autor: Nephilim
***
„… a samozřejmě se přiřítíš ke mně domů bez varování.“ Vybafl Gustav, uhýbajíc, aby Billa nechal projít dovnitř.
„Taky jsem strašně šťastný, že tě vidím, Gusi.“ Odpověděl ignorantsky a rovnou se nasměroval do jeho pokoje. Gustav jen protočil oči a následoval ho.
„Jaký vítr – lépe řečeno bouře – tě sem přivedla?“
„Nechci být doma. Máma otravuje.“ Odpověděl, lehajíc si Gustavovi na postel, vzal náhodný časopis a začal jím listovat.
„Zapomněl jsem… chovej se jako doma.“ Blonďáček vydechl a posadil se na židli. „Bill, Simone nikdy „neotravuje“, a když už, tak jenom proto, že má nějaký dobrý důvod. A ten důvod je jaký?“
Bill začal předstírat, že ho strašně zajímá jeden článek z časopisu.
„Možná… pohádal jsem se s Tomem… nebo tak něco… myslím…“ vyblafnul ze sebe, uzavírajíc téma.
Gustav vstal ze židle a posadil se na okraj postele vedle Billa.
„Proč jste se pohádali?“
Černovlásek zakňučel a rozhodl se zavřít časopis. Posadil se do tureckého sedu a začal si hrát se špičkami svých Adidasek.
„Řekl jsem mu, že ho miluju.“ Vydechl nakonec a hlas se mu už teď začal třást, když vzpomínal na celý incident. „A on mi řekl, že neví, co dělat. Vlastně… co to je kurva za odpověď? Buď mě miluje, anebo mě nemiluje, není to složité. A pak… ve škole mi řekl, že si kvůli mně kurví reputaci… a že se k němu takhle nemám chovat… a-a já to vím… že má pověst velkého šéfa a podobný věci… bolí mě slyšet, že jsem opravdu ten debílek, který mu kazí pověst…“ pak se zasekl a jednou rukou si přikryl oči. „Kurva, Gusi, já mu řekl, že ho miluju…“
Gustav se přiblížil a skoro až bratrsky jej objal. „Bille, teď to neber jako jakýsi druh ‚obhajování‘ Toma, ale… ty víš sám moc dobře, že Tom není, podle toho, jak jsi mi sám řekl, přesný prototyp romantického týpka ani dokonalého přítele… řekls mi, že nikdy neměl pořádný plnohodnotný vztah, že? Takže nejspíš nikdy nikomu neřekl ‚miluji tě’… nemyslíš, že bys mu měl dát trochu času?“
Bill se nad tím trochu zamyslel a nakonec přikývnul proti Gustavovu rameni.
„Minule ke mně přišel si promluvit a já… vím, že ho zavolala máma nebo aspoň….“
„A tys ho poslal do háje.“
Černovlásek opět přikývnul, tentokrát pomaleji. „To protože se pořád chová jako idiot. Nic nebere vážně a já… mám strach, že jsem jen další povyražení trošku jiný od těch ostatních…“
„To si opravdu myslíš?“ zeptal se ho Gustav a pomalu se od Billa odtáhl.
Bill si skousl ret a sklopil hlavu a stydlivě přivřel oči.
„…Tak proč s ním nezkusíš promluvit?“
Černovlásek již potřetí přikývl a kompletně se od Gustava odtáhl.
„Díky Gusi… hele a co kdybys nám udělal každému jednu z tvých famózních horkých čokolád?“ konečně vytáhl i svůj úsměv.
Gustav se také usmál a vstal. „Za chvíli jsem zpátky.“ Odešel z pokoje.
Bill si povzdychl a plácnul sebou na postel. Ok, měl si s ním jen promluvit.
Jak jednoduché.
‚To nezvládnu…‘
Pak ale vzal telefon a začal psát.
‚Ahoj…‘
A odeslal.
Cítil se opravdu stupidně. Co sakra mělo znamenat jen pouhé ‚ahoj‘? To prostě nedávalo smysl! No, a teď byl za kreténa!
Telefon zavibroval a Bill doslova vyletěl leknutím.
Otevřel zprávu.
‚Ahoj‘
Ta totální absence emocí, tečky nebo smajlíka, ho docela znervózňovala. Ta zpráva vypadala dosti… chladně. Bylo zvláštní myslet si to o esemesce, ale Bill to mohl cítit. Tom byl na něj nasraný.
Rozhodl se hrát blbého, už jenom proto, že se rasta rozhodl mu odepsat.
‚Jsi naštvaný?‘
Co. To. Bylo. Za. Debilní. Otázku?
Jasně, že byl naštvaný! Proč nedokázal formulovat nějaké inteligentní otázky? S těmahle rozhodně nemohl dotáhnout rozhovor do nějaké normální podoby.
