Novel of Dreams – Our Life 40.

BILL

„Jsi dokonalý, miláčku,“ zašeptám a pokračuju v rychlém přirážení do něj. Ty zvuky, které se díky tomu linuly pokojem, mě vzrušovaly ještě více. Snažil jsem se dostat co nejhlouběji do něj, abych mu působil co největší tlak na prostatu, jak to měl rád. Jsem za tenhle okamžik moc rád. Nejde mi o to, že jsme se spolu několik dnů nemilovali, ale o ten pocit. Zase ho mám u sebe, cítím ho, beru si ho a dokazuju mu, že mu patřím jako on mně.

„Mmhhh, Bille,“ zasténá zoufale. Prohne se v pase, čímž na mě zadeček ještě víc vyšpulí a zakloní i hlavu, až se opře o moji. Usmál jsem se nad tím. Věděl jsem, že ho tím snad až příliš dráždím, ale to jsem přesně chtěl. Namáčkl jsem ho na sebe víc, přivinul jsem se k němu tak, aby se mu o mé tělo třel penis.

„Proč,“ vzdychne, „proč mi tohle děláš,“ zakňučí a začne se o mě intenzivně třít. Jak je hodně vzrušený, to se mi líbí. Sice ho chci, nejradši bych se po něm už vrhnul, ale chci, aby si to užil. I já se v tomhle vyžívám, zvlášť když vidím, že se mu to líbí.

„Chci tě vydráždit, mm,“ líbnu ho drze i s jazykem, aniž bych polevil. Snad ještě naopak přidám trošku na intenzitě.

„Ehmmm, ne, ne, už ne,“ začne doslova žadonit. „Už mě pomiluj, no tak…“ Vypadal bezmocně jako nějaké zvířátko. Takhle jsem ho už dlouho neviděl. Chudáček. Je přitom sexy, zároveň roztomilý. Jak to ten můj drobeček jen dělá…

„Až tak si mě žádáš, tolik mě chceš?“ kouknu se na něj a sladce se usměju. Aniž by mi odpověděl, překulil se na druhý bok ke mně zády a natiskl se na mě. Chytil mě za penis, několikrát po něm silně přejel, přičemž mi žmoulal žalud a poté už si mě začal třít o otvor.

„Mhh,“ neodpustil jsem si oddechnutí přímo do jeho ouška. Přivinul jsem se k němu, trošku jsem mu poroztáhl půlky od sebe a sám do něj pomaličku zajel. Pane bože. Nechápu to, ale tenhle okamžik je vždy perfektní. Zaplavil mě znovu ten blažený pocit, to horko, které se mi linulo tělem zároveň s chladem. Sjel jsem mu dlaní po boku až na bříško a přitiskl ho na sebe.

„Ohh, bože,“ vzdychne, načež si trochu přikrčí nohy k tělu, abych se k němu lépe dostal. Krátce mě v sobě sevřel, poté povolil a trochu se zavrtěl. Byl to pro mě pokyn, že můžu pokračovat. Byl jsem s ním sehraný. Nikdy bych nedal jen na sebe, chtěl jsem, aby mi on sám ukázal, co chce.

„Ahhm,“ skousl jsem si spodní ret a zajel do něj pozvolna až po kořen. Chtělo se mi brečet, křičet a naříkat, jak moc dokonalé to bylo. Ten pocit, který se ve mně zrodí, když jsem uvnitř něj, se nedá popsat. Je úžasně uzoučký. Promnul jsem mu v dlani bok a zvrátil hlavu. Jakmile jsem dojel po kořen, s hlasitým výdechem si bezmocně položil hlavu na paži. Celý se chvěl a nepravidelně dýchal. Cítil jsem, jak mě impulzivně svíral uvnitř sebe. Nasucho polknul a natočil ke mně hlavu, jako by se dožadoval polibků. Chytil jsem ho něžně za tvář a začal ho opatrně líbat ve snaze jej utišit. Nechci, aby ho to bolelo nebo se necítil uvolněně. Zastavil jsem, setrval jsem v této poloze a jen ho hladil po boku.

