Novel of Dreams – Our Life 27.

TOM

„Tak co na to říkáš?“ brouknu se skousnutým rtem, přičemž povytáhnu obočí a dám si ruce v bok. Sledoval jsem Brianovu pomalu pohybující se postavu, jak se přemisťuje po mé pracovně. Celkem mě zajímá, co si o tom myslí jako můj bývalý učitel i jako bývalý přítel.

„No…“ přejede prsty po mém stole a našpulí rty. Tenhle pohled znám.

„No?“ pousměji se a dojdu k němu.

„Nebudu lhát. Máš to tady vážně pěkný,“ usměje se a zapře se rukama o křeslo. Já to věděl.

„Děkuju,“ oplatím mu úsměv. Pohladím ho po boku a přivinu se k němu. Brian kolem mne omotá paže a trochu mě stiskne.

„Jsem moc rád, že se všechno nakonec vyřešilo. Dodělal jsi školu, máš úžasnou pracovnu, a ač se mi to nelehce říká, tak i skvělého přítele,“ povzdechne s malým úsměvem. Nemít Billa, tak se k němu vrátím. Vždycky byl úžasný, ale změnil se a je ještě úžasnější. Přeji mu opravdu ze srdce jenom to nejlepší.

„…manžela,“ opravím ho pobaveně, přičemž mu vzhlédnu do očí.

„Ježiš, tak manžela. Pořád na to zapomínám. Je to hrozný nezvyk,“ zasměje se. Jak provokuje.

„No jasně, ty lháři. Já vím, že tě to po nocích žere. Adam mi říkal, že při sexu vzdycháš i mé jméno,“ šťouchnu ho provokativně do břicha a rozesměji se. Jak on na mě, tak já na něj.

„Idiote,“ rozesměje se se mnou, načež zavrtí hlavou. Postavím se na špičky a s úsměvem mu dám pusu. V ten okamžik se po zaklepání objevil mezi dveřmi Bill. Ah, tady je. Už jsem si říkal, kde se mi toulal tak dlouho.

„Ahoj,“ usmál se lehce a podíval se na nás. Obrátím k němu hlavu a hned se usměju.

„Ahoj,“ oplatím mu pozdrav a trošku se od Briana oddálím. On se však na Billa zašklebí a za zadek si mě k sobě víc přitiskne. „Přestaň, úchyle,“ plesknu ho se smíchem přes rameno a on se začne smát se mnou.

„Páni, tady jsou orgie,“ zasměje se Bill a dojde k nám. „Který z vás je úchyl?“ podzvedne obočí. Jako by to snad nebylo jasné.

„On,“ vyhrknu hned se smíchem.

„Haha, tak tím bych si nebyl tak jistý, Kaulitzi,“ hodí na mě pobavený škleb. „Když jsi mi vyprávěl o vašich strávených víkendech, zvedal se mi žaludek.“ Takový víkend už jsme neměli pěkně dlouho.

„Bůhví jestli žaludek,“ vyprsknu se smíchem a on se mnou. To se začal smát i Bill, opřel se zadkem o stůl a kroutil hlavou.

„A vůbec, jak se daří?“ kouknul se na Briana.

„Jo, fajn,“ kývne na něj Bri.

„Právě mi říkal, že se s Adamem chystají na děti a že to děcko sám po operaci odnosí,“ řeknu naprosto vážně a pohladím ho po břiše. Při představě těhotného Briana se však začnu nehorázně smát.

„Ty seš takovej idiot,“ kopne mě se smíchem a odstrčí mě od sebe. „Doufám, že sperma budeš dávat ty, protože jinak budete mít absolutně vypatlaný děcko,“ řekne Billovi. Ten se tomu však zasměje a olízne si rty.

„Sperma budeme dávat oba, necháme to na osudu. Náhodou, já bych ale chtěl, aby bylo po Tomovi,“ usměje se a zahledí se do země. Po chviličce pohled zvedne. „Takže můžu ti už shánět nějaké to těhotenské oblečení?“ poukáže na Briana se smíchem. Tak ten to zabil. Chudák Brian, musí z nás být na nervy. To když se sejdou Trümperové, to je posezení. To se k němu se smíchem znovu rozejdu, abych ho objal.

