Novel of Dreams – Our Life 36.

BILL

Za chvíli jsme dojeli konečně domů. Byl čas oběda, tak jsme si něco uvařili. Docela jsme se u toho pobavili. Pořád jsme si plánovali a vyprávěli o tom, jak budeme potom dělat prckům jídlo, krmit je. Pořídíme jim takové ty židličky, kde budou papat, a každý budeme krmit jednoho. Nemluvili jsme snad o ničem jiném, než o našich drobečcích, kteří bohužel nejsou ještě ani na světě. Už aby to bylo. Hrozně se na tyhle okamžiky těším. Bude to tolik starostí, ale zároveň i radostí. Společně jsme se potom naobědvali, poklidili po sobě nádobí a šli se natáhnout na pohovku. Neměli jsme dnes nic v plánu.

„Ahm, já si nevzal prášky,“ vyskočil jsem na nohy, když jsem se podíval na hodiny.

„Mají se stejně brát na lačno, ne?“ vzhlédne ke mně Tom unaveně. Dá si nohy na stůl a zapne televizi.

„Půlku prášku beru v poledne,“ usměju se na něj a zaběhnu do kuchyně. V rychlosti jsem si půlku prášku zapil a vrátil se k němu. Zatím přepínal mezi programy. „Už jsi něco našel?“ usměju se a posadím se na kraj pohovky.

„Nic tam nedávají,“ řekne pochmurně. Je nějaký posmutnělý, unavený.

„Aha, tak mám dojít pro notebook a mrkneme se tam na nějaký film?“ nabídnu mu.

„Dej nějaký na flashku a pustíme si to na televizi. Ten notebook je malej,“ vydechne unaveně a následně zívne.

„Dobře, vydrž chvilku,“ usměju se mile.

Hned jsem se zvedl a rozešel se nahoru. Zapnul jsem si notebook a během chvilky vložil na flashku pár filmů, které jsme ještě neviděli. Snad si něco vybere. Nechal jsem notebook jen v úsporném režimu a vrátil se k němu dolů.

„Nespinkáš mi ještě?“ pohladil jsem ho po hlavě, když jsem procházel kolem. Zapojil jsem flashku do DVD a poté si došel sednout na pohovku. „Dal jsem tam toho víc, tak si vyber, co bys rád.“

„To je jedno. Stejně za chvíli usnu,“ zavrtí se. Zatím si lehl, pod hlavu si dal polštář.

„Jsi hodně unavený?“ posadil jsem se na zem a zády se opřel o pohovku. Pohladil jsem ho po ruce a dal tam jeden z filmů.

„To budeš sedět na zemi? Vždyť je tu místa dost,“ broukne, aniž by odpověděl. Ovine mi ruku zezadu kolem krku a dá mi pusu na ucho. Hned je mi lépe. On přesně ví, jak na mě.

„Narovnám si trošku záda a navíc… mám tě hezky u sebe,“ usměju se sladce a začnu jej hladit po té ruce, kterou mě objímá.

„Hmmm,“ zabručí. Posune se ke mně blíž, ovine mi kolem krku i druhou ruku a poté si mi položí hlavičku částečně na rameno a na svoji ruku. „Tak aspoň takhle,“ pošeptá mi, načež mě políbí na krk.

„…hned je mi dobře,“ zašeptám a přivinu se víc k němu. Podstrčím mu rameno, aby se mohl opřít.

„Stejně budou po tobě,“ šeptne spokojeně. Proč by měly být po mně? Vždyť… já mám pocit, že budou jeho. Něco mi to říká.

„Proč myslíš?“ zeptám se a natočím k němu trošku hlavu.

„Už teď se sladce usmívaly,“ políbí mě šťastně. To je miláček, je strašně hodný.

„Tomi,“ vydechnu potichoučku jeho jméno a oplatím mu to. „Já bych si přál, aby byly po tobě.“

„Určitě budou tvoji. Každý mi tipuje holčičku,“ podívá se mi sladce do očí.

„To sice ano, ale mohl bys klidně mít i dva chlapečky,“ zaculím se.

„Ty budu mít i tak. S tebou,“ pohladí mě něžně prstem po tváři, přičemž se mi láskyplně podívá do očí. „Miluju tě.“

„A já miluju tebe,“ pošeptám a natáhnu se k němu. Jen co se dostanu k jeho rtům, políbím jej i s jazykem. Opatrně si mě u sebe přidrží za tvář a polibek mi dlouze oplatí. Potom jsem se odtáhl, otočil se k němu celým tělem a klekl si. Sehnul jsem se k němu a začal ho něžně líbat.

