Oheň pouště 9.

autor: Davidoff a Viollett Shadow

Další dílek na obzoru, jsem hrozně rád, že mám konečně klávesnici, na té staré mi nešlo E, R a háčkový písmena, což je pro spisovatele katastrofa numb. 1 a LízátQo je určitě taky ráda, že nemusí už přepisovat, co já si všecko nadiktuju, a pak se opravuju xD No nic… zápletka našeho milostného trojúhelníku pokračuje. Užijte si to. 😛

Davidoff a LízátQo

V Billovi se to všechno shromaždovalo. Tušil, že se něco takového brzy stane a on bude uvězněn v sítích slasti, jaké mu způsobovala sultánova ruka. Mrkal očima po všech tvářích, které byly v místnosti. Všichni si prozatím všímali svého jídla. Bill se kousnul do rtu. Drtil své rudé polštářky mezi zuby a snažil se klidně dýchat. Jeho tváře se barvily do růžova a tiše vzdychnul, když ho sultánova ruka stiskla víc. Bill toto všechno odmítal, ale přesto nevědomky přirážel do pevné a horké dlaně. Cítil, jak se mu žalud otírá o pokožku sultánovy dlaně. Pomalu hýbal pánví dopředu a dozadu, aby si dopřál více… Bylo to docela jiné, než když si to dělával sám… a bylo to tak zvrhlé a šílené, až se mu z toho před očima tvořily hvězdičky. Cítil každý stisk, který mu sultán dával, a hrál si s jeho vzrušením jako kočka s klubkem nití… Očima stále těkal po lidech, zda si ničeho nevšimli, pak se zadíval na sultána, který se klidně bavil s Ehanem, a Ehan se radši koukal někam jinam. Byl lehce červený a těžko říct, zda od vzrušení, nebo od žárlivosti. V jeho obličeji se nevyznal, měl naprostý „poker face“ – Ani jediná grimasa nemohla Billovi prozradit, co se Ehanovi honí hlavou, ale s určitostí věděl, že ví o tom, co mu sultán právě teď provádí.

Bylo mu líto Ehana, ale bohužel byl momentálně chycen v sultánově pasti, a on se tak tak ovládal, aby nezačal sténat na celou jídelnu. Stále mu v uších zněla Ehanova slova o tom, jak je homosexualita v těchto zemích netolerována, ba dokonce trestána. Nemínil, aby kvůli rozkoši… ach tak velké rozkoši, přišel o hlavu.

Cítil, jak se mu v ústech rozlévá kovová pachuť krve. Tak moc si vzrušením rozkousal ret, až z něj začala téct krev. Povzdychl si a jen mírně se k sultánovi přišoupnul. Stále očima jezdil po lidech v místnosti, ale čím víc očima jezdil, tím víc jezdila dlaň v jeho rozkroku a tím pádem pomalu cítil, že se přestává ovládat a začal se vrtět.

Sultánova ruka opečovávala Billovo vzrušení po celé délce. Stahovala kůžičku a mnula Billův horký vrcholek, který byl čím dál vlhčí. Občas sjela dolů na varlata, která něžně promnula. Vypadalo to, jako by se ruka vedla sama, jelikož si sultán stále povídal s Ehanem naprosto klidně a kultivovaně.

Bill tiše zakňučel, protože cítil, jak se mu v bříšku začali hýbat motýlci, a také cítil horkost a tepání ve svém penisu. Byl tak blízko vrcholu, tak moc… až se mu chvěla víčka. Znova pohnul pánví, aby zase přirazil do ruky snědého muže, stačí pár přírazů, aby vyvrcholil, ale v tom nejlepším ucítil na svém vzrušení chlad. Sultán svou ruku stáhl a Bill tiše, frustrovaně a nesouhlasně zakňučel. Bill byl lehce v šoku, proč skončil? Zrovna teď, když stačilo jen pár přírazů a on by byl na chvíli mimo svou dimenzi. Rozhlédl se, a když se nikdo nedíval, jeho ruka sklouzla pod jeho talár, ale dřív, než se dostala tam, kam potřeboval, byla lapena Anisovou rukou.

