Novel of Dreams – Our Life 39.

TOM

Jen v boxerkách jsem si sedl unaveně do postele a sundal si z ruky hodinky. Bože, za chvíli budu usínat i ve stoje. Začíná toho být moc. Ráno si zacvičit, pak odbýt asi dva nebo tři pacienty, pak musím uvařit. Když přijde Bill, hned se musím věnovat jemu, jinak si začne stěžovat, že se mu dost nevěnuju. Pak mě odtáhne do krámu jako dnes a aby toho nebylo málo, vytáhne mě do města na večeři. Ačkoli jsme byli v italské restauraci, kde jsme spolu strávili úplně první oběd, když jsme se začali poznávat, moc jsem si to neužil. Jsem zkrátka strhaný jako pes a nejraději bych spal a spal. A to tu ještě nepoletují děti, nebrečí tu, nemusím je přebalovat. Mám toho už teď nad hlavu. Sotva jsem vylezl ze školy, už musím tohle všechno zvládat. Bill je v tom několik let, tak mu to asi připadá normální, ale já to přestávám zvládat. Snažím si dokázat, že to můžu všechno zvládat tak jako on, ale fakt je takový, že se mi to začíná sypat na hlavu jako drolící se pískovec.

„Unavený, viď?“ broukl Bill, když přišel z koupelny. A pak to vysvětlujte kariéristovi, jako je on, kdo to nepochopí, protože neví, jaké to je.

„Jsem v pohodě,“ promnu si zápěstí a zvednu se. No jo, klidně bych si ustlal na zemi, ale pýcha mi nedovolí přiznat můj opravdový stav. Rozejdu se do koupelny místo něj. Chci si dát už jen sprchu a jít spát. Na to mi nic neřekl, tak jsem ho tam nechal být a zavřel jsem se v koupelně. Jen jsem se krátce vysprchoval, vyčistil si zuby a vykašlal se na to. Rozhodl jsem se, že se oholím až ráno. V boxerkách jsem se vrátil do ložnice.

„Páni, to už jsi?“ vzhlédl ke mně od skříně.

„Jo,“ promnu si oko a spadnu do ustlané postele. Teď už jen usnout a bude mi krásně. No, to nebude trvat dlouho.

„No, já jdu taky, i když se mi vůbec nechce,“ narovná se a i s boxerkami v ruce odkráčí líným krokem do koupelny.

Beze slov jsem zavřel oči a zhluboka vydechl. Netrvalo příliš dlouho, než jsem začal upadat do spánku. Fajn, tohle nejde. Je teprve 9. Přinutil jsem se rozlepit oči a alespoň rozestlat postel, což mě trošku probralo. Poté jsem si vlezl na svoji polovinu, přikryl se a zapnul televizi. Hráli fotbal. Nikdy jsem to moc nesledoval, ale nechal jsem to tam, protože jsem to stejně nevnímal. Bill po chvilce přišel vysprchovaný, s umytými vlasy a lehkým úsměvem. V rychlosti prošel kolem, aby mi nebránil ve výhledu. Trošku překvapeně podzvedl obočí, když viděl, na co se dívám, ale nekomentoval to. No jo, říkám, že na fotbal nekoukám. Ani nevím, kdo hraje. Jenom jsem předstíral, že se na to dívám, i když mi každou chvilku padala hlava. Tiše si ke mně přilehl a natáhl se ještě pro mobil. Něco na něm dělal, trošku se u toho mračil. Zívnul jsem a na okamžik zavřel oči. Hmmmmhh… Když jsem však začal upadat do prázdna, oči jsem se znovu přinutil otevřít. To už se ke mně Bill trošku přivinul a pohladil mě po hrudi.

„Máš maličký očíčka,“ pošeptal tiše.

„To mám pořád,“ zívnu.

„A taky u toho pořád zíváš, já vím,“ pousmál se a zakroutil hlavou. „Nehraj to na mě, Trümpere,“ polechtal mě něžně na boku. „Vidím, jak jsi unavenej.“ No jo, ty vidíš i výbuchy na Slunci.

