autor: Wind
Tak… spočítala jsem, jak dlouho už jsou kluci zavření v jeskyni. Už jsou to čtyři kapitoly, takže je možná na čase je osvobodit. Ovšem… jak se bude jejich osud vyvíjet dál, to je ve hvězdách. Ale už nebudu zdržovat. Hurá do čtení a nezapomeňte mě poctít i nějakým komentářem, líp se mi píše, když si něco od vás přečtu 😉
Vaše Wind
„Pšt… slyšíš?“
Zaposlouchal jsem se.
„Wille! Tome! Jste tu někde?“ Zvenčí se ozývalo volání a křupání sněhu. Záchrana se blíží.
„Tady! Zavalila nás lavina v malé skalní trhlině!“ S Billem jsme začali volat, aby nás našli po hlase. Zanedlouho kroky zastavily a my slyšeli hlasy zřetelněji. Byl to Bob.
„Tome! Wille! Vy dva parchanti! Počkejte, až se dostanete ven! Zbiju vás oba do kulatý krychle! Takhle se ztrácet!“ Sice vyhrožoval, ale v jeho hlase bylo jasně znát, že se mu vážně ulevilo.
Slyšel jsem hrabání ve sněhu a Boba, jak se s někým vybavuje. Ale hlas toho někoho jsem nepoznával. Nejspíš to byl strážce rezervace. Trvalo to ještě několik hodin, než jsme se konečně dostali z jeskyně ven. Jakmile jsem ale vylezl, čekal mě šok. Přímo přede mnou stál pes. Hnědošedý velký pes, spíš jako kříženec vlka a německého ovčáka. Díval se na mě tmavýma, skoro vševědoucíma, očima. David.
„Oh… tenhle chlupáč nás zavedl na vaši stopu. Nevíme, čí je, ale rozhodně vás zachránil. Možná byste mu měli na odměnu koupit nějakou velkou dobrou kost.“ Strážce se sklonil k Davidovi a podrbal ho za ušima.
Nevím přesně proč, ale cítil jsem, jak se mi tlačí do očí slzy. Ale jen maličko. Klekl jsem si před Davida. Tolik toho pro mě udělal. Věci, o kterých jsem ani nevěděl. A teď nás ještě zachránil. Položil jsem mu ruku na rameno (vím, že nemá zrovna v lásce, když mu někdo sahá na hlavu).
„Díky, příteli. Za všechno.“ David tiše zamručel.
~*~
O hodinku později jsme již všichni byli zpátky ve srubu společně s našimi zachránci. Tedy skoro všichni. Boba s Billem odvezl vrtulník do nemocnice, aby mu mohli řádně ošetřit a zkontrolovat tu nohu. Snad to nebude nic vážného.
„Hele… asi potřebuje ven.“ Upozornil Drew na Davida škrábajícího na dveře.
„Já ho pustím.“ Zvedl jsem se a šel s Davidem ven. Zašli jsme kus do lesa, kde se David proměnil.
„Zdravím, potížisto.“
„Davide… takhle ty zdravíš kamaráda po třech letech?“
„Ty jsi ten, kdo chtěl odejít… no ale o tomhle jsem se bavit nechtěl.“
„Chceš vědět o tom vlkovi, že jo.“
„Hmm… tak nějak. Je to Dominik. Před nějakým časem vyzval tvého tátu na souboj o post vůdce. Samozřejmě, že prohrál, na prohru byl náš starouš ještě moc silnej. Jenže… Dominik se nevzdal a zaútočil později znovu a nefér.“
„A? Jak to dopadlo? Je táta naštvanej?“
„Tome… tvůj táta umřel. Dominik ho napadl jako člověk a zastřelil ho, aby získal post vůdce. Ale jak jistě víš, takhle to nefunguje. Dominik je teď pronásledovaný celou smečkou. Až ho chytíme, dostane trest smrti. Doslechl jsem se, že by mohl být tady, něco tu napadlo lyžaře a popis tak nějak vypadá na vlka… no a tak jsem sem přijel… a našel tebe s
Billem pod lavinou.“
Táta umřel. Dobře, nikdy jsem starouše neměl zrovna v lásce, pamatuju si, jak jsem ho chtěl nejednou zabít, ale… teď mě tahle zpráva celkem sebrala. Přeci jen, ať se na to dívám, jak chci… byl to můj táta.
