Novel of Dreams – Our Life 29.

TOM

Bylo jedno z přenádherných víkendových rán, kdy jsme se s Billem mohli dorůžova vyspat, jelikož jsme oba měli volno celé dva dny. My si však trochu přivstali. Nebylo to ovšem tak úplné přivstání. Přišlo to vážně náhle. Když jsem se přetáčel a svítilo mi sluníčko do obličeje – což mě samozřejmě nechutně probudilo – zatáhl jsem žaluzie. Jenomže když jsem se vracel do postele a opět se hrabal do peřiny, narazil jsem na svého tvrdého společníka. Ne mého, nýbrž Billova. No, znáte mě. Nedalo mi to. Ačkoli jsem se sebevíc snažil, nemohl jsem zaboha usnout a jen tiše slintal nad tím, jak mě jeho ranní erekce tlačila do zad. Proto jsem se začal vrtět a už to samo plynulo. Od krásného probuzení jsme se dostali k mazlení, od něhož už nás jen krůček dělil od milování.

„Mhhh,“ zavrním toužebně, zakroutím boky a znovu se na něm začnu nadzvedávat tak, aby mi pěkně narážel do prostaty. Rukama jsem se mu zapřel o hruď, zaklonil jsem trochu hlavu a tiše vzdychal. Bylo příjemné se s ním takhle intimně spojit hned po ránu. Líbilo se mi, jak mi po bedrech každou chvilku sklouzávala peřina a šimrala mě. Byl to pro mě příjemný nezvyk, jelikož jsme pokaždé byli úplně odhalení. Bill ze mě vždy všechno sundal s argumenty, že jsem krásný a chce mě celého vidět a dotýkat se mě. Tentokrát byl ale natolik rozespalý, že jsem kolem sebe stále měl deku. Náhle mě naléhavě políbil a sjel mi rukama po bocích na zadeček. Měl potřebu se mě dotýkat, a to jsem miloval. Deka mi holt dlouho kolem pasu nevydržela. Jeho ručičky jsou stejně lepší.

„Ohhm…“ zasténal celkem nahlas, přičemž do mě víc přirazil. „Bože,“ vyjekl téměř a zamračil se. Miluju, když křičí. Kousnu se do rtu, zavřu oči a sevřu ho v sobě. Pohladím ho po dlani, již má na mém zadku a znovu se na něm pohnu. Zasunu si ho hluboko do sebe a dosednu až po kořen.

„Ehhh,“ oddechnu splašeně a přejedu si dlaní po penisu, načež si ho přitlačím k jeho bříšku a poté ho pohladím po celé hrudi.

„Oaah,“ vyhrabe se do sedu a nahlas oddechne. Je to tady. Už je hodně vzrušený. Dlouho už nevydrží. Chytne mi penis a začne mě ihned rychle honit. Já očividně už taky ne. Po celou tu dobu do mě něžně přirážel a oddechoval mi splašeně na rty, na které mě sem tam dlouze políbil. Volnou rukou mi mačkal a hladil zadeček, snažil se mě stále dotýkat.

„No tak,“ pošeptám mu do rtů, přičemž mu nasaju spodní ret. „Ukaž mi, jak se ti to líbí. Pěkně zakřič,“ sklouznu se mu přímo do klína.

No jo, obvykle si takové požadavky nekladu, ale poslední dobou se mi zalíbilo, jak při tom křičí, sálá z něj živočišné teplo a já ho v sobě cítím tepat. Vzrušuje mě to stále víc a víc. Obávám se, že ho nikdy nebudu mít dostatek. Ani za ten rok jsem si ještě nezvykl. Pořád je na něm co k obdivování, co k milování. A náš sex? Jo, možná byl malý zádrhel, když jsem si uvědomil, jak často spolu spíme, ale teď už se v Yvonne vytváří pravděpodobně náš drobeček, takže si musíme užít, dokud můžeme. Pak už na milování tolik času nebude. A musím uznat, že mi to bude zatraceně scházet! Ovinu mu paže kolem krku a začnu ho líbat na čelisti. Nahlas vykřikne mé jméno a začne do mě přirážet krátce, za to ale prudce. Schválně krouží boky, když mi naráží na prostatu.

