The Secret of Collegian 19.

Tom

„Bille? Kolikrát jsi vlastně letěl letadlem?“ zamumlám celkem nezřetelně, když letadlo začne stoupat a mně se do hlavy žene až moc myšlenek na to, že se chci nějak zabavit, aby mi nebylo špatně.

„Mhm, letěl jsem dvakrát… líbí se mi to,“ jen trochu pootočím hlavu na tebe, když uvidím tvůj pohodový výraz s úsměvem, opřu se hlavou o opěrátko a zavřu oči. „Ty?“ uslyším tě slabě.

„Nevím… už je to víckrát. Ale připadá mi, že je mi pokaždé víc a víc blbě. Bože, už budem nahoře?“ poslepu nahmatám tvoji ruku a hned je moje lehce zpocená dlaň přitisknutá na té tvojí.

„Tome, proč jsi mi neřekl, že se bojíš létání?“ ucítím, jak si poposedneš, ale stejně neotevřu oči. Když uslyším, jak se chichotáš, uraženě od tebe odtáhnu svoji ruku a položím ji volně na stehno, po chvilce ale ruku stisknu v pěst a přidušeně polknu, snažím se zabránit, aby se mi chtělo zvracet.

„Nebojím se létání… jen je mi prostě špatně,“ řeknu tiše. Když se ale pořád chichotáš, nedá mi to a musím se zasmát taky. Po chvilce otevřu oči a kouknu na tebe s úsměvem. „Nesměj se mi, nemůžu za to, víš?“ zasměju se a natáhnu se k tobě pro polibek.

„Já vím… můžeme se zabavit, aby ti bylo líp. Můžeme si třeba povídat, dobře?“ navrhneš a já se hned vrhnu na tebe pro další polibek.

„To víš, že jo,“ zachichotám se tiše a znovu vezmu tvoji ruku do své.

*

„Sakra, vidíš ten pokoj?“ zajásám nadšeně, když nám ukázali náš apartmán a přinesli sem naše věci. „Balkon, televize! A wow, vidíš tu velkou vanu! Takovou nemáme ani doma!“ směju se mezi tím, co lítám po pokoji a všechno si prohlížím. Po pár minutách běhání a prohlížení všeho, narazím na tebe, jak sedíš s mírným smíchem na posteli a začínáš vytahovat věci z tašky. Nedivím se, že se mi směješ, asi zním šíleně…

„Bille, snad nemusíš jít hned teď vybalovat?“ skočím k tobě na postel a hned se mi líbí, že v ní nepraská jako v té mojí.

„A co jiného mám dělat, když jsme teď přijeli?“ koukneš na mě s pozdviženým obočím.

„Co třeba odpočívat po cestě?“ uculím se a kleknu si za tebou, obejmu tě zazadu a dám ti malý polibek na krk. „Mhm a můžeme se přitom odpočívání i trochu pomazlit, co?“ začnu ti dávat jednu malou pusinku za druhou, pokračuju přes krk až na tvář. Potom se přesunu bokem k tobě, otočím si tvoji tvář blíž k sobě a pomalu tě políbím.

„Tome, musíme si vybalit… a potom můžeme jít hned k bazénu nebo na pláž,“ snažíš se mi odporovat, ale pořád se usmíváš.

„Pššt,“ tiše se zasměju a seberu ti z ruky nějaké tričko a odhodím ho na zem, potom tě povalím na postel. Lehnu si vedle tebe, ale namáčknu se těsně k tobě a přehodím přes tebe nohu, abys mi neutekl. Jsem nahnutý těsně nad tebou, políbím tě a s úsměvem se ti zadívám do očí. „Miluju tě… a jsem moc rád, že jsi tady se mnou,“ šeptnu tiše a věnuju ti vážný upřímný pohled.

