Novel of Dreams – Our Life 25.

TOM

Přibližně po hodině a dalších krátkých přestávkách jsme konečně dojeli k jezeru. Opravdu jsem Billa hodně šetřil a jel podle jeho tempa, ačkoli mi to připadalo nudné a bezvýsledné. Já obvykle sportoval, abych si udělal nějaký sval navíc. I tohle však bylo pro tělo dobré a Billovi to vyhovovalo. Objeli jsme přibližně půlku jezera, až jsme narazili na zapadlou lavičku. Hned se nám zalíbila, tak jsme zde zastavili.

„Uhhh,“ dosednu na lavičku a promnu si dlaní rozkrok. Zasraná sedačka. Budu impotent.

„Bolí?“ vydechne Bill, když sleze z kola a dá ho k tomu mému. Pomalu ke mně dojde a usadí se vedle mě.

„Docela jo. A zadek taky. Další týden budu asexuální,“ zasměju se a nepohodlně si poposednu. Zasměje se také a pohladí mě po stehně.

„To chce pořádnou teplou sprchu, nebo koupel a… ah! Mám nápad,“ zaculí se. A pořádně vykouřit?

„Co zas?“ zavrtím rovnou pobaveně hlavou. Znám ty jeho nápady.

„V hotelu mají prý vířivku, co kdybychom tam večer zašli?“ navrhne. To je snad první dobrý nápad, co jsem od něj kromě žádosti o ruku slyšel.

„To není špatný nápad. A zítra si dojdeme na masáž,“ usměju se.

„Jo, jo, jo,“ přikývne hned a usměje se. „Jsi naprosto geniální,“ hned mě obejme kolem krku a políbí mě.

„Proto sis mě vzal, vzpomínáš?“ zasměju se mu do rtů a několikrát ho políbím.

„Anoo,“ zašeptá a začne mě jemně líbat. Musím si ho víc hýčkat, prdelku moji milovanou. S úsměvem si ho k sobě přivinu a poté si ho na sebe vysadím. Stáhnu paže kolem jeho boků těsněji a začnu mu polibky oplácet. Trošku víc nahne hlavu ke straně a obejme mě kolem krku. Jemně a opatrně se mi vpíjí do rtů a spodní mi chvilkami saje. Pohladím ho po bedrech, sjedu mu na zadeček a víc si ho za něj na sebe natisknu.

„Broučku,“ dám mu pusinku a nanovo ho začnu něžně líbat.

„Hmm,“ zajede mi prsty do copánků a opravdu hodně jemně mi skousne jazyk mezi zoubky. Usměje se nad tím a následně ho ošetří tím svým.

„Mfff,“ zafuním nosem a hladově jej políbím. Chytne mě za bradu a trošku mi zakloní hlavu. Pronikne mi jazykem hlouběji do úst a pošťuchuje se s mým. Hm, tady se to zrovna nehodí, i když zrovna teď je chvíle, kdy bych si dal říct a pomiloval se s ním. Pomalu mu jazyk obkroužím svým a poté ho líbnu, načež se odtrhnu.

„Jsi šlechetný, že se se mnou chceš podělit o své sliny, ale já upřednostňuji vodu z pet lahve,“ zasměju se a natáhnu se pro ni.

„No jo, no jo, nevděčníku,“ zasměje se a šťouchne mě do břicha.

„Ehhh, tohle už nedělej. Mohl bys broučkovi ublížit,“ nafouknu schválně břicho a smutně se po něm pohladím. Ach jo, kéž by tam nějaké miminko bylo.

„Ouu, promiň,“ pohladí mě po něm hned taky. „Já budu už hodnej.“

„No měl bys,“ přikývnu smutně a začnu si břicho hladit. Slezl ze mě a klekl si na zem mezi mé nohy. Hned mi vytáhl tričko a políbil mě na to bříško.

„Haloo, tady tatínek. Slibuju, že už budu hodný,“ zasmál se.

Přimhouřím oči a pak se nadšeně usměju. „Kopnul mě, to je určitě souhlas.“

„Výborně,“ zasměje se a políbí mě na to bříško znovu. Chytím ho za ruku a přiložím mu ji na neurčité místo.

