Novel of Dreams – Our Life 37.

TOM

Strávili jsme spolu s Billem poměrně klidné ráno. V půl jedenácté ovšem přišel můj pacient. Pan Listing se rozváděl se svojí ženou, měli velké neshody, prý ho podváděla a teď mají velké tahanice po soudech hlavně kvůli dětem. Byl v opravdové depresi. Dlouho jsme si spolu povídali, probírali všemožné varianty a snažil jsem se mu alespoň trochu pomoct, a především mu alespoň částečně ulevit od toho nátlaku nervů a emocí. Kolem půl dvanácté jsme skončili, tak jsem ho doprovodil ke dveřím a rozloučil se s ním.

Vyšel jsem nahoru do druhého patra a šel k Billovi do pracovny. Povětšině se tam odebíral, když jsem tu měl pacienta, prý aby nějak nerušil. Dveře ovšem měl pootevřené, tak jsem vešel. Seděl za stolem a mračil se na notebook. Bože můj, on se tak strašně hrbí. Vždyť je v naprosto nepřirozené pozici. Mít prsa, tak už mu visí u kolen. Tiše jsem k němu došel, zezadu k němu přistoupil a něžně mu v dlaních promnul ramena, načež jsem ho narovnal.

„Moc se hrbíš. Pak si stěžuješ, že tě bolí záda a krk,“ promasíruji mu bříšky prstů krční obratle.

„Hmm, já vím,“ zabručí a sám se trošku vzepře, prohne se v zádech.

„Začneš cvičit na crossovém trenažeru,“ brouknu přísně.

„Na čem?“ otočí se ke mně se smíchem.

„To je takový ten stroj, co mám v posilovně. Říkal jsi, k čemu to je, když se na tom stejně jen chodí,“ ušklíbnu se. „Pomáhá na procvičení partií šíje, prsou, ramen, rukou i zad, zpevňují problematické spodní části těla, a navíc posilují oběhový systém. To přesně potřebuješ, miláčku,“ pokývám důležitě hlavou. Opovaž se odporovat, ty můj milovanej zmetku.

„Uhh,“ zamračí se trošku. „A neudělá mi to nic? Nemůžu se na tom přerazit?“ zaculí se.

„Ty se můžeš přerazit na čemkoli, ale…“ zasměju se, „budu doufat, že to přežiješ.“

„Budeš mi dělat osobního trenéra?“ podzvedl se šibalským úsměvem obočí. Sledovat ho, jak se na tom div nezabíjí? Je to můj manžel, proboha. Na to bych neměl sílu.

„Asi bych na to neměl trpělivost, promiň,“ pohladím ho se smíchem po krku a poté mu začnu mnout ramena.

„No, jak myslíš,“ podzvedne mírně ramena, přičemž se uvolní. „Tohle děláš ale úžasně,“ pochválí mě. To slyším v jednom kuse, ať dělám cokoli.

„Spíš mi řekni, co úžasně nedělám,“ brouknu mu pobaveně do ouška a dál mu ramena mnu a masíruji.

„Já bych něco našel,“ kývne hlavou se smíchem.

„Tak najdi,“ zasměju se. Jsem celkem zvědavý, co na mě vytáhne. Stejně mu pak řeknu, aby si to teda dělal sám.

„Zrovna teď mě připravuješ o jeden z nejkrásnějších požitků,“ pošeptá a otočí se na židli víc ke mně. Ahm? Přitáhne si mě k sobě a dlouze mě políbí.

„Jakej?“ zamumlám mu nechápavě do rtů.

„Přesně o tenhle, ale teď sis to napravil,“ zaculí se a políbí mě znovu.

„To nechápu,“ odtáhnu se, načež pozvednu obočí.

„Tvoje polibky,“ vysvětlí mi s úsměvem. Ah tak.

„Hmm…“ promnu mu ještě jednou něžně ramena, až ho k sobě otočím čelem a přitlačím ho i s židlí ke stolu. „To bych měl nejspíš napravit,“ pronesu s úsměvem, když se na něm začnu usazovat.

„To bys opravdu měl,“ chytne mě něžně za boky a usadí si mě do klína. Hned mě obejme kolem pasu a přivine si mě k sobě.

„Mmmhh,“ chytím ho s citem za bradu, následně ho za ni trochu zatahám. Poté mu dám pusinku na lehce našpulené rty. „Nevím, jestli si to ale zasloužíš,“ brouknu s úsměvem. On však smutně stáhne obočí a zakope nohama jako malé dítě.

