Dance – a way of my life 16.

autor: Cincina

Mám teď špatné období, takže si možná konec povídky ještě rozmyslím.

Tom se vrátil z tréninku večer a našel Billa ležícího v posteli. Ten se snad celý den nehnul. Přisedl si k němu. Spal. Díval se na svého bratra, ale tentokrát jinak. Už ne jako starší bratr, ale jako normální homosexuální kluk.

Bill byl nádherný. Krásné černé vlasy mu splývaly kolem tváře, jemně oddechoval, takže bylo vidět lehce se nadzvedávající hrudník. Měl skvělý styl oblékání, ale Tom mu to nikdy neřekl. Billovi by zase stouplo ego. To už nepotřebuje.
Dal mu lehký polibek na tvář. Vlastně ani netušil proč. Tím, jak se mu Bill přiznal, se všechno změnilo a Tom se cítil jinak. Dá se říct, že i lépe.

Bill na své tváři ucítil zašimrání. Trochu sebou cukl a otočil hlavu. Všiml si Toma.

„Tome?“ Zněl rozespale. „Já jsem usnul?“

„Asi ano. Teď jsem přišel a našel tě tady.“ Pousmál se.

Bill se také pousmál. Všiml si, že se na něj Tom teď dívá nějak jinak. Bylo to zvláštní. Cítil se vzrušenější a ani nevěděl proč. Asi z toho jeho pohledu. Tom si jej normálně přeměřoval!

Tom opravdu očima sjížděl jeho tělo. Věděl, že by neměl, ale jeho tělo bylo tak krásné! Udělalo se mu mdlo.

Vstal z postele a zamířil do kuchyně. Nalil si sklenici vody a vypil ji na ex. Bill na nic nečekal a vydal se za ním.

„Tome, děje se něco?“

Tom položil sklenku na kuchyňskou linku.

„Ne, nic.“ Otočil se a nejistě se pousmál. Bylo to trapné. Svlékat očima svého bratra. Jak jen mohl!

„Nevěřím ti to.“ Přimhouřil oči. Něco mu tajil. Toho jeho pohledu si všiml. A chtěl vědět, co přesně to má znamenat.

„Jo, ještě než zapomenu… za týden jedu na další soutěž.“

„Na jak dlouho?“ Billovi to hrozně vadilo, ale nemohl s tím nic udělat.

„Tři dny. To vydržíš, ne?“

„Myslím, že to zvládnu.“ Bill si sklesle sedl na židli. Teď, když už se konečně mohlo něco mezi nimi stát, tak on zase jede pryč. Ale třeba se za ten týden něco stihne. Akorát… jak Toma za týden sbalit? A už to Billovi v té jeho hlavince šrotovalo.

„Bille, chtěl bych tě dneska někam pozvat. Už jsme spolu nikde delší dobu nebyli.“ Snažil se mu to nějak vynahradit. Zase tu bude sám.

„To není špatný nápad.“ Bill to zase viděl jako příležitost, dostat se k nějaké akci, a tohle byla přesně ona. Toho musí využít, i kdyby já nevím co. Musí… prostě musí.

„Fajn. Máš nějaké místo, kam bys chtěl jít?“ Tom se na něj pořád díval. Nemohl si pomoct, ale najednou ze svého bratra nemohl spustit oči. Bylo na něm nějaké kouzlo, které se mu odhalilo až teď, když se mu Bill vyznal ze svých citů. Zvláštní pocit cítil i Bill, když jej Tom tak pozoroval. Nechápal, co se to s ním děje. Proč ho tak pozoruje? Co to je? Zašimralo jej tam dole, ve slabinách.

„Ani ne. Ale můžeme zajít do nějakého baru třeba.“ Usmál se na něho Bill a prohrábl si vlasy. Nejspíš to neměl dělat, protože Tom k němu přistoupil blíž a promnul Billovy vlasy. Přičichl k nim. Voněly po kokosu a… byla to nějaká směs vůní, která Tomovi učarovala, a on si to velmi nerad připouštěl. Uvědomil si, že se na něho Bill dívá s velkým údivem ve tváři, a proto raději přestal a poodstoupil kousek zpět.

„Dobře, tak já se převleču a půjdeme.“

„Také se musím převléct.“

„Tak jdi první. Já počkám.“ Tom se nechtěl s ním převlékat, protože by se díval na jeho tělo. Věděl to. Už mu z toho hrabalo.

„Proč? Nikdy to nevadilo…“ Bill se odmlčel, „že ty se stydíš?“ Začal si ho se smíchem dobírat. Tom se také rozesmál a raději přikývl.

„Jdi už.“

A Bill tedy šel, byl hotov asi za 15 minut, což u něj byl nadlidský výkon. Mohl se pochválit. Nechtěl totiž, aby Tom zbytečně čekal.

Pak šel tedy Tom, ten v pokoji nebyl ani pět minut a už běžel pro Billa.

Rozhodli se, že zaskočí do jednoho baru poblíž jejich bytu. Vstoupili dovnitř, usadili se do rohu restaurace a zamávali na číšnici. Bar byl vcelku prostorný, měl červené stěny, které vypadaly úchvatně, s černými stoly, u kterých seděli lidé. Lidí tam sice nebylo moc, ale i tak ten bar měl v sobě atmosféru. Jakoby uprostřed této budovy, nebo spíše místnosti, se nacházel onen bar, kde byli dva sexy barmani, kteří mixovali své drinky a balili u nich blízko sedící dámy. Asi to měli v popisu práce, protože se netvářili nijak zvlášť mile. Ale nejspíš je míchání drinků bavilo, protože po baru sklenice pluly jedna za druhou k roztomilým číšnicím, které obsluhovaly hosty.

Konečně se jedna z nich dostala ke dvojčatům. Mile se na ně usmála a pronesla s lehce francouzským přízvukem: „Dobrý den, co si dáte?“

„Mojito.“ Objednal si Bill.

Číšnice pohledem skočila na Toma. „Hmm, já si dám… dejte mi to samé, prosím.“ Usmál se na ni. Byla opravdu roztomilá. Malá blondýnka s modrýma očima, které jí ladily k modré zástěře. Odběhla pryč a nadiktovala objednávku jednomu z barmanů.

„Je to tady krásné.“ Řekl jen tak mimochodem Tom. Chtěl nějak začít konverzaci, ale prakticky vůbec nevěděl jak, protože bavit se o tak choulostivých věcech bylo hrozné. Toužil říct Billovi, co k němu pociťuje v tuto chvíli. Neuměl to ani pořádně vyjádřit. Naprázdno otevřel pusu a svá slova raději polkl a očekával, že Bill něco řekne.

autor: Cincina