autor: Wind
Hrozně moc se omlouvám za tu mezeru mezi 19. a 20. dílem. Od začátku prázdnin nevím, kde mi hlava stojí (a to jsem si je ještě ani nezačala užívat 🙁 ) a na psaní nemám skoro vůbec čas. Doufám, že mi odpustíte.
Do konce už nezbývá mnoho. Povídka končí 23 dílem + epilog (nemohla jsem si ho odpustit)
No teď už hurá do čtení a prosím o nějaký ten komentář 🙂
Vaše Wind
Tom
David za mě přišel prosit? Napadla mě spousta věcí, jen tahle jediná mezi nimi nebyla. Nechtěl jsem věřit svým uším. Zřejmě to byl ještě lepší přítel, než jsem si myslel. Najednou mě mrzelo, jak jsem se k němu choval po tom incidentu. Pravda, byl jsem nabroušený na všechny, ale… zrovna on si to zjevně opravdu nezasloužil.
„Taky jsem za tebou přišel… ale už jsi byl pryč.“
„Kdybys tehdy přišel, nemluvil bych s tebou. Hodně dlouho potom jsem tě nechtěl ani vidět. Začínal jsem si pomalu zvykat na život bez tebe… a když už to vypadalo, že budu schopný si i konečně s někým začít, znovu ses objevil. I když… Anett je spíš jako dobrá kamarádka, než přítelkyně v romantickém slova smyslu.“
„Omlouvám se.“ Nevěděl jsem, co lepšího říct. Vy byste snad věděli? V tuhle chvíli se mi zdálo lepší mlčet, ale na druhou stranu to byl ten nejhorší nápad. Bill to nakonec vyřešil.
„Radši se budeme bavit o něčem jiném. Tohle téma je… depresivní. I když jsem rád, že jsem ti to konečně mohl říct. Tak nějak se mi trochu ulevilo.“ Alespoň něco.
„Chápu… no… a o čem si budeme povídat teď?“
„Já nevím. Zkus něco navrhnout. Nechci tu sedět v tichu. Musel bych pak moc přemýšlet.“
Jo, to měl Bill pravdu. Asi by mi to taky nedalo.
„Hmm… co třeba… můžeme si něco zahrát.“
„Jo? A co třeba?“
„No… v batohu bych měl mít karty.“
„Karty se mi zrovna hrát nechce, ale asi to bude lepší, než nic nedělat.“
„Ještě mě napadá slovní fotbal, ale to asi… jak chceš.“
Tohle zabíjení času je opravdu nejhorší. Můžeme jen sedět na zadku a čekat, až nás najdou. Jestli nás najdou. Navíc s naší minulostí je to ještě horší.
„Tak si zahrajeme ten slovní fotbal a pak karty. Alespoň nám to tu rychleji uteče.“
„To je fakt. Tak začni.“
Tahle zábava nám vydržela asi hodinu. Čas se tu příšerně táhnul. Po nějaké době jsme začali mít hlad, a tak jsme si dali každý tyčinku. Billa zase začala bolet noha, tak si ji ledoval. Sněhu tu na to měl celkem dost. Pak jsme hráli ty karty. Karetních her je naštěstí celá řada, takže nám tahle zábava vydržela i celkem dlouho. Při pohledu na hodinky jsem zjistil, že je už čtvrt na osm večer. To nám to pěkně uteklo. Bob a Andrew nás už určitě hledají. Pokud se jim ovšem něco nestalo. Tome! No tak. Ti dva jsou v pohodě.
„Myslíš, že nás najdou?“ Bill měl strach. Nedivil jsem se mu. Já ho taky měl. Trochu. Maličko… no dobře, celkem dost jsem se bál.
„Určitě. Už nás oba stoprocentně hledají a Bob nadává, že jen přiděláváme starosti.“ Bill se trochu zasmál. Potěšilo mě to. Chtěl jsem ho trochu uvolnit. Zlehčit situaci. A zjevně se to povedlo.
„Asi jo… představ si, že bys tu teď seděl s Bobem.“
„Oh, nestraš. To by bylo příšerný. Musel bych pořád dokola poslouchat příhody z vojny.“
„Jo… to je Bob a jeho historky. Ale jinak je fajn, nemyslíš?“
„Jo, to je… takový vůdce.“
„To taky má být. Když jsem tu nastoupil, jel jsem na první výpravu s ním. Vedoucí tvrdý, ale cílevědomý. A nikdy by nenechal parťáka na holičkách.“
„Asi jo. Určitě nás tu najdou, neboj.“
Světlo začínalo rychle slábnout, a tak jsem zlomil další tři světelné tyčinky. Billovi se začínaly zavírat oči a musím přiznat, že i mně se chtělo spát. Zanedlouho usnul jako miminko. Položil jsem ho na deku a přikryl bundou. V noci teplota ještě klesá. Do rána by tu zmrznul. Chvíli jsem přemýšlel, jestli je to dobrý nápad, ale nakonec jsem to udělal. Proměnil jsem se. Lehl jsem si těsně vedle Billa, abych ho mohl svým teplem zahřát. Ani nevím, kdy jsem taky usnul.
