One Last Road Trip

autor: Gabby

Ahoj, jsem tu s další jednodílkou, ale tentokrát je trošku jiná, má tři dějové linie, proto doufám, že ji každý pochopí. Mějte se, Gabby.

Velice silně pršelo, když Tom projížděl dálnicí pod menším mostem a déšť alespoň na pár sekund ustal, ale přesto po chvíli nešlo znovu skoro nic vidět.
„Zatracený počasí,“ zamumlal si Tom pro sebe a sledoval rychle se pohybující stěrače. Vůbec nepomáhaly. Stále v ústech cítil pachuť cigaret a alkoholu. Včerejší noc byla šílená.
Tom právě projížděl pod dalším mostem, když se několik metrů před ním tvořila kolona…

*

Bílým, nemocničním pokojem se ozývaly nepříjemné, pípavé zvuky ohlašující, že osoba ležící na lůžku je ještě stále naživu. Mladík, který seděl na židli vedle postele, strnule sledoval monitor, ukazující bratrovu srdeční činnost, a doufal, že se neukáže vodorovná čára.
„Tome, prosím, nenechávej mě tady samotného,“ Bill si položil hlavu na matraci vedle Tomovy paže a do své prochladlé dlaně chytil tu jeho. „Bráško…“ Tiše zaštkal a promítal si v hlavě včerejší scénu.
Pamatoval si spoustu alkoholu na party u Georga. Také si vzpomínal na to, že se na Toma kvůli něčemu hrozně zlobil, a potom? Co se stalo potom? Bill si nedokázal vzpomenout, proto jen dál držel bratrovu dlaň a doufal, že se brzy probudí.

*

Bill scházel dlouhé schody do Georgovy zahrady, kde probíhala ona dlouho plánovaná party. V ruce držel kelímek s alkoholickým nápojem a rychle pročesával dav lidí a hledal svého staršího bratra. Cestou potkával spousty lidí, kteří mu gratulovali k vydání čtvrtého alba. Pomalu nestíhal rozpoznávat tváře a děkovat, jelikož mu alkohol rychle stoupal do hlavy. Měl už pátý drink.

„Hej Bille, Bille,“ zničehonic se před mladíkem objevil doslova vytlemený Georg. Pravděpodobně byl více opilý než sám Bill.

„Co?“ Ptal se vylekaně Bill.

„Viděls Toma?“ Chechtal se dál baskytarista.

„Ne, proč?“ Bill lehce nakrčil obočí. Začínal se obávat toho, co přijde. Měl takový nepříjemný pocit ve své hrudi.

„Konečně do toho zas praštil! Je s babou!“ Bill cítil, jako by mu někdo vrazil ostrý nůž doprostřed hrudi a stisk kolem kelímku zesílil. „Už jsem si myslel, že se z něho stává teplouš nebo tak něco. Však víš, protože Tom byl vždycky tak na ženský a-„

Avšak Bill svého opilého kamaráda neposlouchal. Konečně totiž zahlédl svého bratra v davu a jeho největší noční můry se staly skutečností. Na nic nečekal, opustil Georga, který ani nezaznamenal, že Bill odchází, a zamířil za svým bratrem, který se právě v objetí líbal s neznámou slečnou.

Bill si brázdil cestu přes několik lidí, naprosto nedbaje na to, že s ním například chtějí hovořit. V jeho očích se zrcadlil hněv a neskutečná bolest a celé jeho tělo bylo otřásáno vztekem.
Došel k líbající se dvojici a malou chvíli je pozoroval. Jeho dech byl neklidný, spíše ani nemohl pořádně oddechovat, jak byl rozčílený. Mučilo ho vidět Toma s někým jiným.
„Skutečně?!“ Procedil po chvíli skrze napůl otevřené rty a pozoroval, jak se jeho opilý bratr konečně odlepuje od tmavovlasé narušitelky. Bill cítil, jak mu rozčílením cuká spodní ret a oči se zalívají slzami. Pozoroval, jak se v Tomových zmatených očí probouzí jakési uvědomění si.

„Bille…“ Řekl zaraženě starší z bratrů. Tom vypadal, jako by se probudil z hodně špatného snu a začínal si uvědomovat jisté skutečnosti. Byl najednou střízlivější než kdy před tím. „Já… Bille…“ Avšak Bill už neposlouchal. Rychle se otočil na patě své boty a skoro až utíkal davem pryč, zpátky ke schodům. „Bille, počkej!“ Křiknul za ním Tom a rychle se vydal za ním, nechaje za sebou nechápající brunetku.