„S Trümperem na mě nechoď. Pořád jsem i Kaulitz,“ plesknu ho s úsměvem přes tu ruku a posunu se blíž k němu, přičemž se natáhnu pro ovladač a vypnu televizi.

„Pardon, pardon,“ zvedne trošku paže na znamení nevinnosti a zaculí se. „Ty jsi můj Kaulitz Trümper,“ líbne mě na klíční kost. No jo, kde jsou časy, kdy jsem byl jeho medvídek.

„Hm… Medvídek,“ odsouhlasím šeptem. Sklouznu se po posteli níž a ulehnu na polštář.

„…a můj drobeček,“ pohladil mě prsty po paži. Hm, kde jsou teprve tyhle časy.

„To už nejsem nějakou dobu,“ zavřu ospale oči. „Teď už jsem těžce pracující Tom Trümper,“ vydechnu spíš pro sebe a zavrtím se. Bože, jak já bych se vrátil za Brianem do školy. Nastalo ticho, které netrvalo avšak příliš dlouho.

„Já vím,“ narušil všechno ticho a pohladil mě ještě jednou, poté však zhasl lampičku na svém nočním stolku a přilehl si. Políbil mě něžně na tvář a poté na krk, polibky se sunul dál, přes klíční kost, na rameno a poté se zase vrátil k hrudi. Co ho to popadlo? Prsty mě jemně hladil po boku a jen mě něžně opečovával rty. „Ty můj medvídku,“ šeptl a věnoval několik polibků mé bradavce. Bože, jak mně tohle chybí. Nejraději bych se vrátil do dob, kdy jsem byl jeho drobeček, medvídek a zlatíčko, kdy o mě pečoval jako o nejdražší věc na světě. Teď je to samá práce a děti. Prej, že se nic nezmění. Vtipný, hah. Znovu jsem se přinutil otevřít oči a trochu jsem k němu sklonil hlavu, abych na něj viděl. Sevřel mi kolem bradavky rty a přejel po ní opatrně jazykem. Prsty mi přejel po břiše až ke slabinám, ale poté vyjel výš k pupíku. Proč si musí vybrat zrovna dnešek, když jsem nejvíc unavený ze všech dnů? Kde on furt bere tu energii? No jo, nic nedělá. To je tím.

Unaveně jsem si s výdechem položil hlavu, ale nechával jsem si to i nadále líbit. Sesunul se po posteli níž. Jen co se dostal k mému bříšku rty, začal jej olíbávat, ale nevydržel u toho dlouho. Polibky sjel až na podbřišek, věnoval mi několik polibků a polechtání jazykem, načež se posunul zase nahoru a políbil mě na rty. Za tvář jsem si ho rukou přidržel u sebe a polibek jsem mu oplatil. Spokojeně oddechl nosem a políbil mě znovu. Věnoval jsem mu ještě několik polibků, až jsem se k němu přivinul a schoval se mu do náruče. Ach jo, nebudu lhát. Strašně mi chybí ty dny, kdy jsem se mohl schovat v jeho náruči před čímkoli na světě a nakonec jsem na něm spokojeně usnul. Teď se sotva v té posteli obejmeme. Objal mě, jak to jen šlo, a políbil mě na čelo. Kéž bych mohl vrátit čas. Smutně vydechnu, položím si hlavu mezi jeho krk a rameno a začnu ho jemně hladit bříšky prstů po hrudi. Pomaličku si se mnou propletl nohy. Nechával se chvilku hladit, ale poté mě chytil za bradu a sám se sklonil dolů. Jemně mi nasál spodní ret, načež mě začal líbat. Nějakou dobu jsem mu to oplácel, dokonce jsem si to užíval, ale poté jsem se od něj pomalu odtrhl.

To, co jsme měli, se už nikdy nevrátí. Už nikdy nebudu jeho drobeček, co na něm bude usínat a on ho bude hladit ještě hodinu po tom jen proto, aby se mu krásně spalo. Teď už jsme manželé, budeme mít děti. Jsme někde jinde. Musím to přijmout.

