Oheň pouště 11.

autor: Davidoff a Viollett Shadow

Chci jen dodat, ať to vypadá jakkoli, jsme tak v půlce, takže se nemusíte bát, že bude konec. Povídka je hodně zamotaná a dějové zvraty jsou osudnou ránou mého mozku, který píše tak, jak se mu zlíbí. xD

Sultánovy rty objížděly každičký kousek Billovy tváře. Líbal jeho plné rty a kousal ho do ušních lalůčků, jelikož Bill vykazoval vysokou vzrušivost na tomto místě. Pokaždé, když se Anis otřel o jeho ouško, div Bill neucukl a nevzdychal jeho jméno. Byl citlivý, a to se sultánovi líbilo. Pohrával si s jeho citlivými místy, zatímco jeho prsty zpracovávaly knoflíčky na taláru.

Bill se ani nehnul. Vlastně …ani neprotestoval. Jen oddaně přivíral oči a nechal sebou manipulovat tak, jak se sultánovi líbí. Prsty klouzal pod Anisovým talárem na jeho ramenou a sem tam zasekl své dlouhé nehty do jeho kůže. Zkrátka nemohl si pomoct. Ty velké, rozpálené dlaně, jež jej hýčkaly po celém těle, a ten jeho mrštný jazýček, který se mu čas od času dobýval do úst… byl tím omámený. Byl omámený celým sultánem a v jednu chvíli chtěl být jen jeho. Žádný Ehan jej momentálně netížil. Jeho myslí postupoval jen sultán. Vpíjel se do jeho horkých rtů a vyměňoval si s ním polibky, jež byly tak žhavé jako nejjasnější sluneční den na poušti.

Cítil se, jako by byl ohněm… Ohněm pouště, jenž si sultán pevně střeží, a podvědomě věděl, že už nikdy nikomu jinému patřit nebude. Sám nevěděl, zda si to přeje nebo je ochoten polknout svou hrdost a svůj život zcela zanechat v sultánových rukou. Na jednu stranu věděl, že pokud se bude chovat tak, jak se sluší a patří, tak o něj bude nadosmrti postaráno. Jenže Bill toužil po lásce a po tom milovat a být milován. U čehož si nebyl u sultána zcela jistý. Vždyť i Ehan říkal, že je jeho konkubínou. Pro sultána konkubínovo srdce je k ničemu.

„Stalo se něco?“ Zeptal se sultán, když chvíli pozoroval Billův zamyšlený výraz. Ten chlapec byl snad ve svých myšlenkách jako v bludišti. Chytly jej a nepustily. Už přemýšlel notnou chvíli. Sultán pozoroval, jak mu chlapec postupně přestal oplácet polibky a jeho doteky také ustaly. Ustal také ve svých pohybech a laskáních, ale když viděl pod sebou Billovo napůl odhalené tělo, musel se pořádně držet zpátky, aby si jej tvrdě nevzal.

„S-t-a-l-o…?“ Bill tiše vyhláskoval počáteční slovo v arabštině. Notnou chvíli uvažoval, co znamená. Věděl, že se jej učil, ale jeho mozek byl v dočasné dysfunkci a odmítal jej poslouchat. Zamrkal dlouhými řasami a zase otočil pohled na sultána, jenž se nad ním skláněl. Koukal mu do očí. Snažil se v nich číst to, co potřeboval. Snažil se vyčíst nějaké hřejivé city, které snad sultán schovává. Ale Anisova nepropustná maska byla až příliš silná. Neviděl nic, co by jej uchlácholilo v jeho velkém dilema. Do očí se mu nahrnuly slzy. Nevěděl proč, ale instinktivně stáhnul ruce ke své hrudi a odvrátil od sultána hlavu. Prosil bohy o rozhřešení. Jeho život byl počestný, tak proč se na něj bohové zlobí a postavili jej před tak těžké zkoušky?