„Ohh… miláčku,“ zakňučí a skousne si silně spodní ret. Maličko usykne, ale na tu drobnou bolest teď nedbá. Soustředí se spíš teď na svou dlaň, kterou mi žmoulá žalud. Něžně ho políbím, ošetřím mu ranku špičkou jazyka a natisknu se až na něj.

„Přidej…“ vzdychnu mu do ouška, a vzápětí mu nasaji lalůček a zasténám, jelikož silně přirazí. Uh, zásah.

„Mhhh,“ vzdychne trhaně a uposlechne mě. Přidá na intenzitě a penis mi v dlani také víc semkne. Snažil jsem se dosedat proti němu a co nejvíce ho v sobě svírat, protože už jsem cítil, jak ve mně mohutně jeho penis tepe. Proto jsem se o kousek zaklonil, pohladil ho po stehně a poté mu v dlani promnul silně varlata. Díky gelu se po něm pěkně sklouznu. Nechám ho v sobě až po kořen a začnu intenzivně stahovat svalstvo. Znovu mu promnu varlata a pohlédnu na jeho obličej zkřivený slastí. Tenhle výraz nikdy nezapomenu. Má ho pokaždé, když se blíží k vrcholu a vypadá tak dokonale!

„Aaah, sakra, já… já už budu,“ vykřikl a nahlas zasténal. Napínal krk, jako by potřeboval více vzduchu. Lapal po dechu a nahlas oddechoval, přičemž pohyby zpomaloval, ale prodlužoval. Téměř ze mě při každém přírazu vyjel. Už jsem jen splašeně oddechoval, svíral ho v sobě a mnul mu v dlani varlata. Chtěl jsem ho dovést k orgasmu. Což se mi po pár sekundách povedlo. S hlasitým zakňučením se do mě udělal. Jeho penis ve mně mocně tepal a on nedokázal zastavit. I přesto, v jaké slastné křeči byl, dál mě honil. Proto jsem mu ruku sundal. Začal jsem se na něm pomalu pohybovat, abych mu jeho dokonalý okamžik zpříjemnil, a zavřel jsem oči, ve snaze co nejvíce si užít jeho tepajícího penisu a horkého spermatu, kterým mě plnil. Jeho dech byl stále rychlý a hlasitý. Celý se chvěl a prsty mi zatínal do pokožky na bedrech.

„Bože můj, lásko,“ zašeptal a potom mě pevně objal. Není dokonalejšího stvoření. Vypadá naprosto božsky. Nejraději bych mu udělal dobře znovu a znovu a znovu. Schoval jsem se mu do náruče a začal ho jemně líbat na spánku.

„Jsi nádhernej,“ pošeptám vzrušeně.

„Hah, proč?“ šeptne udýchaně a rukou se mi vkrade do klína. To je otázka.

„Protože jsi,“ usměju se. Odtáhnu se a povalím ho, načež do ruky uchopím svoji chloubu. „Já sám,“ prohlásím důležitě a popolezu k němu výš.

„Mmm,“ usmál se na mě a dál mě sledoval. „Ukaž se mi.“

„Hmm,“ uculím se na něj. Ještě ho krátce políbím, poté se mu napůl usadím na bříšku a začnu se prudce honit u žaludu, z nějž téměř odkapávaly kapičky mého vzrušení. Otřel jsem se mu špičkou penisu o bradavku a poté si začal mnout žalud. U toho jsem však dlouho nezůstal. Zavřel jsem oči a zhluboka dýchal, abych si onen příjemný okamžik zpříjemnil. Flusnul jsem si do ruky, sliny po penisu rozetřel a opět si ho začal rychle honit.

„Mm, chci ti to dělat já,“ zabručelo to stvoření pode mnou nespokojeně.

„Jo?“ zasténám, promnu si varlata o jeho bříško a dál si ho intenzivně honím.

„Prosím,“ sjede mi dlaněmi po stehnech.

„Ne-e,“ usměju se zadýchaně, avšak vylezu až k jeho hlavě. Když to chce, tak proč ne. Chápu to. Také ho rád uspokojuju. Přejedu mu prsty po rtech, až mu zajedu dovnitř a pusu mu otevřu. Olíznu si nateklé rty a zasunu mu penis po žalud do úst.

