autor: Nephilim
11. Shameless (Beze studu)
Jeden týden.
Sedm dní.
Sto osmdesát hodin.
Šest set čtyři tis…
„Bille, jsi v pohodě?“
… ne, rozhodně nejsem v pohodě. Vůbec, prostě vůbec nejsem v pohodě. Uběhl už celý týden a já jsem ho vůbec neviděl. Nepřišel ani do školy a já… trpím. Protože jsem se do něj zamiloval, miluju ho, a proto trpím. Na to mám sakra právo! Nikdo nemůže pochopit, co cítím. Nikdo se nikdy necítil jako blbec, zoufalec, a ještě ke všemu nebyl tak nasranej a dalších pár věcí zároveň. Jsem z toho všeho taky zmatený. A už to opravdu nezvládám…
„Jasně, mami, všechno je v pohodě. Proč se na to ptáš?“
… a proč si nevšimneš, že tenhle úsměv je ten nejfalešnější na zemi? Mami, já trpím. Moc trpím. Před tím, než jsem Toma poznal, jsem si myslel, že bude lepší, když se vrátím na své místo břídila, vždycky dokážu najít tu svoji „normalitu“. Ale víš co, maminko? Je to pěkná hovadina. Já ve finále nejsem ani normální. Jsem jen odpornej hermafrodit, gay, a ještě ke všemu blbec. A odehnal jsem od sebe jedinou osobu, která mě přijala takového, jaký jsem. Tak mi řekni ty, jak mám být v pohodě, mami, řekni, jak se mám usmát.
Jednoduše to prostě nedokážu.
„No, já že poslední dny vypadáš trochu sklesle, zlatíčko… a ani mi už nepovídáš o Tomovi. Něco se mezi vámi stalo?“ zeptala se úzkostlivě Simone.
… beru to všechno zpátky, mami. Preferuju, kdybys radši nezapínala ten svůj „mamoradar“.
„Ne, ne, všechno je v pořádku, jen jsme si dali malou pauzu kvůli škole.“ Odpověděl vyhýbavě.
„Tatííííííííí! Tatitatitatitatitatíííííínkůůůůůůů! Tátóóóóóó! Tááááá-tííííííí!“
„Jsem v kuchyni, Konny.“
Chlapeček vesele přiběhl do kuchyně a vylezl na židli. Od té doby, co se Bill nevídal s Tomem, chlapeček byl velmi hyperaktivní.
„Tááátííí, jááá fsem ti žapoměěěěěěl žíííííííííct, žeee paní učítéééééééukáááá.“
„Konny, prosím.“ Vydechl Bill, masírujíc si spánky.
Konny nafoukl tvářičky, vypadal jako naštvaný křečík, ale nakonec se uklidnil. „Paní učiteuka žíkala, še můj obvuázek byl nejhečí z celé tšídy!!“ hrdě se vyprsil a obrázek pevně držel v pěstičce. Bill ho zvědavě vzal.
… Na obrázku byl Konny, společně ještě s nějakým pánem oblečeným do stanu, zatímco Konny ho tahal za vlasy, které vypadaly jako liány.
Pod to mu učitelka napsala: „To je úžasné, Konny! Tvá interpretace Tarzana je opravdu originální!“
A Bill si pomyslel, proč mu to tam sakra psala, když Konny neumí číst?
„Konny, tohle není Tarzan, že ano?“
Chlapeček se jen tak začal dívat okolo. „Možná je… a možná není…“
„Tohle je Tom, že jo? Proč ho nemáš tak moc rád?“ zeptal se trochu naštvaně, aniž by si uvědomil, že to byl on, kdo se s Tomem rozešel a ne Konny.
Konny si vzal rychle svůj obrázek. „Musím uš jít, musím si jít hlát s panem Fluffym, já šem mu to šlíbil.“ Seskočil ze židle a vyběhl nahoru.
Bill si dal jen ruku na čelo a vydechl.
***
Silně nakopl svou tiskárnu, ale ta už se tentokrát nezapla.
„Kurva.“ Zaklel a zapnul počítač, a pak sebou praštil na postel, myslíc na to, že by měl zavolat do servisu. Už potřetí.
… A pokaždý mu servisák řekl, že by se měl o svoji tiskárnu starat lépe, ale on jen pokračoval div ne v kutálení tiskárny po schodech.