„Né, né, na tohle nemám. Vy jste kokoti oba,“ zvedne se smíchem ruce a odstrčí mě zpátky k Billovi. Ten mě přichytí a pohladí mě po paži.

„Ale no tak, snad by ses nezlobil,“ zasměje se Bill.

„Jo, snad by ses nezlobil,“ popíchnu ho a přivinu se k Billovi, načež mu dám pusu. Hned mi ji oplatí a zaculí se jako andílek.

„Brii, mohl bych ti koupit kojící podprsenku?“ řekne Bill zcela vážně, ale poté už vyprskne smíchy. „Nee, nic jsem neřekl.“

„Abys ji brzo nepotřeboval ty, až ti budou mimina cucat cecky společně s tímhle medvědem,“ oplatí mu se smíchem, když kývne na mě. Jak si furt dělá prdel z toho medvídka, hajzl. Jednou Billa zaslechl, že mi říká medvídku, a od té doby s tím provokuje.

„Já už si ji koupil,“ zasměje se. „A tenhle medvídek si mě může cumlat, jak chce,“ pomlaskne se smíchem. Mmmm zlatíčko moje, jak se mě zastává.

„Prdelko,“ usměju se na něj sladce a dám mu pusinku.

„Ježiš, já z vás jdu blejt,“ zahučí znechuceně Brian.

„Když tak běž ven, ano?“ vypláznu na něj jazyk a pohladím Billa po předloktí.

„Stejně už jsem na odchodu. Musím domů, ať mi tam to mimino nebrečí,“ nakrčí nos. Tohle říct Bill, tak mu rozkopu prdel.

„Adam?“ rozesměji se. „Tak to mu řeknu.“

„Opovaž se, a budeš mi dělat terapie zdarma,“ zasměje se výhružně.

„Měj se pěkně, mamino,“ zaculí se Bill a koukne se na Briana. „Pozdravuj Adama.“

„Budu, budu,“ usměje se. „Tak se mějte.“

„Ahoj,“ rozloučíme se a Brian odejde. Zná to tu, takže se nebojím, že by zabloudil.

S úsměvem se otočím k Billovi a omotám mu ruce kolem krku. Okamžitě se ke mně přivine a líbne mě na tvář.

„Těšil jsem se na tebe,“ usměje se.

„Já na tebe taky. Kde ses mi toulal tak dlouho?“ pohladím ho prsty po šíji, zadívám se mu do očí a dám mu malou pusinku na rty.

„No, když jsem skončil v práci, jel jsem do nemocnice k tomu lékaři,“ kývne trošku hlavou. Co prosím? A to mi říká jako jen tak?

„To bylo dnes?“ pootevřu překvapeně rty. „Proč-proč jsi mi něco neřekl? Chtěl jsem tam jít s tebou,“ šeptnu.

„Nechtěl jsem tě tam tahat a stejně máš tady taky práci, začínáš,“ šeptne a pohladí mě po tváři.

„Ale-ale na tom nesejde,“ zavrtím hlavou a upnu pohled k jeho čokoládám. „A co ti řekli?“ Prosím, ať mu nic není, prosím. Já tě snažně prosím, ať je v pořádku. Udělám cokoli na světě. Prosím!

„No,“ nadechne se a zase na prázdno vydechne. Schoulí se ke mně. „Mám hodně špatný tlak, pořád mi kolísá. Jednou je vysoký a z minuty na minutu spadne na minimum…“ začne povídat. Zní tak zranitelně… Něco opravdu není v pořádku. Proč… Proč pořád my, proboha? Mlčky ho pohladím ve vlasech. „Potom mi dělali EKG a to moc dobré nebylo. Dostal jsem předpis na nějaké léky. Prý mi trošku hůř funguje pravá srdeční síň, ale naštěstí… tohle není dědičné a není to zatím tak závažné, zatím se s tím dá něco dělat.“

Jediné, co mi zůstalo v paměti, byla slova – nebylo to moc dobré, dostal jsem předpis na léky, hůř mi funguje pravá srdeční síň. Zatím se s tím dá něco dělat, takže… je to vážné. A on se ještě bojí o to, aby to nezdědilo dítě? Měl by se bát o sebe, sakra. Skloním pohled, kousnu se do rtu a jemně přejedu prsty po jeho pokožce na krku. Proč se tohle děje? Čím jsme se provinili, že nemůžeme mít chvíli klid? Přijdu i o něj? Bože můj… Já o něj nechci přejít. Bez něj jsem nic, je moje všechno.