„Uhmm,“ zavřel slastí oči a hned mi začal žalud cumlat. Pohladím ho po vlasech, vzdychnu a poodtáhnu se, čímž mu seberu jeho nové lízátko.

„Teď pěkně otevři,“ šeptnu vzrušeně a začnu si ho znovu táhlými pohyby honit. Cítil jsem, jak se mi v podbřišku sbíhá všechno vzrušení a v penisu mi tepe jako o závod. Ještě jsem si promnul žalud a udělal pár pohybů rukou a dosáhl jsem vrcholu. Vystříkl jsem Billovi do pusy své horké sperma, nějaké i mimo pusu, ale v tento překrásný moment jsem se tím nezatěžoval. Začal jsem rukou pohybovat ještě rychleji a hlasitě jsem sténal. Byl to nekonečný okamžik. Další dávku jsem vystříknul kamsi k jeho obličeji. Když už jsem se po krátké chvíli uklidňoval, dostal jsem ze sebe udýchaně zbytečky spermatu přímo do jeho pusinky a poté jsem mu zmoženě dosedl na hrudník.

„Mmmm,“ vrněl spokojeně. Pohladil mě po boku, natáhnul se ke mně a jen co mohl, jazykem mi kmital po špičce žaludu a získal ještě nějaké kapky sperma. Spokojeně oddechnu nosem, olíznu si rty a začnu se uklidňovat pohledem na to stvoření pode mnou. Všimnu si však, že má na tváři mé sperma. No sakra, toho jsem si nevšiml. Snad jsem se mu netrefil do oka.

„Oj,“ zasměju se. „Promiň,“ pošeptám láskyplně a jemně mu to setřu prsty, načež mu dám dlouhou pusinku.

„To nic,“ usměje se a oplatí mi to. Povytáhne se po posteli výš a stáhne mě víc k sobě, abych se na něj položil. „Děkuju,“ šeptne s úsměvem.

„Já děkuju tobě,“ slíbnu mu ještě kapičku spermatu z brady a uvelebím se na něm, přičemž si hlavu položím na jeho rameno. Nejkrásnější věc, kterou může po milování udělat? Obejmout mě, hladit mě a šeptat mi, jak moc mě miluje. Hned mě pohladí po zádech a líbne mě na tvář.

„Mmm, takový hezký ráno. Hrozně jsi mě probudil. Jindy bych koukal ještě na jedno oko a motal se, ale teď… jsem čilý jako rybička,“ zasměje se tiše. Jako bych to neříkal.

„Je víkend a venku je krásně. Navíc jsme se nemilovali už tři dny. Potřeboval jsem zase trošku pohýčkat,“ brouknu s úsměvem, když ho líbnu na holé rameno. I přes ten fakt, že je horké léto a my jsme po sexu, přehodím přes nás alespoň po pas peřinu.

„Věř mi, že to dělám moc rád,“ usměje se nevinně. „Budu si tě hýčkat, jak jen budeš chtít, medvídku,“ políbil mě. Brouček můj, pro tohle ho zbožňuju.

„Ne nadlouho,“ pohladím ho s úsměvem po paži a více se k němu přivinu.

„Proč?“ šeptne s trošku nechápavým výrazem. Ježiš, on je po ránu tak natvrdlý, i když je už po sexu.

„Zapomněl jsi snad na to, co jsme prováděli před třemi týdny v té nemocnici?“ zasměju se.

„To rozhodně ne,“ usměje se. „Ale myslím, že hýčkat si tě budu moci i tak. Budu se snažit hýčkat tebe i toho drobečka,“ zašeptá. Jsem rád, že k tomu má takový přístup.

„Myslím, že na něj budu žárlit,“ zavrtám se mu nosem k oušku.

„Neboj se,“ zasměje se tichounce a začne mi prsty cupitat po páteři. Jemně mě líbne na tvář a vydechne. „Nebudu vás ani jednoho zanedbávat.“ Hlavní je, aby se věnoval jemu.

„Pro mě je hlavní, když nebudeš zanedbávat jeho,“ šeptnu a zavřu oči. Nechci, aby mě zanedbával, na to ho příliš miluju a vážím si ho. Chci s ním být každou minutu našeho drahocenného života, ale dám přednost našemu miminku před sebou. Teď bude na prvním místě on.