Dokonale ztratil chuť dělat cokoliv.
Pravda byla, že mu Dirk doporučil, aby zůstal doma, místo toho aby decimoval už tak nepočetné obyvatelstvo Magdeburku.
A jak mohl někdo jako on nevyužít každé příležitosti, která mu dovolovala nejít do školy?
Zůstal tedy doma, hloubal nad vším, co se stalo, občas si přečetl zprávy, které si s Billem poslali, a pokaždé když to udělal, byl čím dál víc nasraný a čím dál tím… smutnější.
Ale co měl dělat? Nemohl naléhat na svoje city!
… Eh možná slovo „naléhat“ nebylo to správné. On svoje city vůbec nechápal. A čím víc nad nimi přemýšlel, tím víc zmatený byl.
Posadil se do tureckého sedu. Okey, projděme si to.
Bod první.
Bill byl opravdu…
Ok, řekněme sexy, pokud vynecháme všechny detaily.
Ale rozhodně to nebyl jediný důvod, proč s ním začal chodit.
Vyvalil oči.
‚PaneBožejájsemsnímzačalchodit!‘
…
Ten malý křečík je trochu pomalý, ale vždycky dorazil.
Takže, Bill byl… sexy. A…?
Tom se podrbal na čele.
Byl sladký a nesmělý… a pořád se styděl. A ta barva, kterou měly jeho tvářičky, když se styděl, byla prostě kouzelná.
Bill byl kouzelný.
A měl těžký život, podobně jako Tom.
A pokaždé, když ho viděl, jeho srdce začalo divoce bít a on šílel. A všechno, co chtěl, bylo být mu na blízku.
Víš, jak se tomuhle říká, Tome?
‚…‘
Tom vstal z postele, a konečně už věděl, co dělat.
Za běhu vzal vestu a vyšel z domu.
***
Bill byl deprimovaný. Milda by to mohla odpřísahat.
Bylo to tak jednouché, jeho tvář byla jako otevřená kniha.
… Když se nad tím zamyslíme, ani to nebyl tak jeho obličej, který byl jako otevřená kniha, ale ta starší paní by stejně poznala, že je deprimovaný a znuděný. Ale to nakonec mohl pochopit, dneska byl obchod prázdný. V dnešní době už je jen málo romantiků, kteří kupovali květiny, to se opakovalo pořád.
Černovlásek měl loket opřený na pultě a koukal do blba. Nic neříkal, jen si občas něco zabroukal či zavrčel. Milda si byla i jistá tím, že ani na nic nemyslel.
Zkusila se i zeptat, zda je všechno v pořádku, ale dostalo se jí jen vynucených povzdychnutí.
Dneska je nemožné ty mladé pochopit.
„Bille, jdu vyměnit nějaké peníze do baru tady na rohu, ty bys zatím mohl…“ musela mu dát něco na práci před tím, než jí zapustí kořeny do pultu, „přerovnat ty vázy támhle na té polici za tebou.“
Bill zatím se zívnutím přikývnul, vstal a otočil se zády k pultu.
A Milda vyšla z obchodu s velkým povzdechnutím.
Černovlásek zatím oprášil všechny vázy a zrovna je začal ukládat do pořadí podle velikosti, aby to vypadalo trochu zajímavě. Teď když tu nebyla Milda, mohl konečně přestat zívat a začít pofňukávat. Byl ještě naštvaný kvůli té strašné sentimentální situaci, jakou právě prožíval.
Uslyšel zazvonit malý zvoneček na dveřích, což bylo znamení, že přišel klient. Nicméně se ještě neotáčel a pokračoval v rovnání váz. Slyšel kroky, jak se přiblížily k pultu.
“Dobrý den, jak vám mohu pomoci?“
„Chtěl bych nějakou kytici.“ Slyšel odpověď. Ten hlas byl velmi hluboký.
Bill si mírně povzdychnul. Nebyl dobrý v dělání kytic.
„Dobře. Jaké kytky byste si přál? Chtěl byste něco zvláštního? Mašle, lístečky se vzkazem? Je to na nějakou důležitou událost?“ přestal rovnat vázy a otočil se.
Zamrzl na místě.