Bill se zbrkle prodíral lidmi, minul Georga, který stále mluvil do větru, a už stál na třetím schodu, když ho někdo pevně chytil za zápěstí levé ruky.

„Bille!“ Nebyl to nikdo jiný než Tom. Jeho hlas zněl až hystericky, oči měl nepřirozeně vytřeštěné a prudce oddechoval.

„Nech mě na pokoji,“ štěknul po něm Bill a vysmekl svou ruku z té bratrovy. Jedním pohledem rychle přejel několik párů očí, které je zaraženě pozorovaly, a poté hbitě vyběhnul posledních pár schodů vedoucích do domu. Avšak svého pronásledovatele se nezbavil.
„Bille, nech mě to vysvětlit.“ Žadonil Tom. Jeho tvář byla zarudlá studem, strachem a taky řádnou dávkou alkoholu.

„Co chceš jako vysvětlovat?“ Bill se na něj prudce otočil. „Podvedl jsi mě! Líbal ses s někým jiným! Docela by mě zajímalo, jestli to bylo poprvé, nebo mě podvádíš normálně?!“ Billovi bylo najednou všechno úplně jedno. Nezajímalo ho, jestli je někdo uslyší a jejich velké tajemství bude venku a všichni se dozvědí o jejich incestním vztahu. Naprosto se nechal pohltit hněvem. Za poslední čtyři roky se s Tomem pořád jen skrývali a on si k němu vytvořil jakousi připoutanost a den co den žil v obavách, že se snad někdo něco dozví, nebo že si snad jeho bratr rozmyslí vše, co mu kdy řekl a odpřisáhnul. Každý den byl plný nejistoty. „Přísahal jsi, že to budu už jen já… Sliboval jsi, že občas někde zmíníš, že máš spoustu žen, protože jsi přeci Tom Kaulitz, lamač srdcí,“ řekl Bill ironicky a lehce protočil oči, „ale ne, že to budeš skutečně dělat!“ Mladší z bratrů stále křičel a třásl se po celém těle.

„Bille, prosím tě, uklidni se,“ žadonil Tom, který se cítil příšerně. Absolutně nevěděl, co se to vlastně stalo. „Nikdy dřív se to nestalo, to ti přísahám.“ Bill jen kroutil hlavou a koukal kamsi na zeď. Po jeho tvářích stékaly malé pramínky slz.

„Nevěřím ti.“

„Bille, věř mi, prosím. Nikdy dřív jsem tě nepodvedl. Vím, že to není lehké, ale prosím věř mi, o nic nešlo. Vůbec jsem o sobě nevěděl do té doby, než jsi promluvil.“ Tom nepřestával s přesvědčováním.

„Běž do hajzlu, Tome… já jsem to věděl, že bez ženských prostě nevydržíš. Kdo ví, co by se stalo, kdybych nepřišel.“

„Bille!“

„Co?!“

„Přestaň! Ty víš, že tě miluji, a to už dlouho, a nechci být s nikým jiným, tak toho nech, prosím tě.“ Tom přišel ke svému bratrovi o něco blíže a pokusil se mu položit dlaň na rameno, avšak Bill okamžitě ucuknul.

„Ani se neopovažuj na mě sáhnout…“ Bill se na bratra už ani nepodíval a rychlými kroky mířil do pokoje pro hosty, kde dnes v noci měli s Tomem přespat. Po chvíli o něco zrychlil, jelikož za sebou slyšel kroky. Chtěl být v pokoji sám, a proto, když tam také došel, za sebou zamknul. Bylo mu naprosto jedno, kde Tom dnes večer přespí.

„Do prdele, Bille, otevři ty dveře,“ Křiknul Tom, když i on dorazil k jednomu z pokojů pro hosty. „Bille!“ Zuřivě pěstí bouchnul do dřevěných dveří a cítil, jak se už i jemu plní oči slzami. „Bille, říkám ti, že jsem to udělat nechtěl. Nevím, co se to stalo, prostě jsem moc pil. Nic to neznamená,“ nevzdával se. Cítil se hrozně, stále totiž nedokázal pochopit, proč udělal to, co udělal. „Bille, prosím tě, ty víš, že jsi pro mě celej svět!“ Tom se přiblížil ke dveřím a naslouchal tomu, co se dělo za nimi. Jediné, co slyšel, byly táhlé vzlyky. „Bille!“ Naposledy bouchnul pěstí do dveří a poté bez jakéhokoli varování vtrhnul do vedlejších dveří.