Bill

„Tomeee,“ zaúpím, ale s úsměvem. Chtěl bych se jít hned teď vykoupat a osvěžit, tak se trochu zamračím, ale tak abys pochopil, že to je jen ze srandy. Jakmile mi vážně řekneš, že mě miluješ, tak se zatvářím taky vážně. Ale hned po pár vteřinách se pousměju a vtisknu ti rychlý polibek. „Já tebe taky, přece.“ Jenomže po pár minutách se vášnivě líbáme. Nevím v jakém pořadí ani na jak dlouho, ale chvíli cítím váhu Tomova těla na svém a po dalším okamžiku mám iniciativu zase já a ležím podepřený o lokty nahoře a jsem ten, kdo je dominantní. Jenomže to nemůže Tom nechat jen tak a v další chvíli jsem zase pod ním a tempo polibků i všeho ostatního udává on. Takhle se několikrát vyměníme, ať už víc nebo méně oblečení, a skoro se až přetahuje o to, kdo bude udržovat jaké tempo.

Po zhruba půl hodině je ale jasné, že oba nás naše aktivita unavila stejně. Oddechujeme vedle sebe a jen chvilkami otočíme hlavu na toho druhého a usmějeme se na sebe. Osvěžení jsem se dočkal, když jsem se po pár minutách odebral do sprchy, kde mě Tom nenechal dlouho samotného. Následovala dalších několik minut vášnivého líbání a mazlení, dokud jsem to nezastavil.

„Už nebude žádný sex, dokud si nezaplavu v moři.“ Řeknu to s vážným a trochu přísným výrazem ve tváři, ale s tónem v hlase, kterým musí Tom pochopit, že si dělám tak trochu legraci. Vidím, že se trochu zamračí, ale během dvou minut jsme z koupelny venku. Tom mě odtud odtáhl za ruku a během několika vteřin jsem měl na hlavě svoje plavky, které po mně hodil.

„Tak honem, oblékni se a jdeme na pláž,“ řekne vesele a už přešlapuje u dveří, abychom mohli vyrazit.

Ani neumím říct, jak miluju moře. Další nejmíň dvě, tři hodiny si užíváme v moři. Ale ve vší počestnosti, samozřejmě. Chvilku plaveme, ale moc dlouho to ani jeden nevydrží, pak po sobě začneme stříkat vodu, potápět se a dělat jiné různé blbosti. Po hodině blbnutí v moři jsme oba vyčerpaní skoro tak, jako po tom milování před pár hodinami. Lehneme si na osušky na pláž a nechávám do sebe proudit to teplo, které jde z příjemného a horkého mořského sluníčka. Slunce u moře je prostě úplně jiné než doma. Ani tohle ale dlouho nevydržíme, a tak se s Tomem sebereme a jdeme na pokoj, kde se společně osprchujeme a užíváme prostě jen společné chvíle s tím druhým.

Tom

Užívám si dovolenou s Billem už třetí den. Včera jsme si udělali krásnou romantickou večeři s vínem a se svíčkami, potom se samozřejmě ta romantika protáhla až do noci u nás na pokoji. Sedli jsme si potom asi na půlhodinky potmě v noci na balkon, sledovali jsme hvězdy a odraz měsíce na moři. Bill si vytáhl cigaretu, a jakože jsem nikdy neměl kouření v oblibě, taky jsem si jednu zapálil, prostě mi připadalo, že se to k té parádní situaci hodí. Myslel jsem si, že šťastnější už být nemůžu.

Zrovna teď Bill ještě spí, asi ho to včera nějak zmohlo, právě nám jdu dolů pro nějaké vychlazené pití, a co nejrychleji se chci vrátit za ním zpátky do postele. Když stojím u pultíku, přejedu očima lidi venku, pohled se mi na okamžik zastaví na hnědovlasé hlavě, která je mi nějaká povědomá, ale dál tomu nevěnuju pozornost.