„Mchh,“ vzdychl mi naprosto oddaně do rtů a přivinul se ke mně. Přijímal mé polibky a plně si jich užíval. Uvolňoval se, ačkoli se stále chvěl. Usmál jsem se a vpil se mu do rtů více, přičemž jsem ho pomalu začal otáčet více na záda. Jen co se mi to podařilo, položil jsem se trošku více k němu, spíše pod něj a sjel mu dlaní do třísel. Chytil jsem ho něžně za stehno a jeho nohu si dal trošku přes sebe. Sice to nepůjde dlouho, ale zkusíme to. Takhle jsem k němu mohl lépe, hlavně k jeho rtům. Teď byl ten pravý čas na tohle utěšování, proto jsem toho využil a hladil ho prsty ve slabinách. Zapřel se rukou za sebou, aby mě příliš netížil a lépe držel rovnováhu.

„Myslíš, že takhle divná poloha nám to zpříjemní?“ vydechne s úsměvem a zakroutí boky.

„Na chvilku možná,“ zasměju se a políbím ho, načež boky pohnu proti němu. Přirazil jsem do něj z jiného úhlu, cítil jsem ho úplně jinak.

„Oh, au,“ vydechne rozechvěle. Jeho svalstvo mě uvnitř poměrně pevně sevřelo. Tohle tedy nepůjde. Není nad klasiku.

„Šššš,“ pohladím ho po bříšku a pomaličku z něj vyjdu. „Promiň, kocourku,“ položil jsem ho pod sebe na záda, aby se mu leželo co nejpohodlněji a v rychlosti se mu vměstnal mezi nohy. Chytil jsem ho za ruce, propletl si s ním prsty a dal mu je trošku nad hlavu. S úsměvem jsem ho začal znovu líbat a penisem se mu otírat o vstup. Po chvilce jsem mu jednu ruku už vyvlékl a znovu se do něj pomaličku zasouval. Polknul, olíznul si rty a přisál se opět k mým rtům. Přitiskl mi stehno k boku. Bylo to pro mě tak snadnější.

„Je to lepší?“ pošeptám tichounce a pohladím ho po zadečku.

„Mnohem,“ vydechne s drobným úsměvem, přičemž mě pohladí po tváři a čelisti. „Tak pojď…“ pošeptá mi nesměle.

„Dobře,“ přikývnu a pomaličku jsem do něj zajel o něco hlouběji. Byl jsem pomalý a jemný, opravdu opatrný. Spíš jsem se s ním snažil mazlit a být co nejněžnější. Zavřel slastí oči a s usyknutím se kousl do rtu. Opět začínal přerývavě dýchat, což pro mě bylo jasným znamením.

Jak plynula noc, plynulo i naše milování. Milovali jsme se až do ranních hodin. Bylo to tak jemné a něžné. Hodně jsme se mazlili, snažili se být jeden druhému co nejvíce na blízku. Už dlouho jsme si to takhle neužili. Nikam jsme nespěchali, jen jsme si užívali ty nádherné pocity.

Rozhodl jsem se, že si teď na nějakou dobu vezmu práci domů. Jelikož jsme měli teď stejně na starost tu velkou zakázku, bylo to pro mě i jednodušší. Byl jsem rád, že mi to šéf umožnil. Chtěl jsem být víc doma, více se věnovat Tomovi i domácnosti. Nechtěl jsem, aby bylo vše na něm. Takhle to doufám bude pohodlnější pro nás oba. Je načase si uvědomit, že to nejde dál tak, jako to bylo doposud. Nechci o něj přijít, nechci, aby se trápil, byl smutný, přetížený a zklamaný. Potřeboval jsem nejspíš jen nakopnout, abych pochopil, jaká realita ve skutečnosti je. Chci, aby vše bylo jako dříve, nejlépe ještě lepší než dříve.

Seběhl jsem schody dolů a s úsměvem se vydal za Tomem do pracovny. Nebyl jsem si jistý, zda už mu přišel pacient. Téměř radostně jsem poskakoval, měl jsem dobrou náladu. Sice jsem tam pobíhal jako blbec v teplákách a starším tričku, ale ani to mě nepohoršilo. Tiše jsem došel k jeho pracovně, zatetelil se, a co nejtišeji otevřel. Co kdyby měl zrovna relaxaci nebo tak něco. Musím opatrně a hlavně nenápadně.

