autor: elvisfan
O tři roky později
„Tome, jestli kvůli tobě narazím do zdi nebo něco, tak přísahám…“
„Nenarazíš do zdi. Už jsme skoro… nesahej na ten šátek, Bille!“
„Ale já chci vědět, kam jdeme!“
„Už jsme skoro tam. Jen pár… pozor, schod dolů. Okay, připravený?“
„Ježíš! Ano!“
„Okay, můžeš si sundat…“
Bill si z očí sundal šátek. Tom se usmál, když viděl bratrův výraz.
„Opravdu, Tome? Říkal jsi, že jdeme na speciální místo a ty mě přivedeš do mé vlastní restaurace?“
„Říkáš, že tvoje restaurace není speciální?“
„Ne když jsem v ní skoro každý den! Říkal jsi, že…“
Bill překvapeně vypískl, když ho bratr přerušil polibkem; lehký polibek se rychle změnil v něco víc intenzivního a vášnivého, dokud si Tom nevzpomněl, proč jsou vlastně tady, a odtáhl se.
„Můj bože, až moc mluvíš,“ usmál se, přejel palcem po Billově spodním rtu.
„Radši mě znovu polib, Tome. Mám dojem, že se chystám zase něco říct.“
„Ještě ne. Teď buď zticha a jen poslouchej.“
„Co? Nic neslyším.“
„Přesně.“
Konečně se Bill chytil a vypadal rozčileně.
„Kde jsou všichni? Tohle je sakra podnik! Nechám to tu Andymu na starosti a…“
„Dnes večer je zavřeno,“ informoval ho Tom a vzal ho za ruku. „Kvůli soukromému večírku.“
„Nikdo mi nic neřekl.“
Bill vyrazil ke dveřím do jídelny, když ho Tom zastavil.
„Tvůj asistent udělal výjimečné rozhodnutí… protože jsem ho hezky poprosil.“
Otevřel dveře a následoval Billa do jídelny, kde seděli u toho největšího stolu všichni jejich přátelé. Všichni se postavili a radovali se, zatímco se Bill podíval na svého bratra s naprostým neuvěřením. Tom se jen zazubil a dovedl ho do čela stolu.
„Tome, co to…“
„To je všechno pro tebe, zlato.“ Tom zvedl dvě sklenice šampaňského, jednu si nechal a druhou podal Billovi. „Gemini je pod tvým vedením už rok, a to nemluvím o úspěchu. A to všechno díky tobě, Bille. Měls vizi ohledně toho, jaké bys to tu chtěl a uskutečnils to. A já na tebe nemůžu být víc pyšný.“ Políbil ho a zvedl sklenici. „Na Billa a jeho splněné sny.“
„Na Billa!“
Všichni si připili a Bill jen zíral na své dvojče.
„Nemůžu uvěřit, žes tohle udělal.“
„Věř tomu, Bille. Teď si sedni,“ nařídil Tom, mávnul na číšníky, kterých si Bill doteď ani nevšiml.
„Donáška jídla, Tome? V restauraci?“
„No, nemůžeme přeci pořád dávat to samé jídlo, ne?“
„Moje jídlo rozhodně není…“
„Víš, jak to myslím.“
Bill se rozhlédl po stole, zatímco se podávala večeře, a srdce mu pookřálo, když viděl všechny jejich přátele pospolu, a přemýšlel nad tím, jak moc se jejich život změnil.
Přesně jak plánoval, naprosto změnil Galaxy Večerku do slušně vypadající kavárny jménem Gemini, s ubrusy, látkovými ubrousky a barem. Vyšel školu s vyznamenáním v oboru management v gastro-podnikání a převzal to tu přesně před rokem. Od té noci byly všechny stoly každý večer obsazeny.
Andy byl Billův asistent a převzal tu vedení pokaždé, kdy si Bill potřeboval dát volno. Vídal se s dívkou jménem Morgan už pár měsíců, a Bill ji naprosto zbožňoval.
Tom a Gustav se usmířili, i když si už nebyli tak blízcí jako předtím. Po tom, co se Gustavovi podařilo nechovat se tak moc nepohodlně pokaždé, když byl s Billem a Tomem, také si vyžádal, stejně jako Georg a Andy, aby si to před ním nechali pro sebe.
Gustav a Bridget byli stále spolu. Byli spolu osm měsíců, když jí Gustav s jejich požehnáním řekl pravdu o vztahu dvojčat. Bridget to najednou všechno začalo dávat smysl. Bill a Tom byli vlastně dva cizinci, když se do sebe zamilovali a ona je podporovala ze všech nejvíc. Ona a Gustav spolu teď bydleli už skoro rok.
Georg a Jackie se rozešli, a po tom, co si prošel tím, co Bill nazýval ‚děvkařská fáze‘, potkal Georg dívku jménem Allyson. Zasnoubili se přesně po čtyřech měsících od jejich prvního rande a byli manželé už rok.
Morgan a Allyson nevěděly, že jsou Bill s Tomem dvojčata.