„Cítíš, jak kope?“ zašeptám pobaveně. Bylo by tak nádherné v sobě nosit vlastní děťátko. Ach jo, musí být krása nosit pod srdcem maličké stvořeníčko, nový život. Uculí se a přikývne.

„Jo, cítím. Bude to malý fotbalista,“ zasměje se a potom mi to tričko stáhne. „Bude, bude,“ pošeptá a natáhne se ke mně pro polibek. Hned mu jeden věnuji a poté ho pohladím po vlasech.

„Musí být dokonalý pocit nosit pod srdcem 9 měsíců malého drobečka,“ pošeptám. „Chtěl bych ho tam mít, cítit to krásný šimrání, když tě kope a všechno s ním sdílet,“ obejmu si rukama smutně břicho.

„Taky jsem o tomhle přemýšlel, ale to bohužel… nejde,“ pošeptá a chytne mě za ruku.

„Jde to…“ podívám se na něj naprosto vážně. Musel bych na operaci, navíc ani není jisté, že by to dopadlo podle plánů, ale malá možnost tu je.

„Ale je to strašný riziko.“

„Klidně bych ho podstoupil,“ šeptnu.

„Nechci tohle riskovat. To dítě si přeju strašně moc, ale za cenu toho, že bych o tebe mohl přijít… to ne,“ zakroutí hlavou. Sklopím hlavu a přikývnu. „Budeme mít miminko. Ale… tenhle sen si splníme jiným způsobem. Prosím tě o to,“ pošeptal.

„Jen… přál bych si to cítit,“ vydechnu bezmocně. „Proč jsem se nemohl narodit jako holka? Všechno by bylo snazší.“ Často nad tím přemýšlím. Uvnitř jsem v některých věcech téměř stejný jako holka. Obzvlášť co se dětí týče. Podívá se na mě, jen trošku přikývne a zvedne se.

„Tohle… bohužel nezměníš,“ pohladil mě po zádech, jen co si vedle mě sedl. „A… kdybys byl holka, asi by tohle všechno bylo jinak.“

„To rozhodně ano,“ odsouhlasím tiše a položím si mu hlavu na rameno. „Až se vrátíme, chtěl bych si zařídit tu pracovnu a obstarat si papíry ohledně té práce. Co kdybychom potom začali už řešit to miminko?“ vzhlédnu k němu nesměle. Bojím se, že i přes tohle všechno řekne, že je stále brzy a měli bychom nějaký ten čas počkat.

Skloní ke mně pohled, jen mě něžně pohladí po tváři a přikývne. „Udělám pro to vše, co bude v mých silách.“ Mohl bych říct, že to chci řešit s ním a podobně, ale to teď nemá cenu. On vidí a cítí, že to musí obstarat sám. Tak to ale nebude. Budeme na to oba, společně. Teď mi však stačí pouhá myšlenka na to, že právě odsouhlasil.

„Děkuju,“ usměju se a spokojeně zavřu oči.

„Za to neděkuj,“ šeptne.

„Za to děkuju. Děkuju za tebe, za to, jaký jsi a že tě mám. Miluju tě,“ políbím ho na bradu.

„Pojď ke mně, ty blázínku,“ broukne s úsměvem a povytáhne si mě výš. Políbí mě a otře se nosem o můj. „Taky tě miluju.“ A to je pro mě to nejhlavnější. Tohle chci slyšet denně až do smrti s jistotou, že tomu tak opravdu je. Protože naši lásku už budeme brzy sdílet i s dalším přírůstkem do rodiny.

BILL

Prakticky celé odpoledne jsme strávili s Tomem u jezera. Bylo vážně krásně, do chaty se nám ještě nechtělo, tak jsme toho využili a lehli si do trávy. Dlouho jsme si jen povídali, plánovali a snili. Nastalo pár chvil, kdy jsme byli oba naprosto tiše a jen se drželi za ruce. Přišlo mi to důvěrné a intimní. Oba jsme věděli, na co ten druhý myslí, aniž by něco řekl nebo jen naznačil. Takové chvíle jsem měl moc rád.