„…no, a potom jsem byl v tělocvičně. Každý tam na mě koukal jako na idiota. Nesnáším to,“ vyléval si pacient Tomovi srdíčko. Ležel v pohodlném křesle zády ke dveřím. Podle problémů i postavy jsem poznal, že to byl ten, co měl problémy s váhou. Takhle jednou dopadnu!

„Z toho si nesmíte nic dělat. Lidé na každého koukají jako na idiota. Obzvlášť ve fitku,“ řekne mu vlídně Tom, přičemž ke mně vzhlédne od bločku. Nepatrně pozvedne obočí. Mhh, škoda že tu máš pacienta, jinak už bych v tom křesle ležel já a ty se mnou, šmudlíku.

Sladce jsem se zaculil a udělal na něj gesto, že jsem tiše. Poslal jsem mu vzdušnou pusinku a opřel se o futra. S úsměvem si zakryl na okamžik obličej bločkem, jako by se chtěl smát.

„Na každého? Chcete mi říct, že na vás tam chlapi koukají divně?“ zeptá se ho nevěřícně ten muž.

„Jo, to koukají. Možná víc, než si jen myslíte,“ zasměje se.

„No jo, já zapomněl. Chodí tam hodně homosexuálů,“ povzdechne pobaveně ten pán.

„Jo, chodí jich tam dost,“ pokývá Tom hlavou, přičemž na mě krátce vyplázne jazyk.

„Uvažoval jsem, že se taky stanu gayem. Ženským jde jenom o prachy a vzhled,“ prohlásí zamyšleně pacient. Viděl jsem, jak se Tom pobaveně kousnul do rtu a sklonil pohled do bloku. Vykulil jsem oči a usmál se. Pak jsem si dal ovšem souvislosti do sebe a ukázal na toho pacienta pěst. Ještě aby mi začal pokukovat po manželovi. Nasrat, chlapče, najdi si svého. Tohle zlatíčko je jen a jen moje. Podzvedl jsem obočí a káravě vztyčil ukazováček. Chtělo se mi smát, ale udržel jsem se.

„Nejspíš vás zklamu, ale chlapi jsou v tomhle snad ještě horší. Obzvlášť ti mladí. Kdybyste viděl mého manžela, hned byste pochopil. Tomu jde jen o můj vzhled,“ pronese Tom se smíchem, jako bych tam nebyl a schválně se dál věnuje plně svému pacientovi. Oh, no to… to nemyslí… počkej!

„Myslím, že jsem ho jednou zahlédl na zahradě,“ zauvažuje ten muž. „Ale… určitě bych našel muže ve svém věku, ne?“

„To určitě ano. Podle mě byste si klidně našel i někoho mladšího. Ne každému se líbí vychrtlí kluci stejně jako u žen. Můj manžel dřív byl hrozná tyčka, teď přibral a sluší mu to ještě víc. Navíc mě baví ho tahat za špíček na břiše,“ začne se Tom smát. „Podle mě nejste nijak odpudivý ani až tak tlustý, jak neustále tvrdíte. Rozhodně máte na víc. Podívejte se kolikrát po ulici a v krámech, jaké páry spolu chodí. Nedělejte si s tím takovou hlavu, hm.“

Špíček na břiše. No tak to počkej, kamaráde. To si spolu ještě vyřídíme. Přibral jsem jako prase, musím se sebou něco vážně udělat. Navíc teď budu doma a budu mít nablízku ledničku, a to není nic dobrého. Takže… mmm, budu jíst zdravě, a když budu doma, mohl bych zajít také do té posilovny. Bude zřejmě ale lepší tam jít v době, kdy tam Tom nebude. Myslím, že místo toho, aby cvičil, by se válel smíchy po zemi, když by na mě koukal. Ukázal jsem na něj a naprosto vážně se na něj podíval. Skousl jsem si spodní ret a nastavil zadek a jako by se přes něj plácnul, aby věděl, co ho čeká. A to je jen začátek. Dělal, že mě nevidí, ačkoli se uculoval.