Otřel jsem se něžně tváří o jeho a zavřel oči. V krku jsem cítil tvořící se knedlík. Pohladil mě po zádech a jen si mě k sobě přivinul, jako to vždy dělával. Dal mi prostor, abych se uvelebil, jak jsem chtěl. Mám nebo nemám? Když… ono je to blbý. V nejhorším případě… mě prostě skopne, že jsem těžký. Nakonec jsem nadzvedl peřinu, překročil jsem ho jednou nohou a položil jsem se na něj, jako jsem to dělával dřív. Za pokus to stojí. Neukládal jsem se. Čekal jsem, až mě ze sebe shodí, nebo mi řekne, že jsem těžký. On nás však oba přikryl, pohladil mě po zádech a ještě si mě k sobě přivinul na znamení, abych u něj zůstal. Bože, neskopl mě. Spokojeně vydechl, když mě měl úplně u sebe. Jak já dlouho čekal na tenhle dokonalý výdech. Hned jsem se mu zavrtal nosem k uchu, jednu ruku jsem si strčil pod něj a druhou pod polštář.

„Hmhh,“ oddechnu šťastně. „Čekal jsem, že mě skopneš,“ přiznám tiše.

„Ahm,“ vydechne překvapeně. „Proč bych to dělal, broučku? Já jsem rád, že jsi u mě,“ líbne mě na tvář a ještě mě k sobě přitiskne. Proč by to dělal? Opravdu se mě na to ptá?

„Protože… tak prostě už… nespíme. Sotva… se obejmeme. Neříkáš mi jako dřív, nechováš se ke mně jako dřív. Všechno… je jiný,“ pošeptám se zavřenýma očima, načež ztěžka polknu knedlík v krku. Bože můj, snad nezačnu ještě brečet, i když na to mám chuť stejně jako na křičení. Znovu nastalo jisté ticho, kdy byl slyšet jen náš dech. Nepřestávajíc mě hladit, oddechl a přichytil mě pevněji.

„…slibuju ti, že udělám všechno proto, aby to jiné nebylo, ale aby to bylo stejné jako dřív. Uvnitř mě se nic nezměnilo, to ti přísahám. Jen nám oběma chybí asi totéž a vyhledáváme to,“ šeptne mi tiše. Nikdy už nebude nic jako dřív.

„Tím si nejsem tak jistý,“ vydechnu polohlasem a začnu se z něj pomalu zvedat. „Jsem těžký.“

„Ne, ne, prosím počkej,“ zašeptá a chytne si mě, abych se nezvedl. „Prosím,“ upne ke mně oči. Vydechnu nosem, opřu se o lokty vedle jeho těla a vzhlédnu mu do očí.

„Buď u mě, prosím,“ požádá mě, přičemž na mě stále hledí. Prsty mi sjede po lopatce, znovu se snaží si mě k sobě přivinout. „Udělám pro tebe všechno na světě, udělám vše proto, aby vše bylo jako dřív a hlavně, abys byl šťastný, abychom oba byli šťastní a žili si náš společný sen a život.“

„Ale… já neříkám, že nejsem šťastný. Prostě jen… mi chybí to, co jsme měli,“ povzdechnu smutně. „Na ty dva drobečky se strašně moc těším, těším se na ně jako na nic jiného. Chci je mít už sebe a mazlit se s nima, pusinkovat a hladit tu jejich sametovou pokožku,“ zavrtím s úsměvem hlavou. „Dokonce se těším i na ten pláč, křik a přebalování. Mně jen… chybí to, co jsme mezi sebou měli dřív. Změnilo se to,“ olíznu si rty, přičemž skloním pohled k jeho hrudi, po níž ho následně pohladím. Chybí mi to, jak si mě hýčkal a rozmazloval. Byl jsem jeho zlatíčko, to se změnilo.