Po nějaké době Toma napadlo, že bychom se mohli vykoupat. Vlastně jsem nebyl ani proti, bylo vážně nádherně a teplo. Nikde nikdo nebyl, rychle jsme se svlékli, oblečení pohodili vedle našich kol a nazí rychle vběhli do vody. Oba jsme zároveň téměř vyjekli, když jsme se celí do vody potopili. Byla celkem dost studená, ale dalo se to vydržet. Po chvilce jsme si už zvykli a jak je naším zvykem, pěkně jsme v té vodě blbli. Pořád jsme se pošťuchovali a něčemu se smáli. Přišlo mi to tak dětinské, bezstarostné a hezké. Došlo i na nějaké to lehké pomazlení, než jsme oba usoudili, že je už dost hodin a měli bychom se pomalu ale jistě vrátit. Přeci jen ta cesta trvala celkem dlouho a s mým tempem… radši ani nemluvím.

Za stálého smíchu a blbostí jsme se trošku osušili a oblékli. S úsměvem jsme nasedli znovu na kola a rozjeli se zpět. Ani nevím proč, ale cesta tentokrát utíkala o něco rychleji. Více jsme jeli z kopce, nebylo už takové horko, a proto se mnohem lépe jelo. Asi po dvou hodinách jsme dorazili na místo. Napřed jsme zajeli do chaty. V rychlosti jsme se společně vysprchovali, převlékli do normálního oblečení a radostně se vydali do hotelu i s koly. Oba jsme byli hladoví, a hlavně natěšení na vířivku, která s sebou nesla i dost odpočinku a relaxace. Jen, co jsme do hotelu dorazili, vrátili jsme kola a šli poté na večeři. I přesto, jaký jsem měl hlad, jsem toho do sebe nedokázal moc nacpat. Jen střídmě jsme se najedli a zašli na recepci. K našemu štěstí byla vířivka volná a byla nám absolutně k dispozici na celý večer. Hned jsme toho využili a zamluvili si ji společně se šampaňským a jahodami, jak jsme to měli rádi. Poté jsme se už rozešli do podzemí, kde bylo plno podobných služeb jako vířivka, masáže a podobně. I zde byla menší recepce, kde jsme předložili kartu ke vstupu. Poté nás už postarší paní uvedla na místo, kde jsme strávili celý večer s lahví šampaňského. Ta vířivka byla naprosto úžasná. Ani jeden z nás si ji nemohl vynachválit. Tom tvrdil, že to má až příliš dobrý vliv na jeho pochroumaný zadek od toho kola. Cítil jsem se tu velmi dobře, byl tu klid, ticho, které prolamoval zvuk proudů vody, a my dva. Pořád jsme se jen tak něžně mazlili, odpočívali a užívali si jeden druhého.

I přesto, že na další den byla v plánu nějaká další strastiplná cesta, rozmysleli jsme si to. Domluvili jsme se naopak na velice klidném odpoledni. Plán spočíval v tom, že si zajdeme na masáž a potom do bazénu. Všechno jsme si už v hotelu zařídili, proto jsme ráno vypnuli budík, který přímo řval jako o život. Zachumlali jsme se ještě do peřin a oba podřimovali. To, co nás kolem poledne vykopalo z postele, byl hlad. Chtě nechtě, museli jsme vylézt. Udělali jsme si ‚ranní‘ hygienu a oblékli se. Všechno nám to docela trvalo, byli jsme takoví… líní. Zvlášť Tomi se tak rozkošně loudal a uculoval se. Pořád jsme se tak roztomile pošťuchovali a škádlili. Byla to vyloženě pohoda.