Sultán si povzdechl, když si všimnul čirých perliček, které se Billovi lepí na ztěžklé černé řasy. Nevěděl, co provedl, že Bill najednou otočil o 180 stupňů a použil ochranné gesto, jež symbolizovaly jeho ruce. Za to jistojistě mohly jeho myšlenky. Jeho „svěřence“ něco trápí a on se tomu trápení chtěl dostat na kloub. Přece není možné, aby Bill byl na jednu stranu žhavý lev a z minuty na minutu se změnil na vystrašenou laň prchající před lovci… Jemně jej prsty pohladil po líci a pak se nahnul, aby mohl chlapci slíbat slané kapičky, jež se mu nedobrovolně potulovaly po tvářích. Toto bylo poprvé, co sultán dělal něco takového. Tak důvěrná gesta neměl k žádné své konkubíně, nezávisle na pohlaví. Většinou si slz a křiku nevšímal a bral si, co je jen jeho. Myslel jen na své potěšení, ale tady je všechno jinak… Ten chlapec mění jeho nitro. Sultán se trochu obával, co ta změna s ním udělá, potřeboval si to všechno utřídit dohromady. Políbil chlapce jemně na čelo a přikryl ho tenkou látkou. Stejně za tu krátkou dobu Bill usnul a tím pádem by nic nebylo… Zvedl se z Billovy postele a s letmým pohledem na něj zavřel masivní dveře, jež oddělovaly jeho duši s duší, kterou za sebou uzavřel.

„Vypadáte nespokojeně, můj pane…“ Sultán sebou trhl, když vedle sebe uslyšel hlas. Otevřel na chvíli oči a oslepilo jej světlo z malé bronzové lampy, již držel v rukou ten, kdo ho vyrušil. Ehan… Sultán si povzdychl a opět projel prsty své oči. Pak se na Ehana konečně přímo podíval a usmál se.

„To se ti jen zdá. Byl jsem se za Billem podívat, jak spí.“ Pousmál se přívětivě znovu. „Jo a abych nezapomněl, Ehane… Našel jsem ti vhodnou ženu, pojď se mnou do zahrady, ať si o tom v klidu pohovoříme.“ Ehanovi se sevřel žaludek a v krku měl knedlík. Poslušně kývnul hlavou a vydal se směrem k zahradám jako první, aby mohl posvítit sultánovi na cestu. Nečekal, že tak brzy pro něj sultán najde ženu. Byl si jistý, že mu to dalo dost práce, jelikož Ehan si nemohl zákonitě vzít jen tak někoho. Musela to být žena na úrovni. Bohatá, žádná chudobná. Musela mít dobré mravy a nějaké postavení ve společnosti. Posadil se na polštářky u malého rybníčku s malým, uměle vytvořeným vodopádem a lampu postavil na jeden z kamenů. Tiše pozoroval, jak si sultán sedá vedle něj.

„Je úžasná, Ehane. Jmenuje se Fatima, je to dcera mého ministra Hafida. Minulý úplněk oslavila své 15. narozeniny. Hafid mi ji velice rád pro tebe nabídl. Jistě ti bude dobrou manželkou. Je mladá, zdravá, krásná a má široké boky, bude jistě velice plodná. A její postavení je vysoké, nebudeš se muset bát o čest svého jména a své rodiny.“ Usmíval se sultán a pozoroval malé rybky, které vystrkují své tlamy z vody ven. Věděl, že udělal dobře. Fatima byla naprosto dokonalá, kdyby neměl Billa, tak by ji sám pojal za svou první manželku a zplodil potomstvo. Ale Bill byl prostě lepší, i když to byl chlapec, a pojmout jej za manžela nemohl a zplodit s ním potomky také ne. I když věděl, že spojení jeho genů s chlapcovými by bylo osudné, z toho by byly děti samotného Alláha. Mocné a nádherné jako nebesa.

„Děkuji, pane.“ Řekl Ehan a snažil se znít nadšeně. „Jsem si jistý, že vaše volba bude správná.“ Odvětil „vděčně“ a křečovitý úsměv zalil jeho tvář. Nebyl nadšený ani trochu. Mohl si za to sám, kdyby tenkrát držel ústa, nemusel by se teď ženit…

„Výborně. Takže při dalším úplňku pojmeš Fatimu za svou manželku. Sám vám k tomu požehnám. Jsem šťastný, že jsem ti vyplnil přání.“ Usmál se sultán, povzbudivě poplácal Ehana po zádech a po chvíli odešel do svých komnat.

Ehan zůstal sám. Koukal se do vody a poslouchal, jak teče vodopád. Ten zvuk tříštil jeho srdce na prach. Zbývalo mu ani ne 14 dní. Do té doby se bude muset Fatimě věnovat a také musí vyřešit svůj vztah-nevztah s Billem. Chce s ním odejít. Utéci odtud a už se nikdy nevrátit… U Alláha, ať se mu to podaří.

***

Další den byl velice horký. Černovlasý chlapec se probudil naprosto zpocený a odhrnul ze sebe tenkou látku. Protáhl své ztuhlé kosti a snažil se vyhrabat z velkého letiště, ještě teď cítil Anisovu vůni všude kolem. Co sultán dělal, Bill nevěděl, usnul v mžiku.

