Unverwüstl​ich 7.

Když jsem ráno rozlepil oči, nesmírně mě překvapilo, že nade mnou nestojí matka se svým arogantním výrazem, ale zároveň i to, že z kuchyně se ozýval trochu škrobený a nervózní smích. Nejistě jsem nakrčil obočí a kašlajíc na nějakou úpravu svého zevnějšku, vydal jsem se prozkoumat danou situaci.

Samým šokem nad scénou přede mnou jsem se zuřivě štípal do ruky, jen abych se ujistil, že se mi nezdá další z mých nepravděpodobných snů, protože u stolu seděl a zářivě se na mě usmíval Kay. Jakmile jsem se vzpamatoval, okamžitě jsem vystřelil ze svého místa a padl mu kolem krku. Bylo mi naprosto ukradené, jak je možné, že sedí v naší kuchyni, jestli to uvidí rodiče a potrestají mě – nemohl jsem se Kayovy náruče nabažit. Jediný pohyb, kterého jsem byl schopen, byl odtáhnout se na takovou vzdálenost, abych se mohl přitisknout na jeho rty.

„Mohlo mi být jasné, že když ho přivezu, Tomovi bude všechno ostatní úplně fuk,“ ozvalo se za mými zády pobavené odfrknutí.

Jen neochotně, ale trochu provinile, jsem se otočil a usmál se na Anise. „Jak se ti povedlo dostat ho tak daleko, až do naší kuchyně? A proč jsi mě nepřišel vzbudit?“ trochu vyčítavě jsem se otočil zpět na Kaye.

„Protože jsi na mě vůbec nereagoval a já chtěl, abys byl pořádně odpočatý,“ s úsměvem mě pohladil po tváři. „A co se pašování týče… Zdá se, že máme nového pomocníka a spojence proti homofobním troubům,“ vděčně vzhlédl k příchozímu Billovi.

„Kde jsou naši?“ nejistě jsem nakrčil obočí hned poté, co jsem mu mlčky poděkoval. Kay, který cítil mojí rostoucí nervozitu, mě pevněji objal kolem pasu a políbil na dosud nahé rameno.

„Museli jet za babičkou, porouchal se jí kotel na vodu a trvala na tom, že máma musí jet taky,“ zazubil se spokojeně. „Nejspíš tam zůstanou až do zítřejšího večera, nicméně babička vyjádřila žádost na dvě noci. A protože si máma myslí, že s tebou stále nemluvím, a že tě nenávidím, víceméně na to přistoupila. Což nahrálo do karet mně… Tady pánové tu zůstanou minimálně do zítřka a pak se uvidí.“

Samým překvapením jsem na něj zíral s pootevřenou pusou, neschopný slova. Nakonec jsem se na něj jen bezradně usmál a dojatě zabořil hlavu ke Kayovu krku; však Bill věděl, co se mi honilo hlavou. Se spokojeným povzdychem jsem pohladil Kaye po hrudníku, víc se k němu tisknouc.

„Měl by ses nasnídat,“ ozval se po krátké chvíli Anis s úsměvem. „Samozřejmě chápu, že teď bys nejraději dělal úplně jiné věci, ale snídaně je základ dne, víš jak. A navíc jsme se s Kayem stavili po cestě sem v té tvé oblíbené palačinkárně,“ zářivě se usmál a podal mi velkou krabici. „Neboj, Bill svůj příděl už snědl,“ pobaveně se ušklíbl, když viděl můj pohled k němu.

„Má pravdu, očividně si mysleli, že zasloužím odměnu za to, že jsem přišel k rozumu,“ zasmál se Bill.

„Myslím, že nikdo v tomhle pokoji nepochybuje o tom, že sis odměnu skutečně zasloužil,“ pousmál se Kay. Vděčně jsem k němu vzhlédl a krátce ho políbil, než jsem se mlsně vrhnul na moje nejoblíbenější palačinky s javorovým sirupem.

„Nikdy bych nečekal, že tohle řeknu…“ přimhouřil oči zkoumavě Anis a pokračoval, „ale jsi nějak podezřele tichý. Jsi si jistý, že ti někdo nevyřízl jazyk?“

„Jsem si jistý, pobaveně jsem přikývl. „Jen si užívám ten pocit, že je všechno správě, že jsem téměř stoprocentně šťastný, nepočítaje skutečnost, že jste všichni v jedné místnosti, očividně spokojení… Prostě si užívám ten pocit,“ pousmál jsem se.

