autor: Nephilim
Ahojik, mé twincestní dušičky. Tak jste se konečně dočkali a já vám moc děkuji za vaši trpělivost. Školní rok jsem úspěšně zakončila, už mě čekají jen dva 😀 Každopádně načerpala jsem síly a díky nové práci získala i čas na překlady, jelikož šéfová grafička, co mě má na starost, je teď v práci jen dopoledne, odpoledne si občas najdu čas na překlad, což mi moc pomáhá :).
No nic, kolik dílů jsem přeložila, vám nechám jako tajemství 🙂 jen vám možná napíšu malinký výtah z toho, co se nám v Loveless prozatím odehrálo, pro ty, kteří díky velké prodlevě zapomněli. Podotýkám jen, že začínáme novou kapitolu Meaningless, která možná pro mnohé bude velmi pobuřující a hodně z vás si dá ruku na čelo a řekne si: Bože, to jsou ale blbci 😀
Tak dost keců, tady máte výtah:
Bill a Tom jsou absolutní protiklady. Bill, školní outsider, kterému spolužáci dělají peklo, a Tom je naopak boss školního gangu, ze kterého má každý strach a hlavně, celý jeho gang má velkou oblibu: Mlácení Billa.
Ten má život plný tajemství. Jeho hlavním tajemstvím je jeho syn Konny. Ovšem už vůbec nikdo, kromě Billovy matky a lékařů neví, že Bill je vlastně Konnyho matkou.
Jednoho dne, když Billa opět sleduje Tomův gang, se v Tomovi ale cosi změnilo a postupem času se ti dva začali poznávat. Bill měl z Toma velký strach, ale nakonec oba poznali, že v jejich srdcích už není na strach místo a že nejlépe je jim spolu.
V posledním díle se Bill Tomovi přiznal a vyznal mu svou lásku, Tom ovšem zpanikařil a na Billovo vyznání lásky odpověděl, že neví, co má na to odpovědět, což si Bill pochopitelně vyložil velmi špatně a utekl z Tomova domu. Co se událo potom, si můžete přečíst teď:
10. Meaningless (Nesmyslný)
„Bože, Tome, jsi jak zdechlej… můžu vědět, co se s tebou děje?“
Rasta tupým bouchnutím zavřel svoji skřínku, zhluboka se nadechl, ale neodpověděl.
Dirk se ale vzdát nechtěl. „Si vstával prdelí napřed? Si nezasunul?“
„Jasně, že jsem nezasunul, musím ti připomínat, v jaké jsem situaci?“ vyprsknul naštvaně, zatímco si dával batoh na rameno.
Chlapec s tmavými vlasy se plácnul jednou dlaní do obličeje, předstírajíc, že si vzpomněl až teď.
„Oh, no jasně! Ta tvoje vyděšená panenka… jak to vůbec jde? Neříkej mi, že za to, že jsi tak chcíplej, může Bill!“
„Opravdu to chceš vědět? Tak tu stůj a dívej se.“ Zavrčel a rozešel se směrem k černovláskovi, který stál jen pár metrů od nich a čachroval se svou skřínkou.
„Ahoj, Bille, jak se máš?“ pozdravil ho normálně.
Bill mu nevěnoval jediný pohled.
„Já se mám taky dobře, děkuji za zájem. Hele, tak mě napadlo, když už tu pro tebe posílám do kytek svůj sociální život, nemohl bys mě obdařit alespoň jedním pohledem? Nemyslím si, že bych toho po tobě chtěl hodně…“
Bill naštvaně třísknul dveřmi svojí skřínky a vražedně se na něj podíval, nakonec se vydal bez jediného slova napříč chodbou.
Tom se vrátil k Dirkovi, který nevěděl, zda se smát nebo brečet a rozhodl se pro výraz, který vystihoval tak trochu obojí.
„Vidíš? Teď už můžeme jít do třídy?“
Dirk jen krátce přikývl, víc slov potřeba nebylo.
***
Simone vešla do obýváku a téměř zakopla o Billa, který hrál na Playstationu obklíčen Konnyho Legem. Škoda jen, že tam Konny nebyl.
„Oh, zlatíčko, co tu děláš? Je tam venku tak krásně, proč raději nejdeš ven? Přichází jaro…“
„Nemám chuť.“ Odpověděl soustředěn spíše na to, jak vyhrát závod rally.