Jen tiše zavrní, přitulí se ke mně a oddechne. „To nic nebude… Začnu brát ty léky a bude to lepší.“ Bude to lepší, ale nikdy nebude úplně v pořádku.

„Hm…“ brouknu a pevně ho obejmu. Opřu si mu hlavu o rameno a zavřu oči. Pohladí mě po zádech a přímo se ke mně schová.

„Ale pan doktor říkal, že bude nutná tvoje pomoc,“ zaslechnu v jeho hlase úsměv. Odteď už ho nebudu štvát, rozčilovat ani mu jinak škodit. Musím začít být zodpovědný.

„Nebudu tě rozčilovat, přísahám,“ pošeptám a víc se na něj namáčknu.

„Ah, tak jsem to nemyslel. Nerozčiluješ mě,“ šeptne a zajede mi prsty pod tričko. „Jen… pan doktor je přesvědčený o tom, že ty prášky nebudu brát. Prý mě máš hlídat, abych si je bral načas,“ zasměje se tiše.

„Klidně si to nechám vytetovat na ruku,“ pohladím ho po rameně a smutně se mu podívám do očí. Co když ho ztratím… Já to nepřežiju.

„Stačí, když si to já zapíšu za uši,“ usměje se a líbne mě na rty. „Nechci, aby ses s tím nervoval.“

Nadechnu se, abych řekl, jak se s tím nemám nervovat, ale nakonec jenom naprázdno vydechnu a přikývnu. Hlavně se nehádat a nerozčilovat ho.

„Bude to dobrý,“ pohladí mě znovu a pousměje se. Musím mu být oporou a podpořit ho, ne mu cpát do hlavy věci typu „ale co když ne“. Lehce pokývám hlavou na souhlas. „A teď mi pověz, co se to tu dělo za orgie, hm?“ zaculí se. Tohle sluníčko mi nikdo nesmí vzít. Je to světlo mého života.

„Ale nic. Jenom jsem mu ukazoval pracovnu,“ sjedu mu prsty po krku.

„Aha,“ přikývne zlehka. Opře se do dotyků mých prstů a přivře oči.

„Miluju tě,“ řeknu naprosto vážně a otřu se něžně nosem o jeho. Oči nechá přivřené a vydechne pusou.

„Taky tě miluju,“ pošeptá a zase se ke mně přivine. Tiše oddechnu, jemně ho políbím a poté kolem něj stáhnu paže. Bože, neber mi ho, prosím.

Další den jsme společně s Billem zasedli v obýváku ke složkám svých adeptek na odnošení dítěte. Říkal jsem si, že ho nebudu štvát, ale zato mně nervy přímo vařily. Důvod? Stále trval na té mladé slepici, kterou si vybral již v agentuře.

„Ne, já chci tu učitelku a nebudu se s tebou o tom dohadovat,“ zavřu definitivně složku a hodím ji na stolek.

„Já tě nechci nutit, ale nemohli bychom zajet k oběma? Vždyť o nic nejde. Chci to vážně jen probrat,“ díval se na mě psíma očima. Bože, aaaaaaaaa.