„Mhhff,“ oddechne nosem a přichytí mě za tvář už i druhou rukou, přičemž se pokusí vyhrabat do sedu. Chytl jsem ho však za rameno a zatlačil ho do pohovky, ale líbat jsem ho nepřestal. Ačkoli nespokojeně zamručel, naklonil hlavu ke straně a začal si pohrávat s mým jazykem. Kroužil kolem něj a něžně se s ním pošťuchoval. Spokojeně jsem u toho vrněl a podbízel mu svůj jazyk dál. Po chvilce jsem ale zajel pro změnu do jeho pusinky a snažil se dostávat hlouběji. Mám rád tenhle boj s ním. Vždycky se mi nakonec oddá. Chvilku se mi pokoušel vzdorovat, ale nakonec jsem ho přece jen přemohl a on se mi spokojeně oddal. Sjel jsem mu dlaní po hrudi až na bříško a jen ho něžně hladil. Netajil jsem se nikdy tím, jak moc rád jsem se ho dotýkal.

„Broučku,“ odtrhne se s tichým mlasknutím, avšak několikrát mě ještě políbí. „Počkej…“ Jen jsem si olíznul rty a usmál se. Poodtáhl jsem se. Copak, copak? „Takže teď…“ vyhledá si můj pohled, „když už víme, že čekáme dvojčátka, tak… už se nemůžeme pokoušet o miminko?“ pošeptá rozkošně. Mmm, jak hezky to řekl. Naznačuje mi tím snad…

„Ale ano, to můžeme vždycky. Samozřejmě, když ty budeš chtít,“ usměju se a pohladím ho po tvářičce.

„Hmmmm,“ sjede mi prstem po tváři a nesměle se usměje.

„Chtěl?“ olíznu si rty.

„Možná,“ broukne a pozvedne hlavičku, aby mě políbil. Jen co se mu to podařilo, oplatil jsem mu to. „Jenomže…“ chytí mě zase za tváře, když se odtrhne, „jsem řekl, že si alespoň týden neškrtneš, tak bych alespoň jednou měl dodržet slovo. Vždycky něco řeknu, ale pak jsem já, kdo to porušuje.“ Je sladký, jak to nikdy nevydržíme. Pro něj to tak sladký asi není, ale mně to přijde rozkošný na něm.

„To je pravda, ale můžeš si škrtnout ty,“ zasměju se.

„Mm-mmm,“ zavrtí s úsměvem hlavičkou. Dá mi ještě pusinku a poté mě pustí. Dobře, dobře, ale nemusí mi hned utíkat.

„Dobře, jak chceš, ale aspoň ty polibky mi neodpírej,“ zašeptám prosebně a nahnu se k němu pro další polibek.

„Nevím, jestli si je zasloužím,“ začne mě škádlit. „Přece jen… naboural jsem ti miláčka,“ zazubí se. Naběhl sis, miláčku.

„Mmm, takže já bych si mohl vybrat nějaké odškodné, ne?“ zaculím se.

„No to nevím jako,“ našpulí se smíchem rty.

„Ale já vím,“ stáhnu si ho k sobě blíž a políbím ho. A tentokrát jsem vyhrál trošku já.

„Mhh,“ chytne se mě rukou kolem krku a s mlasknutím mi polibek oplatí. Začal jsem ho líbat. Snažil jsem se, aby s každým polibkem místností pronikl ten hezký zvuk. Očividně si to užíval, jelikož mi to hravě oplácel a hladil mě při tom prsty po šíji.

„Mmm,“ skousnul jsem mu něžně jazyk mezi zuby. Tiše zavrněl, poté však usykl. Hned na to mě přichytil, za týl si mě k sobě přitáhnul víc a dravě, avšak hravě zároveň, mě políbil. Povylezl jsem trošku víc k němu, aby se ke mně nemusel tolik natahovat. Sázel jsem mu jeden polibek za druhým.