„Rozumím ti,“ přikývne po chvilce, co má slova vstřebával. „Víš, mně taky chybí některé věci z dřívějška, ale vím, že já i ty je v sobě stále máme, jen je asi nedáváme tolik najevo,“ stáhne si mě k sobě a pohladí mě po zádech. „Budu se snažit, slibuju. Slibuju ti to, broučku.“

„To není jen v tobě,“ položím si mu nešťastně hlavu na rameno. Jakmile si vyhledám jeho ruku, chytnu ho za ni a propletu naše prsty v úrovni své hrudi. „Nejde o to, že to neprojevujeme, ale měli jsme zaběhnutý řád, který vymizel hlavně s tím, když jsme se sem přestěhovali,“ povím mu svůj názor. „Vždycky jsem tě už čekal doma, ty jsi přišel a hned jsi ke mně spadl na gauč a začali jsme se mazlit a líbat. Teď přijdeš z práce, ale já mám většinou pacienta nebo pracuju. Takže přijdeš nahoru, dáš mi pusu a jdeš se převléct. Pak se najíš a tím to končí. Neříkám, že to je v tobě. Jen… všechno se změnilo a mně to chybí. Chybí mi dokonce i to tvoje otravné lechtání, když jsem usnul u učení,“ usměju se bolestně nad tou vzpomínkou.

Kolikrát jsme se v noci milovali až do brzkého rána, a když jsem pak přišel ze školy a začal se učit, byl jsem tak unavený, že jsem u toho usnul. Bill mě pokaždé budil líbáním nebo lochtáním. Občas jsem se vzbudil i s tím, jak mi se smíchem prděl pusou na břicho a říkal mi, ať nespím nebo mě pomiluje ještě jednou. A taky že to pokaždé udělal. Hladil mě mlčky po dlani. Poté těžce vydechl a líbnul mě na čelo.

„Tohle chybí i mně. Dřív jsi za mnou chodil i do práce, vždy jsi mě tam mile přepadl a unesl,“ šeptne. „Já… věřím, že tohle dokážeme napravit.“ Přál bych si to, ale nedávám tomu příliš velkou šanci.

„Možná něco, ale už to nikdy nebude jako dřív. Už nechodím do školy, už pracuju, a navíc jsem školu neměl od tvé práce tak daleko. Takhle, i kdybych tě chtěl unést, tak než dojedu na druhou stranu města, ty už budeš doma,“ otřu se mu nosem o krk, načež zavřu oči. „Ale holt takový je život. S tímhle vším musí každý počítat. Život plyne a všechno se v něm mění. Na to si musíme zvyknout, i když nechceme.“

„To máš bohužel pravdu, ale my musíme dokázat, že to zvládneme i za těchto podmínek. Jen nechci, aby ses trápil,“ vydechne a stiskne mi o něco více ruku.

„Přibližně za čtyři měsíce budeme mít mimča, takže se všechno otočí o dalších 90°. Zaměstnají nás oba tak, že na tohle ani nebudeme mít pomyšlení,“ pohladím ho po rameně a víc se k němu přivinu.

„Ano, to s tebou musím souhlasit,“ přikývne lehce a sjede mi dlaní po boku, kde ji nechá poté i položenou. „Miluju tě a děkuju ti,“ zašeptal.

„Taky tě miluju, ale za co mi děkuješ?“ vzhlédnu. To jsem však v jeho očích zahlédl drobné slzičky. Oh, ale to ne.

„Za to, jaký jsi, že tě mám, že existuješ a jsi se mnou. Také za to, že jsi mi tohle řekl, hodně to pro mě znamená.“ Blázínek.

„Hmm,“ pohladím ho po tváři a dám mu pusinku. „Nemůžu si pro sebe všechno nechávat, i když bych rád, ale tohle manželství sám neutáhnu,“ usměju se.

„Ani by sis to neměl nechávat pro sebe, ale já tě do ničeho nutit nemůžu. V manželství má být přece důvěra, měli bychom se bavit o všem, a navíc, já tě to samotného táhnout ani nenechám,“ pousměje se a skloní se ke mně dolů, jen aby si mohl ukradnout polibek. Hned mu jeden věnuji a za ním i spoustu dalších. Poté se ale odtrhnu. Málem bych zapomněl…

„Už jsi přemýšlel o jménech pro prcky?“ zeptám se napjatě. „Bádal jsem tak po netu po jménech a strašně se mi zalíbilo jméno Nathaniel. Takový něžný, hezký, ale až bude starší, bude moct mít i dobrou přezdívku Nate,“ usměju se.