„Ne, nebudu,“ řekne zcela vážně. Obejme mě a přitiskne mě k sobě.

„Teď bude prioritou on…“ Ztěžka se to říká. Mám náhle pocit, jako bych se o něj musel s někým dělit. Je to pochopitelné, bude jeho táta a já taky, jen… ten pocit je náhle zvláštní.

„Já vím, ale můžu ti odpřísáhnout, že mám lásky pro vás dva dost.“ Jako by snad tušil, co se uvnitř mne odehrává.

„Já vím, že ano,“ pošeptám a víc se k němu přivinu.

„Dobře,“ usměje se, roztáhne nohy od sebe a přijme mě mezi ně. Tiše povzdechnu, vytáhnu si peřinu výš a políbím ho na krk. Asi nejsem připravený na dítě, když tohle cítím. Možná ještě nejsem schopný mít dítě, postarat se o něj a dávat mu všechnu svoji lásku, když mám Billa.

„Co bys dneska rád dělal?“ pošeptá mi.

„To je… To je jedno,“ vydechnu a semknu rty k sobě.

„Copak je? Jsi zklamaný?“ šeptne opatrně a povytáhne mi obličej výš, aby na mě viděl.

„Ne, ne,“ zavrtím hlavou. „Jen…“ skloním pohled, „nevím, jestli jsem připravený.“ Tohle jsem si měl rozmyslet asi dřív. Pohladí mě vlídně po tváři.

„To nevím ani já, nemůžeme to vědět. Musíme si tím projít. My budeme muset být potom připraveni. Neboj se, bude to dobré. Máš skvělý vztah k dětem,“ usměje se. Co když nebudu dobrý táta, protože nebudu schopný to miminko milovat tak jako Billa? Co když budu mít pocit, že mi Billa bere? Co když… Co když mě nebude mít rádo?

„K cizím dětem…“ vydám ze sebe.

„Ke svým budeš mít ještě lepší, to mi věř.“

„S dětmi v domově jsem se nemusel dělit o tebe,“ pošeptám plaše a pomalu se posadím. Bože můj, už teď jsem špatný táta. Na tohle bych vůbec neměl myslet. Posadí se hned ke mně.

„Není to tak, že se budeš muset dělit, miláčku,“ chytne mě za tvář. „Budu pořád tvůj, nikdo ti mě nevezme.“

„Já vím, jenže…“ zavrtím hlavou. Už nebudu na prvním místě. Teď by pro mě udělal cokoli na světě, ale odteď to bude dělat pro to malé… Ne, to mu nemůžu říct. Jsem hnusný a sobecký. „To nic…“

„Pověz mi to,“ řekne vlídně a dívá se mi do očí.

„Nic, máš pravdu. Všechno bude… fajn,“ usměju se a podívám se na hodiny, abych nemusel čelit náporu jeho čokoládového pohledu.

„Tomi, pokud chceš, pověz mi to,“ zašeptá a pohladí mě po paži. „Ale budu se snažit udělat vše proto, aby vše bylo v naprostém pořádku.“ Rozkrájel by se pro mě a já se chovám takhle… – No právě, rozkrájel by se pro Mě. Ne pro to malé. – Sakra, mlč už! Nadechnu se, ale nakonec jen naprázdno vydechnu a zavřu na okamžik oči. Ne, tohle nemůžu. Musím to překonat. Určitě to pak půjde samo. Poté semknu rty pevně k sobě.

„Pokud chceš, pověz mi, co tě tíží,“ přivine mě k sobě.

„To nic,“ pošeptám. Přitisknu se k němu, schovám si obličej do jeho voňavé pokožky a pevně zavřu oči. Bude to naše dítě. I když to odnosí cizí ženská, je to kousek z Billa, kousek ze mě. Bude to naše miminko… hlavně Billovo. Jak bych ho nemohl stejně milovat? „To nic, to nic…“ šeptnu.

