autor: Mischy & Turmawenne
TOM
Ani se nezdálo, jak rychle to uteklo, ale po promoci už bylo léto a přišel den mých dvaadvacátých narozenin. Leckoho by mohlo překvapit, že mám narozeniny v létě a jsem ve znamení Lva, ale je to tak. Jsem panovačný i vůdčí, jednu dobu jsem to Billovi bohužel i ukazoval. To je naštěstí však za námi a já jsem, jaký jsem. A takový, jaký jsem, jsem především díky Molly. Když jsem vyrůstal už odmala v tomto prostředí bez táty a s nemocnou sestrou, tyto vlivy člověku osobnost opravdu změní, ať je jakékoli povahy.
A dnes byla oslava oněch narozenin. Už od rána jsem poletoval po domě a něco v jednom kuse uklízel. A při oslavě to nebylo jiné. Dům byl plný lidí včetně Debbiina prcka, který neustále drobil a něco někde mazal. Nemohla samozřejmě chybět mamka, Billovi rodiče, Brian se svým novým přítelem, Debbie, Ben a Mia. Když se Brian ukázal se svým novým přítelem, Bill si nejspíš musel oddychnout. I přesto, že už jsme manželé nějakou dobu, vůči Brianovi vždy pociťoval drobnou žárlivost. Teď už ale opravdu nemusel.
„Pořád nemůžu uvěřit, jak je to tu pěkný. Moc hezky jste si to tu zařídili,“ říkala mi Billova maminka.
„Děkujeme. Klidně můžete jezdit i častěji. Obzvlášť až budeme mít děti,“ usměju se a doliju jí víno.
„Ah, na ty vaše prcky se určitě budeme jezdit dívat,“ zasměje se a pohladí mě po ruce, nad čímž se usměju.
„To jste se mi nepochlubili, že chcete mít děti,“ povytáhne Brian překvapeně obočí, přičemž dá Adamovi ruku kolem ramen. Adam byl poměrně tichý, ale to spíš proto, že nás zatím moc neznal.
„Vlastně o nich jednáme od té doby, co jsme se brali,“ zasměju se a překročím Debbiina prcka, který se mi neustále pletl po nohy. „Dá si ještě někdo dort?“
„Já, já, strejdo,“ začne hned poskakovat a tahat mě za kalhoty.
„Ok, prcku, hned to bude,“ zasměju se. Vezmu mu talíř i se lžičkou a odeberu se do kuchyně.
Slyšel jsem, jak se v obýváku začali bavit o tom, jaké asi budeme mít děti. Jen jsem se nad tím usmál. Ukrojím kousek dortu, a poté ho dám na talíř. Sám neodolám a přejedu prstem po čokoládovém krému, načež prst s chutí olíznu. Mňam, takhle dokonalé dorty umí dělat jenom moje maminka. Ta ví, co mi chutná.
„Hmmmh,“ zalibuji si a znovu si namočím prst do té dobroty.
„Kdopak to tady slízává tu nejlepší čokoládu, mm?“ chytne mě náhle Bill za boky. Ježiš, já se lekl! „Že já ti ten prstík ukousnu?“ zasměje se.
„Tohle mi nedělej, leknul jsem se,“ zasměju se a prst si strčím do pusy. „A raději ho nekousej. Náš sex už by nemusel být tak dobrý,“ šeptnu s úsměvem.
„Pravda, pravda,“ pokývá hlavou, a nakonec mi ji položí na rameno. „Dej mi trošku ochutnat,“ broukne.
„Vždyť jsi měl dort jako všichni ostatní. Už jsi ochutnal,“ řeknu pobaveně, avšak prst v čokoládě znovu vymáchám.
„Když já bych chtěl od tebe,“ zakňourá a pohladí mě po bocích. Škemral můj milovanej. S úsměvem mu prst přiložím k pusince. On jej hned přijme a slízne z něj čokoládu. Ovšem aby to bylo důkladné, nasaje mi prst do úst a párkrát po něm vyjede. No jo, to mu je podobný.