„Ale já nemám už co řešit. Tuhle holku nechci. Možná neměla nic s drogami ani s alkoholem, ale neměla ani žádné dítě. Kde máš jistotu, že to dítě bude v pořádku? Navíc… proč by takováhle celkem hezká holka chtěla dávat někomu dítě? Je jasný, že potřebuje prachy nebo něco,“ zvednu se a postavím se před něj, aby mě začal pozorněji vnímat. „Zato ta učitelka už má 3 děti, což je jasné znamení, že je v pořádku. Je dospělá a ví, co dělá,“ pronesu a zadívám se mu do očí. „Takže pokud chceš dítě s tou mladou slepicí, běž raději vošukat sousedovic fenu.“ Tohle by konečně mohlo zabrat. Nechci se s ním kvůli tomuhle hádat, ale tu mladou holku prostě nechci. Ta učitelka nám dává jistotu a ošklivá taky není. Zhluboka se nadechl. Semknul rty k sobě, poté si je olíznul a vzhlédl ke mně. Jaháááá, vítězství je moje. Poznám poražený pohled.

„Stačilo by to i bez tý feny,“ zvedl se z pohovky. „Dobře, tu holku mažu z hlavy a bereme si tu učitelku,“ přikývne lehce hlavou. Spojím k sobě ruce na úrovni břicha a spokojeně se zaculím. Zakroutí trošku hlavou, ale usměje se. „Jednou se z tebe zblázním,“ pohladí mě po paži, přičemž mě pomalu obejme.

„Miláčku, víš, že mám v tomhle navrch,“ zamrkám s úsměvem. „Věděl jsem, že přijdeš k rozumu,“ zavrtím s povzdechem hlavou jako pravá manželka v domácnosti, která dostala svého manžela přesně tam, kam chtěla, načež se rozesměju.

„Vybral sis pro sebe skvělé povolání,“ poplácá mě zlehka po zádech a zasměje se. „Ty bys ukecal každýho.“

„Ouh, děkuji,“ zaculím se sladce. „Ale musíš uznat, že mám pravdu,“ řeknu potom vážně.

„…vlastně asi…“ zastaví se v půlce věty a zůstane hledět kamsi na zeď. Jen párkrát zamrká a nakonec se podívá na mě. „Ano,“ dořekne. No to snad… Přimhouřím oči.

„Bille,“ rejpnu ho varovně do žeber.

„Hm?“ koukne se na mě trošku vyjukaně. Teď dělá nevinnýho.

„Ale to nic,“ usměju se, pohladím ho po tváři a dám mu pusinku na nos. Zatetelí se, mírně nos nakrčí a usměje se.

„Dej mi pusinku,“ našpulí v prosebném gestu rty. Nemůžu tomu uvěřit. I přesto všechno nakonec opravdu budeme mít miminko. Je to jako sen. Tohle je můj splněný sen.

„Budeme mít mimčo,“ brouknu spokojeně a jemně ho políbím.

„Jo, budeme…“ usměje se a oplatí mi to. Spokojeně a klidně oddechl, schoulil se mi do náruče a každou chviličku mi věnoval několik polibků na krk. „Hrozně se těším, až budeme ležet v posteli a ten drobeček bude ležet mezi námi, budeme si s ním hrát, vše ho pomalu učit…“ Je nádherné poslouchat, jak o tomhle mluví. Bude úžasný.

„Budeš úžasnej táta, broučku,“ pošeptám mu do ouška, na nějž ho vzápětí políbím.

„Myslíš? Já se toho bojím.“ Jeho řasy mě zašimrají na krku, jak sklopí oči. „To ty… budeš ten nejlepší táta pod sluncem, to vím.“

„Jen neříkej. Aby to nebylo nakonec naopak, protože zešílím ze svých pacientů,“ rozesměju se. To by už moc velká sranda nebyla. Snad se mi to nestane, ačkoli se to v mnoha případech už stalo.

„Ne, jsi na omylu,“ zvedne hlavu a podívá se na mě s šibalským výrazem. „Ty se zblázníš ze mě,“ zasměje se.

„Taky možnost,“ připustím schválně vážně, přičemž ho pohladím po hrudi. „Ale to snad nehrozí.“ Nebudu to jeho srdíčko zlobit.

„Také doufám, že ne,“ dlouze mě políbí a zaculí se. „Nemáš hlad?“ Oh, už zase.