„Prosííím,“ vyhrkne ze sebe tiše. Pohladím ho po tváři a špičkou jazyka mu jemně přejedu po rtech, načež se opět odtáhnu. Rád ho provokuju. „Moc prosím,“ vydechne a povystrčí lehce jazyk. Mmm, jak se mě dožaduje.

„Po-přemýšlím o tom,“ šeptnu soustředěně objíždějíc mu prstem rty.

„Mmm,“ našpulil proti mně rty o trošku více, jako by prosil. Schválně mu dám jen pusinku na nos a začnu se zvedat. Kde jsou ty sladké časy našich začátků, kdy jsme se neustále mazlili a vzájemně se zaplavovali něžnostmi.

„Néé, prosím,“ chytil mě za boky a znovu mě k sobě stáhl. S úsměvem mu ovinu ruce kolem krku a přitulím se k němu.

„Vzpomínáš si ještě, jak jsme se na začátku našeho vztahu neustále líbali a všechno kolem? Dělali jsme tolik něžností. Byli jsme jako zamilovaní blázni. Skoro živě vidím před očima, jak jsi mi před svým autem u zoo řekl, že jsi zamilovaný. Strašně jsem žárlil, protože mi zezačátku nedošlo, že myslíš mě,“ zasměju se, přičemž ho láskyplně pohladím po uchu. „Pak jsme si posílali ty erotický fotky a večer jsi za mnou přijel. Řekl jsem ti před barákem, že tě miluju,“ zadívám se mu do očí. „Pak jsi mě kreslil…“ Bože, je to nedávno, ale zároveň tak dávno. Mám pocit, jako bychom si spolu za ten rok a půl zažili celý život. Je krásné vzpomínat na ty sladké začátky.

Lehce se usmíval, ale oči měl sklopené. Byl soustředěný a zamyšlený.

„Pamatuju si na vše z toho, na vše do detailů a hodně často na to myslím…“ pošeptá potichu.

„Někdy bych to vrátil,“ přiznám polohlasem. Máme se dobře, ale naše začátky byly to nejkrásnější období našeho vztahu. Žijeme spolu už poměrně dlouho, už jsme na sebe zvyklí. Ano, miluju ho nade vše a za nikoho už bych ho nevyměnil, ale buďme upřímní, že ta počáteční poblázněná láska už ustoupila. Jsme spolu denně, zkrátka už to není tak… hektické a silné. Teď už jsme… jo, jsme manželé a brzy i rodiče.

„Bylo to nádherný období, nikdy toho nebudu litovat,“ zvedne ke mně oči. „I já bych se do té doby někdy rád vrátil.“

„Je zvláštní, jak se náš vztah mění, i když se stále milujeme,“ vydechnu. „Pokaždé jsem se na tebe neskutečně těšil, div jsem si neukousal všechny nehty, ale teď… Ano, těším se na tebe, ale jsi můj manžel, vím, že se musíš vrátit, že zase budeme spolu doma a takové ty všední věci… Už je to zaběhnuté a takové… Víš, jak to myslím,“ sjedu mu dlaní bezmyšlenkovitě po hrudi.

„Stalo se to pro tebe všední,“ pokrčí trošku rameny a semkne rty k sobě. „Jsem pro tebe samozřejmostí?“

„Spíš určitým druhem jistoty…“ pousměju se a podívám se mu do očí.

„To je ale dobře,“ usměje se a pohladí mě po tváři. „Víš, tak to má být, ale stejně mám pocit, že ta zamilovanost ze mě nevyprchala.“

„Ze mě taky ne. Jen… už je to zkrátka… jiný,“ sklouznu pohledem na jeho bradu. „Vezmi si, jak jsem ti dřív neustále cucal a kousal bradu, jak jsem na tobě pokaždé usínal. Všechno… se to změnilo.“

Asi to bude znít hnusně, ale opravdu nejspíš přišel čas na to mít děti. Začíná nám to připadat všední a normální. Děti pro nás budou jistým… zpestřením. Naše láska už nikdy nebude taková, jaká byla dřív, ačkoli se budeme milovat i nadále. Teď spolu budeme vychovávat děti. Budeme spolu především kvůli dětem. Ty opět upevní náš vztah. Jsme na děti připravení… Až mě to téměř mrzí. Mám pocit, jako by děti většinou zachraňovaly pomalu upadající manželství.

„Stále to dělat ale můžeš,“ přichytí mě za tvář, přičemž mi ji trochu zvedne. „Ale chápu tě. Vím, jak to myslíš.“

„Jo…“ kývnu nepatrně hlavou. Sjedu mu oběma dlaněmi po hrudi a dál pozoruji nějaký neurčitý bod na jeho triku. Co když nám časem nepostačí ani děti, a nakonec se rozvedeme?

