autor: Davidoff a Viollett Shadow
Bill zůstal po celý den zavřený ve svých komnatách. Netušil, kolik je hodin, a netušil ani, jestli je den nebo noc, těžké závěsy zabraňovaly světlu, aby proniklo až k Billovi. Z jeho myšlenek ho vyrušilo zaklepání na dveře. Narovnal se a jeho oči zabloudily ke druhé straně pokoje, kde stály velké masivní a zdobné dveře.
„Dále…“ Špitnul černovlasý chlapec a instinktivně se víc přikryl tenkou látkou, měl větší pocit bezpečí.
Dveře se se slabým zvukem otevření rozevřely a zpoza nich vykoukla hlava sultána, který okamžitě zamířil za Billem. Bill nebyl moc rád, stále viděl, co se dělo na krvavých hrách, a tak jen polknul a více si deku k sobě přitáhl.
Sultán došel až k velké ozdobené posteli, na které seděl Bill, a podíval se na něj.
„Půjdeš se najíst…“ Zkusil, ale jakmile viděl Billovo obočí lehce povylézt do jeho čela, tak ukázal rukou gesto pro jídlo. Bill chvíli váhal, ale jeho zakručení v břiše vypovídalo dosti o tom, že má hlad, a tak pouze slabě kývnul. Sultán rukou naznačil, aby ho následoval, a vydal se z pokoje pryč.
Bill za sultánem pomalu cupital. Nedůvěřivě se koukal kolem sebe, a hlavně se nechtěl koukat na sultána. Vyzařoval z něj respekt, ale Bill ho na jednu stranu nenáviděl. Ta krutost, která byla cítit na míle daleko, mu nedávala spát.
Po chvíli stanuli v hodovní síni. Bylo tu dost lidí, a také tu byl velvyslanec. Bill si na chvíli oddechnul. Aspoň někdo tu byl, aby si s ním mohl popovídat, protože ať je to jak chce, arabština byla těžká a zdálo se, jako by neměla ani hlavu, ani patu. Vše mu to splývalo do jedné nesrozumitelné písně.
Když si sultán sedl na jeden z hedvábných polštářků, Bill pohledem našel další volný po sultánově boku a posadil se na něj. Velvyslanec byl vedle Billa, za což byl Bill rád, přišel si tak trochu i v bezpečí.
Bill nevěděl, co zde jedí a jak jí. Pouze těkal očima po stole a po okolí v místnosti. Trochu se obával, co mu naservírují, ale zase si sliboval, že to sní, aby se neurazil sultán. Když se dívky a chlapci ve věku Billa rozchodili z velkých dveří s tácy, jen se slabě pousmál. Byli krásně oblečení a ladně se nesli, jako kdyby už od mala byli tomuto učeni.
Bill se nahnul pro ovoce. To bylo asi tak jediné, co mohl jeho žaludek udržet. Byl jaksi nervózní. Sedět vedle sultána na tak vysokém místě. Cítil na sobě oči všech lidí v místnosti. Naklonil se blíž k velvyslanci.
„To je hostina na tvou počest, chlapče. Měl bych ti pomoct s jazykem, a také tě blíž seznámit s pravidly a zákony naší země.“ Bill jen zamrkal a poté slabě kývnul.
„Dobře, rád bych se někdy naučil i jazyku vaší země, ale zdá se těžká. Na mou počest? To, že jsem tu?“ Optal se chlapec a velvyslanec přikývl.
„Sultán pro tebe připravil celé tři dny na tvou počest. Čeká tě toho velmi od zítra. Budeš mít prohlídku městem, poté taky celým jeho palácem, také tě čeká procházka se sultánem a mnou k nejvzácnějším velbloudům zde, poté taky zahrada, nesmím zapomenout na další věci mimo palác… Sultán ti chtěl ukázat vše, co zde je.“ Usmál se velvyslanec a nabídl si sám kousek masa.
„Aha…“ Hlesl jen a začal otrhávat kuličky vína a vkládat si je do úst. Maso rád neměl a toto vypadalo extrémně divně. Kdoví z jakého zvířete pocházelo. V tom se mu však vyrojila absurdní myšlenka, že maso pochází od zabitých vězňů. Zatřepal hlavou. Byla to blbost, ale zase v této zemi je možné všechno… Uvolnil se do polštářků a spokojeně přežvykoval hroznové víno.
