat. Z toho by zpitoměly jako z Teletubbies.“ Začne se tiše smát.

„My jim budeme vyprávět pohádky,“ usměje se a pohladí mě po paži. „Pápá, Lálá,“ rozesměje se pak.

„Je čas udělat dětem Pápá,“ začnu se smát s ním. Vezmu si od něj šroubovák a přesuneme se ke schránce. „Tak jdeme na to,“ řeknu spíš pro sebe. Přidržím si jmenovku a začnu ji šroubovat ke schránce. Nedělalo mi to žádné potíže, jelikož jsem vyrůstal v domácnosti bez táty, takže to byl můj úkol už od nějakých třinácti let. Během chvilky jsem to měl hotové. S úsměvem si založím ruce v bok a natočím k Billovi hlavu.

„Trümpere…“ pošeptám.

„Anooo?“ uculil se hned. Sluníčko moje, s ním je den hned jasnější. Nad celým mým životem se díky němu konečně rozjasnilo. To on rozdává svými úsměvy lásku.

„Miluju tě…“

Podíval se na mě naprosto vážně, potom se však lehce usmál a přistoupil až ke mně. „Taky tě miluju.“

„Já tebe ale víc,“ pronesu s úsměvem a obejmu ho kolem pasu.

„Ale, ale,“ zaculí se, a naopak mě obejme kolem krku.

„Teď už to jen zařídit, dodělat školu a opatřit si několik trpaslíčků Trümperů,“ brouknu. „A víš, proč trpaslíčků? Protože doufám, že budou mít trpasličí ouška jako ty,“ zasměju se a hned mu dám pusinku, přičemž ho pohladím po oušku. Takový ouška nemá nikdo. Vypadají vtipně, ale zároveň naprosto roztomile. Udělá na mě snad ten nejsmutnější obličej a podhrne si spodní ret.

„Chci, aby měly ouška po tobě,“ šeptne tiše. „Ty ses mým ouškům smál,“ snažil se být vážný, ale poté se už začal smát. Blázínek. Jak bych na něm mohl něco nenávidět. Celý je úplně dokonalý.

„Ne, ne, jsou nádherný. Jsou rozkošný a hrozně je na tobě miluju,“ pošeptám s úsměvem a hned ho na jedno něžně políbím. „Bez nich bys to nebyl ty.“

„No, dobře,“ zaculí se a ovine mi paže kolem krku pevněji. Roztomile se ke mně tulil. „Děkuju.“

„Něco ti povím, ano?“ podívám se mu do očí. „Ty jsi celý tak dokonalý, že tvoje ouška jsou tvůj největší nedostatek. A o to víc je miluju. Je to jediná věc, která mě stále usvědčuje o tom, že nejsi anděl,“ políbím ho něžně.

„Ale já jsem andílek, jsem tak slušný a svatý,“ polibek mi oplatí, přičemž se usměje. „Jsem rád, že mě bereš takového, jaký jsem.“ Jak bych nemohl…

„To k lásce patří. Když něco obětuješ a odmítáš, není to láska. Láska je to, když vidíš, že k sobě dva lidé sedí jako kousíčky skládačky, aniž by museli snášet své nedostatky. My oba máme své nedostatky, ale ten druhý je doplňuje. My k sobě patříme, jsme si souzeni,“ pošeptám s pohledem upřeným k jeho čokoládkám. To je alespoň můj pocit. Pootevře trošku rtíky a přikývne.

„Jsme jako jeden,“ pošeptá a pohladí mě po šíji, přičemž na mě stále hledí.

„Jeden,“ zopakuji šeptem. Láskyplně ho políbím a poté se k němu přitisknu. Zde nyní začíná náš společný život.