„To si myslíte vy jako gay, nebo mi to říkáte jako terapeut?“ zeptá se ho muž.

„To si myslím já jako gay. Připadáte mi v celku přitažlivý,“ usměje se na něj Tom. „Stačí mít jen trochu sebevědomí, vyrazit do nějakého dobrého klubu a alespoň si zkusit s nějakým mužem promluvit.“ Já ti dám klub a další muže. Přitažlivý… ohm, když mu on připadá přitažlivý, to se potom můžu jít rovnou někam zahrabat. Dopadnu jako on, jestli dojím tu čokoládu, co mám u notebooku. Zamračil jsem se a zakroutil hlavou. On věděl, na co kroutím hlavou, moc dobře to věděl. Potom jsem se ale jen pousmál, poslal mu další pusinku a ukázal na něj, potom na křeslo, kde ležel ten pacient a nakonec jsem pusu zkroutil do O. Skousl jsem si spodní ret a pomaličku se dal na odchod. Prudce jsem se však zastavil mezi dveřmi, strčil si do pusy prostředníčkem a pomalu si po něm rty vyjel, přičemž jsem labužnicky přivřel oči.

„Vždycky se mi líbili starší a silnější muži,“ promluví náhle Tom, když mě pozoruje. „Takže určitě nebudu jediný. Najde se víc takových mužů a rozhodně i žen. Vezměte si, kolik žen má problémy s váhou stejně jako vy a také si nemohou nikoho najít. Hledají právě muže, jako jste vy. Chtějí někoho hodného, kdo je bude milovat i přesto, jak vypadají.“

„Ano, to máte nejspíš pravdu,“ odsouhlasí pacient. Podzvedl jsem obočí, ale usmál jsem se. Vztyčil jsem palec na znamení, že je to dobré a nasál si prostředníček více. Trošku pozornosti by nebylo, manželi můj?

„No, a…“ odmlčí se Tom, přičemž mě pozoruje. „Nechceš, miláčku, přijít dýl?“ řekne náhle s pozvednutým obočím. Ne, to nemyslí vážně. Oh, takovej trapas. Co si o mně ten chlap bude myslet, že si tu jen tak cumlám prst? Ježiši! Pacient se pomalu narovnal a ohlédl se na mě. Nakrčil nos a nechápavě si mě prohlédl. Rychle jsem si prst z pusy vyndal a nevinně se usmál.

„Pak… pak přijdu, ahm, promiňte,“ zaculil jsem se. Když se pacient otočil zpět na Toma, naznačil jsem mu, že si to pak vyřídíme a odešel jsem. Cítil jsem, jak rudnu. Nějaká sranda musí být. Nakonec jsem se tomu všemu jen zasmál a zašel do kuchyně. Uložil jsem nádobí do myčky, umyl kuchyňskou linku a dopil si sklenku vody. Po chvíli jsem zaslechl hlasy a kroky. Zřejmě už ten pacient odcházel.

Netrvalo dlouho a Tom za mnou přišel.

„Trümpere…“ osloví mě poměrně zvláštním tónem už od futer. To jsem zvědav, co z něj vyleze.

Odkašlal jsem si, odložil jsem sklenku na linku a podíval se na něj. „Ano, prosím?“

„Co to mělo znamenat tam vzadu?“ rozejde se ke mně se založenýma rukama na hrudi. Jáj, to bude ale zlé.

„Noo, nic,“ zaculím se sladce a stoupnu si jako poslušný školáček s rukama podél těla. „Jen jsem tě přišel navštívit.“

„Tak ještě jednou se tohle bude opakovat,“ dojde až ke mně a výhružně do mě píchne prstem, „ještě jednou a uvidíš, co s tebou udělám.“ To bych chtěl vidět.

„Zřejmě to udělám znovu, nerad bych přišel o to, co mi hodláš provést,“ zaculím se a chytnu ho za ruku.

