Novel of Dreams – Our Life 31.

TOM

Došel jsem nahoru do ložnice a rozsvítil. Na posteli ležel Billův tmavě červený lap top. Nejspíš dělal něco do práce… Otřel jsem si oči od slz a šel ke skříni, odkud jsem zezdola vytáhl krabici. Byly v ní věci po Molly. Dnes jsem byl na hřbitově a dal jí tam její oblíbené kytky společně s plyšákem, kterého jsem po cestě koupil. Vždy jí nějakého kupuji. Měl jsem tam plno našich fotek, nějaké hračky a také její obrázky. Vždy byla šikovná a uměla krásně na svůj věk kreslit. Jeden její obrázek mám i zarámovaný – jsme na něm já a ona – a visí na zdi u schodů, kde máme s Billem svatební fotky. Brzy tam budou již fotky i našeho drobečka.

Lehce se nad tím i přes slzy usměju a vyndám z krabice jejího nejoblíbenějšího medvídka. Jo, je to dětinské, ale mazlím se s ním, když je mi smutno nebo se mi po Molly stýská. Bill mě při tom naštěstí nikdy neviděl, jinak by si určitě řekl, že už mi dočista přeskočilo. Sklidil jsem krabici zpět do skříně a vylezl si na postel i s medvídkem, jehož jsem následně sevřel v náruči. Chvíli jsem pozoroval Mollyinu fotku na svém nočním stolku, až jsem ji vzal do ruky a dal jí pusu. Dodnes mi Molly moc chyběla, ale věděl jsem, že nás seshora sleduje.

„Co bys udělala ty?“ pošeptám se slzami v očích a upřu na fotku pohled, jako bych snad doufal v to, že promluví. Kéž by tady byla a dala mi své chytré rady. Jako vždy by to ovšem bylo v Billův prospěch, jelikož ho měla moc ráda. „Já vím, řekla bys mi, abych nebyl idiot a postavil se tomu. Chtěl jsem dítě, tak ho teď budu mít,“ pousměju se a fotku položím. Jenomže všechno není až tak lehké. Já vím, že to asi přeháním, ale nemůžu si pomoct.

Podívám se na Billův notebook. Ačkoli se mu v tom nějak nechci hrabat, neodpustím si alespoň nakouknout. Překvapí mě však, že místo věcí do práce tam má internetový obchod s dětskými oblečky. Bože, ten je sladkej… Jak mu můžu tohle dělat?

Až se dítě narodí, bude hodně brečet, ale také i hodně spát. No dobře, přiznejme si, že tak do těch dvou roků hodně děti spí. Potřebují nějaký řád, takže si na sebe určitě s Billem najdeme nějaký čas. Až začne chodit do školy, také si pro sebe vždy najdeme nějaký ten okamžik a až začne chodit do školy, začne chodit ven s kamarády a už jenom poroste. V noci bychom se také přece mohli milovat, když nebudeme moc křičet. Někdy ho bude hlídat mamka, pro něj babička, a pokud bude chtít Brian, také mu ho půjčíme alespoň na odpoledne. Vždyť ten pro to dítě bude jako strejda. Jenomže tady asi nejde o ten sex. Jo, rád se s Billem miluju, ale zase to není takové, že bych bez toho týden nevydržel, ačkoli by mi to chybělo. Tím pádem bude problém spíš ten hnusný pocit, který se ve mně teď vyvinul. Doteď by mi Bill snesl modré z nebe a věnoval se jenom mně, ale až se to dítě narodí, svoji pozornost bude hodně věnovat i jemu. Ale to já přece také, tak proč tu tak vyšiluju? Vzhledem k tomu, co jsme už všechno zažili, by se mi nikdo neměl divit, že ho nechci ztratit. Jenomže já ho neztratím. Jen se bude věnovat i našemu dítěti. K tomu to zkrátka patří. Chtěli jsme děťátko, byl to náš sen, a teď se to splnilo. Yvonne je těhotná. Pokud to děťátko bude zdravé, v což doufám, již za necelých 9 měsíců nám ho porodí. Budeme mít malého andílka. Kousek mě, Billa a naší lásky. Společně se o něj postaráme, vychováme ho. S tímhle medvídkem si bude hrát a já mu budu vyprávět pohádky o princezně Molly. Molly bude žít i v myšlenkách mých všech dětí. Vždy tu bude s námi. Protože to byla moje sestřička a úžasná, výjimečná osoba.

