autor: BrokenMirror
Vítej v pekle
To, co se po něm chtělo druhou část dne, bylo o moc lepší než uklízení cel. Měl odpovídat na pohotovostní telefonáty, ale dokonce ani to nebylo tak vzrušující, jak doufal, že bude, protože sotva kdo volal. Nějaká mladá paní volala a stěžovala si na svého ex, že jí chodí kolem domu, a stará senilní paní si stěžovala na ukradené hodinky, po třech minutách konverzace se ale Toma zeptala, proč jí volá. Ale Tom si nestěžoval. Kdyby si stěžoval, byl si jistý, že by ho šéfka donutila uklízet další cely, takže měl pusu zavřenou.
Jeho myšlenky nezbloudily k vězni, který se na něj tak děsivě díval, dokud nebyl čas jít domů.
Pět nováčků bylo v šatně, převlíkali se z uniforem, povídali si o svém prvním dni.
„Stalo se někomu něco zajímavého? Protože já neměl nic,“ řekl Georg a posadil se na lavičku, promnul si krk.
„Ona vyváděla vězně zpátky do cel.“ Řekl Tom, skoro jako by ji obviňoval, a ukázal na zrzku, která jen přikývla a nejistě se usmála.
Georg zalapal po dechu a podíval se na ni, v očích byla vidět závist. „Jaký to bylo? Snažili se poprat?“
„Tohle není film, Georgu,“ řekl blonďák jménem Gustav, a zavrtěl hlavou. Tomovi bylo jasné, že on jediný z nováčků má trochu víc ‚policejního materiálu‘. Tomova celá rodina byli policisté, ale on vždy věděl, že jeho srdce do tohoto nepatří. Ale snažil se z toho vytěžit co nejvíc, nebylo to zlé, občas to byla i zábava.
„Jo…“ řekl Georg. „Ale stejně.“
„Vlastně byli v pohodě,“ řekla dívka a rozvázala si culík. „Nemyslím si, že to byli vrazi nebo tak něco.“ Rozhrábla si vlasy a rozepla svou světle modrou košili, sundala ji, nezdálo se, že by jí vadilo, že je v místnosti plné chlapů. „Chci říct, je to maloměsto, nejsou tu žádní opravdu nebezpeční vězni.“
Tom se přistihl při přemýšlení, jestli ten vězeň, co potřeboval dva zámky, nebyl někdo nebezpečný.
„Ale stejně,“ řekl Georg zase a povzdychl si, Tom zadusil smích, když si všiml, kam jí Georg v tu chvíli kouká. „Je to lepší, než jim nosit jídlo a hlídat po chodbách.“
„Pravda,“ přidal se Gustav.
„Jeden z nich byl ale děsivý,“ řekla a oblékal si svetřík. Georg vypadal nespokojeně. „Zíral na mě zpoza vlasů, málem jsem mu jednu vrazila.“ Tom se jí chtěl zeptat, jestli to byl ten samý, co viděl on, ale Georg ho předběhl.
„Nebyl to 815, že ne?“ zeptal se, jeho tón hlasu byl žertovný, ale hlas měl tichý a záhadný, jako by vyprávěl hororový příběh.
Dívka zaváhala. „Ano, byl.“
Všichni v místnosti, kromě Toma, vypadali víc zainteresovaně a Tom přemýšlel, jestli mu něco neušlo.
„Co?“ řekl Georg a mračil se. „Pokud vím, tak 815 je pod zámkem. To ho nechávají na volno jako ostatní vězně?“
Dívka pokrčila rameny, zdálo se, že neví, v čem je problém.
„Co je s 815?“ zeptal se Tom a všichni se na něj hned podívali. Oh, rozhodně mu něco ušlo.
„On neví o 815,“ řekl Georg nevěřícně. „Který člověk, co studuje na policajta, neví o vězni číslo 815?“
Tom si připadal jako idiot, ale pokrčil rameny. „Ona taky ne,“ ukázal na dívku.
„Chodila jsem do školy v Anglii, jak bych to asi věděla?“ Řekla a zvedla ruce na obranu.