„Nakopu tě do toho tvýho už né kostnatýho zadku,“ kopne do mě se smíchem lehce kolenem.

„Mhh, ale no tak,“ pověsím se mu kolem krku a políbím ho.

„Ale jo, jen nedolejzej, ty můj špíčku,“ začne mě se smíchem pusinkovat, přičemž mi zmáčkne v dlaních zadek. On mě umí tak srát, ale tak, že se na něj nedokážu zlobit.

„Jsem pořádnej velkej špek,“ zasměju se a skousnu mu spodní ret. „Mimochodem, mám si s tebou také ještě co vyřizovat,“ začnu s ním couvat do pracovny.

„Hmmm, to máš pravdu. Seš pěkný tučko,“ rozesměje se.

„Nikdo nejsme dokonalý,“ řeknu pobaveně a sjedu mu na boky. Ani ty… ahm, to bych lhal. On je dokonalý. Zajel jsem mu prsty pod tričko.

„Hele, počkej, stůj,“ vyndá mi je se smíchem. „Má mi přijít zhruba za 10 minut ještě jedna pacientka, takže co kdyby ses raději odebral k sobě nahoru do toho svého tmavého kutlochu, špíčku, hm?“ chytne mě se smíchem za kůži na břiše a rozuteče se pryč. Zmetek jeden prohnanej! Já ho nemilovat, nakopu ho. Hned jsem se rozeběhl za ním. V obýváku jsem ho chytl za ruku a stáhl ho k sobě.

„Ale teď jsem tady já a nedám ti pokoj, dokud ti ta pacientka nepřijde,“ zasměju se a v rychlosti ho položím na pohovku a hupsnu na něj. A teď jsem ho zalehnul. Prase přistálo.

„A co mi provedeš, ty moje slaninko?“ začne mě pobaveně hladit po bocích.

„Bez té slaninky, prosil bych,“ zasměju se a políbím ho. „Mmm, ještě si to rozmyslím, ale…“ olíznu si rty.

„…ale co, ty můj krásnej biftečku?“ směje se. Sranda má svoje meze. Mě to začíná hodně mrzet. Za chvilku se před ním budu stydět.

„Mhh,“ zabručím trošku nespokojeně a sklopím oči, přičemž našpulím rty.

„Hmmm, tak broskvičko,“ uculí se na mě. Zatím je to fajn, horší bude, až na mě bude řvát pomeranči a posmívat se mé zatím nereálné celulitidě. Zakroutím hlavou a dám mu takovou mlaskavou pusinku.

„Tak…“ oplatí mi ji jednou tak dlouze, „tak ty můj milovaný ananásku,“ zasměje se tiše. Zhluboka se nadechnu, zakroutím se smíchem hlavou a políbím ho.

„Mmm, teď ticho,“ zašeptám, začnu ho líbat a dlaní mu sjedu po hrudi.

„Hmm, nee, přestaň,“ šeptne, ačkoli je poměrně povolný a spolupracuje.

„Ta pacientka tu ještě není,“ pošeptám a sjedu mu po boku. „Chci tě jen hladit.“ Nechci ho k ničemu nutit. Chtěl jsem se jen pomazlit.

„Ale už by tu měla být. Přijde každou chvíli a já nechci pak být vzrušený, víš,“ broukne, načež mi něžně nasaje ret a pomazlí se svým nosem s mým.

„Chápu,“ přikývnu lehce a něžně jej líbnu i s jazykem.

„Hmmff,“ zafuní tiše nosem. I přes to, co říkal, si mě k sobě přivine a začne mě zaplavovat láskyplnými polibky. To je můj Tomi, můj nejmilovanější miláček. Je rozkošný, jak se neovládne. Však ani já ne. Usmál jsem se nad tím a oplácel mu to. Prsty jsem ho hladil pod tričkem na boku a jemně kroužil jazykem kolem jeho. On mi naopak sjel dlaněmi na zadek, něžně ho promačkal a poté pohladil.