„Co se děje, co se děje?“ Vykřiknul polospící Gustav a rychle se v posteli vymrštil do sedu.

„Nic, jen musím použít tvoje okno,“ ujistil ho Tom a bez dalších slov otevřel okno a vyhoupnul se ven. Opatrně přelezl k druhému a vlezl do vedlejšího pokoje. „Bille…“ Špitnul do najednou tichého pokoje. „Kde jsi?“ Opatrně udělal několik kroků do pokoje a snažil se navyknout si na tmu, která v pokoji byla. Mžoural do šera a snažil se najít svého bratra, jelikož na posteli nebyl. „Billi…“ Tom si konečně všimnul zkroušené postavy, která se krčila u protější skříně.

„Já jsem ti říkal, abys mě nechal na pokoji…“ Billův hlas zněl hrozně slabě a zklamaně.

Tom nic neřekl, jen udělal několik dalších kroků blíž k Billovi. Srdce mu zběsile tepalo uvnitř hrudi. Stále nevěděl, co se přesně stalo. Věděl, že si s Billem hodně užívali, také hodně pili a potom má najednou okno. Vůbec netušil, co se mohlo stát. „Billi,“ Promluvil Tom znovu, teprve až když seděl vedle Billa. „Odpusť, nevím, jak a proč se to stalo, ale nikdy bych to se střízlivou hlavou neudělal, to mi věř, prosím,“ Bille ho probodnul pohledem a Tom si nervózně skousnul spodní ret.

„Jsi hajzl…“ Bill přemýšlel nad tím vším, čím si prošel. Na to, jak se ve svých patnácti letech na Toma poprvé podíval jinak než na bratra. Jak se tomu v šestnácti konečně přestal bránit a plně si přiznal, že je do Toma zamilovaný. Na to, jak se v sedmnácti musel prát se žárlivostí, když si Tom na pokoj skoro každý večer bral jinou dívku. Vzpomínal na to, když oslavovali osmnácté narozeniny a hrozně se opili, a poté se poprvé políbili, i přesto, že druhý den si na to jen stěží pamatovali. Billovi se vybavovalo i to, když mu bylo devatenáct a Tom přišel s tím, že se zamiloval. A teprve když mu bylo dvacet let, Bill konečně zjistil, že jeho láska je celou tu dobu tajně opětovaná. Jenže bohužel vše krásné netrvá věčně. Všechno to schovávání se a utajování Billa zmáhalo, ale hlavně strach z toho, že by Tom snad jednou odešel. Měl panickou hrůzu z odloučení.

Tom si povzdechnul. Mučil ho pohled na jeho mladšího brášku, který se utápěl ve vlastních slzách.

„Vím, že se na mě zlobíš, podělal jsem to, ale skutečně to nic neznamenalo.“ Tom se bál, že Bill znovu ucukne, jestli se pokusí ho znovu dotknout, ale přesto mu položil ruku na tvář. Bill se ani nehnul. „Odpustíš mi to, prosím?“ Lehce mu přejel palcem po tváři a se strachem očekával Billovu reakci.

„Chci jít spát…“ Zamumlal Bill, setřásl Tomovu ruku ze své tváře a přesunul se k posteli. Sundal si boty a kalhoty a rychle zalehl pod přikrývku. Tom si povzdechl, zvedl se ze země a lehnul si vedle Billa, snažíce se ho vtáhnout do svého objetí. „Nech mě prosím. Hrozně smrdíš a momentálně je mi z tebe vážně špatně,“ Bill se o kousek posunul a doufal, že ho nyní bratr konečně nechá být.

*

Tom právě projížděl pod dalším mostem, když se několik metrů před ním tvořila kolona. Cesta byla tmavá a déšť ani silný vichr neutichaly, proto si toho Tom vůbec nevšimnul. Navíc svoji pozornost momentálně směřoval na sedadlo spolujezdce…

*

Bill měl stále položenou hlavu na bratrově nemocniční posteli a se smutným výrazem pozoroval jeho nehybný obličej. Byl pobledlý, ale i tak Billovi připadal neskutečně krásný. Zbožňoval svého bratra.
A zrovna když se Bill natahoval, aby Toma pohladil po sinalé tváři, se pokojem rozlehnul nepříjemný, táhlý zvuk.

