Letters From Home 13.

15. 6. 2011

Bill čekal, dokud Tom nenastartoval auto a nevyjel z parkoviště, a poté se vrátil k toku myšlenek, ve kterém se utápěl už od dezertu.

„Opravdu nechci jít,“ povzdechl si, opíraje si hlavu o opěradlo. „Není to špatné, Tome? To, že nechci, aby mě vzal táta ne večeři ani slavit ukončení mé střední školy?“
„Je to zcela pochopitelné,“ ujistil ho Tom. „Jsi ještě pořád naštvaný a tvé pocity jsou oprávněné. Možná byste později mohli zkusit udržovat nějaký ten vztah, pokud to tak budete chtít oba.“
„Možná půjdu. Ještě nevím. Třeba to dělá jen z povinnosti nebo tak něco, a možná bude chtít vzít… tu ženu a já bych byl raději, kdybych se s ní nemusel nikdy setkat. Och, změňme téma.“ Bill si zatřepal dlaněmi před obličejem, aby tím zbavil vzduch jakékoli negativní energie. „Byla to zábava, Tome. Nikdy bych si nemyslel, že budeme mít rande u Dave & Buster´s*, ale líbilo se mi to.“

„No, přemýšlel jsem nad tím, že pokud bychom si z nějakého důvodu po večeři neměli o čem povídat, mohli bychom se rozptýlit nějakou tou hrou. Ale myslím, že něco takového, jako nemluvit, ve tvém slovníku zřejmě není,“ Tom se na Billa usmál a všiml si, že se na něj dívá jako na blázna.
„Proč bychom si neměli o čem povídat?“ zeptal se.
„Já nevím. Myslel jsem… první rande bývají nepříjemná. A také jsem si před prvním rande s klukem nikdy nepsal celých devět měsíců.“
„A taky tě na prvním rande zřejmě nikdo nepřekonal v skee-ball.“

Tom ještě chvíli zíral na Billa, než soustředil svou pozornost zpět na vozovku.

„Mimochodem, pokud budu chtít, mám práci,“ odpověděl nenuceně.

„Tome, to je skvělé! Ale nechal jsi mě plkat celou noc a vůbec ses o tom nezmínil.“

„Poslouchal jsem tě. Léto před posledním ročníkem a taky pár týdnů předtím, než jsem odjel do výcvikového tábora, jsem pracoval u svého strýce a tehdy mi řekl, že mě později může zaměstnat na plný úvazek, když budu chtít.“

„A chceš?“

„Líbilo se mi tam,“ pokrčil rameny. „A slušně jsem si vydělal. Mohl bych použít část své první výplaty a složit zálohu za vlastní bydlení, plus mám ještě nějaké úspory. Ani ti neumím říct, jak moc bych se chtěl odstěhovat od rodičů.“

„Jdou ti na nervy?“ zeptal se Bill, poukazujíc na to, že mu předtím chyběli.

„Jsou v pohodě. Jenom bych chtěl bydlet ve vlastním, chápeš? Mít své místo, kam se budu vracet domů.“

„Na koleji budu mít svůj vlastní pokoj, který mi poslouží jako domov,“ žertoval Bill. „Oba se staneme skutečně dospělými!“

Tom se zasmál, když odbočil do Billova sousedství. „Sampson půjde samozřejmě se mnou.“

„Oh, samozřejmě.“

Zastavili před Billovým domem a on zahlédl, že se v pokoji jeho mámy na poschodí ještě pořád svítí.

„Nechceš jít dál?“ zeptal se. „Vypadá to tak, že je máma ještě vzhůru, ale určitě by nám dopřála soukromí.“

„Jistě,“ Tom cestou ke dveřím opět vzal Billa za ruku a zachytil drobný úsměv na jeho tváři. „Proč se usmíváš?“

„Dost… si zakládáš na dotecích, že ano? Nevadí mi to,“ dodal rychleji, než jej stihl Tom pustit. „Jen je to… něco, čeho jsem si prostě všiml.“

„No, už je to téměř rok, co jsem s někým… udržoval fyzický kontakt. Myslím, že bych si měl vynahradit ten ztracený čas.“ Tom počkal, dokud Bill neotevřel dveře, a následoval jej dovnitř. „Když se mi stýskalo po domově, Gustav mě často lítostivě objímal, ale pravděpodobně jenom proto, že jsem jej zásoboval koláčky od mámy.“

„Můžu se zeptat … co se mu stalo?“ zeptal se Bill, opíraje se o opěradlo pohovky. Všiml si Tomova chvilkového zaváhání. „Pokud o tom nechceš mluvit…“

