autor: Wind
Tom
Už je to dlouho, co jsem byl naposledy doma. Strčil jsem klíče do zámku a otočil. Ozvalo se známé cvaknutí. Pověsil jsem si mikinu na věšák, batoh hodil vedle botníku a zalezl do koupelny. Rozhodl jsem se dát si horkou vanu. Trochu uvolnit ztuhlé svaly po dlouhé cestě. Napustil jsem vodu, shodil ze sebe propocené hadry. Teplá voda je tak příjemná.
Zavřel jsem oči. Vybavil se mi Billův obraz. Kolikrát jsem snil o tom, že jednou budeme takhle ležet spolu. Byl by tu se mnou a vůbec by se nebál. Co to plácám? Není tu jediná šance, že by byl schopný tu se mnou být. Sám se mnou v jednom bytě. V jednom pokoji. Má nejspíš problém s věděním, že žijeme na stejné planetě. Musel jsem se svým myšlenkám trpce zasmát. Na chvíli jsem se potopil.
Strávil jsem ve vodě asi dvě hodiny, ale pak mě vyhnal chlad. Přemýšlel jsem i o tom, co mi řekl David. Možná… možná bych se měl vrátit domů. Možná… vrátil bych se ke své vlčí divokosti, ke smečce… možná bych si mohl najít i družku, i když bych ji nikdy nedovedl milovat a každá chvíle s ní by mě bodala do srdce, ale… možná bych mohl mít potomky. Ne. Bože, co mě to napadá. Nedokázal bych se na nikoho jiného ani podívat. Ale… vrátit bych se možná měl. Kdo ví, jak to tam teď vypadá. Bez tátova vedení je to asi pěkně divoký. A přijali by teď jen mě jako jeho jediného syna. Sakra, proč se táta nesnažil víc a neudělal mi bráchu? I ségra by byla dobrá. Teď by to vzali za mě a já bych se mohl v klidu dál utápět.
Raději jsem skončil s takovými myšlenkami, alespoň pro dnešek, a rozhodl se jít spát. Nezatěžoval jsem se s pyžamem. Tak jak jsem byl, plácl jsem sebou do peřin. Z očí mi stekly dvě slzy. Odpusť mi to všechno, Bille. Prosím. S těmito slovy v mysli jsem usnul.
Ocitl jsem se uprostřed prázdna. Kolem mě nebylo nic krom nepropustné tmy. Nebo… něco tu přece jen bylo. Slyšel jsem srdceryvné štkaní. Kousek ode mě se objevil lehce zářící obraz člověka. Šel jsem k němu blíž. Položil jsem mu ruku na rameno, ale v tu chvíli se ten někdo prudce otočil a já poznal, kdo to byl. Bill. Prudce se otočil a začal couvat ode mě pryč.
„Ne…“ špital stále dokola, přičemž mě sledoval vyděšeným pohledem. Snažil jsem se k němu přiblížit, ale on pořád couval.
„Billy… já…“ ani mě nenechal domluvit.
„NE! N-nech mě být… nep-nepřibližuj se k-ke mně!“ štkal nahlas a ukazoval na mě zdravou rukou. Zlomená mu ležela v klíně. Byl to hrozný pohled. Bolestně jsem semkl víčka.
„Billy… je mi to moc, moc líto… nechtěl jsem…“ opět mě přerušil.
„NE! Řekl jsem, aby ses ne-nepřibližoval! Nech mě být! Zmiz! Zmiz mi ze života! Už tě nechci nikdy vidět!“
S výkřikem jsem se probudil. Chvíli jsem splašeně dýchal, a pak se posadil. Natáhl jsem ruku po mobilu, který ležel na nočním stolku. Půl čtvrté ráno. No… teď už bych asi stejně neusnul. Natáhl jsem si trenky a šel do kuchyně udělat si pořádně silné kafe. Sedl jsem si s hrnkem ke stolu a zamyslel se. Možná se přeci jen vrátím domů do Německa. Jo. Bude to tak nejlepší. Dopil jsem kafe a šel si vytáhnout ze skříně kufr. Mám teď tři týdny dovolenou. Zaletím do Německa všechno tam zařídit a pak se tam i odstěhuju. Začal jsem balit věci na cestu. Nepotřebuju toho moc.