„Mhh,“ oddechne vzrušeně. Už to nebyl ten můj nesmělý medvídek Tomi, naopak se v něm probouzel nenasytný, divoký a sexuchtivý Tom. Miluju tyhle jeho proměny. Začal mě naléhavě líbat. Vyzařovala z něj vášeň a touha. Teď už bylo jen na něm, zda se zdrží u polibků, nebo bude chtít něco více. Já jsem byl ochotný mu dát oboje. Vždy jsem mu byl ochotný dát všechno, a tak tomu bude i nadále.

TOM

Byl jeden z mnoha podzimních dnů, když mě probudil zvuk budíku. Vyhrabal jsem se z peřiny, natáhl ruku přes Billa a zamáčkl ho. Hmm, za chvilku bude 7. Nato, jaký jsem byl vždycky spáč, poslední dobou se ze mě stalo poměrně ranní ptáče. Vstával jsem kromě víkendu dřív než Bill, i když chodil do práce. Dnes měl ovšem volno. Mně ale měl na půl jedenáctou přijít pacient.

„Mmh,“ zamručel Bill vedle mě nespokojeně a přetočil se směrem ke mně. Protřu si oko, zívnu a poté ho pohladím po vlasech. No jo, nacvičuji si to kvůli dětem. Až budeme mít mimčo, budu vstávat pořád. A obzvlášť, když budeme mít dvojčátka. To začne brečet jedno a hned se připojí i druhé. Musím si trochu zvykat.

„Kolik…“ zachraptí a odkašle si, „kolik je hodin?“

„Teprve sedm. Ještě spinkej,“ dám mu pusu na čelo, načež ho pohladím po holém rameně.

„Mmmm, tak spinkej taky,“ chytne mě za ruku a stáhne si mě k sobě. Nad tím se tiše zasměju. Nikdy se nezmění. Pořád je stejně sladký.

„Kdepak. Já vstanu, dojdu si do sprchy, najím se a pak něco udělám. V půl jedenácté mi přijde pacient,“ políbím ho do koutku rtů.

„Aha,“ zakňučí a natiskne se ke mně. „A aspoň 5 minut? Prosím,“ pohladí mě po ramenu.

„Pět minut ještě můžu,“ usměju se. Ovinu kolem něj paže a párkrát ho líbnu na spánek. Nějak mě bolí krk a krční páteř. Asi si půjdu zacvičit nebo zaplavat.

„Děkuju, medvídku,“ usměje se. Jen trošku rozlepí očka, je až příliš ospalý. Natáhne se po mně a dá mi drobný polibek. Oplatím mu ho a poté se k němu přivinu. Ještě na chvíli zavřu oči a začnu ho hladit po vlasech a holém ramenu.

„Takhle bych chtěl být… pořád,“ pošeptá rozespale, přičemž se ke mně schoulí.

„To nechtěj. Zase tě budou bolet záda,“ šeptnu pobaveně.

No jo, trošku se mi miláček začíná rozpadat. To bude ten věk. Já ho několikrát přesvědčoval, aby občas cvičil, ale on pořád že ne. Nepotřebuje to, aby shodil, i když je pravda, že mi přibral pár kil, ale aby si trochu zpevnil tělo. Neustále ho něco bolí. Není holt na sport.

„To je jedno, ale jsem hezky u tebe a ty u mě,“ zaculí se a políbí mě jemně na hruď.

„Mmm, jsem zpocenej,“ šeptnu. „Půjdu do sprchy,“ sjedu mu dlaní po zádech.

„…věříš mi, že bych byl schopný teď vstát jen proto, abych ti umyl záda?“ pokrčí jednu nohu trošku přese mě. To je od něj sladký, ale když mám tu úžasnou sprchu, jakou jsme měli na té chatě u jezera, zvládnu to sám.

„Naštěstí máme sprchu, která to udělá za tebe,“ kousnu ho se smíchem něžně do ucha. On mě však plácne po zadku a zachichotá se.

„Že se nestydíš srovnávat mě se sprchou. I když… máš důvod,“ řekne zcela vážně. „Ona to umí lépe než já,“ polechtá mě na boku.

„Jo no, zatímco ty máš jen dvě ruce, ona má 6 proudů ze všech stran. Promiň, lásko,“ zalehnu ho se smíchem.

„Že já idiot pořídil takovou sprchu,“ zasměje se také a přivine se ke mně víc. Ale no tak, chtěl jsi mi udělat radost. Obejmu ho, dlouze ho políbím a poté se posadím. Pohladím se po břiše a odkryji se. Je načase vylézt, jinak se od něj už neodtrhnu a on už znovu neusne.