Simone se v tom moc nevyznala. „Tom tě nikam nepozval? Mimochodem, jak dopadl ten minulý večer?“
„Nechci o tom mluvit.“ V rychlosti se zvedl a odešel směrem ke schodům, uzavírajíc rozhovor.
Simone se jednou rukou vzala za srdce, šokovaná nevšedním chováním svého dítěte. Jestli se teda dá ještě nazvat dítětem sto osmdesát osm centimetrů vysoký čahoun. Došla až ke schodům a vzhlédla nahoru v okamžiku, kdy mohla zahlédnout, jak se dveře prudce zabouchly a Simone leknutím div nenadskočila.
Tohle chování mohlo mít jen jediný důvod, a tím byl Tom, o tom neměla pochyb. Ale věděla, že jediný, kdo mu mohl pomoct dostat ze sebe vztek, byl právě dredatý chlapec.
Starostlivě si skousla ret a pak se rychle a zběsile vydala k telefonu.
***
Tom neměl ani čas zazvonit, protože Simone už dávno otevřela a vtáhla ho do domu.
„Tome, no konečně!“ vykřikla rozrušeně a spěšně jej táhla ke schodům.
„Paní Trümperová, nemyslím si, že je dobrý nápad, abych teď s Billem mluvil.“ Zabručel a snažil se nevnímat Simonin železný stisk.
„Tome, jestli nemůžeš ty, nemyslím, že by kdokoliv jiný mohl…“ odpověděla ihned s absolutním přesvědčením. „A kolikrát jsem ti říkala, abys mi říkal Simone?“ Rasta okamžitě přestal protestovat, ale ta situace se mu vůbec nelíbila. Bill ho absolutně odmítal vidět, tím si byl jistý. „A navíc, proč jsi teda přistoupil na to, že přijdeš?“
Každý den si uvědomoval víc a víc, že jeho dva neurony začínaly přebírat kontrolu. Mohl lehce vidět toho maličkého křečka, jak pomalu podléhal jejich ataku, aby zničily poslední zbytky jeho vůle.
‚Sráči!‘
Simone mezitím došla ke schodům a netrpělivě doufala, že Tom půjde sám. Co Tom udělá.
…A do prdele s neuronama…
Čelem se postavil ke dveřím a zaklepal.
„Nechci o tom mluvit, mami!“ odpověděl Bill ihned.
„Tady je Tom.“
Ticho.
Rasta se opřel jednou rukou u dveří a vyčkával.
„Ještě horší. Vypadni.“ Řekl nakonec chladně.
„Víš, že to neudělám.“
„Ne, nevím. A jak bych mohl, jsem vlastně jen ten debílek, co ničí tvojí perfektní reputaci, buzík, ze kterýho si akorát všichni dělaj prdel, ne? Nech mě na pokoji a mysli radši na to, jak si napravit svoji slávu jako šikanující vůl.“
Tomova brada pod těmihle slovy spadla. Byl to opravdu Bill, kdo mluvil, anebo nějaký super blbeček, kterému se líbilo ho urážet?
Narovnal se a udělal maličký krůček vpřed.
„Kdo jsi a cos udělal s Billem?“ zeptal se opravdu smutně.
Přišla další tichá pauza z druhé strany, protože i když ho Tom nemohl vidět, Bill byl opravdu šokovaný ze své hrubosti a hlouposti.
„Jdi do prdele, Tome.“
A to bylo to poslední, co z něj rasta dokázal dostat.
***
Bill byl opravdu velmi vděčný, že Tom jej skutečně nechával na pokoji.
Díval se na něj zdálky, když zrovna předstíral, že hledá ve skřínce nějakou knížku.
Bill byl opravdu velmi vděčný, že Tom jej skutečně nechával na pokoji.
Opravdu.
…
Opravdu…?
‚Z koho si to tu sakra utahuju?‘
Nechal svůj pohled sklouznout po rastově profilu: na jeho dlouhé řasy a nos jako malá brambůrka, který zbožňoval už od prvního momentu – i když o tom nevěděl – plné a hebké rty, které se jen výjimečně zkroutily do lehkého úsměvu, anebo ještě výjimečněji do opravdového úsměvu, tak jako v tomhle okamžiku, když jeho jazyk, který byl momentálně na cestě, aby si pohrál s tím zkurveným piercingem, který ho dokázal dohnat k šílenství.