„Tomi,“ pohladí mě po hlavě a smutně vydechne. „Kdyby to bylo nic, nebylo by to takhle. Neboj se mi to říct.“

„Já… jsem zvyklý, že… všechno děláš pro mě, jsem pro tebe na prvním místě. Všechnu svoji pozornost věnuješ mně. Ale teď najednou… tu bude někdo další, komu se budeš tolik věnovat. Já vím, bude to naše dítě, ale… uvnitř mě je strašně smíšený pocit, takový jako… že tě pomalu ztrácím, že se o tebe budu muset dělit a že už se mi nebudeš věnovat stejně jako teď,“ odmlčím se. „A teď si říkám, jestli jsme neměli ještě počkat, protože… já tě pořád nemám dost,“ ucítím v očích slzy. „Jsem špatný táta už teď,“ vzlyknu. Jsem fakt odporný. Bill mlčel. Byl vážně naprosto tiše a jen vstřebával moje pocity. Až po chvilce se nadechl a zvedl ke mně oči.

„Tohle už nikdy neříkej. Budeš skvělý táta a já to vím. Tohle neber, že se o mě budeš dělit. Není to tak. Slibuju ti, že ti budu stále věnovat pozornost. Sám uvidíš, že i ty budeš mně věnovat pozornost, ale v tobě samotném jako ve mně vznikne cit, který neoblomíš a budeš tu pozornost věnovat sám od sebe i tomu drobečkovi. Neboj se, slibuju ti, doopravdy ti slibuju, že o mě nijak přicházet nebudeš. Nebudeš mě ztrácet. Já… já budu navždycky jen tvůj,“ pošeptá mi. Bude navždycky jen můj… Bude navždycky jen můj… Cítil jsem, jak se mi chvěje brada, tak jsem sklonil hlavu a zavřel oči.

„A navíc,“ šeptne a chytne mě za ruku, „ten drobeček ti bude dávat spoustu lásky, jistoty… a taky… on tě bude hrozně moc potřebovat.“

„Já vím, jenže…“ fňuknu, „jsem tak odporně sobecký.“

„Nejsi sobecký. Jsi jen zvyklý na to, že jsme jen sami dva. Tyhle pocity a obavy jsou normální,“ zašeptá a hned mi začne slzičky utírat. „A…“ Teď bych chtěl, aby to tak bylo navždycky… Přerušil mě však zvuk Billova mobilu. Hned se podívám k nočnímu stolku. Ten jeho šéf si fakt umí vybrat dokonalý okamžik. Někdy bych ho zadupal. Je víkend, proboha! Slušný lidi ještě spí! Asi ví, že Bill není slušný.

„Promiň,“ šeptne a natáhne se pro mobil. Přijme hovor a vydechne. „Ano, u telefonu,“ usměje se trošku a poslouchá. „Ah, vážně? To… to je skvělé. A jak tedy?“ optá se a zamračí se. Na okamžik zůstane úplně strnulý a pak naprázdno oddechne. Zatím si otřu oči i tváře od slz. „Jo, dobře. Ahm, ano… děkuju. Vám také, na slyšenou,“ položí pomalu mobil. Co to bylo… Jen na něj zůstanu v tichosti hledět. On však hledí do prázdna.

„Bille…“ šeptnu s obavami. Snažím si vyhledat jeho pohled, ale on si přiloží prsty ke rtům. Jeho oči se zaplní slzami. Co se proboha stalo? To je z nemocnice? „Bille,“ přiblížím se k němu. Náhle ke mně upne pohled. Po tvářích mu stéká už proud slz. „Co se děje?“ nechápu. On mi ale nic neodpoví a jen se mi se slzami vrhne kolem krku. Co se kurva děje? „Tak řekneš mi už do háje, co se stalo?“ zeptám se rozrušeně.

„Budeme mít… miminko,“ šeptne potichu. „Uchytilo se to, uchytilo,“ oddechne. To snad…

„…co?“ vydám ze sebe zaskočeně.

„Jo,“ obejme mě pevněji. „Paní Lutz je… těhotná.“ Bože…

„…ah,“ vydechnu zaraženě. Jsem tak omráčený, že nevím, zda se radovat nebo brečet. Za normálních okolností bych se radoval, ale teď, když se ve mně vyvinuly tyto obavy, mám rozporuplné pocity.

