autor: Muckátko :o*
Byl čtvrtek a Bill měl za sebou poměrně těžkou zkoušku. Cítil se unavený a psychicky vyčerpaný ze všeho toho učení. Věděl, že je Tom z práce už doma, protože mu posílal smsku s přáním hodně štěstí, aby zkoušku zvládl, a tak Bill místo domů zamířil k Tomovi. Řekl si, že by bylo milé dojít si pro trochu pohodlí, než pojede domů. Zasloužil si to.
Proto teď seděl vedle Toma na pohovce, natlačen na jeho těle, ale byl to on, kdo olizoval Tomův krk a snažil se jej přimět ke spolupráci. Tom ale už nějakou dobu seděl a díval se z okna ven. Hladil Billa sice po předloktí a nakláněl hlavu na stranu, ale duchem byl mimo, a to se Billovi nelíbilo. Skousl jeho ušní lalůček a dlaní neomaleně vjel Tomovi pod tepláky i boxerky přímo do klína. Tom klidně a pomalu sáhl do svých kalhot, Billovu snaživou packu vyndal ven a propletl s neposednou dlaní prsty, aniž by cokoli řekl.
„Co je s tebou?“ zeptal se Bill.
„Hm?“ Tom byl tak ztracený ve svých myšlenkách, že nedokázal zaregistrovat ani pár slov, které se zformovaly do jednoduché otázky. Kdyby alespoň odpověď byla stejně tak jednoduchá.
„Co je s tebou?“ zopakoval Bill trpělivě a olízl si rty.
„Nic,“ povzdychl si Tom.
„Jsi tu vůbec se mnou?“
„Kde jinde bych byl?“
„Myslím duchem. Připadáš mi mimo. Stalo se něco?“ pídil se Bill po odpovědi a vyprostil svoji dlaň z té Tomovy. Lehce prsty začal přejíždět po Tomově stehnu, ale když zajel příliš blízko k Tomovu klínu, jeho dlaň byla opět zastavena. Ještě se nestalo, aby Tom nechtěl.
„Jen přemýšlím,“ přiznal Tom.
„O čem?“ zamračil se Bill mírně. Zadumaného Toma ještě nezažil.
„Tak o všem,“ pokrčil Tom rameny.
„Jaká byla zkouška?“ zeptal se po chvíli. Bill nakrčil čelo.
„Už ses mě ptal,“ připomněl mu rozpačitě.
„Oh aha,“ přikývl Tom. „No a jaká že byla?“
„Mám z toho celkem dobrý pocit,“ zopakoval mu Bill nejistě.
„Tak to je dobře,“ pronesl Tom úplně stejnou větu, kterou řekl Billovi, když se ptal na zkoušku poprvé a Bill mu řekl, že z toho má dobrý pocit.
„Tome?“
„Uhm jo… co?“ probral se Tom. Bál se, že prošvihl další Billův dotaz.
„Koukni na mě,“ přikázal mu Bill tiše, ale sám uchopil jeho tvář a natočil si ji k sobě. Tom se mu zadíval do očí.
„Co je s tebou? No tak…“ naléhal Bill.
„Já jen… jak dlouho ještě budeš ve škole?“ zeptal se.
„Asi tři roky. Proč?“ Bill vůbec nechápal souvislosti.
„A pak bys chtěl hned pracovat?“ ptal se Tom dál, ignorujíc Billovo ‚proč‘.
„No tak… já ještě nevím,“ zavrtěl Bill hlavou.
„Neuvažovals třeba, že bys po studiu odjel do zahraničí?“ propletl Tom prsty na svých dlaních a všemožně nimi kroutil. Momentálně chtěl, aby mu dal Bill odpovědi na všechny jeho otázky, které měl.
„No… já… možná… proč?“
„Však víš, nabrat zkušenosti, poznat nové lidi, kulturu…“ vyjmenovával Tom.
„Jo… to zní hezky,“ připustil Bill, ale stále nevěděl, kam tím vším Tom směřuje.
„Možná by se ti někde natolik zalíbilo, že bys tam chtěl třeba zůstat napořád,“ zauvažoval Tom. Bill se ošil. Opravdu nevěděl, jak odpovědět, nebo spíše, co přesně chtěl Tom slyšet.
„Já nevím, Tome, je to jedna z možností,“ pokrčil Bill rameny. Tahle konverzace jej malinko znervózňovala.