„To se mi líbí,“ řekne nadšeně a pohladí mě po tváři. „No, já už taky přemýšlel a bádal,“ zasměje se tiše. Oh, vážně?

„Povídej,“ usměju se sladce a přilepím se k němu zvídavě očima.

„Napadlo mě více jmen, ale nakonec se mi uložilo do paměti nejvíce Aaron,“ šeptne nesměle.

„Aaron,“ zopakuji zadumaně. Páni, čekal jsem nějaké německé jméno, ale tohle je typicky anglické. No, tak Nathaniel nebo Bill taky nejsou zrovna německá jména. „Aaron a Nathaniel. Nathaniel a Aaron. To se mi líbí!“ zasměju se.

Zasmál se společně se mnou a vyžádal si dlouhou pusinku. „To jsem moc rád.“

„Víš, na co se nejvíc těším? Až si budou dělat z cizích lidí srandu, kdo je kdo,“ políbím ho s úsměvem.

„Já taky, ale horší bude, až si udělají srandu i z nás,“ zasměje se. „Vezmi si, že si třeba budou doopravdy podobní k nerozeznání.“

„Vždycky se najde alespoň malá drobnost, podle které je rozeznáme. Alespoň znamínko nebo tak. Časem to poznáme i podle chování,“ usměju se. „My jako rodiče to poznáme. I tak ale budu dělat, že je nemůžu rozeznat, aby z toho měli radost,“ dám mu hned pusinku na bradu, načež ho do ní něžně kousnu. Bože, tak strašně se na to těším.

„Mhhh,“ zavrní spokojeně a blaženě přivře oči. „Budeme mít úžasné dětičky.“

„Nejlepší,“ nasaji mu ji pobaveně, když vidím, jak si v tom libuje. Ne, že mně by se to nelíbilo. Odjakživa to miluju. On však prudce skloní hlavu a políbí mě i s jazykem.

„Hmmm,“ zasměju se, ale přichytím ho za tvář a začnu ho vášnivě líbat. Začal se mnou ihned spolupracovat, horlivě proplétal jazyk s tím mým, ale po chvilce mě pod sebe prudce shodil a nalehl si na mě. No co to… Uhh, už se mi ani nechce spát.

„Bille, no tak,“ rozesměju se překvapeně, ačkoli mu kolem boků ovinu nohu.

„Vrrrr,“ zavrčel a zasmál se. Vpletl se mi mezi nohy a začal mě znovu líbat. Pohladil jsem ho po tváři a polibky jsem mu vroucně oplácel. Poté jsem však dlaněmi sjel po jeho zádech až na zadeček, za nějž jsem si ho k sobě víc přivinul. Potřeboval jsem ho u sebe cítit. Chtěl jsem se ho dotýkat, mazlit se s ním. Nejen to. Snad bych se s ním i miloval, ačkoli jsem byl utahaný jako kotě.

„Už mě přešlo i to spaní,“ odtrhnu se na okamžik pobaveně a znovu ho začnu líbat. Prsty se zachytím o lem jeho trika a začnu z něj ten zbytečný kus oblečení tahat, ale jde mi to těžko.

„Mmm, to nevadí, já si tě uspím, ale ne teď,“ zašeptá mi do rtů, načež se odtrhne a zvedne se, abych mu tričko mohl sundat. Vyhrabu se alespoň do polo sedu, jinak by se mi to z něj sundávalo poměrně špatně. Vyjedu mu dlaněmi po útlých bocích, až s nimi zajedu pod triko a začnu ho pomalinku hrnout nahoru. Hned se k němu nakloním a začnu olíbávat každý kousek odhalené pokožky. Začnu u podbřišku, přesunu se k bříšku a postupně vyjedu až na hruď, kde krátce olíbám i obě bradavky. Poté si kleknu, stáhnu mu triko přes hlavu a ovinu mu ruce kolem krku, načež se do něj opřu, a tak se usadí na lýtka a já na něj.

„Lásko,“ pošeptám mu toužebně do rtů s přicházejícími polibky.