„Ale ne, Tom má jednu ze svých sentimentálních nálad, to je zlo,“ rozesmál se Anis, přičemž Bill se vzápětí přidal. „Nemáme přinést kapesníčky na slzičky?“

„Ty jsi vůl, Anisi,“ zasmál jsem se, spokojeně se opírajíc o Kaye. „Moment, kde bude Anis spát?“ vzhlédl jsem k Billovi. „Přece nebude spát na gauči.“

„Jo, už jsem na to myslel,“ podrbal se nervózně na krku. „Myslím, že by klidně mohl spát u mě, ta postel je dost velká i pro dva, takže se tam vejdeme v pohodě…“

Překvapeně jsem zamrkal a sledoval ho. Jasně, nikdy nebyl vyloženě odmítavý proti podobným věcem, ale také nikdy nebyl ten, kdo by takové situace vyhledával. Nicméně vzhledem k tomu, že tentokrát měl na tváři nejistý, ale spokojený úsměv, rozhodl jsem se jeho rozhodnutí nijak nezpochybňovat. Ostatně, třeba se v něm probere člověk naprosto loajální a s Anisem se spřátelí. To by byla ideální možnost.

„Neměl by ses jít obléct?“ pohladil mě po zádech starostlivě Kay, když mi naskočila husí kůže. S úsměvem jsem přikývl a mlčky ho chytil za ruku, automaticky ho vedouc k sobě. Pobaveně jsem přešel Anisovu poznámku o tom, že si měl pořídit nějaké špunty do uší.

Spokojeně jsem zavrněl, když se mi zezadu kolem boků omotaly Kayovy paže, jen co za námi zaklaply dveře. S přivřenýma očima jsem se o něj opřel a pohladil ho po rukou, nechávajíc se zlehka líbat na krku a ramenou. Netrvalo dlouho, než polibky změnily ráz, přičemž já nic nenamítal – téměř okamžitě jsem se v Kayově náruči přetočil čelem k němu a přitiskl rty na jeho v naléhavém polibku.

Nemohl jsem uvěřit tomu neskutečnému štěstí, které mě potkalo – rodiče byli pryč, Bill se dal dohromady a stal se mým spojence, Kaye jsem měl ve svém pokoji… Štěstím jsem se mohl téměř zalykat, proto jsem bral dřív, než by mi stačilo utéct. Během celého života jsem byl už mnohokrát poučen o tom, že po podobných radostech přijde tvrdý pád na zem.

I z toho důvodu jsem lačně bral i dával polibky Kayovi, naléhavě se mu tisknouc na tělo, zatímco jeho ruce mě hladily všude, kam jen dosáhl. Oba jsme věděli, že není vhodná doba na sex, ale ani to nám neubralo na vášnivosti našich dotyků.

„Kruci,“ odtáhl se udýchaně po chvíli. „Měl… by ses obléknout nebo přísahám, že pro ty dole to nedopadne dobře,“ zasmál se trhaně.

Pobaveně jsem protočil očima, ale jako vždy ho poslechl a přešel ke své skříni, abych se mohl obléknout do tradičních tepláků a tílka. „Sneseš mou společnost v tomhle vandráckém ošacení?“ s úsměvem jsem k němu přešel k posteli, na kterou se zatím posadil.

Tiše se rozesmál a pevně mi stiskl boky, stahujíc si mě k sobě na klín. „Víš moc dobře, že tebe bych snesl v čemkoliv,“ pobaveně mě políbil. „Samozřejmě tomu všemu vévodí to, když jsi nahý, ale chápu, že na to si budu muset ještě chvíli počkat.“

„Jsi chytrý,“ s úsměvem jsem mu prohrábnul vlasy, než jsem hlavu zabořil k jeho krku. „Ani nevíš, jak jsem rád, že tu jsi, Kayi. Normálně jsem víceméně zvyklý, že se pár dní nevídáme, ale teď…“ povzdechl jsem si. „Po včerejšku jsem opravdu rád, že pro sebe máme nějaký čas.“

„Pořád mi nechceš říct, co se tam stalo? Nebo co se stalo s Billem, že ke mně dneska ráno přijel s omluvou, rozpaky rudý až na krku?“ pevněji mě objal.

„Včera přišel s omluvou i za mnou,“ pousmál jsem se, zamlouvajíc tak jeho první otázku. „A já se rozhodl zase jednou poslechnout tebe s Anisem a říct mu všechno… Jakmile poznal způsob, jakým jsme se my dva dali dohromady, tak pochopil, proč pro mě znamenáš tolik,“ jemně jsem ho pohladil po hrudníku.

„Hádám tedy, že o tom, co se dělo u toho doktora, mluvit nechceš,“ povzdechl si. „Páčit to z tebe nebudu, to víš, ale mysli na to, že jsi dospělý a nemusíš si nechávat poroučet od matky, Tome. A co se Billa týče, jsem opravdu rád, že konečně přišel k rozumu…“

Okamžitě jsem se natáhl, vděčně ho líbajíc. „Děkuju,“ zamumlal jsem mu do rtů, vyjadřujíc tím jediným slovem vděk za každou vteřinu s ním.

autor: Saline A.