„Pokud jde o toho… Dominika, tak máš po starosti. Napadl nás, když jsme ho s Billem hledali. Bill ho zastřelil. To byl vlastně důvod, proč jsme skončili pod lavinou, zvuk výstřelu ji rozpoutal.“
David na mě překvapeně zíral.
„Bill? Počkej, bavíme se o tom Billovi, který ti před třemi lety pobláznil hlavu? Ten že někoho zastřelil? Nevěřím.“
Trpce jsem se zasmál. Jo. Před třemi lety to byl někdo úplně jiný. Nebyl zlomený. Což mi připomíná…
„Ty, Dave… můžu se na něco zeptat?“
„Ptej se… když budu chtít, možná odpovím.“
„Před třemi lety… po tom, co se stalo… vážně jsi u něj byl?“
„No… musel jsem si nějak vyzvednout svojí výhru, ne?“
„Nelži… Bill mi řekl, že’s za ním přišel. Nebylo to kvůli výhře… proč jsi to udělal?“ David se na chvíli zadíval do země. Pak se lehce zasmál.
„Víš… ty jsi byl vždycky idiot a občas jsem tě vážně nesnášel. Ale… na druhou stranu… jsi jako můj rodný bratr. Nemohl jsem jen stát a nic neudělat. I když jsem ti prakticky nijak nepomohl. Upřímně… uklidnit Billa po té, co jsem mu prozradil svojí identitu, bylo dost obtížný. Asi si za to u tebe naúčtuju jeden oběd.“
„Davide… já-„
„Hele… nechci nic slyšet. Podělal sis to, jak nejvíc to šlo. Zkazil jsi život nejen sobě, ale i jemu. Nechtěl jsem to tak nechat. A nechci od tebe slyšet žádný sentimentální díky. Zkazilo by mi to můj obraz o tobě. Tak… měj se. Já jdu vyhrabat Dominikovo tělo… jo a Tome…“
Ještě se otočil na mě.
„Teď jsi právoplatný vůdce naší smečky. Měl by ses vrátit. Zvaž to.“ A pak zmizel. Zajímalo by mě, jestli ho ještě někdy uvidím.
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Jsem strašně zvědavá, jak to teď bude mezi Billem a Tomem vypadat, až se Bill vrátí z nemocnie…
Strasne dufam, ze sa Tom nebude chciet vratit k svorke. Musia sa s Billom predsa k sebe vratit 🙁 Dakujem za kapitolu a tesim sa na dalsiu.
Honem další kapitolku doufám že se udobřej.
Tento dil je plny prekvapeni. Davida jsem tam necekala, ale jsem za nej rada. A konecne vime, kdo byl ten vlkodlak, myslela jsem si, ze to bude nekdo cizi, ale tohle je zajimavejsi. Potom ta smrt Tomova otce a nakonec se dozvime, ze Tom by mel byt vudcem smecky. Mne by se to i libilo, ale jedine, kdyby se Bill vratil s nim, to je asi jasne 😀 A doufam, ze Billova noha bude v poradku.
Moc se tesim na dalsi dil 🙂
Oh, tak tenhle díl byl bombastický!
Jenom tady sedím a koukám s otevřenou pusou! Něco takového jsem vůůůbec nečekala! Za Davida jsem děsně ráda 🙂 Výdycky jsem ho měla ráda, i když jsem z něj občas měla strach, protože jsem nevěděla, co od něj čekat. Ale v dnešním díle mě strašně potěšil. I celý ten příběh ohledně Dominika, no páááni! Strašně moc se mi tohle líbilo! A jsem ráda, že jsi to napsala přesně takhle, protože je to zajímavé a úplně mě v tu chvíli píchlo u srdce, že Tom není se svojí směčkou.
Jsem ale velice zvědavá, jak to teď mezi Billem a Tomem bude pokračovat. Já si teda myslím, že Tom se po dlouhém rozhodování rozhodne se vrátit k smečce. Myslím, že nakonec uzná, že Bill asi nebude nikdy schopen mu plně důvěřovat a proto se takhle rozhodne. Jsem ale zvědavá na Tvou verzi příběhu a jak to nakonec dopadne i když se mi vůbec s povídkou loučit nechce.
Každopádně moc děkuji za další díl! ♥
[5]: No já pevně doufám, že se vám všem konec bude alespoň trochu líbit.
[4]: Jsem ráda, že tě tento díl překvapil. Byl to záměr. Ráda občas zkusím něco překvapivého.