Unverwüstl​ich 6.

Večeře byla prostě příšerná. Přestože i Gordon se pozastavil nad tím, jak špatně jsem vypadal, matka to tvrdošíjně ignorovala a donutila mě prostřít a později i umýt nádobí. Nejenže mi bylo špatně ze sezení, ale přidala se i bolest žaludku po nechutné dušené růžičkové kapustě, kterou matka uvařila k večeři. Jasně jsem v jejích očích viděl tu škodolibost, když přede mě postavila talíř.

Do svého pokoje jsem zamířil, co nejrychleji jsem dokázal, naprosto ignorujíc matčiny otázky o průběhu sezení. V tu chvíli mi bylo úplně jedno, jestli mě pak za to nějak potrestá; potřeboval jsem prostě utéct do svého úkrytu, kde mi nikdo nemohl ublížit.

Jen co jsem se posadil na postel a přetáhl si tričko přes hlavu, ozvalo se tiché zaklepání na dveře. Překvapeně jsem vzhlédl, protože na mě nikdo neklepal. Když se mezi dveřmi objevila Billova hlava, byl jsem v šoku ještě víc. „Můžu?“ nejistě přešlápl na prahu. Mlčky jsem přikývl, ale naznačil mu, aby za sebou zavřel.

„Víš, můžeš si jít ke mně sednout,“ zamumlal jsem po chvíli, kdy jen stál u dveří a mlčky zíral do země.

Tiše si povzdechl, ale ani nezaváhal a přešel k posteli, usazujíc se jen kousek ode mě. „Matka je naštvaná, že jsi beze slova odešel,“ zamumlal.

„Bille, jestli chceš mluvit o matce, tak můžeš zase jít, protože ona je to poslední, co bych teď chtěl řešit,“ vzhlédl jsem k němu. „Takže začni s tím, kvůli čemu jsi doopravdy přišel.“

„Chci ti pomoct, Tome,“ nejistě si skousl ret a opětoval mi pohled. „Hodně jsem o tom všem přemýšlel a chci tu být pro tebe, protože vím, že se nevzdáš. A nemá ani cenu přemlouvat tě k tomu, jak tě znám.“

„Máš pravdu, nevzdám se ani náhodou. Za tím, kdo jsem, si stoprocentně stojím, stejně jako za tím, že miluju Kaye. Takže jestli chceš opravdu stát při mně, musíš nejdřív překonat tu nenávist vůči němu.“

Nespokojeně našpulil rty. „Já mu ale nevěřím, Tome. Je pro mě nedůvěryhodný v tom ohledu, že to s tebou myslí vážně. Vím, že už spolu nějakou dobu jste, ale já se prostě bojím, že tě opustí a zlomí ti srdce.“

Pousmál jsem se a zavrtěl hlavou. „Kdybys mi někdy dal příležitost o tom s tebou mluvit, vzít tě ke Kayovi, pochopil bys, že toho se nemusíš bát. Kay dělá všechno pro to, abych byl v pořádku a šťastný.“

„Tak proč kvůli němu musíš chodit k tomu šílenci Johnovi?“ zamračil se.

„Protože jediný způsob, jak se Johna zbavit, je popřít mojí homosexualitu a tím i vztah s Kayem, a přestože on sám říkal, že by to bylo lepší, já to neudělám, Bille. Kay pro mě znamená opravdu hodně, nevzdám se ho,“ zavrtěl jsem hlavou a zhluboka se nadechl. „Opravdu ho miluju, víš?“

„Ale proč? Proč ho tolik miluješ, zrovna jeho?“ zaúpěl. „Je tady tolik skvělých mužů, které bys mohl mít lusknutím prstů.“

„Protože jenom Kayovi věřím. Za celý život jsem věřil jen pár lidem – naší rodině, Anisově rodině a Andymu. A když se pak objevil Kay přesně ve chvíli, kdy jsem ho nejvíc potřeboval, získal si mojí důvěru a později i lásku, Bille. Já neměl na výběr, prostě jsem se do něj zamiloval.“

„Co se stalo, že si získal tvojí důvěru?“ zamrkal překvapeně. „A řekni mi všechno!“

Zhluboka jsem se nadechl a zavřel oči. Musel jsem. „Zachránil mi život. Jednou jsme šli s Anisem z klubu po nějaké párty, jenže si potřeboval skočit na záchod. Jakmile zmizel, najednou se u mě objevili dva chlapi s pistolemi. Nechtěli peníze, nic. Byli jen totálně namol a začali mít řeči o tom, jak jsem slavný, teplý a bůhvíco. Snažil jsem se je ignorovat, ale to je vyprovokovalo ještě víc. Začali mě mlátit a hrozili mi při tom se zbraní u hlavy, že mě zastřelí. V tu chvíli se objevil Kay,“ pousmál jsem se. „Toho, co na mě mířil, srazil k zemi jedinou ranou a s tím druhým se ještě pral. Pak mě ale odvezl k sobě domů a postaral se o mě. Všechny rány mi hned obložil ledem, udělal mi nějaký bylinkový čaj a pořád se mě ptal, jestli jsem v pořádku a jak se cítím. Bál se, Bille.“