Telefon opět zavibroval.
‚Poslal si mě do prdele a ignoroval celé dny a tohle všechno proč? Protože jsem ti neřekl hnedka „miluji tě“? Chceš to slyšet, aniž bych to myslel vážně? Ok, koukej: Miluji tě! Milujitěmilujitěmilujitě! Ju-huuuu!‘
Nakrčil obočí, tahle zpráva se mu rozhodně nelíbila. Hlavně to, jak dětinsky působila.
‚…chceš tedy říct, že mě nemiluješ. Teď to přiznáváš. Nějaké falešné vyznání mě nezajímá, takže pokud mě opravdu nemiluješ, tak si ho radši nech. Mohl jsi mi to alespoň říct dřív, aspoň bych do toho nespadl po hlavě.‘
Bylo mu opravdu zle, když tu zprávu psal, a ještě hůře, když stisknul tlačítko ‚odeslat‘.
Čekal se srdcem v krku na Tomovu odpověď, doufajíc, že mu odepíše něco pozitivního, co by mu pomohlo pochopit, že ho rasta opravdu miluje.
Odpověď přišla nedlouho poté.
Ale rozhodně to nebyla taková odpověď, kterou čekal.
‚No jo, možná máš pravdu. Tak se prostě rozejdeme.‘
Tu zprávu si přečetl aspoň třicetkrát. Ne… to nemohlo být možné, že se s ním Tom opravdu…
Pálily ho oči a chvíli poté už ani dobře neviděl text zprávy.
‚…Sráč…‘
Chvějícími se prsty začal psát odpověď. Poslední.
Rozhodně nechtěl rastovi dopřát, aby ho viděl opět trpět.
‚…rozejít? Ani jsem netušil, že spolu vůbec chodíme.‘
Vypnul si telefon a hodil ho k nohám postele.
Gustav opět vešel do pokoje a v rukou měl dva hrnky, ze kterých vycházela horká pára.
„Přinesl jse… Bille?“
Bill k němu zvedl pohled, oči měl už rudé a nafouklé, plné slz. Některé už si razily cestu po jeho bledých tvářích a zanechávaly tak dvě černé cestičky.
„On se se mnou rozešel.“ Pípnul Bill tenkým hlasem, ze kterého Gustav mohl pochopit, že si to všechno doopravdy ještě pořádně neuvědomoval.
Nechal hrnky na skřínce a posadil se k němu.
„Jak se to stalo?“
„Poslal jsem mu zprávu a začali jsme mluvit a… já nevím, prostě nakonec mi řekl…“ škytal se sklopenýma očima. Pak zvedl pohled na Gustava, spodní ret se mu chvěl.
„On mě nechal, Gusi…“
Tentokrát už si to uvědomoval, takže se Gustav přiblížil, aby ho sevřel v bratrském objetí a nechal se tak zavalit vodopádem slz.
***
Uhodil ho tak, že vyplivl krev, a pak ho nechal jít.
… Ne.
Vlastně ve skutečnosti přestal útočit jenom proto, že ho Dirk vzal za ruce a zvrátil mu je za záda. Držel ho opravdu pevně a stahoval jej dozadu, dál od napadeného chlapce.
„Tome, takhle ho zabiješ. Tohle je moc už i na tvoje standardy.“ Zařval, zatímco Georg a ostatní začali zdrhat předtím, než by ten kluk někoho přivolal.
Rasta Dirka ani neposlouchal.
Vrčel a snažil se všemi možnými způsoby dostat ze železného sevření, aby se mohl opět vrhnout na svou oběť.
„Nech mě! NECH MĚ JÍT, JÁ HO ROZSEKÁM!“ zařval a plival na zem, a ten malej klučina se mezitím snažil vstát. Celý se klepal a snažil se si ucpat krvavý nos… nejspíše zlomený.
„Ne, Tome, ty se teďka uklidníš.“ Odpověděl Dirk a skřípal zubama tou námahou rastu udržet. „A ty zmizni, zelenáči. Nebo chceš snad počkat, až na tebe znovu skočí?“ zařval směrem k chlapci, který vzal okamžitě nohy na ramena.
Po několika minutách se Tom konečně přestal vzpírat, a tak ho Dikr pustil. Tom si dal jednu ruku na obličej a funěl.
„Co to s tebou, sakra, je? Nikdy jsem tě neviděl takhle běsnit.“ Zahuhlal černovlásek a vytáhl krabičku cigaret a jednu si zapálil. Díky Tomovi se pěkně zapotil, aby ho udržel.
Tom kopl do kamínku a vytáhl telefon, aby ho podal Dirkovi a nechal ho tak pátrat v jeho zprávách.
„Přečti si posledních pár zpráv.“ Řekl mu jen.