„Neutíkej mi,“ natáhne po mně ruku.

„Musím,“ pohladím ho po noze a vylezu. „Budeme celý den spolu, tak si to pak vynahradíme. Ještě spinkej,“ dojdu ke skříni, odkud si vezmu boxerky a tepláky.

„Dobře,“ vydechne nakonec poraženě a lehne si na mou půlku postele. Otočí se na bříško a zavrtá obličej do mého polštáře, trošku povyšpulí pod peřinou zadeček a uvelebí se. Ještě ho cestou do koupelny pohladím po zádech a poté mu tiše zavřu dveře.

Zašel jsem si do sprchy, kde jsem se vysprchoval. Jen s ručníkem kolem pasu jsem si poté vyčistil zuby a následně se oholil. Ještě jsem na sebe naplácal vodu po holení a vypil jsem půl litr již připravené čisté vody jako každé ráno. Je dokázáno, že to člověku vše v těle pěkně rozproudí. Poté jsem ze sebe stáhnul ručník a postavil se na váhu. Nad váhou, tekutinou i svaly v těle jsem jen spokojeně pokýval hlavou a slezl jsem. Postavil jsem se nahý před zrcadlo a chvíli se sledoval, zda se někde něco nezměnilo. Svaly na rukou dobrý, ramena dobrá, hruď pěkná a břicho skvělý. Nohy ani tlusté, ale akorát, a junior… mmmhh, dokonalej, bráško. Po chvíli uvažování jsem se nakonec namazal tělovým mlékem a oblékl si boxerky i tepláky. V takovém stavu jsem s ručníkem kolem krku opustil koupelnu. Seběhl jsem dolů do kuchyně, kde jsem vypil mrkvový džus a výživný koktejl a poté jsem se kolem bazénu odebral dozadu do posilovny.

No jo, asi se divíte, ale mám tu zbudovanou menší posilovnu. Bill na ty sporty není, ale jelikož chci trávit i nějaký čas doma a nechci být pořád ve fitku, rozhodl jsem se tady v té prázdné místnosti udělat malou posilovnu. Hodiny mi tikají, brzy začnu tloustnout a budu mít děti. Pak už nebudu mít tolika času na sebe a své tělo. Musím se trochu udržovat, jinak dopadnu jako Bill. Ne, že by dopadl nějak špatně, ale neustále ho něco bolí a… no jo, se svým životním stylem se nemůže divit. Já mu to říkám pořád a on nic, tak ať si trhne. Já takhle dopadnout nechci.

Mám tady běžecký pás, crossový trenažer, rotoped, posilovací věž, nějaké činky a samozřejmě vedle bazén. S tímhle vším se dají udělat zázraky. Ale to říkejte Billovi, je líný jak prase. Pořád by se jen válel a jedl. To bude tím těhotenstvím. Prožívá to asi s Yvonne. Však dětičky ho proženou. Jen se nad tím usměju, připnu si na ruku iPod a dám si sluchátka do uší. Začal jsem jen na zahřátí na crossovém trenažeru, kde jsem strávil kolem čtvrt hodinky. Odtud jsem se přesunul na rotoped. Tam jsem si nastavil trať přizpůsobenou své váze i výšce a tréninku a jezdil jsem půl hodin. Z rotopedu jsem se svalil na posilovací věž, kde jsem posiloval ruce. Nohy si žádaly chvíli odpočinku. Posilováním jsem strávil další půl hodinku. Na břiše a pažích jsem si zakládal. Chvíli jsem celý zpocený jen tak seděl a pil, až jsem se zvednul a zapnul běžecký pás. Otřel jsem si obličej i krk a nastavil si dráhu. Ještě jsem si upravil sluchátka a rozběhl jsem se. Náhle se však přede mě postavil Bill, zabalený jen v županu s rukama založenýma na hrudi. Usmíval se a skousával si spodní ret. Sjížděl mě pohledem a stále si ret kousal a trošku sál. No jo, malej úchyl nesmí u ničeho chybět. Se smíchem zakroutím hlavou a vytáhnu si sluchátka.

„Co, že už nespíš?“ zeptám se udýchaně, ale běžím dál.

„Byla by škoda tohle prospat,“ zaculí se a dojde o něco blíž ke mně.