Bill vytřeštil oči a loupnul pohledem na přístroj, na jehož displeji se táhla vodorovná čára.

„Tome!“ Vyjekl a znovu se podíval na bratrovo ležící tělo. „Tome, ne, vrať se, nenechávej mě tu samotného!“ Bill se prudce zvednul ze židle a přiblížil se blíže k Tomovi. „Tomi, Tomi, prosím, tohle mi nedělej, musíš tu zůstat se mnou.“ Bill cítil, že se mu chce hrozně brečet, ale přesto mu z očí žádné slzy nevytekly. Cítil se tak bezradně.

„Však už jsem tu konečně s tebou, bráško,“ ozvalo se naprosto neočekávaně za Billem. Ten strnul v půlce pohybu a celým jeho tělem projel zvláštní mrazivý pocit. Pomalu se otočil a pohledem spočinul na svém bratrovi, který nyní vypadal naprosto normálně. Jeho tváře měly přirozenou barvu, na obličeji neměl žádné šrámy a jeho oči se znovu leskly těmi úžasnými jiskřičkami, které Bill tak miloval.

„Co to… jak?“ Vykoktal ze sebe Bill a na malý okamžik se otočil zpátky k posteli, kde stále leželo Tomovo zubožené tělo. „Tomi? Co to znamená?“ Bill se zděšeně podíval zpátky na druhého Toma, který se na něj spokojeně a klidně usmíval.

„Copak ty si na nic nevzpomínáš, hlupáčku?“ Zeptal se Tom svého mladšího bratra a popošel k němu blíž, aby ho vtáhl do své náruče. Stále mu nemizel ten uklidňující, vyrovnaný úsměv z tváře. Bill se zmateně díval kolem sebe, jak do pokoje hbitě vběhla zdravotní sestra. Ani si jich nevšimla a prošla skrze ně, a právě v ten moment se Billovi všechno vybavilo…

*

„Pořád se na mě zlobíš?“ Zeptal se Tom, když i se svým bratrem nastoupil do auta. Cítil se hrozně nevyspale a v ústech stále cítil alkohol ze včerejší party. Navíc ho tísnil nepříjemný pocit z toho, co provedl. Bill s ním od včerejší noci nepromluvil.

Bill se odfrknul a protočil oči. „Očividně,“ Procedil nezaujatě a nasadil si sluneční brýle. „Můžeme už jet? Mám ve dvě schůzku.“ Už se na Toma ani nepodíval. Zkoumal jen divoká mračna, která se stahovala víc a víc. Byl si jistý, že je po cestě domů zastihne pořádná bouřka.

„Jo, jasně…“ Zamumlal Tom a nastartoval auto. „Ale i tak ti chci znovu říct, že mě to hrozně mrzí, Bille…“ Vyjel s autem na silnici a poté už sledoval cedule, které by je nevedly na dálnici.

„Ani to nezkoušej. Pořád bych ti nejradši nakopal prdel, ale můžeš se mi zkusit omluvit třeba za týden.“ Bill si vytáhnul svůj telefon a předstíral, že dělá něco důležitého, přitom jen tak projížděl seznamem, vůbec nevěděl, co dělat.

Tom si jen znovu povzdechnul a už nic neřekl. Musel se soustředit na cestu, jelikož začal příšerný slejvák.

„Zatracený počasí,“ Zamumlal si Tom pro sebe asi po půl hodině, když už jeli po dálnici. Déšť zesílil a přidal se ještě silný vítr. Stěží viděl na cestu.

„Nestěžuj si pořád a soustřeď se na cestu,“ Zavrčel Bill, který seděl schoulený na sedadle spolujezdce.

„Bille, prosím, už toho nech. Omluvil jsem se ti asi tisíckrát, neudělal jsem to schválně. Patřím jenom tobě.“ Tom se podíval na svého bratra, jak si odepíná bezpečnostní pás a snaží se nasoukat do bundy. Bylo velice chladno.

„Tome,“ řekl Bill o něco klidnějším hlasem. „Budu se zlobit ještě dlouho, protože jsi mi ublížil, rozumíš?“

Ani jedno z dvojčat nezaznamenalo, že se před nimi tvoří velká kolona aut. Jen se stále na sebe dívali, oba ztrápeni momentální situací. „Takže mě prosím-„

Tom a Bill právě projížděli pod dalším mostem, když…

autor: Gabby