„No, takže.“ Řekl Georg. „Myslím, že vám tu chudinkám neznalým duším řeknu, o co jde.“ Odkašlal si a jeho hlas se snížil na vyprávěcí level. „Vězeň 815 je tady legendou, slyšel jsem, že každá stanice v Německu ví, kdo je a tak, pro případ kdyby utekl, nedostal by se daleko. Ne moc lidí ví přesně, co udělal, ale víme, že je zasraně šílenej. Než se dostal sem, byl v blázinci, ale po čase ho převezli sem, nejspíš ho v cvokhausu nedokázali zvládnout.“ Ostatní čtyři v místnosti ho poslouchali a Georg si všiml, jak zaujatí byli, protože se hrdě usmál a pokračoval. „Nejdřív nebyl na samotce, ale museli ho přemístit sem, protože napadl policistu a málem zabil spolubydlícího. Pokusil se ho zadusit polštářem, když spal. Říkají, že je nebezpečný a že by ses od něj měl držet dál, pokud to jde. Což já rozhodně budu.“ Zachvěl se dramaticky.
Tom se zamračil. Bylo těžké věřit, že by mohl 815 být tak nebezpečný. Nebyl velký a nevypadal silně, vlastně byl hubený a křehký. Ale vzpomněl si na ten pohled, co měl v očích, a skoro tomu začínal věřit. Byla tu ale jedna věc.
„Tohle vězení ani nemá uzamčené oddělení,“ řekl a nakrčil čelo.
Georg se na něj zašklebil. „Jen říkám to, co jsem slyšel.“
„Kolik mu je?“ zeptala se dívka. „Nevypadal staře.“
„Kolem dvaceti,“ řekl Gustav.
„Stejně jako já,“ zamumlal Tom. „Jak se staneš zabijákem – když předpokládáte, že jím je – když je ti dvacet?“;
„Sakra jak to mám vědět,“ řekl Georg. „Asi jsou jen nějaký lidi takhle šílený. A slyšel jsem, že na samotce zešílíte ještě víc.“
Gustav se na Toma podíval. „Jak to, že jsi tady, když jsi tak mladý?“
Tom vydechl a řekl mu, že je to dlouhý příběh. Nechtěla se mu teď vysvětlovat jeho celá rodinná historie.
***
Další den ubíhal stejně pomalu jako ten předchozí. Tomova práce byla odpovídat na telefonáty, ale dnes byla opravdová pohotovost; v domě postarší paní bylo vloupání. Tom se nepřipojil k lidem, co dům prozkoumávali, musel ‚zůstat a sledovat telefon‘.
„Debilní kráva,“ zamumlal naštvaně. Nudil se a tohle bylo maloměsto, nebylo moc telefonů, a když tu bylo konečně co dělat, on se nemohl připojit.
„Měl by sis dávat pozor na to, co říkáš.“
Tom vyjekl a málem se převrátil na židli. Chytil se stolu, aby to ustál, a otočil se, viděl stát ve dveřích nějakého mladíka. Vypadal stejně starý jako on, nejspíš o pár let starší, měl odbarvené vlasy na blond a světle modré oči.
„Co?“ zakašlal Tom, srdce mu stále divoce tlouklo, nenáviděl, když ho takhle někdo přepadl, vždycky byl lekavý.
„Říkal jsem,“ zopakoval blonďák s malým úsměvem na rtech. „Že by sis měl dávat pozor na to, jak říkáš svému nadřízenému, kdokoliv by tě mohl slyšet.“
„Byl jsem sám, dokud ses neukázal.“
Blonďák pokrčil rameny a přešel k místu, kde Tom seděl. „Jsi jeden z těch nových, co?“
Tom přikývl. „Skvělé.“ Usmál se blonďák a podal mu ruku. „Andreas Klein.“
Tom s ní potřásl.
„Tom Trümper.“
„Vítej v pekle, Tome.“ Řekl Andreas a mrkl na něj. Když se Tom zamračil, zasmál se. „Tohle místo je zábava i muka.“
„Myslím, že už jsem si tou mučící částí prošel,“ zamručel, prohrábl si dredy. „Je vždycky tak… chci říct, dělá vždycky…“
Andreas přikývl. „Jak jsem říkal, vítej v pekle.“
Tom vydechl a zaúpěl, opřel se v židli.
