Společnými silami sbalili Billovy věci do tašky, a potom se oba posadili na postel.
Nato popadli oba své tašky a zamířili před dům k autu. Tom dal tašky do kufru a usedl na místo řidiče. Bill se posadil vedle něj, Tom nastartoval a vyrazili pryč z města.
Slunce už pomalu zapadalo. Dvojčata již nebyla daleko od svého cíle. Tom se ohlédl na Billa, hlavu měl opřenou o okénko auta, oči zavřené… spal, ta cesta ho zmohla. Tom odbočil z hlaví silnice na prašnou cestu vedoucí do lesa, už byli skoro tam.
Tom zaparkoval hned vedle domku, vypnul motor a lehce zatřásl bratrovým ramenem.
Kluci nechali tašky ležet v předsíni a užasle udělali pár dalších kroků do obýváku. Chata byla uvnitř zařízená jako v nějakém hotelu. Moderní obývák s krásným krbem, hned vedle otevřený prostor do kuchyně a jídelny. Napravo vedla krátká chodbička s dveřmi do koupelny, a potom dalšími dvěma vedoucími do ložnic.
„To muselo stát hrozně moc peněz,“ vydechl užasle Bill a otočil na bratra své vykulené hnědé oči.
Nedávno, když se spolu dívali na film, Bill usnul, tak ho Tom v náručí odnášel do jeho pokoje. Když ho pokládal na postel, vyhrnulo se Billovi tričko a Tom spatřil na jeho břiše nějaké oděrky. Vyhrnul mu to tričko tedy úplně a div, že neupadl! Bratrovo bledé břicho bylo poseté desítkami drobných ranek, některé už se zacelovaly, jiné mohly být sotva pár dní staré. Doteď nenašel vhodnou chvíli, kdy si o tom s Billem mohl promluvit. Tížilo jeho duši, že jeho bratr takhle trpí. Vždy když si na to vzpomněl, připadal si, jako by všechnu tu bolest s Billem sdílel. Každé bolestné zaškubáni v jeho srdci, každý pomalý tah žiletkou po jeho hladké kůži, každou slzu, co stekla po jeho tváři… ne! Tohle už se nikdy nestane, už nikdy nedovolí, aby Bill trpěl. A hodlal svůj slib dodržet.
Bill se odebral do předsíně pro svou tašku, když se s ní doplahočil zpět do chodby, otočil se na Toma.
Ocitl se v krásném útulném pokoji s obrovskými prosklenými dveřmi vedoucími ven. Položil tašku vedle postele a došel k nim. Pohlédl ven… byla tu úžasná krajina, poslední paprsky slunce vrhaly do pokoje jasné oranžové světlo a ozařovaly Billovu bledou tvář. Rozhodl se jít se mrknout na Toma.
Vyšel se svého pokoje a viděl, že Tom má dveře dokořán. Nakoukl dovnitř, Tomův pokoj se moc od toho Billova nelišil, ale jedna věc tu chyběla… Tom. Bill prošel chodbou do obýváku a následně do kuchyně, tam Toma našel, zrovna skládal jídlo do lednice. Usadil se na barovou stoličku, podepřel si rukou hlavu a sledoval bratra. Když se Tom otočil, škubl sebou tak, že zády vrazil do lednice.
Tom se za ním chvíli díval, už na něm byla dost jasně poznat bezstarostnost, ale oči měl stále smutné. Povzdechl si a odešel do obýváku, ještě se mu nechtělo spát, pustil si potichu televizi, aby Billa nevzbudil.
Mezitím si Bill u sebe vyčistil zuby, osprchoval se a už si to mířil do postele. Jakmile se přikryl peřinou až po bradu, zahalila ho omamná vůně. Na rtech se mu rozlil spokojený úsměv. Sám sebe ode dneška nepoznával, co byl jen s Tomem, měl chuť se smát, znovu měl chuť do života. Byl to úžasný pocit, ale co bude, až léto skončí? To se oba vrátí zpět do školy a vše začne nanovo. Billovi se při vzpomínce na školu a na to, co tam zažívá, sevřel žaludek. Raději vyhnal chmurné myšlenky z hlavy a nechal spánek, aby zcela pohltil jeho mysl.
autor: Kiro
Ach jo, nemám ráda, když se Bill trápí :/ Ale věřim, že ho z toho Tom dostane :)… Nějakým hodně příjemným způsobem 😛 :)))
Ach mňe je Billa tak ľúto, dúfam, že naozaj sa s toho vďaka Tomovy dostane.
To prostredie vyzerá byť krásne.. aj ja by som chcela takú chatu 🙂 A dúfam, že Tom Billovi pomôže.
To bolo krásne 🙂 Chudák Bill, je mi ho ľúto, ale som rada, že sa Tom rozhodol vyriešiť to. Dúfam, že Bill sa neurazí, keď sa ho Tom bude pýtať na jazvy 🙁
Celkom im tú chatu závidím. Samozrejme v dobrom:) Už sa teším na ďalšiu kapitolu v tom krásnom prostredí.
Je mi Billa lito, doufam, ze pobyt na te chate mu pomuze. Tom je skvely bratr. Tesim se na dalsi dil 🙂
Já chci taky na chatu! Úplně jak jsi popisovala jak to tam vypadá, tak se mi chtělo brečet, že já jsem doma 😀
Jinak Billa je mi pořád strašně moc líto. Hlavně ten poslední odstaveček mě úplně rozesmutnil. Je to pravda. O prázdninách může být všechno fajn, ale pak to ve škole začne zase od začátku a to je něco, co se mi na tom vůbec nelíbí 🙁 Každopádně jsem vážně ráda, že Bill má tak skvělého brášku, jako je Tom 🙂 Opravdu se mi líbí, jak je na Tomovi vidět, že má brášku moc rád a trápí jej to, že se on trápí. Moc doufám v to, že se Billovi alespoň o prázdninách povede být šťastným a bezstarostným klukem 🙂
Těším se na další díl :))