Následující týden musel jet Bill pracovně do Berlína na 3 nebo 4 dny, podle toho, jak se obchod bude vyvíjet. Ačkoli jsme ani jeden nechtěli, museli jsme se rozloučit. Já zatím v domě dohlížel na výmalbu jednotlivých pokojů, na kterých už jsme s Billem byli dohodnutí. Aniž by se zdálo, 4 dny utekly jako voda a Bill byl zpátky doma. Po řádném přivítání – celodenním milováním – jsme se jeli podívat do domu. Bill už měl nějaké návrhy, jak zařídit ložnici i obývák, za což jsem byl jedině rád. Čím dřív to budeme mít hotové, tím rychleji tu budeme moct bydlet. Domluvili jsme se, že až bude dům dodělán, byt pronajmeme. Určitě se bude hodit nějakému mladému páru, který si ho nemůže dovolit koupit.

Jak čas šel s námi, konečně jsme se dostali k vybírání matrací do postele. Musím říct, že Billova metoda, jak vybrat správnou, byla poměrně vtipná. Pokaždé mě na ni hodil, a když obstála, leželi jsme tam dobrých dvacet minut. Touto prací jsme strávili celé odpoledne, až jsme se nakonec stejně vrátili k té čtvrté. No nevadí, alespoň jsme se zasmáli a lidé kolem nás také.

A tak jsme se jednoho dne konečně dostali do konce. Všechny místnosti kromě budoucích dvou dětských pokojů byly vybaveny. Celý dům byl překrásný už sám o sobě a Billův moderní výběr nábytku to vše perfektně doplnil. Zařízení v jeho bytě bylo moderní, ale s tímhle se to nedalo srovnávat. Taky jsem za to dost zaplatil. Bill kupoval dům, takže jsem si alespoň zařízení vydupal z mých peněz, co mám na kontě. A zde máte alespoň drobnou ukázku našich pokojů:

Když byl náš dům zhotoven, přišla naše první noc, již jsme v něm měli strávit.

„Bože můj, je to tady tak nádherný,“ přejedu prsty po tmavě šedivé sedačce, na niž se následně usadím. Stále jsem si nadšeně prohlížel světlý interiér a nemohl uvěřit, že tu odedneška budeme opravdu žít.

„Vážně se ti to líbí?“ usměje se Bill a přisedne si ke mně, ale pouze na opěrku pohovky.

„Jo, je to tu nádherný. I když je teď moje konto jako po válce, za tohle to opravdu stálo,“ vydechnu s úsměvem. Je pravda, že mi tam zbylo ještě celkem dost peněz, protože jsem tam měl od narození už hodně, ale i tak… Bylo to pěkně drahé. Stejně jako celý dům.

„Jsem rád, že to tak cítíš,“ pohladí mě po rameni. „Tohle odteď bude už navždy naše hnízdečko.“ Naše hnízdečko lásky.

„Ani jsi mě nepřenesl přes práh,“ brouknu s nesmělým úsměvem a postavím se.

„Ouh, ani mě nikdo nepřenesl, ale pojď,“ usměje se sladce a zvedne se. Chytne mě za ruku a už mě vede k hlavním dveřím. No on to snad myslí vážně.

„Bille, ale já si dělal srandu,“ začnu se smát, ačkoli se za ním loudám.

„Já to ale myslím smrtelně vážně,“ rozeběhne se ke dveřím. Hned je otevře a vyjde se mnou ven. „Takže, můj milovaný manželi, tímto… otevírám cestu do našeho hnízdečka lásky,“ zaculí se a vezme mě do náručí jako princeznu. To se mi snad zdá. Myslel jsem si, že já jsem blázen, ale on je rozhodně větší. Jenomže je zatraceně rozkošný blázen!

„Bože, ty jsi takový blázen,“ začnu se tiše smát, ale přivinu se k němu, a hned ho něžně políbím. „Proto tě tak miluju.“

„…a já tebe,“ polibek mi oplatí a našlápne pravou nohou. Poté mě už přenese. „Ták… a teď,“ šeptne a zavře dveře lehkým kopnutím nohy, „půjdeme,“ pošeptá a rovnou se rozejde ke schodům. Mmm a jdeme do postýlky. Chytnu se ho kolem krku oběma rukama, přitisknu se k němu a pomazlím se s jeho rty.