S úsměvem zavřu oči, víc si k sobě přivinu medvídka a vdechnu jeho vůni. Až po chvíli otevřu oči. V ten okamžik u sebe však spatřím Billa. Nevinně postával u postele, ruce měl založené v oblasti stehen. Trošku se na mě usmál. Do prdele, kde se tu vzal? Ucítím v tvářích krev. Bože můj, to je trapas. Určitě si řekne, že mi hráblo. Rychle a hlavně nenápadně zahrabu medvídka pod peřinu a trochu se upravím. Sakra, nemohl alespoň zaklepat?

„Medvídek k medvídkovi,“ šeptne a medvídka vyndá. Prohlédne si ho a poté mi jej vtiskne do náruče.

„Uhm…“ odkašlu si trochu zahanbeně a sklopím nesměle pohled. Cítím, jak mi stále hoří tváře.

„Je nádherný tě takhle vidět, Tomi,“ usměje se a přisedne si ke mně.

„Nevím, co je na tom nádhernýho,“ upravím medvídkovi trochu mašli.

„Sluší vám to spolu,“ zaculí se trošku a pohladí mě po tváři. „Jsi rozkošný. Miluju to na tobě.“ Rozkošný? On se tu nade mnou rozplývá a já si myslel, že mě pošle zpátky na psychiatrii.

„Čekal jsem spíš, že až mě takhle uvidíš, pošleš mě k Brianovi nebo k nějakému jinému psychiatrovi,“ přiznám polohlasem a podívám se mu do očí.

„A proč, proboha?“ šeptne a pootevře rty. „Nemám důvod, vždyť je to dobře. I kdyby ti bylo 40, proč bys nemohl mít plyšáka? Víš, kolik lidí spí s plyšáky? Není na tom nic špatného,“ usměje se. Já to jako terapeut vím, ale ke mně chodí jenom lidi, co mají problémy. Normální lidé s nimi asi nespí.

„Takže ti nebude vůbec vadit, když ho v noci nacpu mezi nás,“ povytáhnu pobaveně obočí a popotáhnu nosem.

„Noo,“ skousne si spodní ret, „nebude, ale musí mi tě nechat také pro sebe.“

Nad tím se usměju a zavrtím hlavou, až nakonec řeknu: „Molly ho měla ráda…“ Skloním k méďovi pohled a trošku si s ním pohodím.

„Aha,“ pošeptá a tiše oddechne. „Je dobře, že ho máš u sebe.“

„Pamatuju si, že už když byla malá a už lezla po čtyřech, pořád ho s sebou všude tahala po baráku a vytírala s ním podlahu,“ usměju se nad tou vzpomínkou. „Pak ho přitáhla ke mně, nechala mě ho vyprat a pak si na něm zase ustlala,“ zasměju se tiše a zadívám se na fotky na nočním stolku. Mám tam její dvě. Když byla ještě maličká, a pak když jí bylo 9 let.

Usmál se a pohladil mě po ruce. „To bylo číslo po bráškovi, hm?“

„Nejspíš jo,“ usměju se. „Doufám, že bude naše dítě po tobě. Já byl jako malej hrozně upištěnej,“ zasměju se. Mamka mi kolikrát ucpala pusu i plyšákem nebo nějakou sladkostí, jen abych už přestal tak pištět. Bill mi však neodpoví a zůstane se na mě dívat s pusou mírně dokořán. „Víš, co by mi teď nejspíš řekla Molly? Abych se sebral a byl chlap,“ usměju se smutně. „Pak by dodala, abych to mimčo naučil jíst, jako jíme my Kaulitzové, jinak ho nebude mít ráda.“

„Jo…“ vydechne překvapeně a zamrká. Co na mě pořád tak kouká?