„Mmm,“ vydechne mělce a sjede mi dlaněmi po zádech. Zlehka si mě k sobě přitiskne a zasypává mě dalšími vroucnými polibky. Jednu dlaň mi ponechal mezi lopatkami, ale druhou mi sjel po boku až na zadek, který jemně v dlani stiskl. Nebudu se tím tajit, mám na něj chuť. Chci se s ním milovat, opět laskat samet a dotýkat se až nebes.

„Pomiluj mě,“ vzdychnu mu tiše do pusinky, přičemž se mu otřu o mužství.

„Tomi,“ zakňučel přímo a prsty mi zatnul do zad. Pevně mě k sobě přitiskl, jeho polibky začaly být ještě naléhavější. Nebránil jsem se, naopak jsem se je snažil ještě zintenzivnit. Pohladil jsem ho po ramenech, až jsem se nadzvedl a za stálého líbání jsem si začal svlékat boxerky.

„Mhhh, ne,“ zabručel nespokojeně a chytl mě krátce za ruce. Co je? Jakmile završil naše líbání polibkem, položil mě opatrně do postele a usmál se. Chytl mi lem boxerek a pomalu mi je začal stahovat. Když je hodil stranou, uchopil mě pod kolenem a začal mi něžně olíbávat kotník. Polibky se šinul pomalu výš a výš, až se dostal k vnitřní straně stehna. Oh, ty jeho něžnosti. Jak mně tohle zkurveně chybí! Jen jsem rozechvěle vydechl a rozložil ruce po posteli. Po chvilce se přesunul ke slabinám. Tu jemnou kůži mi skousnul mezi zoubky a poté mi jazykem přejel těsně po kořenu penisu. Poté ke mně zvedl pohled a lehl si na mě.

„…chci tě,“ šeptl tiše, aniž by se na mě přestal dívat. Tohle jsem potřeboval slyšet.

Až když jeho pohled sjel na mé rty, znovu se do nich vpil. Dychtivě jsem mu polibky oplácel, sál jsem jeho rty a líbal ho s veškerou láskou. Při tom jsem mu rukama zajel za boxerky a stáhl je zhruba do poloviny stehen, jelikož jsem dál nedosáhl. To mi ovšem stačilo. Nehty jsem mu jemně přejel po zadku a poté si ho k sobě přitiskl. Trošku se zavrtěl a prostrčil ruku mezi naše těla. Roztáhl mi od sebe trochu nohy a sjel mi na zadek. Začal mi po vstupu přejíždět prstem.

„Vyndej lubrikant. Už tě chci v sobě,“ vzdychnu chtivě. Chytím ho za tvář a začnu ho náruživě líbat i s jazykem. Vzrušení, chuť a touha se ve mně sbíhala jako tornádo, které se pomalu začínalo projevovat. Pár dní absence v sexu se přece jen někde muselo ukázat. Tady je důkaz.

„Ahm,“ vzdychl mi přidušeně do rtů. Natáhl se do šuplíku v nočním stolku pro lubrikační gel. Potřeboval jsem se od něj odsunout, aby mě mohl trošku poroztáhnout, ale nechtěl jsem se ani za žádnou cenu odtrhnout od jeho rtů. Očividně se nechtělo ani jemu, proto si lehnul na bok a mě také překulil na bok. Přitiskl si mě k sobě a mou nohu si dal přes bok. Vymačkal si trošku gelu do dlaně a poté už mi přejížděl po vstupu. Dvěma prsty zajel opatrně dovnitř a za stálého líbání mě roztahoval. Uh, připadá mi to jako rok, co jsem tohle naposledy zažil. Pohyboval jsem trošku boky, aby mě víc třel a více roztáhnul. Zároveň jsem tak alespoň z části utišoval své vzrušení. Už ho nutně potřebuju cítit uvnitř sebe. Měl jsem potřebu vzdychat, ale jelikož se stále tiskl svými rty proti mým, musel jsem alespoň hlasitě funět nosem.

„Mhaa,“ oddechl nahlas a začal uvnitř mě prsty prudce pohybovat, opravdu hodně rychle a krátce. Nevydržel jsem to, tak jsem se odtrhl.

„Aaahhh,“ zasténám nahlas a sevřu ho uvnitř sebe. Bože, chci se s ním milovat.

autor: Mischy & Turmawenne