Jelikož byl pro ně dům se čtyřmi ložnicemi až moc, Bill a Tom se přestěhovali do dvouložnicového bytu s výhledem na James River. Brzy po tom, co Bill začal chodit do školy, použili peníze po rodičích na to, aby pomohli přestěhovat se Mary do lepšího domova. Oba dva ji navštěvovali každých pár měsíců.
A co se týká Toma…
Bill zaťukal vidličkou na skleničku, aby si získal pozornost a postavil se, aby udělal další přípitek.
„Okay, takže jelikož je ten večírek pro mě, znamená to, že si můžu dělat, co chci. Takže vám chci všem poděkovat za to, že jste dnes večer přišli. Poslední rok byl pro mě opravdu splněným snem a opravdu rád to slavím s vámi.“ Podíval se na svého bratra a věděl, že to nezvládne. „A Tomi, tohle bych bez tebe nezvládl. Tolikrát jsem to chtěl vzdát, ale tys mě nenechal, protože víš, jak moc jsem to chtěl. Tolik tě miluju a jsi velká část toho, proč jsme dnes večer tady.“ Sklonil se a jemně políbil bratra na rty, než se usmál jako kočka Šklíba. „Ale je tu ještě něco, co bychom měli slavit.“
„Bille, ne!“ Tomovi zrůžověly uši, když si uvědomil, co chtěl Bill říct.
„Jsi na mě hrdý, tak já můžu být hrdý na tebe.“
„Bože, tohle je tak trapný.“ Schoval si Tom obličej a sjel dolů na židli.
„Tomovi dnes volali, aby mu řekli, že se stal nejoblíbenějším rádiovým moderátorem v časopise Richmond. Osobně si myslím, že by to měl vyhrávat už od začátku, co začal, ale to je jedno. Takže na Toma, muže, kterého všichni milujeme a hlas, který slyšíme každý den od tří do sedmi do večera.“
„Na Toma!“
„Až se vrátíme domů, tak tě zabiju,“ varoval ho Tom, když se znovu posadil.
„To snad ne.“ Bill vypadal naprosto nevinně. „Pořád musíme přeci slavit.“
***
Georg a Allyson odešli jako poslední a Billovi se tak nějak ulevilo, když za nimi zavřel a zamknul dveře.
„Konečně!“ vydechl Bill a opřel se o dveře. „Myslel jsem, že už neodejdou!“
„Oh prosím tě.“ Protočil Tom oči a vyskočil, aby se posadil na lesklý bar. „Miluješ někoho hostit.“
„Možná… někdy.“ Vešel Bill do bratrovy náruče a přitulil se k jeho krku. „Víš, na co myslím?“
„Myslím, že ano.“
Bill cítil, jak se Tomovy rty otřely o jeho krk, a snažil se soustředit. „Dokážeš uhodnout, co chci?“
„Vím co…“
„Cheesecake!“ políbil Bill Toma na nos, než se otočil a šel do velkého mrazáku. Vrátil se zpátky a držel v rukou cheesecake. „Co ten pohled?“ zeptal se nevinně. „O čem sis myslel, že mluvím, Tome?“
„O cheesecaku. Samozřejmě. Nevadí, že jsme zrovna měli červený sametový dort jako dezert.“
Bill se vrátil k lince a podíval se na Toma posměšným pohledem. Dokonce ho i poklepal po hlavě.
„Jsi roztomilý, Tomi. Jelikož byl ten dort velmi dobrý a rád bych sám snědl celou mísu toho zdobení… chci říct, no tak. Tady je cheesecake!“
„Jak hloupý jsem byl,“ zasmál se Tom na své dvojče. „Jaký je?“
„Mandlová čokoláda, moje oblíbená.“
Bill vzal nůž a uřízl dva střední kousky.
„Vykrádáš podnik, Bille?“
„To je v pohodě, znám toho chlápka, co to tu vlastní.“ Bill vyskočil vedle Toma a v tichosti jedli. Bill se díval po prostorné kuchyni a vydechl.
„Co je?“ zeptal se ho Tom.