„Doufám, že naše dítě toho medvídka taky pěkně utahá,“ brouknu. „A budu mu vyprávět pohádku o princezně Molly,“ podívám se na něj s malým úsměvem. „A na růžový oblečky nekoukej. Mám tušení, že to bude kluk.“

„Kluk. A bude stejně krásný, jako jsi ty,“ pohladí mě po hlavě a těžce vydechne. Jen se usměju. I kdybych to dítě sebevíc nechtěl, jen kvůli němu bych to přežil. Vidím, jak moc se na to miminko těší. Ale já ho chci…

„Vážně… chceš?“ pošeptá a chytne mě zlehka za ruku.

„Jo…“ kývnu. „Je to kousek mě a tebe. Budu muset trošku dospět, ale mám na to pořád ještě přes osm měsíců,“ propletu si s ním prsty. Zvládnu to. Zadíval se na mě a jen mi trošku tiskl prsty. Poté se však nadzvedl, druhou rukou se zapřel vedle mě. Pustil mi ruku a objal mě.

„…zvládneme to, zvládneme,“ zašeptal.

„Jo, protože já budu ten nejlepší táta na světě,“ usměju se, načež se ho chytnu oběma rukama kolem krku a přitisknu se k němu.

„Já vím, že budeš,“ šeptne. To si piš, že budu. V jeho hlase rozpoznám i úsměv. Dám mu pusinku na tvář a potom si šťastně opřu hlavu o jeho. Asi mi až teď opravdu dochází, že za necelých 9 měsíců budu držet v náruči, v níž teď svírám Billa, malého drobečka.

„Děkuju,“ vydechne, přisedne si ke mně blíž a více se ke mně přitulí.

„My fakt budeme mít dítě!“ zapištím se smíchem a spadnu i s ním do polštářů.

„Jo, budeme mít miminko a bude celé po tobě,“ zasměje se.

„Jenom to ne. Mě bys dvakrát nepřežil,“ vpletu si s úsměvem nohu mezi jeho. „Zato kdybych měl doma dvakrát tebe…“ začnu mu prstem cupitat po ramenu, „to by bylo něco jiného.“

„…něco jiného, co jiného?“ podzvedne s úsměvem obočí.

„Byl by tu další uspořádaný suchárek,“ převalím se na něj s úsměvem a dám mu pusu. „Neházel by oblečení po pokoji a neječel by v jednom kuse, že chce nějaké sladkosti,“ rozesměju se.

„Joo, co ty víš, jaké jsem byl děcko,“ zasměje se pode mnou. No jo, strašnej tvrďák, co jezdil na motorce a velel bandě gangsterů. Natáhne se pro polibek a usměje se.

„Denně sis utíral v pokoji prach a pak se u postele modlil jako vzorný školáček. Nezapomeň, že jsem nesčetněkrát mluvil s tvými rodiči,“ začnu se smát.

„Ty,“ ukáže na mě prstíkem přísně, ale poté se začne smát. „Nikdy nechci, abychom k něčemu naše děti nutili. Třeba k té víře, opravdu to nechci.“

„Ty je klidně nenuť, ale já je budu nutit uklízet, jinak to budou bordeláři jako já,“ uchechtnu se. „A víš, že já jsem nenapravitelný. To mi pak musíš naplácat,“ vypláznu na něj jazyk.

„Mám ti naplácat? Mohu hned?“ zasměje se a sjede mi dlaní na zadek.

„Mm-hmm,“ přikývnu schválně toužebně a našpulím rty. Víc na něj zadek vystrčím.

„Ouu,“ zaculí se a skousne si spodní ret. Trošku mě po něm plácne.

„Uhhhh,“ oddechnu hraně.

„To by se ti líbilo, viď?“ zasměje se a pohladí mě.

„Nemůžu za to,“ bráním se smíchem. „Ale odteď se stejně musíme začít učit abstinovat, takže… to je jedno,“ posadím se. Tak schválně, jestli mě opravdu nechá jen tak jít, nebo mě zastaví. Jsem upřímně zvědavý.

