Trochu mě zaskočilo, co mi teď Tom řekl. Podívám se na něj a lehce pokrčím rameny.
Ráno mě nevzbudí budík, ale hovor. Na displeji mi bliká máma, něco zamručím a vylezu z postele. Ještě než to zvednu, tak se ohlédnu, jestli jsem nevzbudil Toma, ale ten se jen zavrtěl a přitulil se k polštáři. Vyjdu do kuchyně a zvednu to.
„Mami, proč mi voláš tak brzo ráno?“
„Bille, já jsem se chtěla domluvit na ty Vánoce přece.“
„No a? Říkal jsem ti přece, že přijedu po víkendu. Chtěl bych v pondělí nakoupit ještě nějaké dárky,“ a rozloučit se s Tomem, ale to jí samozřejmě říkat nebudu. Moji mámu by doslova kleplo.
„Ale musíš přijet už tenhle pátek, chystám předvánoční večeři.“
Jen po téhle větě protočím oči, nesnáším tyhle máminy předvánoční večeře. Prostě je to taková zkušební večeře, kterou chystá na Štědrý den. Vždycky pozve nějaké známé, a každý rok je to někdo jiný. Předvádí se před nimi, jak jsme dokonalá a bezproblémová rodinka. Vážně to nemám rád, hrajeme si na něco, co ve skutečnosti nejsme. O tom, že se naši hádají, samozřejmě nemůže být ani řeč. Když jsem se dostal na medicínu, tak musela mamka všem svým známým zavolat jen kvůli tomu, aby se jim pochlubila, jak geniálního syna má. Ani si nedovedu představit, jak by mamka vyváděla, kdyby se dozvěděla, že chodím s Tomem. Že vůbec chodím s nějakým klukem. Už si několikrát idealizovala, jak budu mít za pár let dobré místo v nějaké ordinaci, manželku a hezký nový byt. Asi by se jí moc nelíbilo, kdyby se jí tahle představa mé budoucnosti rozpadla.
Po pár větách, ve kterých mě neustále mamka přemlouvala, jsem nakonec souhlasil:
„To byla tvoje máma?“
„Ano, chtěl jsem jet domů na Vánoce až v úterý, ale budu muset už na víkend.“
Hned vidím, jak Tom zesmutní, tak k němu přijdu a pohladím ho po tváři. „Vynahradíme si to po svátcích, ano?“
Tom
Byl jsem z té mojí otázky ohledně toho, že bychom si to zkusili přehodit, dost nervózní, vlastně jsem o tom už nějakou dobu předtím přemýšlel… a to, jak jsi rychle odpověděl, a hlavně co jsi odpověděl, mě dost zarazilo. Byl jsem tak zaskočený, že jsem ani nevěděl, co na to říct, a celou dobu, co jsi byl ve sprše, jsem o tom přemýšlel. Měl jsem z toho fakt divné pocity, myslel jsem si, že když ti to nabídnu, budeš rád, že si budeš chtít prohodit role, že jsi o tom aspoň třeba jen jednou přemýšlel. Ale jak to tak vypadá, tak ne. Jen si nejsem jistý tím, co jsi řekl… že ti to tak vyhovuje. Pokud si dobře pamatuju, neměl jsi v plánu skončit s klukem, takže určitě máš taky svoje potřeby, stejně jako já. Nedovedu si představit, že bych měl pokaždé jenom nastrkovat zadek, vždyť to ani nejde. Nutí mě to zamyslet se nad tím, jestli tě to náhodou neodrazuje, jestli tě v tomto neodpuzuju. Možné je všechno… Nějakou dobu se mi tyto myšlenky víří hlavou, až nakonec usnu s neklidem v duši.