„Strašně se mi líbí, že tam můžu konečně něco trochu mačkat,“ zašeptá mi s úsměvem, načež mě líbne. „Jsi nádhernej a jsi můj. Jenom můj manžel,“ zabrouká mi sladce do pusy. Bože, miluju ho. Nikdy bych ho za nic nevyměnil.

„Ničí jiný,“ zašeptám a usměju se, sjedu mu jemně až na stehno a také jej trošku stisknu. „Mačkej si, ale já to nebudu přehánět. Nechci, aby ses pak tou rukou zabořil.“

„To se nestane,“ políbí mě měkce a znovu mě začne něžně líbat. To si piš, že ne. Od zítřka začnu měnit životní styl.

„Nestane, to vážně ne,“ zamumlám mu do rtů a oplácím mu každičký polibek, který mi věnuje. Začal jsem proplétat naše jazyky trošku drzeji.

„Mm-mm,“ přichytí mě káravě za bradu a přinutí mě zjemnit. Uposlechl jsem ho a zjemnil jsem, byl jsem něžný a hodný jako beránek. Sjel mi po ramenech a přes lopatky po celých zádech, přičemž slastně oddechl. Líbali jsme se procítěně, pomalu a hezky. Občas jsem ho trošku pozlobil, ale on si mě holt uměl zkrotit. Ač to šlo někdy velmi těžko.

Po dobré půl hodince se však Tom zvedl a šel do pracovny. Ta pacientka stále nedorazila, měl o ni starost. Zůstal jsem sedět na pohovce, jen jsem tak tiše seděl, přemýšlel a hrál si s řetízkem. Trvalo poměrně dlouho, než jsem zaslechl Tomovy šouravé kroky.

„Tak co?“ otočím se na něj, když vejde do obýváku. Pomalu došel až ke gauči a přisedl si ke mně, načež si objal rukama hrudník. Jeho výraz byl nepřítomný. Vypadal otřeseně. Co se stalo…

„Tomi?“ pošeptám a přisednu si o něco blíž k němu.

„Pamatuješ si tu ženu, jak jsem ti o ní vyprávěl jednou při večeři?“ řekne tiše. „Jak jí zemřelo po porodu to miminko a pak ji opustil manžel… ten kretén, co jí to dával za vinu. Měla strašné problémy, vzpomínáš si na ni?“ pošeptá rozrušeně. Jak bych si mohl nepamatovat. Běhal mi mráz po zádech, když mi o tom vyprávěl.

„Ano, vzpomínám,“ přikývnu a naslouchám mu dál.

„No… tak jsem mluvil s jejím bývalým manželem,“ vydechne a začne si mnout čelo. „Prý se včera zabila…“ zavře oči. Pootevřu rty a zůstanu se na něj dívat. To ne… Ta žena byla hodná a… umřelo jí dítě a teď…

„Ah, bože,“ pošeptám a bolestně přivřu oči. „To… to je mi moc líto,“ vydechnu a chytnu ho za ruku. Proplete si se mnou prsty, omotá si moji ruku kolem sebe a položí mi hlavičku na rameno. Upřímně je mi to líto. Znal jsem ji jen z vyprávění, ale tohle bolelo. Nedokázal jsem si představit a vžít se do její kůže. Umřelo jí dítě, její manžel ji proto opustil. Nedivím se, že to neunesla, ale… tohle je až příliš.

„Mrzí mě to, lásko,“ přivinu si ho k sobě, obejmu ho a začnu ho hladit po zádech.

„Strašně jsem jí chtěl pomoct. Bylo mi jí hrozně líto. Dával… jsem si na ní nejvíc záležet,“ vydechne nešťastně.

„Já vím,“ zašeptám a přitisknu ho k sobě víc. „Udělal jsi, cos mohl.“

„Co když ne…“ Tohle od něj nechci nikdy slyšet. Nesmí si to vyčítat. Dělá svou práci výborně, ale lidem neporučí, jen jim může pomoci. To ovšem i oni musí chtít.