„Budeš… táta,“ zašeptá a pohladí mě po zádech.

„Budu táta… A ty taky…“ šeptnu. Uchytilo se to. Yvonne je těhotná.

„Jo… Budeme mít dítě,“ usměje se trošku.

„Jo… Dítě…“ semknu rty k sobě. Poodtáhne se ode mě a podívá se na mě.

„Tomi,“ šeptne a upře ke mně oči. Beze slov se mu do nich podívám. Asi mi to nedochází. Nejspíš jsem imbecil. „Bude to dobré, uvidíš,“ pohladí mě něžně po paži a poté mě přichytí za ruku. Záleží na tom, co bude dobré. Přikývnu na souhlas a sklouznu pohledem na jeho prsty. Opravdu budeme mít dítě. Tyhle dlouhé, jemné prsty budou hladit sametovou dětskou pokožku.

„Ouh…“ vydechne a pohladí mě po prstech. Propletu si je s ním a na okamžik zavřu oči. Nevím, zda se radovat či litovat. Budeme mít miminko… opravdové, živé, brečící, smějící se, voňavé miminko. Chvíli se tak zdrží, poté mě však pevně obejme kolem krku. Proč to musí být zrovna dneska, když jsem v sobě objevil tyto pocity? Nemohli zavolat v jiný den, kdy bych byl schopný se z toho radovat a skákat po celém baráku? Semknu rty k sobě, pohladím ho po zádech a opřu si hlavu o jeho rameno. Nechci, aby si myslel, že to dítě nechci, když jsem teď jen zmatený. Líbne mě něžně na krk a pohladí mě po šíji.

„Zvládneme to,“ šeptne mi konejšivě. Jako by snad šlo o tohle… Ucítím, jak mě v očích začnou nepříjemně pálit slzy.

„Jo,“ hlesnu přes knedlík v krku. Ne, nesmím brečet, sakra.

„Mysli na to, že se nám splnil další sen,“ pošeptá tiše. „A my jej teď musíme rozvíjet.“ Kéž bych nad tím dokázal teď takhle smýšlet. Musím někam na vzduch, kde budu sám. Potřebuju přemýšlet, přebrat si to v hlavě a vzpamatovat se. Takhle to nemá být. Popotáhnu nosem, setřu si z tváře slzu a odtáhnu se od něj.

„Dojdu… dojdu si do sprchy,“ pošeptám se sklopeným pohledem, přičemž si otřu oči.

„Dobře,“ pokývá hlavou a pustí mě. „A… neplač.“ Budu si brečet, jak já budu chtít. Nic mu na to raději neřeknu a vylezu z postele. Zhluboka se nadechnu, načež v rychlosti odejdu do koupelny a zamknu se tam. Hned jsem zalezl do sprchového koutu a pustil na sebe studenou vodu, abych se probral z tohoto zmateného vědomí. Celkem se mi to i vedlo. Jakmile jsem však vzal do ruky houbičku a začal se omývat, mé svaly se pomalu uvolnily a já začal tiše brečet. Nedokázal jsem se tomu ubránit, přestože jsem chtěl.

Nejen že už se nebudeme moct milovat, ale dokonce se spolu nebudeme moct ani sprchovat. Vždy bude muset jeden být s dítětem. Už nikdy mi nebude po ránu omývat záda, líbat mě na krku a dotýkat se mě pod horkou vodou s tichou ozvěnou všech zvuků. Nebude moct přijít z práce, já ho nepřivítám nahý na stole se šlehačkou na břiše, a už vůbec se pak nebudeme moct vášnivě milovat celé odpoledne na stole v jídelně. Teď už nebudu mít čas na sebe, ale ani na něj. A on nebude mít čas na mě… Už se mi nebude tolik věnovat, nebude na to čas a snad ani síla po tak náročných dnech. Už ho nebudu mít u sebe, neucítím ho každou minutu blízko sebe. Kdy mě zase bude líbat, hladit, obdivovat a něžně se mě dotýkat? Až dítě odroste? To už budu starý a… hnusný. Bože můj. Schovám si obličej do dlaní a snažím se uklidnit. Vážně se musím vzpamatovat. Co to se mnou je? Chci vůbec to dítě?

autor: Mischy & Turmawenne