„Čuně,“ zasměju se, prst mu vytáhnu a poté ho jemně plesknu po tváři. „Vedle máš rodiče, tak klidni své vášně,“ brouknu pobaveně.
„Mmm,“ zabručí nespokojeně a líbne mě pod ucho. „Máš to moc dobrý.“
„Však to taky dělala moje maminka. Ta ví, co mám rád,“ usměju se a sklidím dort zpátky do lednice. „Co říkáš na Adama?“ ztiším hlas. Celkem mě zajímá, co si o něm myslí. Mně připadá fajn.
„Musím ho Simone pochválit,“ zaculí se a podívá se na mě. „No, za tu chvilku ho nedokážu moc posoudit, ale nezdá se být nijak špatný. S Brianem mu to sluší, ale je to mládě oproti němu,“ usměje se zlehka.
„Tím chceš říct co? Vždyť je starší než já,“ zasměju se.
„Brian je holt na mladíčky,“ pokrčí rameny. „Taky jsi oproti němu byl mladý.“
„Seš sprostej. Pořád lepší Brian, než ten tvůj bývalý Mark,“ řeknu se smíchem a zakroutím hlavou. To byl taky zážitek. Potkali jsme ho v obchodě. Byl sice pěkný a starý přibližně jako Bill, ale egoista od prvního pohledu. Víte, jaký byl jejich problém? Oba měli stejně vysoká ega, takže se stále předháněli. Jenomže Mark většinou vyhrál, což Billovi už brzy začalo lézt krkem, tak to skončili.
„Neřešme minulost,“ broukne tiše a usměje se. „Ale já to Brianovi nijak nezazlívám. Na věku nezáleží.“
„Kromě tvého věku samozřejmě. Ty stárneš extra rychle. Našel jsi ráno nějaké nové vrásky?“ rýpnu si pobaveně a otočím se k němu čelem. Jo, zase jsem měl podívanou. Zkoumal alespoň čtvrt hodiny svůj obličej v zrcadle, zda nemá vrásky. Fakt vtipné.
„Noo, bylo jich asi sto,“ zasměje se a zakroutí hlavou.
„Bille, každý stárne a každému se časem dělají vrásky,“ pohladím ho po tváři. Prostě musím. „Já být tebou, raději se bojím o vrásky na zadku. Věčně na něm sedíš. Buď v kanceláři, nebo pak tady doma. Za chvíli bude jako seschlý pomeranč,“ řeknu naprosto vážně, ačkoli mi cukají koutky. Teď mi omlátí ten dort o hlavu.
„Sprosťáku!“ plácne mě se smíchem po zadku a našpulí pak rty. Dám mu pusinku, zasměju se a za ruku ho odvedu zpět do obýváku. Dám prckovi dort a usadím se zpátky.
„No to mi řekni, co vy dva jste tam zase dělali takovou dobu. Doufám, že ne to samý jako na promoci,“ pronese Ben se smíchem, nad čímž se jen ušklíbnu. Brian i Mia se začali smát. Oni věděli, o co šlo.
„Co jste dělali na promoci? Ničeho zvláštního jsem si nevšimla,“ ozve se překvapeně mamka. Jo, mami, ty sis povídala s Miou, Benem a Brianem, kteří nás kryli, zatímco jsme si to rozdávali na hajzlíkách. No jo, sen se mi splnil. Bill mě pěkně vošukal na promoci. Měl oblek a já hábit jako Harry Potter. Máme holt rádi hry. Byl to perfektní večer. Billovi cukaly koutky, ale udržel se nesmát.
„To nic,“ mávne rukou, ale poté se na mě podívá a zasměje se.