„Ale no tak, neber to takhle,“ usměje se a posadí se také. Aha, hm… No dobře, jak chce. Semknu k sobě rty, vezmu medvídka a vylezu raději z postele. Zaslechl jsem, jak tiše povzdechl. Jo, a teď je chudáček a já zlá manželka, kterou bolí hlavu, a tak nechce sex. Hah.

„Kdybys až tak moc chtěl, ani bych to nestihl říct, natož se zvednout, a už bys mě dávno pod sebou líbal,“ řeknu mu upřímně a dojdu ke skříni, již otevřu.

„Promiň, ale já nevím, co bys teď rád či ne,“ zvedl se z postele a došel ke mně. Zezadu mě objal a pohladil mě po boku. „Já jsem chtěl, chci a chtít budu. Jsem rád za každou tvou obyčejnou pusinku, jen nevím co udělat, aby to nebylo špatně.“

„Jako by ti tohle snad dřív vadilo,“ zavrtím hlavou. „Vždycky jsem ti skočil do postele už jen, když jsem pocítil, že bys měl chuť.“

„Tomi,“ zašeptá a otočí mě k sobě. „Nic mi nevadilo a ani nevadí.“ Bože, on je někdy vážně tak natvrdlý.

„Byla to ironie,“ poznamenám s úšklebkem. „Protože jsem byl svlečený dřív, než jsem do té postele vůbec dopadl.“ Jestli řekne, že to není pravda, tak ho kopnu do rozkroku. Podíval se na mě, chytil mě za bradu a políbil mě.

„Nedohadujme se, radši pojď ke mně,“ zašeptá mi. Hmmm, tohle je můj dominantní Bill.

„Oh, tentokrát dominantní,“ šeptnu chlípně. „Minule jsi kňučel jako holka,“ popíchnu ho.

„A tobě se to i přesto líbilo,“ přitiskne si mě k sobě a skousne mi spodní ret.

„To si jenom myslíš,“ přejedu mu špičkou jazyka po zubech.

„Takže nelíbilo?“ podzvedne obočí trošku a líbne mě.

„Bylo to docela o ničem,“ zakřením se. „To bylo samý – Tomi, ještě, jo, ještě,“ napodobím jeho hlas. „Kňučel jsi jako pes. Docela na nic,“ dál ho provokuji.

To už ale trošku sklopil oči a semkl rty k sobě. A teď začne prosit jako smutné štěně. Pohladil mě po bocích. „Mohl bych to napravit?“ Však to říkám.

„Asi ne,“ vydechnu naoko tragicky.

„To mě velmi mrzí,“ pokývá hlavou. Sklopí ji a pomalu mě pustí. No to snad… Už se pootáčí, ale poté mě náhle prudce chytne za boky a shodí mě na postel. V mžiku už nade mnou klečí. No už jsem se lekl.

„Ale no tak,“ zasměju se.

„Nesnaž se mě krotit,“ zaculí se a vyhrne mi tričko. Hohó.

„Krotit? Kdybych se tě pokusil ještě zkrotit, tak bych u toho už usnul,“ opřu se pobaveně na loktech. Po dnešku si asi nesednu.

„Ticho,“ zasmál se a začal mě divoce líbat. Já ho od sebe však poodstrčím a decentně si prstem otřu rty. Čím víc ho vyprovokuji, tím lepší sex budeme mít.

„Nechci ti nic říkat, ale pořád tu máš notebook. Nemyslíš, že by ho byla škoda? Já bych se ještě někdy rád mrknul na péčko,“ zasměju se. V mžiku jej zaklapnul a odsunul jej dál.

„Mohl by ses mi, prosím, věnovat, můj drahý?“ usmál se a nasál mi spodní ret.

„Hmmm… to nevím,“ ohrnu spodní ret. „Asi ne. Nemám důvod. Naposledy jsem málem usnul. Spát můžu i bez toho, aby by se mě někdo snažil vošukat,“ vypláznu na něj se smíchem jazyk a dám mu krátkou pusinku.

„Oh,“ vydechne a chytne mě za bradu. „Já se snažit nebudu,“ šeptne a dravě mě políbí i s jazykem. Mmhh… Nadzvedne se, sleze mi mezi nohy a v okamžiku mi stáhne tepláky, poté i tričko.