Andreas si vzal židli od sousedního stolu a přisunul si ji, opřel se rukama o opěrátka a podíval se na Toma. „Jaký na to tady máš názor? Chci říct, když nepočítáš Dračici a její mučení.“
Tom se zasmál. „Dračici?“
„Tak jí říkáme.“ Pokrčil Andreas rameny, zubil se. „Za jejími zády, samozřejmě. To je fuk, tak mluv.“
Tom trochu protočil oči. Tenhle kluk byl ukecaný. „Opravdu jsem ještě nic zajímavého nedělal, jsem tu jen den a půl.“
Andreas přikývl. „Takže seš pěkně mladej, co?“
Tom vydechl. A je to tu. „Jo, je mi skoro jednadvacet.“
Andreas vypadal ohromeně. „Koho si vydíral, aby ses dostal tak brzo ze školy?“
„To můj táta,“ řekl Tom. „Je šerif na stanici v Berlíně.“ Celkem slavný, ale jeho kolegové to nemuseli vědět. „Tímhle mě krmili už od dětství. Takže… jo.“ Bylo vždycky trapné vykládat tohle lidem, protože aby byl upřímný, trochu se za to styděl. Připadalo mu, jako by prošel školou podvodem, aby se stal něčím, co ani nebyl jeho sen.
„Aha,“ řekl Andreas. „No, moji rodiče jsou doktoři, snažili se mě do toho taky dotlačit, takže vím, jaké to je.“
Tom Andreasovi trochu záviděl, že si dokázal prosadit svou vlastní, ale to mu přece neřekne.
„Už jsi potkal naše kluky?“ zeptal se ho Andreas, změnil téma.
„Kluky?“
„Vězně.“
„Oh. No, ani ne, jen jsem je viděl včera, když je vedli dovnitř.“
Andreas přikývl a trochu zazíval, než pokračoval. „Které? Každý je jiný, někteří z nich jsou vlastně opravdu milí. Na třetím patře je jeden kluk, je neuvěřitelný. V jídelně vypráví vtipy, a dokonce i stráž má co dělat, aby se nezačala smát.“
„Uhm…“ Tom se podrbal na hlavě. „Patro čtyři a pět, řekl bych.“ Nevěděl, jestli Andreas čekal nějakou přesnější odpověď, ale tohle bylo jediné, co věděl o tom, co viděl.
Andreas okamžitě ztichl, na jeho obličeji byl divný výraz.
„Co se děje?“ zeptal se zamračeně Tom. Pak těžce vydechl a potlačil potřebu protočit oči. „Neříkej mi, že jde zase o 815.“
Andreas zbledl. „Ty víš? Oh, no, jasně že víš. Samozřejmě, že nevíš všechno, ale…“
Plácal a Tom si povzdychl.
„Co udělal?“ zeptal se. „No tak, co je na něm tak strašného, že o něm ani ty nechceš mluvit?“
Andreas se zvedl ze židle a otočil se pryč od Toma. „Jen… se s ním nezapleť, ano? Nemluv s ním, nedívej se na něj.“
Tomovo zamračení se prohloubilo. „Zníš vystrašeně.“
„Nejsem vystrašený,“ odsekl Andreas. „Neptej se mě už.“
„Ale…“
„Řekl jsem ne.“ A s tím Andreas odešel pryč, třískl za sebou dveřmi.
A bylo to; Tom byl teď ještě mnohem zvědavější.
***
Lidé, kteří byli zkontrolovat dům staré paní, se vrátili asi po hodině a Tom byl rád, když zjistil, že to vloupání nebylo opravdové. Zjistilo se, že to byl jen její syn, který si myslel, že se jeho matce něco stalo, jelikož mu nebrala telefon, a tak rozbil okno, aby se dostal dovnitř.
Tom to musel dát Georgovi s Gustavem sežrat, byli ohledně své první akce opravdu nadšení. Seděli v jídelně, jejich šichty měly skončit za další hodinu a všechno bylo v klidu.
„Slyšel jsem, že máš novou přítelkyni, Georgu,“ řekl Tom s úšklebkem, mluvil o té staré paní, které se podle Sophie opravdu líbil. Poplácal Georga po zádech. „To ti přeju.“
Georg protočil oči. „Vsadím se, že jsem měl lepší den než ty,“ řekl. „To, co jsme dělali, bylo mnohem zajímavější, než tvoje zvedání telefonů.“
Tom si odfrkl. „Alespoň mě nechtěla znásilnit osmdesátiletá paní,“ řekl a opřel se v židli.
„Nechtěla mě znásilnit!“ rozčiloval se Georg, a Gustav se Sophií se zasmáli. „A nebylo jí osmdesát,“ pokračoval. „Je jí sedmdesát tři.“
Tom se zasmál. „Jak říkáš, amorku.“
Georg ho vyfuckoval, ale nezdál se uražený, protože se usmíval a jen protočil oči.
