
Přiznávám, že když se mě řidič zeptal na adresu, kam má jet, zaváhal jsem. Netoužil jsem po ničem jiném, než vidět Kaye, ale bylo mi tak špatně, že jsem nechtěl, aby on viděl mě. Nicméně představa, že bych ho třeba několik dalších dnů nemusel vidět, mě přeci jen přiměla vydat se na cestu za ním. Jen jsem doufal, že na mně nepozná, jak moc špatně mi je. Potřeboval jsem se najíst, abych získal alespoň trochu energie.
Po strohém přivítání s recepčním jsem se rovnou vydal ke schodišti. Normálně mi netrvalo vyjít ho ani dvě minuty, ale tentokrát jsem postupoval opravdu pomalu. Bolel mě každý krok a v půlce cesty jsem to musel vzdát. Zhroutil jsem se na schody a utíral si slzy vzteku a ponížení. Bylo mi opravdu mizerně a jen silou vůle jsem se držel, abych se nepozvracel.
„Tome?“ ozval se nade mnou překvapený hlas a hned na to už jsem slyšel spěšné sbíhání schodů. „Tome, proboha, jsi v pořádku?“ objevil se přede mnou vystrašený Kay. Roztřeseně jsem přikývl, ale vzápětí se mi ze rtů vydral tichý vzlyk. Schoval jsem obličej do dlaní, aby na mě Kay nemusel koukat. „Pojď,“ zašeptal. Chtěl jsem se postavit a jít s ním, ale to už mě Kay chytl do náruče a do pokoje mě odnesl.
Rázně jsem zavrtěl hlavou. Kdyby věděl, co se mnou John prováděl, rozešel by se se mnou jen kvůli tomu, aby mě ochránil, a to bylo opravdu to poslední, co bych chtěl a potřeboval. Namísto toho jsem se natáhl a přitiskl rty na Kayovy. Ačkoliv mě bolelo opravdu úplně všechno, potřeboval jsem ho cítit, co nejvíc to bylo možné.
Kay nesouhlasně zabručel, ale nakonec mě s povzdechem lehce chytil za obličej a polibek opatrně prohloubil. Úlevně jsem vydechl a přitiskl se na něj. Ačkoliv vědci stále něco namítali, já věděl, že právě Kayova láska a něha bylo to, co mě dokázalo uzdravit.
„Jak jsi věděl, že jsem na těch schodech?“ zamumlal jsem tiše, když jsme se po chvíli od sebe museli kvůli nedostatku vzduchu odtáhnout.
„Chceš něco k jídlu donést? Můžu zajít do zdejší jídelny, určitě tam budou mít něco lehčího, když ti není dobře,“ začal mě zlehka hladit po zádech, zatímco se na mě starostlivě díval.
S drobným úsměvem jsem se mu přitiskl na rty a pevně ho objal rukou kolem pasu. „Tak hrozně moc tě miluju, Kayi,“ zamumlal jsem tiše přímo do těch dvou měkkých polštářků.
Ani jsem nestihl mrknout a Kay už se mi s nadšeným úsměvem prohrabával vlasy, které postupně rozplétal. Ačkoliv byly jednotlivé pramínky téměř kudrnaté, on prostě zbožňoval, když jsem je měl rozpuštěné, tudíž se jimi mohl bez problémů prohrabovat. To přinášelo slast zase mně, protože vískání ve vlasech jsem miloval už odjakživa.
„Měl bys to rozpuštěné nosit pořád,“ vydechl spokojeně, když vlasy byly již kompletně uvolněny ze spárů copánků.
Samým uspokojením jsem přivřel oči a tiše zavrněl, tohle bych mohl dělat celý život. „Dobře,“ nakonec jsem jen přitakal. Pokud mu to připadá jako nejlepší možnost, já se rozhodně bránit nebudu.
Čas utíkal příliš rychle. Ani jsme se nestačili ohlédnout, když mi telefon nemilosrdně oznamoval, že je čas jít domů. Ačkoliv jsem se cítil o něco lépe než při příchodu, Kay trval na tom, že mě doprovodí alespoň dolů a já za to byl nakonec rád. Na schodech se mi totiž zamotala hlava takovým způsobem, že jsem se téměř bezvládný zhroutil Kayovi do náruče.
Jen neochotně mě u hlavních dveří pouštěl ze svého objetí, přičemž mě sledoval celou cestu k taxíku, až dokud jsem si nesedl. Řidič mě sledoval nejistě celou cestu, nejspíš se bál, abych mu nepozvracel auto. Ale trochu lidskosti přeci jen prokázal, když se mě před domem zeptal, jestli nechci doprovodit ke dveřím.
S díky jsem odmítnul a zamířil domů, doufajíc, že se přeci jen nebudu muset zúčastnit té rodinné večeře a budu si moct jít lehnout. Moje naděje byly zmařeny hned, jak se v předsíni objevil Bill. „Matka už se po tobě začínala shánět,“ opřel se o futra a pozorně mě sledoval, když jsem si sedl na botník a promnul si obličej. „Jsi v pořádku?“
autor: Saline A.
Strašně moc si přeju, aby se Bill probral a Toma podpořil. Těším se na pokračování:)
Božínku… to je hrozný. Nejradši bych tu jeho matku… uh… zadávila. Jak tohle někdo může udělat svému vlastnímu synovi? A jestli mu Bill nepomůže, tak mě naštve -_- Jsem zvědavá na další díl. A těším se až bude Tom spát u Anise :3
Bill halo budíček, dúfam, že sa spametáš a pomôžeš Tomovy. Ta ich matka je otrasná. Toma mi je veľmi ľúto,a obdivujem ho za to, že je taký silný.
No nevím jestli jsem sama ale nějak si Toma s rozpletenými vlasy nedovedu představit :D…Ale jinak se těším na pokračování..už aby Billovi svitlo..toto není normální ta jejich matka..a ten doktor už vůbec ne!!