Bill zakňučel znovu. Byl nadržený a byla mu odepíraná slast, kterou si chtěl dopřát. Smutně sklouzl očima na svůj rozkrok, kde se mu zdvíhala černá látka.

Jeho pohled však zaujal pohyb vedle sultána. Bill otočil hlavu a koukal se, jak se Ehan zvedl a jeho červený talár zašustil. Omluvným hlasem poprosil o to, aby mohl opustit jídelnu a po sultánově zamručení se ledově otočil, aniž by Billovi věnoval jediný pohled. Bill zamrkal. Co udělal, že se mu Ehan tak vyhýbá, vždyť před chvíli se málem políbili…

***

Ehan opustil jídelnu, nebyl schopen být v Billově přítomnosti, hlavně když si sultán s ním mohl hrát. Vydechl smutně, když vyšel na chladnou chodbu a vydal se směrem k zahradám. Uvažoval nad tím, že sultána požádá o ženu, aby mohl na Billa zapomenout. Je sultánovou konkubínou, sice ještě ne oficiálně, ale až si jej sultán vezme, tak to bude jasné všem. Potřeboval prostě zapomenout na ty jeho tmavé oči a plné rty, ještě před několika minutami mohly ty rty patřit jemu, ale bylo to až moc riskantní a Ehan nechtěl Billa jakkoliv zatěžovat, a už vůbec ohrozit.

Došel až do zahrad a sednul si na kamennou lavičku, která stála pod velkým stromem. V tomto nehostinném prostředí byl zázrak tyto stromy vypěstovat. Spojil ruce a předklonil se, zíral na své prsty a na kamínky, jež ležely všude kolem jeho chodidel.

„Vypadáš zdrceně, Ehane. Nerad vidím svého nejlepšího rádce ve špatné náladě… co pro tebe mohu udělat?“ Ehan pocítil pohyb vedle sebe. Nemusel zvedat hlavu, věděl, že to byl sultán, a ano, mohl mu říct, aby mu dal Billa. Že kvůli němu je Ehan zdrcený. Chtěl ho tak moc, až mu začalo píchat u srdce. Mlčel.

„Nemohu ti dát Billa, bude mou konkubínou, měl bys na něj zapomenout…“ Řekl, jako by se nic nedělo, a poplácal Ehana po zádech.

„To není tím, můj pane… o Billa zájem nemám, nemám stejné choutky, jako vy, ale moc bych si přál mít ženu a založit rodinu…“ Zalhal a stisknul víčka k sobě. Nejradši by si dal přes pusu, lhal sultánovi a snažil se lhát i sobě. Jenže to bohužel nešlo, nemůže se myšlenek na Billa vzdát tak snadno. Ani kdyby chtěl…

„Nuže jestli tě trápí toto a toužíš po ženě, nemám problém s tím vyplnit ti tvé přání. Však jsi již dospělý muž a máš dobré postavení, najdu ti vhodnou, ženu, která se stane tvou nastávající, a můžeš mít plno nádherných dětí.“ Pousmál se sultán a Ehanovi zamrzla grimasa v obličeji. To si naletěl… že on raději nedržel ústa, nebo že se nepřiznal k tomu, že touží po tom, vyrvat mu Billa z náručí a utéct s ním někam hodně daleko. Doufal, že by to žena mohla změnit, ale mýlil se…

„Děkuji, vaše veličenstvo.“ Řekl uctivě a sjel sultána pohledem. „Ale musím podotknout, že se Bill musí naučit našemu jazyku, jinak se s ním vaše veličenstvo nedomluví.“ Vydechl a protřel si oči. Sultán souhlasně zamručel a na čele se mu objevila vráska.