„Tome?“ ozve se po chvíli. Otočím se za hlasem, Bill to určitě není…

„Lauro?“ nemůžu udělat nic jiného, než jen vykulit oči. Nečekal jsem ji tady, vlastně jsem ji nečekal už nikdy nikde. Přejedu ji pohledem, je opálená, má hezké plavky… vypadá spokojeně.

„Tome, tak dlouho jsem tě neviděla, jak se máš? S kým si užíváš u moře, s rodiči?“ najednou mi skočí kolem krku, jsem z toho tak vykulený, že nevím, co mám dělat, ale potom na ni jenom lehce položím ruce.

„Uh… fajn. No, já… jsem tu… s někým,“ vykoktám se po chvíli, pořád mám v očích překvapený výraz. Dokonce zapomenu i na to, proč jsem sem přišel. „Ty jsi tady… s Pavlem?“

„Ale néé, rozešli jsme se už dávno. Já tady jsem se starší sestrou a jejím manželem, víš, taková rodinná dovolená, kdy mě pořád hlídají, jako bych byla ještě malá.“ Zasměje se a já si uvědomím, že je snad ještě hezčí než před tím. „Nechceš si jít na chvíli sednout? Pokecáme…“ chytne mě za ruku a dotáhne mě ke stolu, objedná nám pití. Jsem z ní úplně omámený.

„Takže… jak se máš? Máš někoho?“ řeknu tiše, když se napiju hltavě ledové vody. Sleduju, jak zakroutí hlavou.

„Pořád čekám na tebe,“ řekne najednou, a já nevím, jestli to myslí jako vtip, nebo to myslela vážně. Doufám, že to je vtip… „Ale slyšela jsem od někoho, že se prý občas taháš se svými studentkami, je to pravda? Pamatuješ, jak jsme si na škole říkali, že jediný důvod, proč si děláme doktorát, je proto, abychom mohli potom lovit mladé lidi na škole?“ Směje se tomu, ale já jsem překvapený a vyděšený ještě víc. Jak mohla něco takového slyšet? Kde?

„Kdo ti něco takového řekl? Není to pravda…“

„To není podstatné, kdo mi to pověděl… někdo ze školy, kdo to viděl. Řekni mi pravdu, Tome, lovíš tam holky? Jsou hezké?“ Sleduju její úsměv.

„Není to pravda, po žádných holkách se ani nedívám,“ taky se na ni usměju, ale jsem z toho absolutně zděšený. Začne mi povídat nějaký zážitek s jejími rodiči, když se najednou u našeho stolu objeví stín. Kouknu na stranu a leknutím trochu povyskočím. „Bille!“ polknu. „C-co… co tady děláš?“ nevím proč, vstanu od stolu a jezdím očima z tebe na Lauru.

„Hledal jsem tě,“ řekneš tiše a sleduješ mě. Sakra, proč je na mě vždycky poznat, že jsem nervózní?

„Bille, tohle… tohle je Laura,“ ukážu na ni. „A Lauro, tohle je Bill,“ měl jsem na jazyku, že je to můj přítel, ale nevím proč, nedokážu to před ní říct. Laura vstane a nahne se k tobě přes stůl s nataženou rukou, můj pohled nějakým nedopatřením sklouzne k jejímu vrchnímu dílu plavek… pomyslně si vlepím facku a potom se na tebe nervózně usměju.

Bill

Trošku se zamračím, ale spíš jen tak nakrčím obočí. Laura?? TA LAURA?!? Podám jí ruku, ale jen lehce, protože mě mate Tomovo chování. Je celý takový nesvůj. Ještě nikdy jsem ho neviděl takhle se chovat. Dokonce ani při naší první návštěvě u jeho rodičů nebyl takový nervózní a roztěkaný. Podívám se na něj a hned se střetneme pohledy, Tom ale hned ucukne a dívá se někam do stolu. Dalo by se říct, že jsem ještě trošku ospalý, protože bych nad tím chtěl víc přemýšlet, ale nějak mi to prostě ještě nejde. Lehli jsme si spolu, ale když jsem se vzbudil, tak u mě Tom nebyl, ani nikde v pokoji. Instinktivně jsem se ho vydal hledat dolů na recepci, k baru nebo do hotelové restaurace a našel jsem ho dřív, než bych očekával. Ovšem nebyl sám, ale s touhle hezkou mladou holkou, a nemám z toho vůbec dobrý pocit.