Dirk začal tedy pátrat, a nakonec udělal to, co mu bylo řečeno. Ani ne po dvaceti sekundách opět zvedl hlavu s šokovaným výrazem ve tváři.
„Co to sakra…“ zakoktal zmateně. „Eh?“
Tom si povzdechl.
„Přesně… eh?“
***
Bill si znovu dal tašku na rameno a vydal se napříč narvaným dvorem školy. Teď byl znovu sám. Všechny ty opovržlivé pohledy směřovaly k němu, a teď dokonce jim mohl číst v očích i nenávist, protože byl jeden z mála, kteří dokázali vstoupit do přízně bosse Toma Kaulitze. Další sociální sebevražda.
Povzdechl si a sklopil hlavu, přesvědčen o tom, že dříve či později by mu všechna ta nenávist vypálila oči.
Dlouho o tom přemýšlel a dostal se do bodu, kdy si uvědomil, že byl nejspíš pořádnej blbec, že dotlačil Toma k tomu, aby se s ním rozešel, ale nakonec to bylo asi nejlepší řešení. Tom se mohl vrátit do čela svého gangu jako velký šéf a on by se vrátil mezi stíny, do svého kouta. Každý na své místo, tam, kam patří.
Vlastně… ten vztah byl absolutně nereálný. Nemohli spolu chodit. Nebyli stvořeni k tomu, aby byli spolu.
Jeden byl šéf minimafie, který všechny ponižoval a bil, a druhý byl lůzr odsouzený vším a všemi. Ani Romeo a Julie nebyli v takové nekompatibilní situaci.
Vyšel ze školy a ihned ucítil ruku na svém rameni. Leknutím málem vyletěl do povětří.
„Bille.“ Řekl Dirk udýchaně. Nejspíš za ním běžel.
„D-Dirku? Co chceš?“ snažil se vyznít chladně, ale absolutně pohořel. Dirk? Poslal ho snad Tom? Možná si Tom chtěl promluvit a možná by se chtěl…
„Co se to stalo s Tomem? Co jste kurva prováděli?“
„Rozešli jsme se.“ Odpověděl rychle, jediná věc, o kterou právě stál, byla nakládačka od Dirka.
„A proč pro krista?“
„Protože…“
Ono vlastně žádné pořádné ‚protože‘ nebylo. Tom odmítl říct Billovi, co k němu cítí, pokud k němu teda něco cítil. Bill už si nepamatoval všechny ty kroky, jakými došli k rozchodu. Jak se ale teď díval na celou věc s odstupem, ta situace vypadala opravdu hloupě. Proč, že se to vlastně rozešli?
„Poslouchej, to je naše věc.“ Prsknul nakonec naštvaně.
„No to si rozhodně nemyslím, je to věc dalších deseti lidí, když si vezmeš, že od včerejška nedělá nic jiného, než že tříská, koho potká, aby se vybil ze svojí frustrace.“ Řekl výsměšně Dirk.
Billovi spadla čelist. „Cožeeee? Je to debil?“
„Nezná jiný způsob.“ Vysvětlil a pokrčil rameny. „Můžeš pro mě udělat laskavost a jít si s ním promluvit? Až se příště rozhodne, že chce někoho zabít, nemusel bych u toho být, abych ho zastavil.“
Bill našpulil rty a stisknul pevně dlaně v pěst. „Já a Tom jsme skončili. Už s ním nemám co dočinění.“ Řekl a znovu se rozešel směrem k domovu.
„Myslel jsem, že když s tebou začne chodit, že ho to změní k dobrému a ne k horšímu.“ Zavolal za ním Dirk. „Ale evidentně jsem se mýlil, že? Sbohem, Bille.“ Otočil se a s rukama v kapsách odešel.Billovy klouby byly bílé, zatímco se vzdaloval směrem k domovu.
autor: Nephilim
překlad: Lenna W.K.T
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 38
Dokonalé, ale umírám zvědavostí, jak to bude dál……. :((( :DDD
No tě pic jsem zvědava jak to bude dal.
Oba ja su magori. Bill by sa mal spamätať, terz je to on kto ma jnevá. Na Toma sa neviem hnevať, prosťe to nie je typ ktorý vie dať lahko citi najavo.
Som zvedavá ako sa to vyrieši ak vôbec.
Ďakujem za preklad.
Ááááá! Tahle situace mě tak neskutečně štve! Upřímně doufám, že se tady další díl objeví brzy, protože nevím, jak dlouho bych do dalšího dílu vydržela. Zrovna teď je to takové napínavé!
