All Yours and Blind 1.

Zdravím vás, moji milí čtenáři,

Černovlásek jménem Bill pracoval jako redaktor vcelku známého německého časopisu. Jeho práce pro něj byla zároveň radostí. Stále něco nového objevoval a poznával, což ho motivovalo. Potřeboval stále něco nového a dosud jím nepoznaného, což mu bohužel vztah s Alanem nepřinášel.

Blonďák, s nímž bydlel, byl starší než on, usedlejší a hlavně typický Němec. Bill a Alan spolu byli již dlouhé dva roky, to už muselo něco znamenat. Jejich vztah byl harmonický, perfektní, snad až příliš nudný pro to mladé černovlasé ptáče.

Jakmile Bill vystoupil z tramvaje, vydal se směrem ke své milované práci. Jen co došel na přechod, začal nervózně přešlapovat, než skočí zelená. Světelný signál si však opravdu dával na čas, a proto Bill natáhl ruku, aby stiskl tlačítko na semaforu. V ten okamžik se ovšem s někým střetl prstem. Vzhlédl a vedle sebe uviděl urostlého, vysokého a vypracovaného muže s černými vlasy staženými do culíku. Měl na sobě jen čistě bílé upnuté tričko, které zvýrazňovalo jeho svaly, a k tomu koženou bundu s džínsy. Jeho pronikavý pohled nemohl černovláskovi uniknout stejně tak jako jeho plné rty, které podtrhnul piercing. Jeho rysy v obličeji a hlavně hustě orámované oči černými řasami se skutečně nedaly přehlédnout.

Bill se na něj mile usmál a poté se už zároveň s ním rozešel přes přechod dál. Ještě několikrát se na sebe podívali, ale poté se už oba vydali svou vlastní cestou. Bill zašel do své práce, ale u vchodu se na toho muže přeci jen ještě otočil. I on se na něj díval, když otvíral dveře od knihkupectví naproti budově, kde Bill pracoval. Bylo to, jako by ti dva od sebe nedokázali odvrátit pohled.

Spolu se svou spolupracovnicí nastoupil do výtahu a vyjeli do druhého patra budovy, kde sídlila redakce jejich časopisu, a rozešli se každý do své skrovné kanceláře. Bill popadl tlustou složku s nejrůznějšími návrhy a jen tak zběžně ji projel očima, ale přistihl sám sebe, že vůbec nevnímá rozložení článků a fotek na stránkách, ale že jeho mysl se neustále vrací ke knihkupectví na druhé straně ulice, k onomu tajemnému mladíkovi, jenž mu už na první pohled učaroval. Ze zadumání ho vytrhl hlas kolegyně, která na něj už nejspíše nějakou dobu mluvila.

„Bille?! Tak jdeš na poradu nebo ne?“
„U-už jdu,“ vyhrkl Bill, kterého skoro až vyděsilo, jak neovladatelnými se jeho myšlenky staly. Nemohl je udržet pohromadě, jako splašené ovečky se rozbíhaly směrem ke knihkupectví.

„Modern Talking není otázka pouze starší generace, v jejich písničkách se zhlíží i mladší generace-“ Niť starší kolegyni přetrhl Bill, který se v tu chvíli rozhodl jezdit zipem své kožené bundy nahoru a dolů.
„Oh, omlouvám se,“ zamumlal černovlásek, když si uvědomil, že se na něj upírají všechny oči v místnosti, a přestal vyrušovat.
„Jak jsem řekla, i dnešní mládež se dnes vrací k hudbě minulého století- Bille, mohl bys prosím přestat cvakat tou propiskou?“ povzdychla si zkroušeně, když černovlásek začal pro změnu neuroticky poklepávat tužkou o desku stolu.
„Souhlasím s Lisou, nemalé množství mladých dnes zná písničky Modern Talking, viď Bille?“
Bill se zamyšleně něco čmáral na desky, které si s sebou přinesl, a z celého rozhovoru nevnímal ani slovo.
„Bille, vnímáš nás?“
„Cože?“ vzpamatoval se černovlásek až ve chvíli, kdy se všichni začali zvedat a opouštět konferenční místnost.

Bill seděl za stolem ve své kanceláři a přerovnával si tužky. Nejdřív podle délky, pak podle barvy a pak podle tvrdosti. Když je měl srovnané dle ostrosti, přestalo ho to bavit a přešel k oknu zakrytému žaluziemi. Roztáhl je a naskytl se mu pohled rovnou na ono knihkupectví, kde zmizel onen záhadný mladík.
V tu chvíli Bill zcela spontánně popadl bundu, kterou si odložil na kancelářskou židli, a vyrazil ven.
„Jdu na oběd, vrátím se po polední pauze,“ usmál se na kolegyni, se kterou ráno přišel do práce, a vyběhl ven z budovy.

Černovlásek nenápadně přeběhl silnici na druhou stranu a přešel ke knihkupectví. Bylo mu hloupé tam nahlížet, ale cosi ho k tomu nutilo. Chtěl ho ještě vidět, to byl ten pravý důvod. Rozhodně se rozešel ke dveřím, ale když k nim došel, stál záhadnému muži tváří v tvář přes sklo. Bill hned sklopil oči a zrudnul. Cítil se náhle hloupě a trapně. Odstoupil od dveří a nechal záhadného dlouhovlasého muže vyjít ven.

Bill nevěděl, jak rychle se to stalo, ale náhle jej následoval. Šel za ním, jako by jím byl zcela omámený. Kráčel po jeho boku a připadal si hned lépe. Měl v sobě tak zvláštní pocit, nemohl si pomoci. Věděl, že dělá obrovskou chybu, které by mohl v několika příštích minutách hluboce litovat, ale i přesto nasedl do osudného taxi, které si ten namakaný mladík zavolal, a čekal, jestli ten drobný chlapec přistoupí.

autor: Turmawenne & KarlaSka