„My to raději nebudeme chtít vědět,“ pronese káravě Billův otec, ačkoli se zlehka usmívá. To Bill trošku přimhouří oči a lehce přikývne. Nadechne se, jako by chtěl něco říci, ale nakonec jen na prázdno vydechne. Jen se usměju a pohladím ho po koleně, načež se napiju. Jsem rád, že jeho rodiče přijali realitu, jaká je, i přes jejich silné křesťanství. A hlavně, že přijali mě do rodiny.
„No, a co plánujete na víkend?“ zajímá se mamka. „Co ti vůbec dal Bill?“ usměje se na mě. Hah, to bych také rád věděl.
„On mi to pořád ještě neřekl,“ rozesměju se a přivinu se k němu blíž. Prý je to něco velkého, ale co, to mi neprozradil.
„A ani neřeknu,“ zaculí se a obejme mě kolem pasu. „To bude překvapení a já bych ho vážně nerad prozradil,“ šeptne a sjede mi dlaní po žebrech.
„Prej to bude velký,“ našpulím naprosto vážně rty, přičemž se podívám na ostatní, ale pak vyprsknu smíchy. „Jestli to bude zas nějaká kravina, tak si mě nepřej.“
„Aby ti nekoupil velkýho dilda,“ vyhrkne ze sebe Brian a začne se hlasitě smát společně s ostatními. Díkybohu, že Billovi rodiče nevědí, co to je. Bill po něm hned vrhne se smíchem pohled.
„Není třeba, aspoň doufám,“ zasměje se a zavrtí hlavou. „Bude to velké a zároveň malé,“ pokrčí nevědoucně rameny a zaculí se. Hmmmm…
„Pověz mi to,“ zaškemrám smutně.
„Kdepak, to bys pak neměl žádné překvapení,“ šeptne mi. Fajn, jak chce. Budu to z něj muset vymlátit.
„Pf,“ odfrknu si se smíchem a schválně si od něj uraženě odsednu.
„Ty z toho nikdy nevyrosteš. Vždycky budeš jako dítě,“ zavrtí Mia pobaveně hlavou. Jen na ni vypláznu s úsměvem jazyk a následně se zamračím na Billa.
„Další důvod, proč ho milovat,“ řekne Bill se sladkým úsměvem a pošle mi malou vzdušnou pusinku. Jak žehlí, tse.
„Milovat? Za tohle? Za tohle jsem ho vždycky musela nahánět po celém domě, a pak mu dát čokoládu, jinak by se mnou nepromluvil do dalšího dne,“ začne se mamka smát a já společně s ní. Svatá pravda, maminko. Už je to 22 let. Neuvěřitelný. Kéž by tu s námi mohla být Molly. Měla by velkou radost.
„Však on ji ode mě dostane taky,“ zasměje se a přisedne si ke mně trošku blíž.
„Jdi ode mě,“ varuju ho se smíchem a plesknu ho přes stehno.
„Ach jo, strašně jsi vyrostl, ale dítě jsi pořád,“ řekne s úsměvem mamka, což všichni přítomní odsouhlasí. Pche, se proti mně spikli!
„Naprosto souhlasím,“ povzdechne Bill se smíchem.
„Tak tohle budeš žehlit celou noc. Jen počkej,“ pokývám hlavou. Mmhh, to bude noc, hihi.
„Já to vyžehlím rád,“ zaculí se a pohladí mě po stehně.
„Tím jsme si všichni naprosto jistí,“ rozesměje se Ben. Však ty máš taky co žehlit, chlapče, jak mi Mia povídala. A jo, vlastně spolu po promoci začali chodit. Novinka. Kdo by to kdy čekal? …… Já to třeba věděl už od prváku, ale holt… nikdo mi nevěřil.
„Právě proto. Na tebe se člověk ani neumí zlobit,“ zakroutím s úsměvem hlavou a přisednu si zpátky k Billovi.