„Možná bys chtěl do Paříže? Nebo do Ameriky! To je úplně jiný svět,“ mlel si Tom pořád svou a Bill na něj jen rozrušeně koukal. „Taky by ses mohl třeba odstěhovat z města. Někomu se město za dobu, kdy v něm vyrůstal, přejí, a zatouží bydlet na venkově. Příroda, zvířata, čerstvý vzduch. Ale myslím, že bys měl zůstat ve městě. Jsi městský typ. Navíc jsi kreativní. Možná bys chtěl odjet někam, kde se to umělci jen hemží. Neuvěřitelné, co tě všechno ještě čeká. Co všechno třeba budeš chtít zažít. Máš toho spoustu před sebou. Bude to určitě dobrodružství. Co říkáš? Vlastně jsi mi nikdy neřekl, co bys chtěl jednou dělat a tak… možná bys…“
„Tome!“ křikl Bill, až sebou Tom trhl a nedokončil větu. Zůstal se na Billa dívat. „Přestaň s tím! Děsíš mě!“ zdvihl Bill svůj hlas a od Toma se odtáhl. „Co to tu kruci meleš?!“ ptal se Bill. Nebyl schopný ničeho. Vůbec nerozuměl tomu, o co se tu Tom pokouší. Nevěděl, jak si to přebrat. Nevěděl, co tím Tom zamýšlí, nebo co mu tímhle chce naznačit. Nevěděl nic a byl z toho poměrně zoufalý.
„Nepraštil tě někdo dneska do hlavy? Protože tohle nemůže být normální. Tohle se nestává člověku ze dne na den!“ Tom naštvaně vstal.
„Tak promiň, že chci vědět, co plánuješ do budoucna, že mě zajímá, co budeš dělat, kde se budeš pohybovat, s kým se budeš stýkat! Promiň!“ křikl na Billa, který se malinko přikrčil. Nikdy neslyšel Toma křičet.
„Mám toho akorát tak dost! Kdyby to bylo tak jak vždycky, nikdy bych se nemusel tímhle zabývat!“ rozčiloval se Tom. Bill seděl na pohovce a nechápavě Toma pozoroval. Bál se cokoli říct. Bál se skoro i nadechnout, protože Tom vypadal, jako by procházel nějakou existenční krizí.
„Zatraceně!“ zakřičel a nakopl pohovku. Chodil kolem jako lev kleci. Bill se zavrtěl.
„Měl bych raději odejít?“ špitl Bill, aby Toma nenaštval ještě víc.
„Odejít? Odejít odkud? Z mýho bytu? Z tohohle města? Nebo z mýho života?“ hodil po Billovi ostrým pohledem. Bill vstal a popadl své věci.
„Myslel jsem z bytu, ale jestli mi tímhle chováním chceš naznačit, že mám odejít z tvýho života, tak mi to řekni na rovinu, protože já to zvládnu,“ sykl Bill a šel ke dveřím.
„Ne počkej!“ přiskočil k němu Tom a stiskl jeho ramena. Škubl s Billovým tělem a otočil jej k sobě. Bill se malinko ošil, když cítil, jak pevný stisk Tom na jeho těle vyvíjí.
„Tome, to bolí,“ snažil se vykroutit.
„Promiň. Já jen… já nevím… všechno, co mi řekl Georg, a…“
„Co ti řekl Georg?“ zajímal se Bill. Tom si povzdychl.
„Promiň mi to, Bille, já jen potřebuju chvilku. Ozvu se ti,“ přislíbil a pustil Billovo tělo. Bill mlčky přikývl a chtěl se natáhnout pro polibek, ale Tom uhnul a otevřel mu dveře. Bill zmateně vyšel z bytu a ještě zmateněji se díval na dveře, které se za ním zavřely tak rychle, že mu skoro přiskříply paty. Dnešek byl nad jeho chápání.
„Ahoj Bille, co je?“
„Pamatuješ si, jak ses vyspala s tím chlápkem z párty?“
„Uuuuchh bohužel. Proč se ptáš?“ ozvalo se otráveně.
„Potřebuju jeho adresu.“
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
úžasný =))))))))))) těšim se na další =))))))))))))
Hey!! Ale to se mi ani trochu nelíbí! 😀 Možná by Tom neměl nakopávat pohovku, ale sám sebe, protože nesnáším tohle váhání..! 😀 Skvělá povídka, nejlepší ♥
umh…no..wow.. ja sem beze slov… ten Tomuv strach mě …doslova pohltil..l, ale chápu ho, Georg mu dal brouka do hlavy a hold Tom se s tím neumí poprat….ale snad se to uklidní :))
Teda Tom mně pěkně děsí.