„Jen neříkej,“ zasměju se a omotám mu nohy kolem pasu.

„Ale ano,“ usměje se a sjede mi dlaní po hrudi. Začne mě naléhavě líbat. Rozepne si džíny a trošku si je stáhne. Roztáhne mi nohy od sebe a tvrdě mi dlaní přejede po rozkroku. Jo, tohle je můj dominantní Bill.

„Mmhh,“ pokusím se boky víc zatlačit do postele, přičemž se chytnu pelesti. Skope ze sebe trošku džíny a přitiskne se ke mně. Začne se o mě hodně silně otírat, ale od mých rtů se neodtrhne. Líbí se mi, když je divoký. Vzrušeně mu oddechnu do rtů a zajedu mu nohou za boxerky na zadek. Trochu je stáhnu a následně si ho k sobě víc přitisknu.

„Mhh,“ stáhne si je úplně a poté se ke mně vrátí. „Chci tě,“ vzdychne mi do ucha, přičemž už se mi plně vecpe mezi nohy a dál se o mě otírá. Jazykem se mi probojuje do úst a jazyk divoce proplétá s mým.

„Můžeš mě mít hned,“ odtrhnu se od něj krátce, načež se k němu znovu natisknu a začnu ho hladově líbat. Zatím mu rukou otevřu noční stolek, kde máme pro případy nouze kondomy i lubrikační gel. Pohladím ho dlaní po nahém boku a poté ho uchopím do dlaně. Hned kolem jeho penisu obemknu pevně prsty, abych ho mohl začít táhlými pohyby honit. Mmm, a jak už je krásně vzrušený. Ještě chviličku si s ním pohraji. Chci cítit, jak mi roste v ruce.

„Ahhm,“ oddechl mi do úst a celý se napnul. „Stiskni víc,“ zakňučel a trošku mi přirazil do dlaně. Ačkoli mě to poměrně překvapilo, uposlechl jsem a více ho stisknul. Nasál jsem mu při tom jemnou kůži na krku.

„Ohh,“ vydechl poměrně nahlas. Potom se ode mě ale odtáhl a sesunul se mi mezi nohy. Podíval se mi do očí a jemně mi prsty přejel po penisu přes boxerky. Já se však přetočím na břicho a podám mu lubrikační gel. Nač tohle, když se do mě dostane i bez toho. Mě nemusí vzrušit, aby se do mě dostal jako u holky. Takhle alespoň budeme mít delší sex, ucítím ho o to v sobě dýl. Během chvilky mi sundá boxerky a poté si na mě nalehne.

„Chceš, hm?“ přejede mi špičkou penisu po zadku. Má tak sametový žalud, bože. Asi se ještě otočím a alespoň chvilku ho budu kouřit. To vlastně můžu i potom, až budeme měnit polohu. Dlaní mě pohladí po boku a líbne mě na rameno.

„Hmm,“ kývnu na souhlas. Pokrčím jednu nohu a pohodlněji si lehnu. Přejede mi po zadku i dlaní a poté se zvedne. Podle zvuku si vzal trochu gelu. Nemýlil jsem se, po chvilce mi ho už roztíral po vstupu. Proto se uvolním, položím si hlavu na polštář a zavřu oči. Během chvilku do mě zajel dvěma prsty a začal mě roztahovat. Přitom mě líbal všude po krku, ramenou a pod ouškem. Netrvalo to příliš dlouho. Ani nebyla taková potřeba jako obvykle, jelikož jsme tentokrát používali lubrikant. Když jsem usoudil, že to stačí, přichytil jsem se za jednu půlku a přímo se mu podbízel, čehož využil a přitiskl se ke mně. Pomalu do mě proklouzl po žalud a oddechl. Pohladil mě prsty po celé linii páteře a vnikal do mě každým okamžikem o něco hlouběji. Když se do mě zasunul po kořen, měl jsem pocit, jako bych ho cítil všude, což bylo přesně to, co jsem miloval. Chvíli trvalo, než jsem si přivykl, ale jakmile se stalo, Bill se ve mně začal pohybovat a my se spolu pomilovali.

autor: Mischy & Turmawenne