Pohladí mě po zádech a přivine si mě víc k sobě. „To jen díky tobě si zažívám v životě to nádherný období.“ Jen se pousměju, pohladím ho něžně po tváři a zadívám se mu do těch překrásných čokolád. Dívá se na mě upřímně, v jeho očích je teď vepsána snad všechna láska, kterou ke mně cítí. Kéž by to stačilo… Přivinu se k němu a položím si mu hlavu na rameno. Zavřu oči a ztěžka vydechnu. Co se to jen děje… Opravdu se tohle stane časem každému páru? Nikdy jsem si nepřál, aby to takhle dopadlo, ačkoli jsem zároveň rád, jak jsme skončili.

„Miluju tě, moc,“ šeptne téměř neslyšně, ale zato si mě k sobě přitiskne.

„Já tebe taky,“ vydechnu mu tiše na krk a vzápětí ho jemně líbnu na tepnu.

Od chvíle, co vyšel školu, žil jen pro svoji práci, kariéru a i přes pár marných pokusů tajně doufal, že jednou najde člověka, se kterým stráví zbytek svého života. Od té doby, co poznal mě, žije jenom pro mě. Kdykoli jsem si vzpomněl, byl u mě. Ať jsem si usmyslel i naprostou blbost, on mi ji dal. Dal mi všechno včetně veškeré své lásky. Odevzdal mi do rukou celý svůj život, který chce strávit po mém boku. Nedokázal bych ho opustit a najít si někoho jiného. Pokud bychom se rozešli a rozvedli, nejspíš už bych zůstal sám. Kdyby ho dělal šťastným někdo jiný, nejspíš bych to nepřenesl přes srdce. Jediná věc, která by mě tu držela, by byla ta, že ho dělá někdo šťastným, zatímco já jsem to nedokázal.

Bill pod mým polibkem tiše oddechl a pohladil mě po bedrech. Ucítil jsem, jak se mu rychleji rozbušilo srdíčko. Proč už mně se tohle neděje, když mě políbí? Bolestně přivřu oči a polknu knedlík v krku. Pohladím ho s láskou po šíji a více se k němu přitisknu. On se ke mně přitiskl, jako by se bál. Schoulil se mi do náruče a prsty mi zatnul do trička. Pohladím ho po vlasech a povzdechnu. Dřív to bylo obráceně. Já se u něj pokaždé schovával a on mě před vším chránil. On na mě dával pozor. Ale teď… Kam tohle spěje? Chci čas vrátit…

BILL

Cítil jsem, že něco není s Tomem v pořádku. Už jen to, jak mluvil o tom, co bylo dříve, mi bylo divné. Rád jsem na to vzpomínal, vím, že on také, ale tentokrát to bylo jiné. Nesmál se našim zážitkům, on je chtěl zpátky, jako by nechtěl realitu a přítomnost. Náš vztah je sice jiný, ale tak je to v každém vztahu. Ze mě nevyprchala ta počáteční zamilovanost, ani si ho nevážím méně, naopak. On pro mě den ode dne znamená snad více. Je to člověk, se kterým chci žít, chci s ním prožít vše. Po jeho boku bych chtěl zemřít. Neumím si představit, že bych si měl najít někoho jiného, to nejde. Nedokázal bych snad nikoho jiného milovat. On je mou součástí. Ovšem, co kdyby tohle chtěl skončit? Třeba mu ten vztah už nevyhovuje, uvědomuje si, že to není to, co hledal. Jenže my spolu budeme mít děti, dvojčátka. To není nic, co by nás mělo rozdělit, naopak. Děti by nás měly ještě více spojit. Nahlas jsem oddechl a trošku se od něj odtáhl. Sklopil jsem oči a pohladil jej po hrudi. Měl jsem na jazyku mnoho slov, co bych mu rád řekl, ale nebyl jsem si jistý, zda by to bylo dobré. Náhle jsem měl pocit, jako by se mi vzdálil. Nic se nezměnilo, není tu žádná radikální změna, ale já mám uvnitř sebe pocit, jako by se vše otočilo o 180°. Můj cit ani láska k němu se nezměnila a nezmění, ale cítím, že náš vztah se mění. Ale já to nechci. Jak to mám jen sakra zastavit či změnit. Nechci o něj přijít, nerad bych, aby byl nespokojený a necítil se v tomhle vztahu dobře. Vždyť budeme mít děti. Já se snažím mu stále dávat vše, ale asi je to málo. Zařídili jsme si harmonický život a i tak je něco špatně.

autor: Mischy & Turmawenne