„Začni jej učit co nejdříve, chci mu něco říct i o samotě.“ Promluvil a zvedl se. „Kdybys mě hledal, budu ve svých komnatách, pošlu ti Billa do knihovny.“ Řekl a s grácií odpochodoval zpět do paláce. Ehan vydechl, není připravený na to, aby čelil Billovi tváři v tvář, a dělat, že jej vůbec nezajímá, na to byl příliš slabý, ale nic jiného mu nezbývalo. Nechtěl prozradit to, co si tak pracně vylhal…

V knihovně byl příjemný chládek, Ehan se rozkoukával a rozsvítil jednu petrolejovou lampu a šel k velkému stolu. Málem ji upustil, jak se lekl malého černovlasého, a hlavně smutného klubíčka, krčíc se na jedné z židlí.

„Vyděsils mě, Bille…“ Vydechl a položil lampu na stůl. Její světlo osvětlovalo Billovu tvář. Bill byl smutný. Chtělo se mu plakat z toho, jak moc opuštěný se cítil. Jeho vzrušení opadlo už v tu chvíli, kdy Ehan odcházel z jídelny. Z venku byl klidný, ale vevnitř křičel tak moc, že ho snad i bohové museli vyslyšet.

„Proč jsi ke mně tak chladný? Proč se na mě ani nepodíváš?“ Řekl plačtivě a jeho oči se zalily slzami. Skrčil si nohy a čelo položil na svá kolena a objal se. Nemohl to pochopit. Ticho, které bylo v knihovně, jej bodalo do uší a také do srdce. Byl tak ze všeho zmatený a vyděšený…

„Bille…“ Hlesl Ehan. „Musím. Je to příliš nebezpečné pro nás oba… Nesmíme se poddat citům. Není to správné! Mimoto jsem udělal zbabělou věc, zalhal jsem sultánovi, a on mi najde ženu, budu se muset oženit a mít děti.“ Bill naslouchal Ehanovým slovům a z jeho očí kanuly slzy. Nechtěl, aby se Ehan ženil. Nechtěl, aby mu ho nějaká žena vzala a on tu zůstal napospas sultánovým hrám a choutkám. Ve věčném strachu o svůj život…

„Ehane, ale já myslel…“ Vydechl Bill a byl zastaven gestem, aby mlčel. Ehan začínal být nevrlý. Taky ho to táhlo za Billem, ale byl starší, a hlavně žil v této zemi od narození, není to tak lehké, jak se zdálo být.

„Co sis myslel, Bille?! Zatraceně, ano toužím po tobě, ale nesmíme a nebudeme nikdy spolu! Pořád to nechápeš? Jsi sultánova konkubína, možná ne oficiálně, ale…“ Hlas se mu zlomil, byl naštvaný, skoro křičel a Bill byl vyděšený. Seděl na židli a koukal se Ehanovi do očí, které byly jen několik centimetrů od něj. Byl tak zatraceně blízko…

„Ale až si tě vezme… nebude cesty zpět…“ Zašeptal a chytil Billa za tváře. Ano, lhal by, kdyby řekl, že je mu lhostejný. Zavíral oči a nasával vůni Billova těla. „Je špatné, když muž lehává s mužem, ale ty jsi bohem. Mým bohem. Kdybych věděl, jak to všechno bude, ani se do Arábie nevracím…“ Ani na sekundu se od Billa neodtáhl. A pokračoval dál. „Jediným bohem je Alláh, ale ty jsi lidským vtělením Alláha. Ty jsi můj Billáh a tím i zůstaneš, ale chápej, že tě nemohu ohrozit svými city… neodpustil bych si, kdyby se ti něco stalo.“ Otevřel oči a zadíval se do Billových. Opřel si něžně čelo o chlapcovo a bříšky palců hladil jeho jemnou pokožku na tvářích. Bylo mu ze všeho zle. Ze sultána a z této země. Nemohli být spolu, tak to je a není nic, co by to mohlo změnit, nebo snad ano?

„To ty mi odpusť, Ehane…“ Vydechl Bill a vpil se druhému muži do rtů.

autor: Davidoff a Viollett Shadow