V noci se mi zdá sen. Je to tak živý sen, že si opravdu myslím, že se to skutečně děje. Odcházím ze svojí kanceláře se skvělým pocitem, jsem jenom v kraťasech a tričku, venku je krásně, a nemám už žádné starosti okolo školy. Když zamknu kancelář, nadšeně jdu chodbou a s radostí se blížím ke schodišti, kde na mě máš čekat. Jakmile ale zahnu za roh, uvidím tě tam stát, jak se tlačíš k nějaké holce, která je tebou přimáčknutá na zdi. Hladově ji hladíš po bocích a zuřivě se líbáte, ona tobě přejíždí rukama po zádech. Zůstanu stát jako opařený a nějakou dobu nejsem schopný slova… po chvilce se mi ale podaří tiše vyloudit ze rtů slabé: „Bille?“ Řeknu to ale tak tiše, že si toho ani nevšimneš. Nejsem schopný se hnout, tak jen sleduju, jak se po chvilce od ní odtáhneš, vezmeš ji za ruku a pomalu odcházíte pryč. Sám ani nechci, ale moje nohy mě prostě vedou za vámi. Z druhé strany chodby se objeví štíhlý černovlasý kluk, který se k vám přiřítí. Dá ti pusu na tvář a chytne tě za zadek, potom společně odcházíte všichni tři, vedeš si je u sebe po obou stranách. Sleduju vás, když potom najednou rychle mizíte, až jste pryč ze školní budovy. Rychle se rozběhnu ke dveřím a škubu s nimi, ale jsou zamčené, nemůžu nic udělat. „Bille!“ Zakřičím a snažím se dostat ven. „Bille, tak sakra!“ Vykřiknu a začnu bouchat pěstmi na skleněnou výplň…
Trhnu sebou a probudím se… přijdu si, jako by to byla noční můra, rychle dýchám a zjistím, že silně svírám roh polštáře v pěsti. Přemýšlím o tom snu jen pár minut, sleduju přitom tebe, jak vedle mě krásně zachumlaný ležíš, netrvá to ale vážně moc dlouho, po chvilce znovu usnu.
Ráno mě vzbudí nějaký šramot, až po chvíli si uvědomím, že to jsou hlasy… vlastně tvůj hlas. Vyhrabu se z postele, ale jsem celý rozlámaný a pořád unavený. Udělám jen pár kroků směrem od postele a můžu slyšet jenom tvoje ‚ahoj, mami‘. Když si mě všimneš, trochu se pousměju, ale jsem překvapený, nikdy jsi o svojí rodině nemluvil. Proto mě dostane, když se dozvím, že už za pár dní odjedeš domů. Vlastně se celé Vánoce nemáme vidět, vždyť to je šílený, co tu budu sám dělat?
Bil
Nadechnu se, ale nic neřeknu. Na malou chvíli mám mírně pootevřená ústa, jako bych chtěl něco říct, ale opravdu z nich nakonec nic nevyjde, tak dám zase rty těsně k sobě. Několikrát se podívám do Tomových smutných očí a několikrát taky uhnu, protože nedokážu snést, jak smutně mě pozorují.
„Víš, já… já bych rád, ale…“ ani nestihnu dokončit větu a Tom mi zase skočí do řeči.
„Já vím, Bille. Pochopil jsem to.“
„Ne. Tome, takhle jsem to nemyslel. Jenom si myslím, že by to u nás probíhalo mnohem hůř než u vás. Navíc, bude tam spousta známých, nejenom moji rodiče. Rozhodně tě nechci tajit, jen… jen to prostě nechme na jindy, ano?“ zeptám se opatrně, protože nechci, aby to Toma nějak ranilo. Ten jen přikývne, ale náladu mu to rozhodně nepřidalo.
Vánoce probíhají přesně tak, jak jsem očekával. Mamka se předvádí před lidmi, které jsem snad v životě ani neviděl. Musí mít všechno perfektní a dokonalé. Každý večer si s Tomem voláme a je vážně dost smutný. Nejen proto, že jsme se dlouho neviděli, že jsme si ani nestihli vyměnit dárky, ale já si myslím, že ho taky doráží to, že je jeho taťka pořád v nemocnici. Na Štědrý den byl chvíli doma, ale večer ho tam zase museli zavést zpátky. Je mi ho hrozně líto. Domluvili jsme se, že se uvidíme až po Novém roce. Jenomže já sám to nemůžu vydržet, tak jsem se zpátky vypravil už 30., musím prostě Toma vidět.
Samozřejmě, že jsem mamce překazil její plány na ideální vánoční svátky, ale to je mi jedno. Nakonec se mě začala vyptávat, že určitě někoho mám a nabalila mi celou krabici cukroví, chlebíčků, jednohubek a nevím, čeho všeho. Samozřejmě si určitě myslí, že mám holku, a zatím ji v tom radši nechám, i když moc dobře vím, že jí to časem budu muset říct. Navíc, jedině z toho důvodu mě byla ochotná pustit z domu dřív než na Nový rok. Tak tedy jedu jako ježíšek nabalený zpátky. Nevím, jestli bude Tom u sebe v bytě nebo ne, ale je to to první, co musím zkusit. Zmáčknu zvonek od Tomova bytu a čekám, jestli mi otevře nebo ne. Uvnitř uslyším Huga, jak několikrát štěkne, a potom začne trochu kňučet, ale nikdo neotevírá.