„Tos tu měl být, když jsem posiloval na věži,“ zasměju se. Stejně nemá cenu o tom mluvit, když ani neví, jaký z těchhle strojů to je.

„No, pohled je na tebe pěkný i teď,“ protáhl se trošku. Samozřejmě. Pohled pěkný je, ale hýbat se, to ne, ty lenochu.

„Jsem už zpocený jako prase,“ otřu si udýchaně krk.

„Odpočiň si chvilku,“ usmál se a opřel se o zeď za sebou.

„Ještě deset minut. Až v 9. Bude to přesně hodina a půl,“ oddechnu, přičemž si otřu i obličej.

To mi pouze odkývá, ale poté se odpíchne od zdi a dojde pár kroků ke mně. „Jsi takhle hrozně sexy.“ Haha, mám pocit, že mi říká, že jsem sexy snad i při vaření. Ale já ten jeho fígl už dávno prokoukl. Je jen pěkně vychcaný.

„Hele…“ zasměju se udýchaně, „chápu, že ti připadám sexy, když vařím nebo uklízím, protože to nemusíš dělat ty, ale teď jsem zpocenej jako prase, tak mi řekni, co je na mně sexy,“ směju se.

„To je právě ono,“ usměje se a sjede mi prstem po hrudi. „Takhle jsi sexy.“

„Ty v tom županu seš taky sexy,“ zavrtím pobaveně hlavou.

„Ha ha,“ ušklíbne se. „Už jsi jedl?“

„Ne, teprve budu, až si zaplavu,“ odpovím.

„Tak já ti zatím něco půjdu připravit, jo?“ usměje se sladce.

„Ok,“ vydechnu jen. Vsadím se o cokoli, že mi připraví kakao z tučného mlíka a nějakou sladkou snídani s milionem kalorií. No jo, mám chuť, ale dnes ne, když cvičím. Když tak zítra. Polknu a trochu zrychlím, jelikož zrovna běžím z kopečka. Bill se jen zasmál a potom se už pomalu rozešel pryč. Hm, tobě se to směje, když ti začínají viset špíčky, viď. Jen se běž najíst, ať máš o kilo víc, miláčku. Jen jsem se pro sebe uchechtnul a dál jsem běžel. Když jsem doběhnul, vypnul jsem to a celý zpocený jsem se přesunul k bazénu. Všechno jsem ze sebe sundal a nahý jsem skočil šipku do vody. Ta mě hned krásně probrala a uvolnila. Dal jsem si 10 bazénů na prsa a poté dalších 10 na kraula. Ještě chvíli jsem pak jenom tak v tichosti splýval s vodou, přičemž jsem nechával uvolnit svaly v celém těle, až jsem vylezl. Trochu jsem se otřel, omotal si ručník kolem pasu, abych tu nelítal nahý, a zašel jsem do kuchyně.

„Jdeš právě včas,“ usměje se na mě Bill mezi dveřmi a poté mi na stůl postaví už velký hrnek horké čokolády. Poté vedle položí talíř, kde už je čokoládový croissant a nějaké zákusky. Jako bych to neříkal. Kousnu se se smíchem do rtu, na okamžik sklopím hlavu a poté s ní zakroutím. Tohle si můžeš sníst, lásko, sám.

„Co je?“ zeptá se překvapeně.

„Uhm…“ olíznu si pobaveně rty, „myslíš si, že jsem se tam hodinu a půl dřel, abych se teď nacpal tímhle?“ povytáhnu obočí.

„Chápu, že ses dřel, abys vypadal co nejlépe a měl dobrou postavu a kondičku, ale je ráno. Kdyby ses tím nacpal večer, tak neřeknu, ale pokud to nechceš, tak ti udělám něco zdravého,“ pokrčí rameny.

„To je dobrý. Klidně to sněz, na tobě se to ztratí,“ dám mu pusu. „Dojdu si dát sprchu a pak si něco najdu,“ pohladím ho ještě po ramenu a rozejdu se nahoru. I kdyby měl sto kilo, miloval bych ho pořád stejně. Jen nechci, aby pak měl nějaké problémy. Zaslechl jsem, jak povzdechl. No jo, není zvyklý na to, že bych odmítnul čokoládu, ale dává přece smysl, že se po tomhle teď nenažeru takovou bombou. To bych se do posilky mohl vrátit na jednou tak dlouho.