Bill vylezl na chodbu a protáhl se. Potřeboval najít nějakého sluhu, který by byl schopný mu nachystat osvěžující koupel. Nesnášel pocit, když byl po noci lepkavý od potu. A také na sobě cítil Anisovu vůni, musel ji smýt. Dělalo jej to nervózním.

„Bille…!“ Uslyšel za sebou tichý šepot, jak zoufale volá jeho jméno. Otočil se za šeptem a uviděl Ehana, jenž se schovává za jedním ze závěsů. Bill se zděsil, nechtěl, aby jej Ehan viděl takto, a ještě jak byl ulepený a celý …no fuj. Neměl na vybranou, musel zjistit, co Ehan potřebuje. Rozhlédl se a šel za ním. Ehanovy ruce jej zatáhly za závěs, kde byly menší dveře. Otevřel je a vybídl Billa, aby šel dovnitř. Ten uposlechl.

„Ehane, nemůže to počkat? Potřebuju koupel, jsem ulepený ze spánku a je to nepříjemné.“ Vydechl Bill a pozoroval, jak si Ehan sedá na polštářek. Toto bude nejspíš dlouhý rozhovor…

„Ne, nepočká… Bille…“ Vydechl také, ale smutně. „Sultán mi již našel ženu, příští úplněk se budu muset ženit, nevím, co mám dělat.“ Dal si tvář do dlaní a vyčkával, co jeho milovaný odpoví. Bill ale nevypadal, že by byl schopný něco říct. Vykuleně civěl na Ehana a snažil se pobrat vše, co se mu snažil říci.

„Tak brzy? Jak je možné, že ti ji našel tak brzy?!“ Ptal se spíš sebe než Ehana. Bylo to tady… Sultán byl rychlejší, než jeho rozhodování a Bill měl pocit, že Ehana tímto ztratí úplně. Zamrkal pár slz. Nemohl dopustit, aby jej Ehan opustil takto… Do dalšího úplňku zbývá tak 13 dní. Do té doby se musí rozhodnout, zda uteče s Ehanem, nebo zůstane s Anisem. Ale u všech bohů, jak si mohl vybrat, když byl do obou dvou naprosto zamilovaný?

„Bille, uteč se mnou. Prosím…“ Řekl naléhavě starší z nich. „Odjedeme do Gálie a usadíme se spolu, budeme jen my dva a nikdo nám nebude určovat, co smíme a co ne…“ Vydechl a chytl Billa za ruce, palcem hladíc jeho pokožku. Tak moc si přál jej vzít a utéct s ním co nejdál.

„Jen my dva? Navždy?“ Zeptal se Bill a sledoval jejich spojené ruce. Byly tak dokonalé spolu a Bill ucítil Ehanovu vůni. Byla tak jiná, a přesto tak podobná sultánovi… Nevěděl, jak se má rozhodnout. „Ehane, já… potřebuju pár dní na rozmyšlenou, ano? Jen pár… rozmyslím si to a příští týden budeme moct odjet, pokud se nerozhodnu jinak…“ Vydechl a podíval se do Ehanových očí. Zdál se dost smutný, ale snad si nemyslel, že takový krok rozhodne Bill hned.

„Já to chápu… jsi do sultána zamilovaný, že ano?“ Řekl ledově Ehan a stáhnul své ruce. Do očí se mu nahrnuly slzy, ale byl mužem. Muži nepláčou v této zemi, proto je úspěšně zamrkal. Mrzelo jej to.

„Já… já nevím, Ehane. Mám smíšené pocity. Nikdy jsem toto necítil ke člověku, natož ke dvěma. Vím určitě, že jsem zamilovaný do vás obou. U všech bohů jsem, Ehane. Také mám dilema. Nechci opustit ani jednoho z vás.“ Řekl smutně a objal Ehana naléhavě kolem pasu. „Nemohu si vybrat mezi vámi hned. Vážně si to potřebuju promyslet. U tebe vím, že bych byl tvůj jediný a byli bychom šťastní a u sultána bych byl jen pouhopouhá konkubína, ale…“ Vydechl smutně. „Já nevím, prostě nevím…“ Pocítil ve svých dlouhých vlasech dotek, jak jej Ehan uklidňoval. Na jednu stranu to chápal a tiše doufal, že s Billem za týden utečou…

autor: Davidoff a Viollett Shadow