Velvyslanec se začal bavit se sultánem. Bill jen očkama těkal z velvyslance na sultána a snažil se pochopit, o čem se baví, ale jak už jednou řekl, tenhle jazyk byl zvláštní a člověk nepochopil ani slovo. Nahnul se a dál oždiboval hroznové víno jedno za druhým. Zajímalo ho, kdy bude jeho práce léčitele platná. Dosud se o tom nebavil, ani nebylo slechu. Doufal, že tedy proto tu je. Určitě ano. Musí se velvyslance zeptat, ale je slušný, a tak musí počkat.
„Tobě nechutná, Bille? Jíš jen ovoce, jak se cítíš?“ Zeptal se velvyslanec a položil svou dlaň na Billovo čelo, aby zjistil, jestli nemá horečku.
„Chutná, jen nějak nemám na jídlo ani pomyšlení…“ Vydechl tiše. „Jsem nervózní, víš, ti lidé tady, sultán… nevím, co mám čekat…“ Povzdech opět opustil Billovy rty.
„Vidím, bojíš se neznáma, ale dodržuj tři hlavní věci. Za prvé, pokud máš jiné náboženství, nedávej ho zde najevo. Za druhé, pokud nacházíš v mužích zalíbení víc jak v ženách, pozor na to. Homosexualita se trestá smrtí. A za třetí, nikdy se neotáčej k sultánovi zády. Pochopil jsi?“ Bill pozorně poslouchal, co velvyslanec říká, a pak jen mlčky kývl hlavou.
Velvyslanec kývl a pousmál se. „Dobře, to jsem moc rád.“ Usmál se a podíval se na sultána. Doufal, že ho opravdu Bill změní, doufal v to. Byl už poslední šancí, jak to tu všechno i sultána zachránit. Byl důležitý.
Sultán tohle všechno sledoval a mlčel. Byl rád, že Bill velvyslanci věří, ale zase nebyl rád z toho, jak se k Billovi má. Nechtěl, aby se k jeho Habibimu někdo měl. Vždyť on byl jen jeho. Měl jeho život ve svých rukou. On bude ten, kdo bude Billovým pánem.
Zúžil zorničky, když se Bill k němu natáhl a zmáčkl mu ruku. Byl to jen letmý přátelský dotek, ale sultána to uvnitř spalovalo. Natáhl ruku, silně stiskl Billovu paži, až Bill vyjekl, a přitáhl si jej k sobě. Tím dal velvyslanci jasně najevo, že odteď si má od Billa držet odstup. Páry všech očí v místnosti je upřeně se zájmem pozorovaly. Bill polknul, měl slzy v očích a třepal se jako drahý pes. Snažil se sultánovu ruku od sebe odehnat. Jejich oči se však střetly. Sultán byl fascinovaný Billovými slzami…
Zvedl se a bez nějaké omluvy táhnul fňukajícího chlapce za sebou. Museli se skrýt před zraky lidí. Zavřel dveře a Billa tvrdě hodil na ně a přistoupil k němu blíž. Navazoval oční kontakt a jeho dlaně putovaly na chlapcovy boky. Měl takovou chuť jej tvrdě políbit.
Bill se klepal, jak se bál, nelíbilo se mu, jak se sultán zachoval, ani nevěděl proč. To co teď sultán dělal, také se mu to nelíbilo, ale strach mu nedovolil se ani o centimetr pohnout.
Sultán sledoval pár čokoládových očí s trochou slziček těkajících po něm. Odhodlal se a nahnul se k Billovi, kde spojil jejich rty. Polibek byl ze začátku tvrdý a Bill měl nohy jak z gumy, kdyby jej sultán nedržel, sesunul by se k zemi.
Bill si okamžitě vzpomněl, co řekl velvyslanec, a uvědomil si, že ho nejspíše sultán zkouší. Ruce propletl pod jejich těly a odtáhl ho s odvahou, a poté utekl rychle z místnosti do té, kde byli všichni lidé, a zmateně a ustrašeně těkal očima po místnosti, kde se velvyslanec zvedl, aby pomohl chlapci; ten ve strachu vyjekl a vyběhl z místnosti a utekl po chodbách daleko od toho pekla…
autor: Davidoff a Viollett Shadow
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
No ja myslim, ze tohle sis Bille jen posral .. doufam, ze ti Anis nijak neublizi ..docela se o tebe bojim ..