„Neříkej mi, že už máš zase hlad,“ zakňučím, přičemž ho pohladím po bocích a bříšku. No jo, trošku nám vyrostlo. „Jedli jsme před dvěma a půl hodinami.“

„Ale-ale, já… neříkám, že mám hlad,“ vyhrkne ze sebe hned. „Jen mám asi na něco chuť,“ našpulí rty a provinile si spodní poté skousne. Žroutík můj milovanej. Trošku ho můžu provokovat.

„Víš, říká se, že často i chlapi mají těhotenský příznaky, když je jejich žena těhotná. Mají nevolnosti, hlad, zvýšenou citlivost na vůni i všechno ostatní,“ přejedu mu bříšky prstů po podbřišku. „Ale u tebe to nechápu. Ještě nikdo těhotný není,“ popíchnu ho se smíchem. Zůstane se na mě dívat s pusou dokořán. Po chvíli se však zamračí a šťouchne mě lehce do břicha. Ach jo, co já s ním jenom udělám. Nechci mu odpírat jídlo, já bych si ho klidně vykrmil, ale hlavně, jak znám jeho, brzy si začne počítat špeky a bude z toho nešťastný.

„Náhodou, já… já nemám žádný příznaky,“ snaží se to říkat vážně, ale koutky mu cukají a viditelně je mu do smíchu. Netrvá to ani minutu a rozesměje se. „Asi už to na mě jde, no.“

„A na co máš chuť, hm?“ dám mu pusinku na bradu. Zamyslí se. Dokonce si přiloží i ukazováček ke rtům, čímž mi dává najevo, že mu to v hlavě opravdu šrotuje.

„Noo, asi bych si dal… palačinky, jo… se šlehačkou a jahodama, nebo borůvkama,“ kývne hlavou, ale poté se zastaví, „anebo nějaké pečivo, třeba koláčky s tvarohem,“ zaúpí. To zaúpím s ním. No jo, dal bych si, ale nemůžu kvůli němu. Rád bych mu to dopřál, ale už tak má potíže se srdcem. Tohle mu akorát zvedne cholesterol. Stejně je zvláštní, že se mu tyhle chutě objevily tak náhle. Co se změnilo? Nemáme už tolik sexu. Možná mu chybí sex, tak si to vynahrazuje jídlem. Mohl bych mu to zkusit nabídnout. Stejně na něj mám chuť.

„A nevyměnil bys to jídlo raději za sex?“ líbnu ho něžně na krk.

„Hmm, to je pěkná nabídka,“ usmál se a přivinul se ke mně. „Vyměnil bych ho i za jediný tvůj polibek.“ A je to tady, máme příčinu.

„Dobře,“ pohladím ho po rameni a poodtáhnu se, načež si sundám triko. „Tak pojď.“ Jo, je to patetický, ale raději si nechám stokrát natrhnout zadek, než aby se takhle cpal a měl pak ještě větší problémy. Pokud jeho chutě spočívají v tomto problému, budu mu muset dělat víc dobře. Ne, že bych to snad nedělal rád.

„Ou,“ usměje se sladce, chytne mě za ruku a nechá se mnou vést. Ať jeho chutě spočívají v čemkoliv, a já jsem přesvědčený, že jsou v sexu, tak alespoň spálíme pár kalorií navíc. To nikdy nikomu neuškodilo. Odvedu ho nahoru do ložnice, zavřu pro jeho klid dveře a shodím ho na postel. Nechám ze sebe sklouznout tepláky a poté nad něj vlezu. Hah, jak kouká. Většinou je on dominantní. Mám taky právo na změnu. Jakmile se k němu skloním, začnu ho líbat a hrnout mu triko nahoru.

„Mhh,“ trošku překvapeně vydechl, ale polibky mi oplácel. Nezdráhal se, naopak spolupracoval, ale byl něžný. Stále mě spíš jen hladil a tulil se ke mně, jako by měl pocit, že jsem u něj málo. Dosedl jsem mu na rozkrok a začal se na něm zadkem vrtět, abych probudil jeho pozornost. Sundám mu při tom triko a pokračuji…

autor: Mischy & Turmawenne