~*~
Teplé… měkké… hebké. Spokojeně jsem vydechl z polospánku a zavrtal nos víc do polštáře. Byl tak příjemně jemný a teplý a lehce se nadzdvihával. Kdy sehnal Geo něco takového? Musím se ho zeptat, asi si něco takového taky pořídím domů. Je to… moment. N-nadzdvihává se?! Prudce jsem otevřel oči.
„Aaaaaaaa!!“ zaječel jsem a vystřelil až k zasypanému východu jeskyňky. Přede mnou, osvětlen září světelných tyčinek, ležel obrovský pes a rozespale se rozhlížel kolem sebe, dokud jeho pohled neutkvěl na mně. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal.
Tom
Tak hezky se mi spalo. Zdálo se mi, že jsme s Billem v Německu, ležíme na dece obklopení zelenou loukou zaliti teplou sluneční září. Bill mi ležel na hrudi a spokojeně oddychoval. Bylo to krásný. Ale prý byl čas se probudit.
„Aaaaaaaa!!“ co to je? Rozlepil jsem spánkem ztěžklá víčka a rozhlédl se po… hmm… to není louka. To je jeskyně. No alespoň že je tu Bill. Počkat. Proč je Bill na druhé straně jeskyně? A proč je bílý jako smrt? Rozespale jsem si protáhl tělo a natáhl packy před sebe. Počkat. Packy?! Bože! Rychle jsem se proměnil.
„Bille, klid… omlouvám se. Nedošlo mi to. Neboj se, nijak ti neublížím.“ Já vůl. Tohle se mi trochu vymklo.
Bill se naštěstí po chvíli vzpamatoval z toho šoku. Chtěl jsem něco říct, ale on mě zarazil.
„Pšt… slyšíš?“
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 2
Jeee tak tenhle.díl byl uzasnej jo se tom proměnil aby ho zahral no zajímá m koho slysej těším se n dalsi díly a taky na tvé další povídky jsou úžasný miluju fantasy obzvlášť teda od tebe
Jejda, mě se strašně líbilo, jak se Tom proměnil a lehl si vedle Billa! Strašně ráda bych si s Billem vyměnila místo 😀 Ráda bych se probouzela vedle vlkodlaka Toma 😀 Na vlkodlaky jsem hold ujetá a ještě k tomu, když jím je Tom. Jenom je škoda, že se Bill tak polekal, i když je to pochopitelné 🙂 Doufám, že díky tomu Toma nezazdil 😉
A myslím, že už jim přišla pomoc 🙂 Na jednu stranu jsem ráda, ale na tu druhou se mi moc líbilo, když byli ti dva spolu zavření v jeskyni 🙂
A vůbec jsi mě nepotěšila tím, že bude povídka brzy končit 🙁 Tak snad to bude alespoň happy end :))
Moc děkuji za další skvělý díl! 🙂
Škoda toho prebudenia. Bolo to tak krásne snívanie, u oboch. Strašne sa mi to páčilo. Ak ich už našli, tak mi to je celkom ľúto. Ešte by som ich nechala chvíľku osamote:)
Ďakujem za kapitolu:)
Taky bych mněla šok zbudit se vedle vlka Tom to nebude mít snadné přesvědčit Billa.
Souhlasim s Mischulkou, taky zboznuju vlkodlaky a chtela bych se takhle probudit 😀 Ale verim, ze pro Billa to byl sok, doufam, ze se to mezi nimi zase nezhorsi.
Vypada to, ze se z te jeskyne konecne dostanou. Diky, zes je nenechala umrit 😀 Asi bych ti to neodpustila 😀 Skoda, ze povidka uz konci. Vsadim se, ze nekolik poslednich dilu se tu objevi zrovna kdyz budu u babicky, takze se komentaru dockas mozna trochu pozdeji. Kazdopadne jsem zvedava, jaky konec sis pro nas prichystala 🙂 Moc se tesim na dalsi dil <3
[5]: No já pevně doufám, že se vám konec bude líbit. Mě osobně se celkem zamlouvá.
[3]: Kdybych je tam nechala ještě dýl, zemřeli by na nedostatek kyslíku. 🙁 Bohužel mě nenapadlo, kudy by jim tam mohl proudit, takže… v zájmu zachování jejich života museli ven.
[2]: Končit už to muselo. Kdybych psala dál, kdo ví, jak by to dopadlo. Vývoj příběhu už si o konec žádal. Navíc nemám teď na psaní vůbec čas, takže se mi uleví, když nebudu muset myslet ještě na to, že nemám pokračování povídky. Ale snad to nebude poslední výtvor, v to sama doufám. Zatím ale nemám nic konkrétního napsané.