„Ale…“ překvapeně vydechl. Jasně jsem viděl, jak mu to v hlavě šrotuje, jak ho pomalu opouští jeho původní nenávist ke Kayovi, jak mění svůj názor. „Bože, já jsem takový vůl,“ povzdychl si nakonec, načež ke mně vzhlédl. „Tomi, omlouvám se, nevěděl jsem to. Držel jsem se toho, co o něm psala média a říkali různí lidé.“

„Jsme tolik let v showbyznysu a ty se držíš bulváru? Bille, doufal jsem, že víš, že můžeš věřit jen informacím, o kterých víš osobně,“ promnul jsem si spánky.

„Byl jsem hloupý, moc se omlouvám,“ přisunul se ke mně a pevně mě objal. Zpočátku jsem překvapeně zamrkal, ale nakonec jsem ho objal kolem pasu a samou úlevou mu zabořil hlavu do vlasů. Byl jsem tak neskonale vděčný a šťastný, že mi dokonce uniklo i pár slz, ale nechal jsem to být; teď už nebyl problém ukázat před Billem svou slabost. „Slibuju, že už tě neopustím, Tomi. Pomůžu ti se vším, o co mě požádáš.“

„Hlavně stůj při mně, to potřebuju nejvíc,“ vyčerpaně jsem vydechl, opírajíc si hlavu o jeho rameno a zavírajíc oči. „Bude to teď těžké, Bille.“

„Já vím,“ s povzdechem mě pohladil po zádech. „Vím, jak moc si matka dala záležet na hledání „doktora“ pro tebe, takže jsem si jistý, že to bude stejně šílený fanatik, jako je ona. Ale vůbec nevím, jak to zastavit.“

„Tohle nejde zastavit,“ se zavrtěním hlavy jsem se odtáhl a vyčerpaně se natáhl do postele. „Ukončilo by to jenom jediné – tvrzení, že jsem se vyléčil. Ale tím bych popíral svojí vlastní osobnost, nehledě na zapření vztahu s Kayem, a to já udělat nemůžu, Bille. Jsem hrdý na to, kým jsem a koho miluju. Nevzdám se toho jenom kvůli tomu, že do mě nějaký idiot pere elektrické šoky,“ rozezleně jsem procedil skrze zuby.

„Počkej, cože?“ v upřímném zděšení mě Bill sledoval. „Elektrické šoky? Ale Tome, to nemůže, vždyť je to protizákonné!“

„Jsem si jistý, že to si moc dobře uvědomoval, proto z toho měl mnohem větší radost. Přísahám bohu, že se s tím musí po večerech ukájet!“

„Proto ses tak potácel po příchodu domů. Myslel jsem, že jsi opilý a ty jsi při tom…“ bolestně přivřel oči. „Bože můj, jak jsem mohl být tak slepý a hloupý? Tohle se nikdy nemělo stát, měl jsem ti nějak zabránit říct to matce.“

„Nemůžeš za to, Bille,“ něžně jsem ho chytil za ruku. „Nikdo z nás nemohl tušit, že je matka takhle konzervativní.“

„Ale ano, já to věděl, Tomi,“ zaúpěl. „Vždycky, když mě matka objímala po novém článku rozebírajícím můj vzhled a možnou homosexualitu, šeptala i do ucha modlitby a říkala, jak velký je to hřích, a že bych mohl skončit v pekle.“

„Proč jsi mi to nikdy neřekl?“ v šoku jsem na něj zíral.

„Protože jsem nevěřil, že by naše sympatická, milující mamka, mohla něco takového myslet vážně,“ zoufale rozhodil rukama. „Nikdy by mě nenapadlo, že je toho schopná.“

„No, teď už alespoň víme, že opravdu nikdo není takový, jaký se zdá,“ s povzdechem jsem si unaveně promnul obličej. „Půjdu spát, Bille, dneska toho na mě už bylo moc.“

„Jasně, Tomi,“ s úsměvem mě políbil na čelo a pevně objal. „Uvidíme se ráno, jen před matkou budu pořád nepřátelský, ano? Získá nám to nějaké výhody.“

„Dobrou, Bille,“ vděčně jsem ho pohladil po zádech, než odplul do svého pokoje a ve mně zanechal maličkou jiskřičku naděje, že všechno bude dobrý.

autor: Saline A.