„No, potřebuju je, abych řekl mýmu příteli, že ho miluju.“ Odpověděl Tom vážně, dívajíc se mu do očí.
autor: Nephilim
překlad: Lenna W.K.T
betaread: J. :o)
Takhle to utnout! Sakriš! 🙁 Doufám jen, že Bill nebude hrát netýkavku a nebude od sebe Toma na truc odstrkovat.
Ááááááááááááááá!!!!! Dokonalé!! Přísahám, že se do příštího týdne zblázním, jsem napnutá, jak kšandy :))))
No téda. Som na Tima hrdá, že to urobil. Len dúfam, že Bill poslúchne srdse .
Ďakujem za preklad.
Tak při poslední větě jsem jenom otevřela pusu dokořán a fakt jsem chvíli nebyla ničeho schopná! Nemůžu tomu uvěřit! 😮
No dobře, půjdu od začátku dílu 😀 Protože v tomhle díle byly moje pocity jako na houpačce. Chvíli nahoře a chvíli dole. To Billovo litování sebe sama bylo tak smutné! Jejda, mě se z toho až chtělo brečet 🙁 Nemám ráda, když je v povídkách Bill ten, kdo je smutný a něco ho trápí. Výdycky bych mu nějak ráda pomohla, ale prostě nemám jak mu pomoci. Ale zároveň jsem byla na ně oba naštvaná za to, jak si to s prominutím posrali. Jsou to fakt pakouši, oba dva! O Konnym jsem už dlouho ´neslyšela´, takže když se objevil na scéně, tak mi udělal opravdu radost 🙂 Dětičky prostě miluju ♥ a malý Konny je jednoduše roztomilý 🙂 To jeho šišlání a nadšení pro všechno je prostě kouzelné 🙂 Vždycky se mi líbí, jak na Billa volá ´Tatíííííí, tatííííí´! Já si prostě nemůžu pomoct, ale vždycky se u toho musím usmívat 🙂 A to nemluvím o jeho obrázku aneb Tomovi tarzanovi 😀 :D:D U toho jsek dostala záchvat smíchu a směju se ještě teď, když si na to vzpomenu 😀 😀 Konny je prostě úžasný ♥
A z čeho jsem nemohla snad nejvíc, bylo Tomovo uvědomění si, že s Billem vlastně chodí! 😀 😀 A pak jak si začal konečně dávat jedna a jedna dohromady a jak vyjmenovával všechno, co se mu na Billovi líbí 🙂 To se mi moc líbilo 🙂
A nemluvě o Tomově poslední větě ♥ Jednoduše nádhera 🙂 Přiznám se, že něco takového jsem ještě nečekala a měla jsem strach, že se oba dva budou ještě hodně dlouho týrat a nemluvit spolu. Jsem na Toma skutečně pyšná, že si uvěodmil, že Billa miluje a že se rozhodl jít mu to říct 🙂 Teď už jen doufat, že mu Bill padne kolem krku a nebude hrát uraženého 😀
Moc se těším na další díl a Tobě Lenno moc děkuji za překlad :))
Ách bože!!! Tom, ja ťa milujem! 😀 normálne mám slzy v očiach z neho :)… On si vážne uvedomil, že Billa miluje 🙂 Teraz len aby Bill nebol tvrdohlavý! Len nech sa opováži :D… Bože dúfam, že sa to konečne urovná a oni budú zase spolu :)… Inak ten Konnyho nakreslený Tom alias Tarzan bol fakt dobrý 😀 ten malý má štýl :D… Vždy som nemohla z toho keď Tom prišiel domov a "nakopl tiskárnu" 😀 to ma vedelo vždy dostať a už mi to normálne chýbalo 😀 teraz som sa tomu zase dobre zasmiala :D… Milujem tento príbeh, je dokonalý 🙂 a opäť veľmi ďakujem za preklad, Lenna 🙂
To bylo úžasný! Ta Tomova věta a vlastně celý to jeho uvažování… Krása! Bille, prosím, nebuď teď tvrdohlavý a padni mu kolem krku:-) těším na moc na příští týden:-)
Doufám že Bill leknutím nerozbije vázy a Tom je zlatičko.
No konecne, Tome! 😀 Jsem rada, ze hned zasel za Billem, takze doufam, ze ho neodmitne. Ale vzhledem k jeho nalade si to nemyslim. Moc se tesim na dalsi dilek 🙂 Dekuju za preklad.
oooo:×××