„Věříš tomu, kolik se toho za ty tři roky stalo, Tome? Oba jsme udělali vysokou školu, oba dva máme práci, kterou milujeme, Gustav a Bridget jsou spolu, Georg je ženatý…“
„A my jsme spolu.“
„To je ta nejlepší část,“ olízl si Bill kus dortu z palce, když ho to napadlo. „Tome, nemáme žádné výročí, co? Vím, že to jsou tři roky, ale… nemáme oficiální den.“
„Asi ne,“ pokrčil Tom rameny. „Prostě se to… stalo.“
„Pravda. Potřebujeme výročí, Tome.“
„Dobře. A jaký den vybereme? To kdy jsme se potkali?“
„Ne. Ten den jsi mě neměl moc rád. Poprvé kdys mě políbil?“
„Naše narozeniny jsou první, kdy jsi mě políbil a opravdu to něco znamenalo.“
„Blbče! Chceš prostě den, který se lehce pamatuje, abych na tebe nikdy nebyl rozčilený, žes zapomněl.“
„Tak dobře mě znáš.“
„Co třeba, kdy jsme si poprvé řekli miluji tě? Vím, že to bylo v říjnu.“
„Jaký den v říjnu? Nemá být výročí nějaký určitý den?“
„Oh jasně,“ protočil Bill oči. „Protože tohle je tak typický vztah v každém ohledu.“
„To je pravda.“ Přemýšlel o tom, zatímco jedl dort. „Sedmého října. To bude naše výročí.“
Bill na něj pobaveně nakrčil čelo. „Uvědomuješ si, žes právě vybral den, který by sis měl pamatovat každý rok, že?“
„Oh. Asi jsem si právě vrazil kudlu do zad, co?“ zazubil se Tom, když dojedl dort a seskočil z pultu. „Můžeme jít?“
„Jo.“ Slezl Bill z pultu a olízl nůž, zbytek dortu vrátil do lednice. Vypnul světla a vzal bratra za ruku. „Pojďme domů.“
KONEC
autor: elvisfan
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 34
Já jsem tak ráda, že nakonec všechno dobře dopadlo! 🙂 Na začátku byla tahle povídka vážně moc smutná a bolestná, občas jsem se nad Tomem i rozčilovala, když se k Billovi nechoval moc hezky..ale moc se mi líbil vývoj jejich vztahu a to, jak si na sebe postupně zvykali, poznávali se a především jak se do sebe pomalounku zamilovávali 🙂
Moc jsem Billovi přála, aby se mu povedly všechny jeho sny a jsem ráda, že jsem se v posledním díle dočetla, že se mu povedlo úspěšně ukončit školu a pořídit si vlastní podnik 🙂 On si to za to trápení, co zažil, když byl malý, opravdu zasloužil 🙂
Taky mě těší vědomí, že jsou spolu kluci už 3 roky a jsou stále šťastní a pořád se tak moc milují! Opravdu moc děkuji za překlad téhle povídky, moc se mi líbila! ♥
Po tomhle příběhu se mi bude moc stejskat… Milovala jsem vztah, co se mezi klukama pomalym tempem vytvářel, zbožňovala jsem postavu Billa i chování Toma… Byla to úžasná povídka a já se k ní určitě ráda ještě někdy vrátim 🙂
Tuhle povidku si urcite zaradim do kategorie .. "prectu si to znova"
I kdyz sem si ze zacatku rikala, ze ot bude uplne kravina, ale preci jen se mi vyplatilo to cist az dokonce a ja sem rada, ze sem se takhle rozhodla :))
Musim ric,t ze ten konec byl naprosto dokonaly a sem fakt rada, ze to vsechno dobre dopadlo a oba dva zvladli udelat skolu :))
Toto je veľmi pekný koniec, som veľmi rada, že všetko dopadlo dobre.
Krásna poviedka.
Ďakujem za preklad.
Krásně to skončilo.
Nerada se loucim s takovou povidkou, i kdyz uz se tam toho asi nedalo moc napsat. Byla uzasna, po celou dobu me hrozne bavila, zamilovala jsem si ji. To, jak se kluci sblizovali a postupne nachazeli lasku, me vazne bavilo cist. Bylo to tak nevinne, ty jejich prvni male polibky, ktere se casem uplne zmenily. Miluju celou povidku, ale mam slabost pro tu cast, kdy Bill s Tomem zjistovali, co k sobe vlastne citi. Je to skvele dilo, ktere si urcite jeste prectu. A moc dekuju za prekladani 🙂 <3
Ďakujem za krásny preklad tejto poviedky. Mala som ju strašne rada a určite sa k nej vrátim. Je nádherná 🙂
strasne krásny konec!:D sem za oba rada ze dokoncili uspesne skolu ze si Bill splnil sve sny,ale sem smutna ze ta povídka skoncila :/ ale na druhou stranu vsechno musí jednou skoncit a sem rada ze to skoncilo dobre:)a urcite si ji jeste jednou prectu:)moc heske to bylo!!!!!!
Tak tahle povídka byla opravdu nádherná a jsem ráda, že to mělo dobrý konec.
Celá povídka byla opravdu dobrá a hezky napsaná. Skvěle se to četlo. Děkuju za ni.
A taky děkuju za výborný překlad 🙂
moc děkuju za dokonalý překlad, tahle povídka byla jedna z nejlepších co jsem kdy četla 🙂
Nádherná povídka. Moc děkuju za překlad!
Tak som práve zhltla túto poviedku ( podporená predchádzajúcimi skvostami od elvisfan ) a musím povedať, že som rada. Je to skvelá vec. Keď som zistila, o čo ide, trochu som sa bála. Pretože Tom mohol Billa nenávidieť, že ho chce obrať o majetok a Bill mohol nenávidieť Toma ( a svojich rodičov ) za to, že si žil skvele, zatiaľ čo on sa mal zle. Ale nestalo sa, práve naopak. Na začiatku to možno trochu drhlo, ale nakoniec sa to rozbehlo. A všetky tie pozitíva nakoniec… síce trochu gíč, ale presne podľa môjho gusta. Zdá sa, že Gridget to všetko pochopila najlepšie, ale bolo super, že aj ostatní chalani sa s tým viac – menej zmierili. Som fakt rada za túto poviedku a za jej preklad. Ešte raz ďakujem, kočky!
“I like it” 🆗