Jen jsem se krátce osprchoval vlažnou vodou, poté jsem se utřel a oblékl se už normálně do kalhot a trika, abych se už nemusel převlékat, až přijde pacient. Navoněl jsem se a seběhl dolů. Jaké bylo mé překvapení, když Bill stále postával v kuchyni. Zrovna měl hlavu v lednici a něčím se tam cpal. Bože, on je vážně jak otesánek. Nejspíš spoléhá na to, že když se ráno nají čehokoli a nezáleží na množství, ještě to spálí. Jo, spálil by to, kdyby se hýbal. U něj to jde ale těžko, když dojde maximálně k autu. Tiše k němu zezadu přistoupím, prostrčím ruku dopředu a zatahám ho jemně za špíček na břiše.

„No ne, ty už taky čekáš mimčo?“ zasměju se.

„Hm, rovnou tři,“ poznamená a po ruce mě opravdu něžně plácne, načež se zasměje. Věřil bych tomu, miláčku.

„Opravdu? Tak to vypadáš ještě dobře. Já čekal spíš tak dvě,“ zakřením se. Jemně ho zatahám za špíčky na bocích a poté ho obejmu kolem pasu. „Bože, za chvíli tě ani neobejmu, miláčku,“ dělám si z něj srandu, přičemž ho líbnu na krk. Jo no, trošku se mi manželka zakulacuje.

„Zatím na to máš paže široký dost,“ přivine se ke mně a ledničku zavře. „Dřív jsem pro tebe byl kost a kůže, teď jsem špekoun. Co bys rád, hm?“ zasměje se. Dobrá otázka.

„Mně je jedno, jak vypadáš. Jen teď se ti tu udělal takovej roztomilej špíček, no,“ zatahám ho něžně za břicho a se smíchem ho políbím na tvář. Horší bude, až už mi nebude připadat roztomilej.

„Nech ho,“ zasměje se a chytne mě za ruce. „Rozluč se s ním, protože brzo odejde.“

„Tos říkal už před měsícem,“ brouknu mu pobaveně do ucha a otřu se mu o něj rty. „A cos udělal? V deset sis u televize rozbalil brambůrky,“ pošeptám se smíchem. „Víš, že mi tam nevadí. Mně jde spíš o tebe…“

„Tos řekl správně, mně to ale vadí,“ šeptne tiše, téměř smutně.

„Já ti už půl roku říkám, abys se mnou občas sportoval nebo alespoň plaval, když máme ten bazén, a ty pořád říkáš, že nejsi sportovní typ. Teď si nestěžuj,“ pohladím ho po podbřišku.

„Mm, něco se sebou provedu,“ přikývne zlehka a otočí se ke mně čelem. To říkáš už pár měsíců, broučku.

„Dobře, pokud chceš… Ale nechci, abys to dělal kvůli mně,“ podívám se mu do očí.

„Jo,“ šeptne a pousměje se. Obejme mě kolem krku a dá mi dlouhý polibek. Nechci, aby tohle dělal kvůli mně. Vážně ne. Já ho budu milovat za jakéhokoli stavu.

„Proč to najednou chceš dělat?“ odtrhnu se.

„To není zničehonic. Štve mě to delší dobu, jen nemám pevnou vůli,“ pustí mě pomalu.

„Ale proč to chceš dělat?“ zeptám se znovu, aby mi přímo odpověděl. „Copak ti nestačí, že mně se takhle líbíš?“

„Asi bych se ti chtěl líbit víc a mě samotného to štve, nejsem na to zvyklý,“ zakroutí trošku hlavou.

„Nebudeš se mi líbit víc, až budeš zase kost a kůže,“ pousměju se a odtáhnu se od něj. „Ale koneckonců je to na tobě. Já tě budu podporovat v tvém rozhodnutí, ať se rozhodneš jakkoli.“

Usměje se a pohladí mě po paži. „Chci se cítit lépe, nemusím být vyhublý.“

„Dobře,“ přikývnu. Hlavní je, že se bude on cítit líp. Na mně nezáleží.

„Děkuju,“ šeptne a dá mi pusinku na tvář. Láskyplně ho políbím, poté ho obejmu a přivinu si ho k sobě. Hlavně, ať nedrží nějaké drastické diety, které by mu mohly ublížit. Budu si ho muset ohlídat.

autor: Mischy & Turmawenne