„Ne, to je v pořádku.“ Tom se opřel o gauč hned vedle něj. „Když jsem se vrátil domů, mluvil jsem o tom s tátou.“

„Říkals, že byl taky členem vojenské jednotky, viď?“

„Jo, taky si tím prošel. Mockrát. Vraceli jsme se tehdy se zásobovací jízdy na základnu poblíž kandahárského letiště. Gustav řídil vedoucí ozbrojené vozidlo a já byl v dalším jenom kousek za ním. Byli jsme pouhých několik mil od základny… a on najel přímo na IVZ. Improvizované výbušné zařízení,“ vysvětloval. „Je to něco jako pozemní mina. Všechno před námi náhle explodovalo. Byl pryč dřív, než jsem se k němu vůbec mohl dostat.“

„Je mi to tak líto, Tome.“ Bill Toma stáhl do objetí a hlavou se opřel o jeho rameno. „Musí být hrozné projít něčím takovým, nedokážu si to ani představit.“

„Jeho máma má u krbu jeho fotografii v uniformně hned vedle vlajky pokrývající jeho rakev. Myslím, že vidět to, bylo stejně tak hrozné, jako vidět ho umírat, ale dohoda je dohoda. Kdybych byl zabit já, šel by za mými rodiči on. Místo toho jsem jel já do New Jersey,“ povzdechl si a přitáhl si Billa ještě blíž. „Takže, je čas změnit téma.“

„Je mi to vážně líto,“ omluvil se Bill. „Na první rande to bylo skutečně vážné téma. Mohli jsme o tom konverzovat tak… na pátém rande.“

„To je v pořádku,“ políbil Billa na čelo. „Vlastně jsem to tentokrát zvládl celkem v pohodě.“

„Chceš se dívat na film? Na něco hloupě zábavného?“

„To zní skvěle.“

Tom se posadil na kraj gauče a Bill se dokonale spokojen natiskl k němu, zatímco přepínal kanály, dokud nenarazil na Fotr je lotr. Přitulen k Tomovi cítil, jak mu kolem ramen omotal paži.

„Je to ten fyzický kontakt, o kterém jsi mluvil?“ zeptal se nevinně s očima upřenýma na televizi.

„Ano, nějak tak jsem to myslel,“ odpověděl Tom s úsměvem.

Užívali si film v relativním tichu, jež bylo občas přerušeno jejich smíchem. Bill byl pohodlně přitulen k Tomovi a ten byl více než rád, že ho měl u sebe. Jakmile bylo po všem, Bill se natáhl po dálkovém ovládání a pustil se do přepínání kanálů.

„Chceš se dívat na něco jiného?“ zeptal se, zatímco se křenil nad reklamou na metro.

„Ani ne,“ odpověděl Tom.

Vytáhl Billovi z ruky dálkové ovládání a položil ho na stůl. Bill se na něj zadíval a okamžitě rozeznal ten druh pohledu. Přiblížili se, jejich pootevřená ústa se setkala, hladově a roztouženě. Jejich polibek byl vášnivý, zkoumající, ani jeden se jej nemohl dostatečně nabažit. Tom olízl Billův piercing v jazyku, dostávajíc tak z mladšího chlapce jemné zasténání. Bill vydechl jeho jméno, vylezl mu na klín a okamžitě ucítil Tomovo tvrdnoucí mužství. Tom se zhluboka nadechl a silně stiskl Billovy boky. Bill otevřel oči a spatřil, že ty Tomovy zůstávaly pevně zavřené.

„Tome?“

„Ne… nehýbej se.“ Tom otevřel oči, těžce vydechl, očima propaloval ty Billovy, zatímco se snažil nalézt kontrolu. „Promiň,“ zašeptal, když se vracel na své původní místo na gauči.

„Nemusíš se omlouvat. Jenom bych neměl začínat něco v téhle chvíli, s tvou mámou na patře.“ Tiše se zasmál. „O jeden důvod víc mít vlastní bydlení, co?“

Bill neodpověděl. Olízl si rty při pohledu na stále poměrně nápadnou bouli v Tomových kalhotách. Díval se, jak se jeho ruka nečekaně natáhla a pohladila ho po tmavě modré džínsovině. Tom se zhluboka nadechl a popadl jej za ruku.