Když jsem si sbalil všechno, co budu potřebovat, uteklo celkem dost času. Je sedm ráno. Možná bych se měl nasnídat. Otevřel jsem lednici. Nic. Hmm, co se dá dělat. Na snídani kašlu. Stejně nemám hlad a ani pomyšlení na jídlo. Sedl jsem si do křesla k psacímu stolu a zapnul notebook. Musím si zarezervovat letenku. Zapnul jsem internet. Možná bych si nejdřív měl projet maily. Už jsem se dlouho nekoukal. Bude tam nejspíš zase halda těch zbytečných informací, nabídek na půjčky, dovolenou a tak podobně. Tyhle rovnou mažu. Nic zajímavého, ale i tak mi to zabralo skoro hodinu. Vážně jsem na mailu hodně dlouho nebyl.
Zrovna jsem si chtěl najít a zarezervovat místo v letadle, když zazvonil zvonek. Sousedka si jde na mě zase stěžovat, to je jisté. Ta stará babka slyší každé šustnutí u mě v bytě a pak si chodí stěžovat. Ne že bych na to teď měl náladu, ale i tak jsem šel otevřít. Kdybych nešel, začala by bouchat a zvonit tak dlouho, dokud by mi neruply nervy. Hrozná ženská. Už jen kvůli ní má cenu se vystěhovat pryč.
Natáhl jsem na sebe tričko, aby neměla babka infarkt, až vlezu do dveří skoro nahý, a doplahočil se ke dveřím. Otevřel jsem. Jen jsem to udělal, přiletěla mi rána. A pořádná. S vykulenýma očima jsem se svalil na záda a nevěřícně zíral na osobu před sebou.
„Tohle je za Sally!“ Hned na to mi přiletěla kardinální facka.
„Tohle za to, cos udělal mně!“ Následně další, ale už menší facka na druhou tvář.
„Tohle za to, že’s zmizel bez rozloučení!“
Bill nade mnou klečel, rukama se opíral vedle mojí hlavy. Z očí mu stékaly slzy jako hrachy.
„A tohle,“ následovalo něco, co bych rozhodně nečekal. Bill se ke mně sklonil a krátce mě políbil na rty. „Tohle je za to, že ses nevzdal.“ Jedna Billova slza mi kápla na tvář. Bože. Řekni mi, že teď nespím. Že tohle není sen. Skutečně se to děje? Posadil jsem se a přitulil k sobě jeho vzlyky se třesoucí tělíčko. Teprve teď jsem si lépe všimnul okolí. Bill měl na noze sádru a vedle mě ležely berle. Pořád jsem měl pocit, že jsem ve snu. To, po čem jsem tak dlouho toužil. Měl jsem Billa v náručí… drobného, křehkého, zranitelného… jako dřív. Neubránil jsem se slzám. Poodtáhl jsem od sebe kousek Billovu tvář. Uplakané, ale stále nádherné oči, červené tváře, lítostivě zkrabatělé čelo… ale přesto bylo v jeho očích štěstí.
Odnesl jsem ho v náručí do obýváku a posadil na prostorný gauč. Vrátil jsem se zavřít dveře a vzal tašku s jeho věcmi do bytu. Pořád to vypadalo trochu neuvěřitelně. Sedl jsem si k němu a on se ke mně přivinul.
„Včera, když jsem se vrátil do stanice, byli jste už pryč. V chatce jsem našel vzkaz od Anett. Napsala mi tvoji adresu. Dneska ráno jsem sedl na první autobus, a teď jsem tady. Pořád je to trochu neuvěřitelný.“
„Jo… to mi povídej. Nečekal jsem, že tě ještě někdy uvidím.“
„Proč?“
„No… nevypadalo to, že bys ještě stál o to mě vidět.“
Bill lehce popotáhl.