„Kam mě to neseš?“ pošeptám s úsměvem.

„To uvidíš,“ usměje se a začne mě zlehka líbat. Vynese mě po schodech nahoru a pomalu se mnou kráčí dál chodbou.

„Tajnůstkáři,“ zamumlám mu tiše do rtů. Zavřu oči a už se nechám jen s polibky nést.

„Mhh,“ odtrhl se v okamžiku. „Otevřeš, prosím?“ zašeptá tiše a líbne mě pod ouško, když stojíme naproti dveřím od ložnice. Tušil jsem to. Romantik. S úsměvem je jednou rukou otevřu, čímž nám umožním okamžitý vstup, a opět se ho přichytím.

„Výborně,“ usměje se a nasaje mi ušní lalůček. Začne jej laskat jazykem a jemně skousávat mezi zoubky, přičemž dveře zavře. Poté se se mnou rozejde k posteli.

„Chceš ji vyzkoušet?“ oddechnu s přivřenýma očima.

„Mmh, ano, měli bychom,“ pokývá hlavou a sjede mi po oušku jazykem. Bože, vždycky mě umí během takové chvilky vzrušit. Dodnes to nechápu.

„Dobře,“ přikývnu a vylezu na posteli na kolena, načež si ho stáhnu k sobě. „Teď už máme dům. Můžeme začít pracovat na dětech,“ uculím se.

„Rozhodně,“ usměje se a pohladí mě po tváři. „To bude namáhavá práce, měli bychom asi pomalu začít, hm?“ šeptne tiše, načež mě začne jemně líbat a dlaní mi zajede pod tričko. Dnes je obzvlášť mazlivý a přítulný.

„Mm-hmm,“ souhlasím spokojeným zavrněním. „Chci moc dětiček, mysli na to,“ usměju se mu do rtů. Jsem si jistý, že pochopí, jak přesně to v tento okamžik myslím.

„Beru to na vědomí, to ti slibuju,“ šeptne. Vmžiku mi svlékne tričko a už mi zaplavuje polibky nahou hruď. S výdechem si skousnu ret, pohladím ho po hlavičce, a poté mu také svléknu triko. Pohladím ho po nahých bocích, a už ho nechám pokračovat v dosavadní práci.

Nakonec vyslyšel mé přání a dal mi přesně to, oč jsem žádal. Miloval se se mnou celičkou dlouhou noc, která nám i tak přišla krátká. Nejenom, že jsme se milovali v posteli ve všech možných polohách, ale později jsme se přesunuli i do koupelny a do pracovny na stůl. Dokonce si mě ohnul i přes zábradlí u schodů. Poté mě přenesl dolů. Tam jsme se pomilovali v obýváku na gauči, na zemi, následně v kuchyni na lince a také v jídelně na stole. Nevynechali jsme ani bazén. Když jsme se kolem rána vrátili unavení do horního patra, šli jsme se vysprchovat, jelikož jsme byli zpocení. Sprcha nás však probrala a Bill si tentokrát vyžádal obrácené role, takže jsem pro výjimku já jednou pomiloval jeho. Tím začalo naše další kolo. Přesunuli jsme se do postele, kde už se opět dominantou stal Bill. Přivázal mě k posteli a pěkně tvrdě mě vošukal. Celkem to bolelo, proto mě vzápětí ukonejšil dalším sexem, tentokrát něžným. Celou noc až do pozdního rána jsme se milovali, dotýkali, hladili, líbali, mazlili. Byli jsme schopni to dělat 24 hodin bez přestání. Zkrátka jsme pokřtili každý kout domu naší láskou. Po takovém výkonu jsme nakonec nazí, zapletení v sobě usnuli v posteli napůl zabalení peřinou. Prospali jsme celý den namáčknutí na sobě. A aby toho nebylo dost, Bill mě probudil líbáním ve slabinách. No jo, měl jsem erekci. Kdo by po takové noci neměl. Takže jsme si to dali ještě jednou. Tomu já říkám láska.

autor: Mischy & Turmawenne