Samozřejmě nedělám žádné závěry a jsem spíš v klidu, přece se nic nestalo, ale necítím se úplně ve své kůži. A vidím i na Tomovi, že něco není v pořádku. Během pár vteřin mě z přemýšlení vytrhne právě Tom, lépe řečeno jeho ruka, která mě pevně sevře, a během dalších pár vteřin už stojíme na výtahu a čekáme na něj. Je to jako nějaké sestřihané scény, jsme dole u stolu ještě s tou holkou, pak stojíme u výtahu, stojíme v něm a najednou jsme u sebe v pokoji. Tam přejdu tiše přes pokoj až k oknu a dívám se přes tenký závěs ven. Jen slyším, jak Tom tiše přešlapuje po pokoji. Sklopím hlavu a v ní se mi honí spousta myšlenek. Hned ji ale zvednu a otočím se na Toma.

„Půjdeme na pláž?“ řeknu s úsměvem a jen vidím, jako by Tomovi spadl ze srdce veliký kámen. S úsměvem přikývne a chytne mě za ruku. Během pár minut jsme už venku z hotelu a míříme na pláž.

Je pravda, že na tu menší událost, co se stala dole na hotelu, jsem myslel ještě několik hodin. Ale potom, co jsme s Tomem začali dovádět ve vodě, jsem na všechny pochybnosti zapomněl. Byla to přece jen nějaká holka a vůbec nic to neznamenalo. Naše dovolená začala být čím dál lepší, večerní procházky, výborné večeře a romantické noci na balkoně. Bylo to přesně něco, co jsem ještě nezažil. Vždycky jsem si říkal, jestli poznám, až přijde ten pravý vztah. Hrozně jsem se bál, že to nebude ono nebo že si budu myslet, že přijde něco lepšího, a přitom to bude právě to pravé. Ale teď můžu s jistotou říct, že všechno tohle bylo naprosto zbytečné. S Tomem se cítím dobře jako s nikým jiným a jsem si jistý, že bych s ním dokázal být do té doby, dokud by on chtěl být se mnou.

Nerušeně a bez nějakých nepříjemných myšlenek jsem si užíval tepla a sluníčka a hlavně Toma do doby, než jsem náhodou na recepci narazil právě na jediný zádrhel této dovolené – Lauru. Byla moc milá, ale na mě to bylo až moc přesladké a řekněme, že jsem jí prostě nevěřil. Ptala se na Toma a na to, co dělá, jak se má a tak. Navrhla mi, že nás ten večer pozve na drink. Moc se mi to nezdálo. I když jsem asi nebyl zrovna dvakrát zdvořilý, tak jsem se z toho trochu vykroutil. Neřekl jsem jí ani ano, ani ne. Myslím, že každého by napadlo, že se taktně tomu setkání chci vyhnout a trošku by ubral, ale ona to zřejmě tak úplně nechopila.

Tomovi jsem o tom, že jsem tu holku potkal, ani neříkal. Zrovna jsme se osprchovali, oblékli a chtěli jsme vyrazit ven na nějakou dobrou večeři, víno a pak??? …kdo ví.

Jenomže na naše dveře dolehlo klepání, otevřel jsem dveře a za nimi stála právě ona. Se svým dlouhotrvajícím úsměvem, v krátkých letních šatech a upravenými vlasy.

„Tak jsem tady na ten drink, kluci.“ Řekne celá natěšená, ale já radostí neoplývám, ovšem nedávám to tak úplně najevo.

autor: Disturbed Angel & Clarrkys