„Tome,“ chytnu ho za tvář a donutím jej, aby se na mě podíval. „Udělal jsi pro ni všechno, ona to chtěla udělat i přes veškerou pomoc. Myslela si, že je pro ni tohle vysvobození. Nemůžeš za to, není to tvá vina.“

„Já…“ hlesne. V očích se mu začaly lesknout slzy. „Já vím, že-že není. Každý terapeut s tímhle musí počítat, tak jako doktor. Jen prostě… je moje první a… nutí tě to klást si otázku, jestli jsi pro ni opravdu udělal všechno, co jsi mohl,“ sklopí bolestně pohled, až se mu po tvářích sklouznou drobné slzičky.

„Chápu to, ale věř mi, prosím,“ setřu mu ty slzičky a přivinu si ho k sobě. Posadil jsem si ho pomalu na klín a začal se s ním mírně v objetí pohupovat.

„Co když nejsem dost dobrý. Kdyby si našla někoho zkušenějšího, možná-možná by tu ještě byla,“ pošeptá smutně.

„Tome, dost,“ řeknu a přitisknu ho k sobě více. „Není to tak. Jsi skvělý terapeut, ale ona to udělat chtěla. Udělala by to, i kdyby byla u jiného terapeuta či doktora.“

„Chtěl jsem jí pomoct,“ vydechne bezmocně. Tolik mě bolí vidět jej takhle. Nechci, aby se tím trápil. Chápu, jak moc ho to mrzí, ale nemohl ji zastavit ani udělat něco více.

„Pomohl jsi jí, udělal jsi vše, cos udělat mohl,“ zašeptám a pohladím ho něžně po zádech. „Neplakej, prosím.“

„Když… mně je to líto,“ vzlykne tiše. Chudáček. Je mi to také líto, ale teď je mi líto hlavně jeho.

„To ti věřím,“ přikývnu a pohladím ho po hlavičce. „Ale nevyčítej si to.“ Bolestně vydechl, pohladil mě po krku a popotáhnul nosem.

„Dnes už… nikdo nepřijde?“ zeptám se tiše.

„Mm-mm,“ zavrtí hlavičkou, že ne. Alespoň tak. Chci, aby si odpočinul. Jeho povolání je velmi náročné a on potřebuje klid. Tohle je pro něj šok. Hned po škole, jedna z prvních pacientek a stane se tohle.

„To je dobře, odpočineš si,“ šeptnu a natáhnu se pro kapesníčky. Jeden jsem mu hned podal a pohladil ho. Jen si otřel tváře, dal mi malou pusu na krk a zašimral mě mokrými řasami, když zavřel oči.

„Uklidni se, jen buď v klidu u mě, ano,“ políbím ho na tvář.

„Mohli… bychom někam jet?“ šeptne rozporuplně. To mě celkem překvapilo, ale chápu to. Potřebuje se odreagovat.

„Kam jen budeš chtít,“ přikývnu.

„Děkuju,“ dá mi pusinku.

„Neděkuj, není za co, miláčku. A kam chceš jet?“ Pojedu klidně na kraj světa, jen aby mu to pomohlo.

„Někam… Kamkoliv,“ schová si mi obličej mezi krk a rameno.

„Dobře, tak si někam vyjedeme,“ usměju se lehce a políbím ho na spánek. Pohladí mě dlaní po hrudi a poté mi ruku ovine kolem krku. „Mmm,“ dám mu několik pusinek na krk a na tvářičku.

„Půjdeme teda?“ pošeptá mi chmurně.

„Hned,“ přikývnu. „Jen na sebe asi něco hodím, ju?“

„Taky se převléknu,“ zvedne se ze mě a poté mě chytne za ruku, aby mi pomohl na nohy. Zvedl jsem se a děkovně se na něj usmál. Ruku v ruce jsme se rozešli nahoru do ložnice. Pomalu jsme se převlékli, všechno bylo v klidu. Nechtěl jsem na něj nijak spěchat.

Když jsme byli oba vypraveni, vzal jsem ještě peníze, klíče, pití a rozešel se s ním do garáže. Jen, co jsme nasedli, vyjel jsem směrem k centru. Snad se alespoň trošku odreaguje. Teď to potřebuje jako sůl. Kéž bych mu ten den zpříjemnil.

autor: Mischy & Turmawenne