Tom
Trhnu sebou, když mě něco vzbudí z odpoledního odpočinku v peřinách. Poslouchám pár vteřin Hugův štěkot a přemýšlím, co mě to mohlo vzbudit. Nevydržím ale dlouho, do půl minuty jsem zase tuhý. Když v tom za chvilku zase něco uslyším a prudce se posadím, dojde mi, co to bylo… zvonek! Nechápu, kdo by mě teď mohl otravovat, jsem přece domluvený až na zítra na Silvestra s kamarády. Když uslyším zvonek asi po třetí, rychle vstanu a hledám očima župan, ať nejdu otevřít jenom v trenkách, ale když ho nikde po ruce nevidím, přiběhnu ke dveřím jen tak. Otevřu je jenom na kousíček a nakouknu tou škvírkou ven. Okamžitě vykulím oči.
„Bille!“ vykřiknu a okamžitě rozrazím dveře dokořán a skočím k tobě. Hned tě vezmu do náruče a div tě neumačkám, pak tě hned začnu olíbávat na celém obličeji. Když se zachichotáš, teprve se odtáhnu a prohlídnu si tě, jak jsi celý ověšený taškami. „Co tady děláš, vždyť jsi říkal, že přijedeš až příští týden!“ zajásám a oči mi po dlouhé době zase září štěstím s vidinou Silvestra stráveného s tebou.
„A jak to, že tě pustila dřív? Řekl jsi, že k někomu jedeš?“ začnu opatrně vyzvídat, za zády nesu malý dáreček. Proběhnu kolem tebe ke stromečku, mám tady jeden opravdu malý, ale za to jsem si dal práci s jeho výzdobou, všechno jsem sladil do modré a stříbrné. Malou krabičku zabalenou v modrém papíře s velkou mašlí dám na stolík pod něj. Na tebe se šibalsky usměju a jdu zase k tobě.
autor: Distubed Angel & Clarrkys
Tohle Tome boli .. a zvlast kdyz si jeho mamka mysli ze jede za nejakou holkou .. tohle pro tebe musi byt vazen neprijemne ..ale zkus si o tom s billem promluvit :))
Aaaawww Tom je tak roztomilý, jak na Billovi visí..je k němu tak pozorný 🙂
Ach, som na rozpakoch. Ono by to mohla byť celkom šťastná kapitola, ale keď mne tam strašne vadí Billove správanie sa. Celkom chápem, že nechcel matke urobiť šok pred rodinou a známymi ale mohol ísť predstaviť Toma pár dní pred tým, alebo matke aspoň povedať, že má chlapca. Alebo tam ísť len na pár dní. Som strašne rada, že sa aspoň vrátil skôr.
Já Billa chápu, že to mamce ještě neřekl. Nevím, asi bych taky měla strach a pořád bych čekala na nějakou ´správnou´ chvíli. Sám musí vědět, jaká jeho mamka je a podle toho, co jsem si dneska přečetla, je jeho maminka opravdu zvláštní a když chce mít všechno perfektní, tak nevím, jestli by překousla, že její perfektní syn má přítele. To už by za perfektní určitě nepovažovala. No, to budou mít ještě složité, kluci.
Ovšem pořád je mi líto, že se kluci vídají tak málo. Ale nejhorší na tom je, že to chápu. Hold Bill musí jezdit domů a na medicíně má taky plno učení a proto nemá tolik času na Toma. Opravdu doufám, že se jim přes tohle nějak podaří dostat a že se jednou kvůli nedostatku času nerozejdou.
Moc se těším na další díl :))
Je mi Toma lito, doufam, ze o nem Bill rekne sve mamce co nejdriv.
tak tahle povídka se vážně povedla…x)) je to bomba…i když je to trošku pro Toma smutný no…každopádně se nemůžu dočkat dalšího dílu…x)) a hlavně se chci dozvědět, kdo je z toho okna viděl…to bude asi ještě mazec xD Každopádně, jak už jsem řekla, povídka to je suprová, hltala jsem to od noci až doteď, a teď se jdu vyspat, páč jsem prostě nemohla přestat číst…xD xD Asi budu muset číst nějaký dokončený vícedílky, protože s timhle bych za chvíli měla výraz zombie xD xD Ale moc se těším na další díl x))