ale tesim se na dalsi dilek 🙂
Jak mně se po téhle povídce stýskalo! Vážně už odmítám jet kamkoliv, kde nebude připojení a já tak budu odříznuta od možnosti přečíst si nový díl! 😀 I když na druhou stranu není zas až tak špatný mít dva díly v zásobě. Každopádně po jejich přečtení mám divnej pocit-jsem totiž naprosto v klidu a cítím se až tak nějak harmonicky 😀 Což teda tak úplně nechá, vzhledem k tomu, co se v těch dvou dílech stalo 😀
Ale musím znovu říct -i přes to, že se budu zřejmě opakovat, že to prostředí, ve kterém se zatím celá povídka odehrává, mě čím dál tím víc oslovuje. A tím, jak nádherně každý detail popisujete, se mi každá scéna sama promítá před očima. Například ty začátky u všech kapitol, ty mi vždycky učarují 🙂
Jelikož jsem ale ještě nekomentovala předešlý díl, neodpustím si to, abych k němu neměla aspoň pár připomínek tady. Takže to, jak se vlastně už sultán zachoval v minulém dílu, mi tak trošku napovídalo, že už asi nebude dlouho trvat a Anis se od Billa moc dlouho držet nebude. Ale teda nečekala jsem, že to bude až tam brzo 😀
Navíc jsem hrozně zvědavá na nynější Billovy reakce. Protože po tom, co mu řekl velvyslanec, si nejsem tak úplně jistá, jak se Bill zachová. Určitě by to mohl říct velvyslanci, i když pokud si bude Bill pořád myslet, že to byla od Anise jen zkouška, pak nevím nevím… Navíc já být Anisem, tak teď taky nejsem dvakrát v klidu. Zaprvé Bill mu odporoval a pak je tu taky problém, že by o tom mohl někomu říct-i když jedinej člověk, kterej by Billovi rozuměl, je zase náš milý velvyslanec. Takže teď jsem teda opravdu pěkně zmatená, protože všechny cesty vlastně vedou k velvyslanci… 😀 Takže… jsem pěkně zvědavá, jak to vyřešíte 😀
Takže rychle běžte psát, protože já chci pondělky aspoň dvakrát do týdne! 😀
No pěkná povídka…až na to, že si úplně vedle, co se týká historie světa…Dát do hromady Galy a křesťany??? BOŽE, VE KTERÉM BRAKU SI NA TOHLE PŘIŠLA??? Galové – keltové existovali někdy v rozmezí 500 až 50 let před naším letopočtem, přičemž křesťanství se masově začalo šířit až někdy PO roce 50 našeho letopočtu…Škoda, celkem se mi tahle povídka líbila, ale když něco neznám a chci o tom psát, tak mám alespoň kousek rozumu a něco si o tom přečtu, ať nepíšu blbosti. Potom se hodnota celého díla rovná ústnímu průjmu…:-(
tvoje škoda…
PS: pokud mi chceš oponovat Galacií, pokud víš, co to je, tak zde keltská kolonie taktéž skončila někdy v průběhu přelomu 3.-2. století před naším letopočte – jedná se o smíšenou kulturu, takže o čisté kelty a jejich kulturu se nejedná, protože přejali místní zvyky…!!!
[3]: když už jsme u toho "ústního průjmu"… pojem "fikce" ti nic neříká? no tak to je potom TVOJE škoda. 😉
[3]: Diky za komentik, ale…ovsem je to fikce a nikde neni napsano, ze povidka je pravdiva do morku kosti 🙂 jsou tam prvky, ktere samozrejme pravdive jsou… způsoby tetovaze a zivot v arabskych zemi je mi napriklad velmi blizsky. Chci poukazat na ruzne rozdily (mimo casova obdobi), na ten kontrast… Nezapominejme tedy, ze nejsme na hodine dejepisu, ale na TWC blogu, na kterem bychom si meli odpocinout. Mimoto jsem MUZ! S pozdravem Davidoff :3
[3]: Opravdu nechápu proč jsi se rozčílila a začala nás urážet. Jak flixo a Davidoff odpověděli je to fiktivní povídka a ne reálná. Kdyby jsme chtěli napsat reálnou povídku tak napíšeme na záčátku zvlášť pro všechny že se snažíme mít co nejreálnější, ale to jsme opravdu nenapsali.
Pokud se zajímáš o dějepis a toto ti vadí, dobře, ale to neznamená že musíš napadat hned nás. Navíc, je to pouze tvá dobrá vůle číst tuto povídku, pokud jak říkáš hodnotíš na 'ústní průjem' tak ji číst dále nemusíš. Nikdo tě nenutí.
S pozdravem LízatQo. ;P
Díky za komentáře. Je vidět, že síla inteligence prohrává s pohádkama…Ale pamatujte, že i ty se dějí na reálném základě…:-/
PS: Netřeba komentovat.
Bill to nebude mít lehké.