„Hmm… taky jsem si to myslel, ale… když jsem byl v nemocnici, měl jsem dost času na přemýšlení a… uvědomil jsem si, že… i když mám pořád trochu strach, tak… i přesto tě…“ na chvíli se odmlčel. Jako by se bál to vyslovit.
„I přes to… tě pořád miluju a nechci o tebe znova přijít.“ Jeho slova byla jako balzám na moji bolavou duši. Přitiskl jsem ho k sobě.
„Taky tě miluju, Billy. A nikdy nepřestanu.“
Tohle je asi nejšťastnější den mého života.
KONEC
Epilog
Bill
Už jsou to dva týdny ode dne, kdy jsme se já a Tom dali zase dohromady. Lhal bych, kdybych tvrdil, že už jsem se zcela zbavil všech obav z jeho druhé stránky, ale věřím mu. Věřím, že by mi podruhé už neublížil.
Překulil jsem se na posteli na druhou stranu a natáhl ruku. Hmm? Tom nikde. Otevřel jsem oči a zamžoural do jasného dne. Tom seděl u psacího stolu na druhé straně ložnice a cosi sepisoval. Zabalil jsem se do tenké deky a šel k němu. Položil jsem mu hlavu na rameno a ruce omotal kolem ramen.
„Jsi si tím jistý?“ Tom se usmál a vtiskl mi polibek na tvář.
„Stoprocentně. David bude dobrý vůdce smečky. Vždycky měl u ostatních stejnou autoritu jako já. Jsme jako bratři. Navíc… chci se mu nějak odvděčit za to všechno, co pro mě a pro nás udělal. Takže… jo, jsem si jistý, že je to správná volba.“
Začínala mě trochu bolet noha, a tak jsem se na Toma obkročmo posadil. Tom se škádlivě usmál a přitiskl si mě pevněji k sobě.
„A co ty? Už ses rozhodl?“
„Hmm… jo. Včera jsem s Geem domlouval výměnu. Prý k vám na stanici má nastoupit někdo nový. Tak se Geo s Andym dohodli, že ho přesunou místo mě a já nastoupím k vám. Stejně to má z naší stanice blíž domů. Je to pro něj výhodnější.“
„Skvěle.“ Zašeptal Tom před tím, než se mi jemně vpil do rtů. Chvíli jsme se líbali, ale pak mě cosi…
„Tome… tobě to v noci nestačilo?“ Tom se rošťácky usmál.
„Ne.“
„Co mám s tebou dělat. Ale odneseš mě.“
„S potěšením, vaše výsosti.“
„Miluju tě.“
„Já tebe taky.“
Nevím, jak se bude náš život dál vyvíjet, ani jaké další trable nás čekají, ale jsem si jistý, že ať už nám osud přichystal cokoli, společně s Tomem to všechno zvládneme.
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
tak to je dokonalí konec:)tahle povídka mi bude strašně chybět strašně!tuhle povídku sem milovala a každy večer sem čekala na další díl:Durčitě si ji ješte někdy přečtu podle mě by mohla pokracovat ale nevím jak:)kdyš sem tenhle díl četla od začatku mislela sem že to skonci blbě,mílila sem se nádherna povídka.moc dekuju ze sem tu povídku mohla číst,tesím se na další povídku od tebe
Krásně to skončilo tahle povídka se moc pěkně četla.
Jsem stastna, ze to dopadlo, jak to dopadlo. Predstavovala jsem si, ze se Tom vrati k smecce a Bill tam za nim nakonec prijede. Bylo prekvapenim, kdyz tam Bill vrazil a nafackoval Tomovi 😀 I kdyz si to Tom asi zaslouzil. Mimochodem, libilo se mi, ze Tom udelal z Davida noveho vudce smecky, podlle me to je dobre rozhodnuti.
Nechce se mi verit, ze to uz konci. Urcite mi bude hrozne chybet, patri mezi moje nejoblibenejsi povidky. Ale vybrala jsi uzasny konec. Nadherna povidka <3 🙂
Jsem moc ráda, že se vám moje verze konce líbila. Svým způsobem mě taky mrzí, že povídka končí, ale na druhou stranu jsem ráda. V poslední době bojuji s akutním nedostatkem času a tímhle mi odpadne jedna věc, na kterou musím myslet. Nevím, kdy sem ještě něco pošlu. Sice mám něco rozpracované, ale to asi budu muset ještě hodně upravit.