„Mmm,“ zavrní spokojeně a upne ke mně ty své čokoládky. Kouká na mě jako nějaké maličkaté štěně. Jen ho s úsměvem políbím a omotám si kolem ramen jeho ruku. Náhle se tak šťastně usmál. Hned se ke mně přivinul a spokojeně se ke mně tulil. Ostatní si začali o čemsi povídat, ale já vnímal pouze Billa a hrál si s jeho prsty.
Náhle se však ozval zvonek domovních dveří. To hned zpozorním a pohlédnu na Billa.
„Někoho jsi ještě zval?“ pošeptám.
„Nejsem si toho vědom,“ broukne a zvedne se. „Jdu tam,“ usměje se jen a rozejde se ke dveřím.
„Ok,“ brouknu jen a podívám se za ním.
„Čekáte ještě někoho?“ zajímá se Billova mamka.
„Právě že ne…“ pokývám hlavou a narovnám se. Bill se po chvíli vrátil.
„Tome,“ řekne, „to je pro tebe.“
„Kdo to je?“ zeptám se, když se zvednu.
„Nějaký muž,“ vydechne jen. Povytáhnu obočí. Bill už jen pokrčí rameny a nechá mě projít. Zavrtím hlavou a rozejdu se ke dveřím. To by mě opravdu zajímalo, kdo to je. Když dojdu ke vchodu, uvidím tam stát staršího muže. Kdo to je? Je mi nějaký… povědomý, ale vážně si ho nemůžu nikam přiřadit.
„Dobrý den, přejete si?“ pokusím se vlídně usmát, ačkoli nemám nejmenší tušení, kdo to je.
„Ahoj, Tome,“ vydechne muž trošku rozechvělým hlasem.
„Promiňte, ale my se nějak…“ zavřu pusu a stáhnu obočí. Prohlédnu si oči dotyčného, poté rysy obličeje a odmažu v podvědomí šediny. Bože můj, ne, ne, to nemůže být pravda. To-to je jen sen… Proboha. To ne. „…tati,“ hlesnu.
„Chci ti popřát vše jen to nejlepší k narozeninám,“ udělá krok ke mně a rozevře náruč. Cože? Chce mě obejmout?
„Tak to prrr!“ strčím před sebe ihned ruku, čímž ho zastavím. „To myslíš vážně?! Po deseti letech se zjevíš u dveří jako přízrak, popřeješ mi všechno nejlepší, a ještě se opovažuješ mě obejmout?!“ vyjeknu. To snad není ani pravda. Kdy mě naposledy objal? Ve dvanácti letech, když mi říkal, že se s maminkou rozchází? Nasliboval mi, jak se budeme vídat ob den a od té doby jsem ho neviděl ani jednou. A teď má tu drzost a objeví se tady a chová se, jako by se nic nestalo.
„Tome, promiň mi to,“ vydechne a ruce stáhne. „Já vím, že jsem se zachoval špatně, je to neomluvitelné, ale… rád bych ti alespoň popřál. Chtěl jsem tě tolik vidět…“
„A ty si myslíš, že tohle stačí?! Myslíš si, kurva, že mi tohle stačí?!“ rozkřiknu se. „Nechal jsi mě stát brečícího u dveří se slovy, že se budeme ob den vídat! Od tý doby jsem tě neviděl! 10 zasraných let jsi o sobě nedal vědět! Znáš jenom moje zkurvený konto! Myslíš si, že to mě udělá, do prdele, šťastným?! Strč si všechny zasraný prachy do prdele a táhni od mých dveří!“ křiknu se slzami v očích. Pomalu jsem se začal chvět. Cítil jsem, jak mi bolestivě bilo srdce v hrudi. Co to tu na mě, kurva, zkouší? Nemůžu se ani nadechnout. Jak se vůbec opovažuje… Tohle je tak… absurdní, bože můj. A jak se zachoval k Molly? Ne, to mu nikdy neodpustím. Nikdy.
„Prosím, Tome,“ až téměř vzlykne. „Choval jsem se jako idiot, já to přiznávám, ale přál bych si to změnit. Jsi můj syn.“ Co prosím? Bude tu vytahovat rodinu?