„Bille…“

„Chci to, Tome,“ odpověděl, pracujíc na uvolnění Tomových džínů. „A ty mě potřebuješ. Fyzický kontakt, správně?“

„To není, co jsem… ach Bože.“ Vydechl, zírajíc na Billovy dlouhé prsty, které vklouzly pod lem jeho boxerek, a omotaly se kolem kořene, kde jej začaly pomalu hladit. Tom nedokázal ignorovat ten neuvěřitelný pocit, že po tak dlouhé době opět cítil teplou, hladkou kůži na té své. „Nemusíš.“

„Já vím.“

Bill se přesunul na podlahu, zatímco palcem kroužil kolem špičky Tomova penisu, roztírajíc tím malé množství tekutiny, která se tam objevila. Olízl si rty a věnoval Tomovi úsměv předtím, než se naklonil a pohltil jej do teplého vlhka svých úst. Bral jej tak hluboko, jak jen to šlo, na místech, na které ústy nedosáhl, si pomáhal dlaní. Silně jej sál, pohybujíc se nahoru a dolů po Tomově penisu, líbilo se mu, když ucítil, jak mu Tom proplétá vlasy. Odtahujíc se, hleděl na staršího muže, hladil jej dlaní a čekal, dokud Tom neotevřel oči předtím, než přejel jazykem po celé jeho délce, tisknouc tím kovový kroužek v jazyku proti spodní straně.

„Kurva, Bille,“ zasténal, stiskl Billovy vlasy v pěst se vzpínajícími se boky.

Bill jej vzal opět do úst, sajíc jeho špičku, a náhle ucítil na jazyku proud Tomova vyvrcholení. Předtím, než se od něj odtáhl, stihl ještě spolknout každou kapičku. Tomova hruď se těžce zvedala, lapal po dechu, jak jej Bill strčil zpět do džínů a zapnul je. Poté, co se vrátil na své původní místo na gauči, se Bill naklonil k Tomovi a políbil jej na krk.

„Chutnáš skvěle,“ šeptl.

Tom prudce otevřel oči a otočil se k Billovi, na rty mu vystoupil úsměv, jakmile si všiml malého, zlobivého úsměvu na jeho tváři.

„Teď si se mnou hraješ,“ obvinil jej, hlavou dopadl zpět na gauč a snažil se uklidnit. Bill se k němu opět přitulil a on kolem jeho boků omotal paži. „Bylo to… jo. Skvělé.“

„Jsem rád, že se ti to líbilo,“ odpověděl Bill s úsměvem.

Pokrýval Tomův krk drobnými polibky, dokud neodsunul hlavu.

„Krk, ne,“ žádal jej. „Ne dnes v noci.“

Bill se usmál proti Tomovu rameni. „Krk,“ zasmál se. „Poznačil jsem si to. Ještě něco?“

Tom se chystal odpovědět, ale nakonec se zarazil. „Uvidíš,“ bylo vše, co řekl.

„Omlouvám se za to setkání s mámou, kterým jsi musel projít.“

„Očekával jsem, že bude chtít poznat cizince, který bral jejího syna ven. Abych pravdu řekl, myslel jsem, že se s ní seznámím už minulou noc.“

„Myslím, že když spatřila můj přiblbý úsměv poté, co jsi mě vysadil, přesvědčilo ji to, aby ještě počkala. Ale vůbec se nezlobila, dokonce si myslím, že se jí líbíš.“

„Jsem si jistý, že musíš pořád slýchat, jak moc jsi jí podobný.“

„To ano, ale jsem vysoký po tátovi.“

Dlouhou chvíli seděli na gauči, vzájemně si vyměňovali polibky a lehounké doteky, dokud se Tom nepodíval na hodinky a nezjistil, že je téměř jedna.

„Měl bych jít,“ zamumlal, vdechujíc vůni Billových jemných, ebenových vlasů.
„Pokud musíš,“ bylo mu odpovědí.
Předtím, než vstali, se Bill dožadoval ještě posledního polibku. Otevřel dveře a držel je, aby mohl Tom projít, když se náhle zastavil na verandě.

„Zítra ti zavolám,“ řekl.

„Můžu být tvůj,“ odpověděl Bill jemně. „Pokud chceš,“ dodal, doufajíc.

„Myslím… to by se mi líbilo,“ Tom se na něj usmál.

„Ano?“

„Určitě.“

Billův úsměv vzrostl a on se odrazil od místa, kde stál, aby mohl omotat ruce kolem Tomových ramen.

„To znamená, že ty jsi zase můj, chápeš,“ řekl, otíraje se o Tomův krk.

„Mohl bych něco říct?“ hladil Billovy boky nahoru a dolů a odtáhl se natolik, aby na něj mohl pohlédnout. „Myslím, že k sobě patříme už nějakou chvíli.“

*kombinace rychlého občerstvení s hracími automaty

autor: elvisfan