Jsem vděčná vám všem, kteří jste mě skrz vaše komentáře podporovali. Opravdu si toho cením. Definitivní konec této povídky zakončuje epilog, takže… ještě jednou budu mít možnost číst vaše komentáře. Doufám, že tam nějaké necháte 😉
[1]: Kdyby byl nějaký nápad na pokračování, napsala bych ho. Ale bohužel mě nijak nenapadá, jak by se dala povídka dále rozvíjet a nezničit přitom ráz, který zatím má. Jak to bylo dál, to nechám na vaší fantazii 🙂
Strašne moc za takýto krásny koniec ďakujem:) Tak veľmi som sa bála, že to neskončí dobre. Teraz si to môžem prečítať ešte raz celé, jedným ťahom. Keby trpeli viac tak už to čítať nedokážem, ale takto sa na to teším. Ďakujem za túto poviedku:)
Děkuji, děkuji, děkuji, děkuji! ♥ Já jsem tak neuvěřitelně šťastná, že to skončilo takhle nádherně 🙂 Já vím, že jsi psala, že to dobře asi skončí, protože by jsme Ti to neodpustily 😀 Ale i tak jsem si říkala, že nás třeba jenom taháš za nos 😀 U tebe hold člověk nikdy neví 😀
Ale přiznám se, že mě tenhle konec překvapil 🙂 Já jsem si opravdu myslela, že se Tom vrátí ke své smečce a pokud by to mělo skončit dobře, tak že nakonec Bill dojede za ním. Totálně jsi mě překvapila naprosto jiným koncem než jsem čekala, a jsem ráda, že jsi to zakončila takhle, protože takhle je to milionkrát lepší! ♥
Moc mě těší to, že vím, co je se smečkou a že její velení Tom přenechal Davidovi. Myslím, že David se do téhle funkce hodí a určitě se jí s radostí zhostí 🙂 On byl vždycky takový milý an hodný, takže věřím, že smečku povede velice dobře 🙂
Billův návrat za Tomem byl totálně úžasný! ♥ Hrozně se mi líbilo, jak se na něj vrhnul a uštědřil Tomovi pár ran 😀 Myslím, že si to Tom zasloužil, Bill si tak trošku ulevil a mě se to moc líbilo 😀 Takže jsem neuvěřitelně spokojená 🙂 Navíc tenhle Bill bojovník se mi líbí víc než ten zakřiknutý, smutný kluk z první řady. Já jsem ho sice v první řadě milovala, ale pro něj je o hodně lepší, že si dovede dupnout a udělat to, co chce on sám 🙂 Z té jeho proměny jsem opravdu nadšená 🙂 A stejně tohle platí i u Toma 🙂 Jde vidět, jak obrovský kus cesty oba od první řady uběhli, a jak se změnili. Tom byl ze začátku strašný grázl a frajírek a teď? Teď je to okouzlující, sympatický, milý, mladý muž 🙂 Jsem za ně oba skutečně šťastná 🙂 Věřím, že spolu budou neuvěřitelně šťastní ♥
Další řadě bych se samozřejmě nebránila 😀 Takže kdyby Tě náhodou někdy něco napadlo, sem s tím! 😀 Je mi moc líto, že se s touhle povídkou musím loučit. Ale vím 100%, že ktéhle povídce se určitě ještě vrátím 🙂 Hlavně když vím, jak nádherně skončila 🙂
Pevně doufám, že tohle není poslední dílo, které tu od Tebe vidíme, protože Tvoje nápady a Tvůj styl psaní mám skutečně ráda 🙂 Takže se budu těšit na den, kdy tady od Tebe zase něco spatřím :))
moc Ti za tuhle povídku děkuji, protože se mi skutečně mco líbila! ♥♥
Nejúžasnější konec. :') Miluju to.