pairing: Tom/KayOne
„O to nejde,“ zamumlal jsem tiše. „Billovi jsem to znovu vysvětlil, a tentokrát to zřejmě konečně pochopil, ale… dozvěděli se o nás mamka s Gordonem,“ přiznal jsem po chvíli rozmýšlení. „Ztropila kvůli tomu šílenou scénu a týden se mnou odmítala komunikovat. I teď se mnou mluví, jen když je to nutné.“
„Proto ses celý týden neukázal?“ překvapeně na mě kouknul. Jen jsem přikývl a sklopil pohled. „Měl jsi mi to říct, Tome. Přijel bych a zkusili bychom to nějak vyřešit.“
„Zlato,“ s povzdechem mě objal kolem pasu a políbil na rameno. „Víš, že pokud budeš chtít, u mě máš dveře vždycky otevřené. Už několikrát jsem ti nabízel, že bys u mě mohl bydlet.“
„Já vím,“ s drobným úsměvem jsem pootočil hlavu, abych na něj dobře viděl. „Ale je to přeci jen moje máma, Kayi. Nemůžu jí kvůli tomu opustit. Ona se určitě uklidní, až pochopí, že jsem s tebou šťastný.“
Kay se samolibě zazubil, načež si ukradl polibek. Čekal jsem, že ještě něco dodá, ale k mému velkému překvapení mě naprosto mlčky položil zpátky do peřin, přičemž se mi nasoukal mezi stehna. Spokojeně jsem zamručel, jakmile se naše penisy o sebe otřely, a hned jsem polibek naléhavě prohloubil. Kay byl perfektní ve spoustě věcí, ale nejlepší byl bezpochyby v odvádění pozornosti. Ať už šlo o cokoliv, vždycky dokázal moje myšlenky uklidnit.
„Škoda, že nemůžeš zůstat i dnes v noci,“ zklamaně zamumlal, zatímco se do mě pomalu směřoval.
„Kruci, tohle bych mohl dělat pořád,“ procedil skrze zuby, zatímco zrychloval.
„Tome?“ zamumlal nezvykle tiše. Okamžitě jsem k němu starostlivě sklouzl pohledem a pobídl ho, aby pokračoval. „Co když nátlak tvojí mámy bude příliš silný?“ nejistě těkal očima po mém obličeji.
Okamžik na to se Kay posadil a mě si přitáhl do pevného objetí. „Já vím, že je to teď přehnaně sentimentální a tak, ale prostě… Opravdu mám strach, že bych o tebe mohl přijít. Nechci tě ztratit,“ šeptal mi do ucha. Chtělo se mi brečet pod tíhou emocí, které mi dal Kay najevo. Nebyl jsem na to zvyklý, protože se problémy neřešily nebo byly moje. Kay byl vždy tím hrdinou, kterého nic nezlomí, a teď…
„Neztratíš mě,“ pohladil jsem ho po tváři a víc se k němu přitiskl. „Nikdy mě neztratíš, to ti slibuju, Kayi. Není žádný rozumný důvod, proč bychom se měli rozcházet a kvůli nějakým maličkostem? To bychom se nikdy nedali dohromady,“ povzbudivě jsem se pousmál.
„Bože můj, jak si o tobě může někdo myslet, že jsi špatný?“ nevěřícně vydechl, zatímco mě začal hladit v pase. „Jsi to nejlepší stvoření na světě.“
Náš čas nemilosrdně ubíhal a já chtěl mít jistotu, že každou vteřinu využiju co nejefektivněji, abych během té doby, kdy se neuvidíme, měl na co vzpomínat, protože vzpomínek na naše společně strávené chvíle nebylo nikdy dost. V poměru k mým potřebám se totiž i nekonečno zdálo jako pouhý okamžik. Prostě nic nestačilo.
Nezasvěcený člověk by mohl říct, že můj vztah s Kayem je založený na sexu, protože jsme netrávili hodiny a hodiny bezduchým plkáním nad hrnkem kafe. Nicméně my oba jsme věděli, že to tak není, že náš vztah je mnohem hlubšího rázu než jen sexuálního. Bohužel pro nás jsme ale hráli špatnou hru o každou společně strávenou vteřinu, a proto jsme museli pečlivě volit, jak ji zaplníme.
Samozřejmě, že jsme mívali chvíle, kdy jsme si sedli a jen si povídali, ale většinou převažovaly chvíle, kdy nad námi zvítězila spalující vášeň z odloučení, a abych byl upřímný, ani jeden se jí nějak výrazně nebránil. Určitým způsobem jsme si na to zvykli a nechtěli to měnit.
„Tome!“ zarazil mě hned mezi dveřmi od našeho domu Bill s celkem vyčítavým pohledem, až jsem pod jeho tíhou nepatrně couvnul. „Víš vůbec, kolik je hodin? Kde jsi byl takovou dobu? Naši budou doma každou chvílí! Nemůžu uvěřit tomu, že jsem s tvým nápadem vůbec souhlasil,“ teatrálně zalapal po dechu, aby dodal na dramatičnosti. Kdyby nešlo zrovna o tuhle situaci, nejspíš bych se mu vysmál, ale takhle mi nezbývalo nic jiného, než pokorně sklopit hlavu a souhlasit. Věděl jsem, že i přes veškeré sliby jsem se vrátil pozdě. Ale copak mi mohl zazlívat, že návrat bylo to poslední, co se mi chtělo dělat?
„Omlouvám se,“ jemně jsem se dotknul jeho zápěstí, hledajíc v něm potřebnou oporu. „Já jen…“
„Nechci znát detaily,“ téměř znechuceně cuknul rukou. Poraženecky jsem vydechnul. Ačkoliv mě kryl před matkou, pořád s tím vším nesouhlasil a přál si, abych Kaye pustil k vodě. Nerozuměl mi a ani se o porozumění nesnažil. Neobtěžoval se se záchranou mé psychické stránky, jen té fyzické. To, že mi cupoval duši na tisíc kousků, už ho nezajímalo. Byl jsem ten, co se tahal s „oplzlým filipínským hajzlem“; ten zlý… „Měl bys jít do svého pokoje. Rodiče tu budou každou chvílí a matka si myslí, že už tři hodiny, během kterých mi volala šestnáctkrát, spíš. Takže koukej být zatraceně přesvědčivý, až tě přijde zkontrolovat!“ přísně mě sledoval.
„Ano, Bille. Děkuju,“ zašeptal jsem, než jsem kolem něj tiše se sklopenou hlavou proklouzl, míříc rovnou do svého pokoje, kde se mi chtělo umřít.
autor: Saline A.
Vypadá to zajímavě. Těším se na další dílek 🙂
Prvý diel, a Toma mu už je teraz veľmi ľúto. Nemám rada, ľudí ktorí nemajú pre inú orientáciu pochopenie. Mrzí ma, že Tom nemá v Billovy podporu akú by potreboval. Som zvedavá ako to bude ďalej.
No toto 🙂 Přiznam se, že jse nejdřív vůbec nechtěla na povídku klikat (jsem spíš zastánce Bill/Tom pairingu), ale teď jsem moc ráda, že jsem si to nakonec rozmyslela 🙂 Vypadá to moc dobře a těším se na pokračování.
Moc vám všem děkuji, vážím si toho :))
to je ale velice zajímavé 🙂 jdu na další díl 🙂
Vypadá to zajímavě.