Uhm, z koho, že si tu chtěl dělat prdel?
‚Kurva Tome, podívej se na mě! Pojď sem a mluv se mnou! Nemůžeš být takhle chladný, to se mi nelíbí!‘ uraženě špulil rty, skoro jako kdyby se mu snažil zoufale poslat svou myšlenku telepaticky.
Tom ale nevypadal, že by jeho bolestný křik myšlenek nějak zaznamenal. On jen pokračoval ve vtipkování se svým gangem – což bylo pro Billa další překvapení, protože si myslel, že mu doopravdy zničil reputaci tou scénou, kdy se ho Tom snažil chránit. Ani ho nenapadlo, že Toma to nestálo vůbec nic. Rasta vše udělal z vlastní vůle, sám se rozhodl jej chránit.
Bill se cítil opravdu dobře, když byl pod ‚ochranou Toma Kaulitze‘, dokud pod ní ještě byl. ‚A proč to beru, jako kdyby byl už všemu konec? My spolu ještě pořád chodíme!‘
Sklopil pohled, zrovna v tom momentě, kdy se Tom rozhodl věnovat mu svůj pohled.
Viděl ho povzdychnout, sklopit hlavu a odebrat se dlouhou chodbou pryč a všichni, kteří byli dostatečně blízko, do něj šťouchali loktem.
Jedinou věc, co chtěl v tom momentě udělat, bylo jít za ním, nakopat do zadku všechny, co mu ubližovali a odnést ho pryč, ale jeho nohy se prostě nedokázaly odlepit od země, zatímco mu zněla v hlavě Billova ostrá slova.
„Tome? Co se děje?“ Andreas se otočil a snažil se najít, co Tom sledoval, ten byl ovšem připravený pohled ihned sklopit, aby nikdo nevěděl, že sledoval právě Billa.
„Nic, jen se mi nechce stát tady, vypadněme odtud.“
„Tome, jestli někoho přizabiješ ještě jednou, tak tě vyhodí.“ Připomněl mu Dirk, už moc dobře věděl, co se mělo v příštích hodinách odehrávat. Bylo to přímo jasné už jenom proto, že viděl Billa, jak jej sleduje se zoufalým výrazem dobrých deset minut a Tom dělal přesně to samé pár chvilek před tím.
„Proto tu máme ředitelova synáčka.“ Odpověděl výsměšně Tom a Andreas se cítil nevyhnutelně přivolán k tématu. Blonďák věděl, že právě fakt, že je ředitelův synáček, zapříčinil jeho vstup do gangu, měl klíč od všech dveří téhle posrané školy.
autor: Nephilim
překlad: Lenna W.K.T
betaread: J. :o)
Bill je ale hezky urážlivý! 😀 Já nevím, mě osobně jeho reakce přijde až moc přehnaná. Už minule jsem stála na Tomově straně a musím říct, že na ní stojím pořád. Dle mého, se Bill naprosto bezdůvodně naštval. Chápu, že ho mrzí, že mu Tom místo ´Miluju tě´ řekl, že neví, co na to říct. Ale mohli si o tom v klidu promluvit, a ne že bude Bill dělat takovouhle netýkavku 😀 Mrzí mě, že se spolu teď nebaví, nemám ráda tyhle situace, takže pevně doufám, že se jim to brzy povede vyřešit :))
Opravdu moc děkuji za překlad dalšího dílu! :))
Tahle povídka je vždycky velmi mile překvapení.
Mám z ní velkou radost:-).
Děkuju, že ji překládáš:-).
Nooooo, neviem čo mám napísať, hlavne ma napadá , že Bill sa chová ako blbeček.
Som zvedavá ako to ti dvaja vyriešia.
Ďakujem za preklad.
úžasný ale.ani se Billovi nedivím no ale.snad to ti dva vyřeší a Tom se nevrátí do starých kolejí i když to by bylo takový zpestření. doufám že díly budou přibývat pravidelně
Oh bože… co to ti dva volové dělaj?