Asi po hodině jsme se už opravdu vykopali z chaty a šli na hotel. Ani nevím, zda jsme se nasnídali či naobědvali, jednoduše jsme se najedli, lépe řečeno přejedli. Aby nám trošku slehlo, zašli jsme napřed na masáž. Ujaly se nás dvě mladé slečny, podle všeho z Thajska. Moc dobře německy neuměly, takže jsme si s Tomem mohli povídat, jak se nám jen zachtělo. Oba jsme si to přímo užívali, bylo to vážně příjemné. Zvlášť já, hodně se mi při tom ulevilo. To věčné sezení v kanceláři mi brzo zničí záda. Po hodině a půl masáže jsme se oblékli, za masáž poděkovali a šli rovnou do bazénu. Oba jsme si dali asi dvacet bazénů a potom už jen tak odpočívali. Celé tohle odpoledne bylo báječné. Náhle jsme byli uvolnění, klidní, vůbec jsme se nehádali, naopak jsme se pořád líbali, pusinkovali, pošťuchovali a mazlili se. Zřejmě jsme tenhle klid doopravdy potřebovali. Bylo načase se od všeho odreagovat a vypnout. Viditelně nám to oběma prospělo, aspoň já bych řekl.

Téměř celý zbytek dne jsme strávili v hotelu. Došli jsme si ještě do baru, kde jsme si dali něco dobrého k pití. Nakonec mě Tom přemluvil, abychom zašli do společenské místnosti, kde sedělo jen pár lidí a popíjelo klidně drink. Byl tam klavír. Jen co jsem ho uviděl, nedokázal jsem se nezmínit o tom, že jsem dříve hrál. Tom toho ovšem hned využil a se smíchem mě k němu dotáhl. Jelikož jsem měl nějakou tu sklenku v sobě, odhodil jsem stud a zasedl ke klavíru. Zahrál jsem jen nějakou kratší skladbu, ale i to mi udělalo radost. Všichni ti, co kolem posedávali, ke mně zvedli pohled a zatleskali. Tom měl taky radost, pořád se smál, nemohl uvěřit tomu, že já bych někdy snad hrál. Ještě nějakou chvíli jsem pohrával nějaké známé skladby a popíjel u toho s Tomem víno. Když se ale později všichni vypařili, Tom mě vyzdvihl a posadil mě na klavír. Byl jsem celkem překvapený, ale dokázal jsem se tomu jen zasmát. Stačilo, aby mě párkrát líbnul, dotkl se mě a já se mu oddal. Chvíli jsme se tam tak hezky mazlili, ale nakonec jsme po půlnoci šli už domů, lépe řečeno do chaty. Ani jsme se neosprchovali a vklouzli jsme hned do postele. Ještě nějakou dobu jsme se mazlili, ale poté jsme usnuli zapletení v sobě.

Následující den jsme vstali poměrně brzo, a to byl vlastně i účel. Bohužel jsme dnes odjížděli. Chtěli jsme využít ještě každou chvilku, a proto jsme si rychle ráno všechno sbalili a připravili. Zašli jsme si do hotelu na oběd a poté se šli ještě trošku projít. Udělali jsme si jen takovou hezkou malou procházku. Byla to pro nás velká změna. Tady nebyl ruch, spousta lidí a hluk jako ve městě, na které jsme byli zvyklí. Naopak, tady byl klid, pohoda, čistý vzduch, ticho a nádherná příroda, kterou jsem se pořád kochal. Ani jednomu z nás se odsud upřímně nechtělo a nebylo divu.

Nastal ale čas, kdy jsme odjet museli. Odevzdali jsme klíče do hotelu, vzali si zavazadla a rozjeli se domů. Tahle cesta probíhala celkem dobře, řekl bych dokonce, že byla klidnější, nežli když jsme jeli do Alp. Jeli jsme rovnou domů s tím, že jsme v rychlosti zašli nakoupit nějaké potraviny. Přijeli jsme až na večer. I přesto, že cesta vážně nebyla tak špatná, byli jsme vyčerpaní. V rychlosti jsme si vybalili věci, došli se společně osprchovat a poté si zalezli do postele se zmrzlinami v rukou. Chvíli jsme se dívali na televizi, ale jen do té doby, než mi Tomi usnul jako to nejsladší miminko na rameni. Byl neodolatelný. Jen jsem se nad ním usmál, vypnul televizi a uvelebil se. Miluju ho jako nic a nikoho na světě. To jen díky němu jsem si tu dovolenou tak krásně užil.

autor: Mischy & Turmawenne