„Ne, nejsem tvůj syn, kurva!“ zařvu. „Možná mám stejnou krev, ale už dávno nejsem tvůj syn! Molly byla tvoje dcera, a jak ses zachoval?! Jakmile jsi zjistil, že je nemocná, sebral ses a táhnul jako zasraný zbabělec. Umřela ti dcera a ani ses neobtěžoval přijít na pohřeb! To si říkáš otec?!“ rozbrečím se. „A když chceš vytahovat to, že jsem tvůj syn, víš vůbec, za koho jsem se oženil? Ne, nevíš, jak bys mohl. Jmenuje se Bill,“ vydechnu. „Překvapenej? Jo, jsem gay. Vzal jsem si gaye. Teď jsme si koupili tenhle úžasnej dům, dodělal jsem vysokou školu psychologie a plánujeme si děti. To všechno jsem celý život dělal, abych si dokázal, že jsem lepší než ty, že nikdy nebudu jako ty. A teď se mi to konečně potvrdilo. Já jsem někdo, něco jsem dokázal a jsem tak zasraně rád, že s tebou nemám kromě krve vůbec nic společného, že si to neumíš ani představit,“ zavzlykám. „Možná jsem gay právě proto, že jsem potřeboval chlapskou ruku, kdoví.“ Rozbrečím se a přikryju si obličej dlaněmi.
Možná ani nedávalo smysl vše, co jsem právě řekl, ale musel jsem to ze sebe dostat. Tohle už bylo moc. Snesu leccos, už jsem si toho v životě prožil dost, ale tohle byla rána… Nastane ticho, ve kterém se ozývá jen můj pláč a poté i jeho.
„…chtěl jsem se omluvit, ale ty mou omluvu zřejmě nepřijmeš. Nechci ti kazit narozeniny ani žádný jiný den. Přeji ti jen hodně štěstí, Tome. Hlavně, aby… aby se ti vše podařilo, měl jsi kupu dětí a milujícího… přítele. Já vím, že ty budeš skvělý otec,“ vydechne rozechvěle a položí na zídku dárkovou krabici. „Mám tě… rád.“
„Už nikdy… nikdy se nepřibližuj ke mně ani k nikomu z mé rodiny. Nikdy,“ semknu rty k sobě a zhluboka se nadechnu, abych se uklidnil, ale jde to jen ztěžka. Co jsem komu provedl. Už dávno jsem na něj nemusel myslet, už to nebolelo, byl jsem šťastný. Tak proč se zrovna teď musí objevit u dveří a tohle mi provést? Bude mě trestat do konce života? Ale za co? Co jsem mu, ksakru, jen provedl? Byl jsem špatný syn? Proč nás vůbec opustil…
„Tohle jsem nechtěl,“ zakroutí hlavou a bolestně oddechne.
„Doufám, že jsi aspoň šťastnej s tou svojí… novou rodinou, když my jsme pro tebe nebyli dost… dobří,“ vydám ze sebe s pláčem a podívám se jinam. Opustil nás, vyměnil nás, a teď se tu ukáže, jako bychom se vídali každý týden. Já to… nechápu. Ne, nechápu. A nikdy nepochopím.
„Ne, ne, tak to není,“ vyhrkne. Zase mi bude mazat med kolem huby. Už toho mám dost. Udělal, co udělal. Je to pryč. Pro mě je mrtvej.
„Vezmi si tu zkurvenou krabici a táhni z mýho pozemku dřív, než na tebe zavolám policajty. Můj táta zemřel, když mi bylo 12 let. Je mrtvej,“ šeptnu a zavřu dveře. Opřu se o ně, pevně k sobě stisknu oční víčka, abych zadržel slzy, a zadržím na dlouhou dobu dech ve snaze zabránit vzlykům. Můj táta je minulost, zemřel. Tady je teď moje budoucnost. Vedle sedí lidé, které miluju a kteří milují mě. A s jedním z nich budu mít jednou velkou rodinu, plno nádherných dětí. Všechny budu stejně milovat, ať budou jacíkoliv. Nikdy je neopustím a vždy pro ně budu oporou. Já budu dobrý táta.
Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se vzpamatoval a uklidnil natolik, abych se mohl vrátit k ostatním. Když jsem vešel do obýváku, vynutil jsem ze sebe úsměv a usadil se k Billovi. Nikdo nemusí vědět pravdu, nikdo nemusí vědět nic. Každý má dost starostí a já je tímhle nebudu zatěžovat. Obzvlášť mamku a Billa. Nechci, aby se něčím trápili. Nezaslouží si to. Nenechám toho zmrda, aby ničil život i jim.
„Vše v pořádku?“ šeptl s lehkým úsměvem a objal mě kolem ramen.
„Jo, jo,“ přikývnu, ujistím všechny dalším falešným úsměvem a natáhnu se po skleničce, jíž na ex vypiju. „Dá si někdo ještě?“ Po tomhle incidentu bude nejspíš potřeba ještě hodně alkoholu. Proč se tu najednou vůbec objevil? Kdo se ho o to prosil? Myslel jsem si, že se můj život konečně obrátil k lepšímu, že už budu šťastný a teď tohle. Opravdu jsem věřil, že si ty narozeniny užiju, mám tu všechny lidi, které mám rád, na kterých mi záleží, ale on se tu musí objevit a opět všechno pokazit.
„Jestli můžu požádat,“ broukne Brian. Jen co mu naliju stejně jako sobě, tak se ke mně Bill nahne.
„Tome, co se děje?“ šeptne tiše. Samozřejmě, že to hned pozná.
„Nic, co by. Všechno je fajn,“ pokrčím s úsměvem rameny.
„Nepřijde mi to tak,“ řekne trošku smutně a pohladí mě po paži.
„Jen malé nedorozumění, o nic nejde,“ ujistím ho.
„Kdo to byl?“ broukne trošku zvídavě. Ježiši, nemůže to prostě nechat být, když říkám, že o nic nejde?
„Nikdo,“ řeknu jen.
„Dobře, promiň,“ pohladí mě tentokrát po zádech a semkne rty trošku k sobě. Raději se chopím skleničky a na ex ji vypiju. Poté se opřu o opěrku a jen tiše sleduji konverzaci ostatních. Jak mohl vůbec po deseti letech očekávat, že ho přijmu a vše bude v pořádku? Nechápu to, nechápu jeho. Ale pochopit ho se mi ani nikdy nepodaří. Bill ke mně pootočil hlavu a trošku se usmál. Dlaň mi přiložil na stehno a jen zlehka mě bříšky prstů hladil. Úsměv mu oplatím a zadívám se do prázdna.
Děkuji, tati, za krásný dárek k dvaadvacátým narozeninám.
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
No, Tomovi se vůbec nedivim, že takhle zareagoval… Úplně se dovedu vžít do jeho situace (bohužel). Nicméně jsem zvědavá, jestli se třeba ještě uvidí a nějak se to mezi nimi spraví.
Byl to fajn díl, těším se na další 🙂
no Tome .. zas az takhle prehnane si reagovat nemusel .. kdyz se nasi rozvedli tata mi taky slibil, ze se uvidiem a nevidali sme se skoro vubec, ale i presot je to muj otec, ktereho nadevse miluju a ted uz si neodkazu predstavoit ze byhc ho jako otce nemela .. mozna si nemusel byt az tak palicaty ..
No tesim se na dalsi dilek ..
To musel byt pro Toma šok,ale mohl jej aspoň vyslechnout.
jaj to je nepříjemný…. po deseti letech se objevi a mysli že mu padne kolem krku. Chudak Tom 🙁 Ale zase se mi nelibi jak to dusi v sobe