Tuhle povídku miluju a nemůžu se dočkat dalšího dílu =)
Ja toho Billa asi nakopem doprdele 😀 chápem, že sa ho dotklo, že on sa Tomovi vyznal a Tom nič, ale zase to nemusí preháňať, nemusí mu hneď nadávať a posielať ho do prdele… Ách, ja nechcem aby sa spolu nerozprávali, ale zase na druhú stranu sa teším na udobrovanie 🙂 dúfam, že to ale bude čoskoro :)… Inak veľmi ďakujem za preklad 🙂 dnes som tu Loveless naozaj nečakala 🙂 tento príbeh naozaj milujem a vždy ma veľmi poteší nová časť 🙂
No teda, jeste ze jsi to tak pekne shrnula, za tu dobu uz jsem zapomnela, co se v poslednich dilech odehralo. Jsem rada, ze preklad uz zase pokracuje 🙂 Uzasny dil, ti dva jsou ale fakt tvrdohlavi.
Doufám že to Billa brzo přejde.
To sú skutocne magori!..dufam ze sa daju co najskor dokopi…neviem sa dockat dalsieho dielu a lenne moc dakujem za preklad
Úplně miluji ten rozdíl, jak se Tom choval ze začátku k Billovi, a jak je teď vůči němu takový…krotký 😀 ^^ Hlavně ve chvílích, kdy je Bill uražený a dává mu 'sodu'.
Jsem ráda, že jsem se do toho pustila, snad ta povídka bude mít dobrý konec (a já tuším, že bude mít!).
Lennouši, díky za překlad a za maličké výhody! 🙂
Ja jak ctu ty komentare tak jsem se zdesila, ze co jsem vam to poslala a pak mi doslo, ze ja jsem s prekladem napred xD nicmene musim upozornit, ze Bill Toma poslal do prdele hlavne proto, co mu Tom rekl ve skole, ze si kvuli nemu kazi reputaci, proto ho Bill pak poslal tam, kam se.stejne Tom podvedome touzi dostat xD
Zravona je to asi 14 dní co jsem se tak procházela a říkala jsem si, jestli stále pokračuješ v překladu. Už je to tak dlouho co jsem to četla, že už si to ani pořádně nepamatuji:) Je to úžasný pocit číst to a vědět, že jsem pro to nehnula ani prstem 😀 Jinak moje úcta, vím přesně jak dlouho trvá sesmolit takovouhle kapitolku.
[12]: tak ja mluvim plynne italsky, cist ani psat uz pro me neni problem, jen je obcas tezky to vysvetlit cesky :DDDD
Dnes som prečítala Loveless úplne od začiatku a cítim sa frustrovane… Tí dvaja sa proste musia čo najskôr udobriť lebo to psychicky nezvládnem :D… A asi to nezvládnem ani do ďalšieho dielu T_T čo mám robiť? 😀 Milujem tento príbeh!
Ahoj všem, mohl by mi prosím někdo napsat odkaz na tuto povídku v originále, děkuji předem. Krásný den. 🙂
[15]: Nemohl, bohužel, autorka si to nepřeje, nebo alespoň kdysi nepřála. Má ji někde na stránkách, kam se musí lidi registrovat, ale netuším, jak je to teď. Co ty na to, Lenno? J. :o)
Ach, to je škoda. A smím se ještě zeptat, jak často sem budete tu úžasnou povídku zveřejňovat? Děkuji za odpověď :))
[17]: Teď to chvilku bude jednou týdně a pak záleží na překladatelce, jestli bude mít čas a náladu pokračovat 🙂 J. :o)
[15]: Jak rikala Janule, autorka ma povidku ulozenou na livejournal.com kde musis mit zalozeny ucet, abys ji vubec mohla najit. Abys pak mohla prohlizet jeji blog, musis doslova pozadat Nephilim o pratelstvi a to si zase autorka preje, aby ji kazdy napsal zpravu o tom kdo je, co je a proc by chtel prohlizet jeji archiv.
Muzes si ale na facebooku najit Nephilinino portfolio, nebo jeji youtube canal, kde psoledni dobou zacala i vkladat odkazy na jeji livejournal blog, tudiz si nevim, zda by si jeste neprala, aby nekdo cetl povidku v originale. Pokud by si vylozene chtela, mohla bych se zeptat Nephilim, zda by ji to vadilo, kdybych ti povidku v originale poslala ve wordu e-mailem 🙂