Som strašne rada, že Bill to chce riešiť, že sa nenafúkal a nezaliezol do seba trpieť a plakať. Mám rada akčného Billa. Tom je blbeček ktorý sa zľakol lásky, ale zdá sa, že Bill s Georgom mu ukážu kde je sever. Strašne moc ďakujem za kapitolu a hlavne za Billovu povahu. Nemám rada, keď sa chúďatko trápi. Radšej nech je naštvaný a akčný:)
no to bude zajimave jestli se k Tomovi dostane ze Bill byl u georga 😀 no opravdu zajimave :)) ale tesim se na dalsi dilek .))
Tak při čtení tohohle dílu jsem málem dostala infarkt! Mě tak rychle bilo srdce, jak jsem se bála!! Tohle mi nedělej 😀
Já vím, já si všechno až moc beru, ale když já jsem měla strach, že se Bill buď naštve, uteče a už se Tomovi neozve a nebo že Tom nakonec dospěje k rozhodnutí, že se jejich vztah musí ukončit. Oči mi úplně těkaly po řádcích, jak rychle jsem to četla. Na konci jsem si ale oddechla. Ono teda ještě nic není zachráněné, ale aspoň malinkou naději na to, že to brzy bude zase dobré, mi to dalo.
Pozitivní je to, že Tom už si plně začíná uvědomovat svůj vztah k Billovi a vypadá to, že by byl po boku Billa rád i za tři roky 🙂 Jinak by ho přece nenapadaly myšlenky, co bude dělat Bill za tři roky. To mě fakt potěšilo, protože jsem s tím v dohledné době nepočátala 😀 Jenomže na druhou stranu je mi zase líto, jak se teď Tom kvůli tomu trápí. Jak moc uvažuje do budoucnosti. Úplně mi to trhá srdce. Nerada vidím Toma a nebo Billa se trápit. Nějak mě nenapadlo, že by kvůli tomu mohl být Tom tak smutný. On vždycky žil okamžikem, takže jsem počítala s tím, že i když si uvědomí, jak Billa miluje, tak nebude řešit nic dopředu jen si bude užívat toho, co je. Fakt mě Tom překvapil, protože něco takového jsem od něj nečekala. Chudák, teď musí Gea pořádně proklínat 😀 protože dokud Geo nic neřekl, byl Tom v klidu 😀
Ovšem Bill mě opravdu mile překvapil 🙂 Fakt jsem očekávala, že se naštve a nebude se s Tomem bavit a nebo se naopak bude litovat a doma brečet. Mile mě překvapil, jak chce věci řešit a shání si adresu na Georga. Na tom jde taky vidět, jak mu na Tomovi záleží 🙂 Pokud se mu povede s Geem spojit, tak bude asi hodně překvapený z toho, co se od něj dozví 😀 Teda pokud mu to Geo vůbec řekne, že jo 😀
Tak, a teď jsem děsně natěšená a netrpělivá na další díl! Zase se budu nervovat, co se tam stane.
Joo, a ještě jsem strašně zvědavá na to, jak se bude Bill ohledně celé situace cítit, až se dozví, proč byl Tom takový a proč je ve skutečnosti tak utrápený. Vůbec se do jeho kůže nedokážu vžít, protože nevím, co Bill od života a hlavně od vztahu s Tomem, očekává. Nechám se překvapit a doufám, že budu mile překvapená a hlavně že se kvůli tomu nebudu trápit 😀
Děkuji za další díl ♥♥♥
Ja ani nevim, co si o tom vubec mam myslet. Jak uz jsem psala, rozumim Tomovi, ale myslim, ze tento rozhovor mel vest jinym smerem. Meli si o tom hned promluvit, malem to skoncilo spatne. Doufam, ze Georg Billa nejak uklidni. Tesim se na dalsi dil <3
No, já Toma svým způsobem chápu. Poprvé se zamiloval a je z toho v háji. A chápu i obavy o Billovo mladí, má všechno před sebou a tohle je jeho první vztah, první zkušenost. Je tu riziko, že jednou Toma opustí kvůli tomu, že bude chtít nasbírat další zážitky. Ale jsem toho názoru, že si Tom touhle schizofrenií měl projít sám. A když už to na něj přišlo zrovna, když u něj byl Bill, měl jednat na rovinu. Musím říct, že Billa obdivuju, že se rozhodl s tím něco dělat a vyhledat Georga. Já jsem ten typ, co by se prostě urazil:-D
No, držím moc klukům palce, aby se všechno zlé v dobré obrátilo. A nemůžu se dočkat dalšího dílu<3