Bill mě vážně potěšil, když napsal Tomovi sms. To jeho ´Ahoj´, bylo strašně roztomilé ♥ Nemůžu si pomoct, ale úplně jsem se u té smsky usmívala a to to bylo jen blbé ahoj 😀 Chápu, že na něj byl Tom naštvaný, ale mohl vzít jako polehčující okolnost to, že Bill nakonec napsal. Po pravdě jsem si nemyslela, že to bude Bill, kdo teď udělá první krok. Chudák se nakonec odhodlá a takhle to skončí 🙁 Navíc nevím, proč by měl být Toman naštvaný, když to byl on, kdo napsal, že by se měli rozejít. Co měl Bill dělat? Žadonit, aby se nerozcházeli? Já bych na Billově místě udělala to samé, co on! Ale je mi smutno z toho, že očividně ani jeden z nich rozchod nechce, a při tom to takhle dopadlo. Upřímně nevím, jak můžou tuhle situaci napravit, ale pevně doufám v to, že se jim to podaří. A musím s Billem nesouhlasit, dle mého jsou ti dva přímo stvořeni k tomu, být spolu! ♥
Prosím, prosím! Ať to napraví, já nechci aby se trápili :/
Ale teda naštval mě i Toman tím jeho agresivním chováním. Neměla jsem ráda, když si dřív zlost vybíjel na Billovi, nemám ráda, když si teď zlost vybíjí na jiných. Upřímně se divím, že se Bill do takového tyrana mohl zamilovat! Já vím, je to Tom Kaulitz 😀 Ale přece jen..strašně doufám, že se v tomhle Tom změní. Tahle jeho povaha mi opravdu vadí!
Opravdu mockrát děkuji za překlad téhle povídky! ♥
uzasne!!!
jen se chci zeptat- nevi nahodou nekdo kolik dilu povidka bude mit???
ta poviedka je uplne dokonala!..neviem sa dockat ako to bude dalej a moooooc dakujem za preklad
Ja ty dva idioty nechapu 😀 Meli by si to konecne vyrikat. Tesim se na dalsi dil 😀
I mě by zajímalo, kolik má povídka dílů celkem 🙂
Nieeeeee!!! Bože, prečo? Ja nechcem aby sa rozišli. Oni sú obaja retardovaný! 😀 úplne tvrdohlavý, nech sa na to každý skúsi pozrieť z pohľadu toho druhého OMG! Ja som tak strašne dúfala, že sa spolu aspoň normálne porozprávaj, ale nie, oni sa musia rozísť cez SMS… No ja už fakt neviem, asi ma porazí. Kedy konečne obaja dostanú rozum? Ja chcem aby sa čo najskôr udobrili 🙁 Myslím, že to až moc prežívam a mala by som sa trochu skľudniť, ale to sa nedááá. Ja chcem aby boli spolu… Milujem tento príbeh! 🙂 Neviem sa dočkať ďalšej časti, dúfam, že tam už bude niečo pozitívne inak to neprežijem… A Lenna, ďakujem ďakujem ďakujem za preklad 🙂 naozaj si to veľmi cením 🙂
[5]: + [8]:
No, abych pravdu rekla s Loveless je to malicko slozite 😀 rekneme, ze doted bylo na blogu zverejneno 10 kapitol originalu. Mei pred tim prekladala kapitolu originalu na nekolik kusu, ja jednu kapitolu prekladam plus minus napul. Vzdycky ji rozpulim v tom napinavem momente, abych vas nastvala 😀 Pristi dva dily tedy budou kapitola 11 😀 a original ma 30 kapitol… kdyz si to tedy vezmeme logicky a pokud treba nebude nejaka kapitola originalu tak dlouha, ze bych ji musela rozdelit treba na tri casti (coz bych teda nerada) tak nas ceka jeste… 38 dilu :D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D kazdopadne myslim, ze pristi kapitolku si pekne pobrecite (nebo aspon ja brecela) hnedka ze zacatku nad Billovym monologem 😀 nakonec se zasmejete a pak pekne zjihnete a budete se divit nad Billovou odvaznosti 😀 a vic nereknu 😀 a ne a ne a ne 😛 😀
Jo a jeste Loveless ma tak zvane Spin off, coz jsou vetsinou jednodilne povidky… neco jako: CO SE DO LOVELESSA NEVESLO 😀 jako treba jake to bylo kdyz se videli prvne a podobne 🙂
[10]: 😀 "Rozpolím to v tom napínavom aby som vás naštvala" tak to teda pekne ďakujeme 😀 xD… ešte cca 38 častí? Juchú, tak to sa veľmi teším 😀 mohla by som to čítať furt, vôbec by mi nevadilo keby to malo taký milión dielov :)… A vravíš, že na budúce budem plakať? Preboha, určite ma čaká zase ďalší infarkt, už to vidím. Som naozaj zvedavá 🙂 snáď to psychicky zvládnem 😀