„No nic,“ řekl Tom. „Myslím, že zůstanu na stanici i zítra… chci něco dělat.“
Sophia nakrčila obočí.
„Ty tu budeš dobrovolně? Proč? Co chceš dělat?“
Tom pokrčil rameny. „Osobní práce. Papírování.“ Pravda ale byla jiná; plánoval se vplížit do čtvrtého patra a možná se podívat na vězně 815. Možná s ním dokonce i mluvit. Byl ohromen jeho minulostí, chtěl vědět, jak se sem dostal a proč byl tak nebezpečný. A Andreas mu řekl, aby se na něj nedíval a nemluvil s ním, a Tom byl jako rebelující teenager; když mu někdo řekl, aby něco nedělal, tím víc to chtěl dělat. Tím víc to chtěl zjistit.
„Dobře,“ řekla Sophie, divně se na něj podívala. „Asi bychom ti měli poděkovat. Míň nudné práce pro nás.“
Tom se jen usmál. Ať už budou ostatní zítra dělat cokoliv, jeho úkol bude mnohem zajímavější.
autor: BrokenMirror
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 22
úúúúúúžasné =))))))))))))))))))))
Tak tohle se mi začíná hodně líbit. 🙂 Celé propojení vězení a kluci je skvělé. Doufala jsem, že už v tomhle díle se dozvíme, co Bill udělal, ale na druhou stranu, taky nemůžeme vědět všechno hned, takže už teď se moc těším na další díl, ve kterém už snad bude přesněji řečeno, za co Bill sedí, protože to je věc, která mě zajímá asi nejvíc, samozřejmě mimo to, jak se bude vztah mezi Tomem a Billem vyvíjet. Jsem na to strašně zvědavá, protože jestli je Bill opravdu tak nebezpečný, že je lepší se na něj nedívat, ani na něj nemluvit, ani se k němu nepřibližovat (v tomhle mi docela připomněl Hannibala Lectera 😀 ), tak si zatím nedokážu dost dobře představit, jakým způsobem se ti dva spolu sblíží. A ať už Bill udělal cokoliv, jen doufám, že není žádný pedofil nebo něco podobného, to by se mi k němu opravdu nehodilo. 😀
huuu !!! ja sem napnutá jak kšandy!!!!!!
No teeeda… som fakt strašne zvedavá, čo je ten Bill teda zač 😀 A Tomova zvedavosť sa mi páči 😀 som na tom totiž podobne. 😀
no wow .. tea to by me fakt zajimalo co |Bill udela, ze se ho kazdy boji .. beztak to bude tezke zezacatku pro Toma, ale doufam, ze se to otoci o 180 stupnu 🙂
tesim se na dalsi dilek 🙂
Ano, ano, ano… Naprosto chápu Toma v jeho rozpložení ohledně výběru zaměstnání. Mě se taky snažili dostrkat k účetnictví – nepovedlo se, naštěstí 😀
Vypadá to, že Bill bude opravdu nějaký šílenec, pořád mám před očima jeho děsivý výraz, když se minule setkal s Tomem. Už se těším až se dozvím, co vlastně provedl, že je tak obávaný 🙂
Tak to som teda zvedavá čo je Bill za zločinca. A keďže sa Tom na neho nemá pozerať:) už sa teším na tie pohľady.
Ďakujem za skvelú kapitolu:)
Hrozne se tesim, az se Tom vplizi za Billem a mozna se o nem neco dozvi. Bill me opravdu zajima, hlavne proto, ze se ho ostatni tak boji.
Po přečtení minulého dílu jsem si řekla, že si přečtu další dva, maximálně tři díly povídky. Jen tak, abych věděla o povídce víc a hlavně jsem doufala, že se třeba dozvím, proč je Bill zavřený ve vězení. Jenomže povídka mě tak moc stáhla do děje, že teď mi zbývá pár posledních dílů do konce! 😀 Nemůžu se čtením téhle povídky přestat, protože je naprosto bombastická! ♥ Nikdy jsem nic podobného nečetla a totálně si mě získala! Dneska jsem si říkala, že si přečtu jen pár dílů a půjdu se učit, no ale nakonec to skončilo tak, že jsem u povídky zkysla skoro celý den a na učení se ani nepodívala 😀 Ono prostě s tím čtením nejde přestat, protože je skvěle napínavá, tajemná a jednoduše skvělá! 🙂
Jsem strašně ráda, že bude překlad povídky i tady na blogu a i když už mám povídku skoro přečtenou, tak si tyhle díly v češtině budu číst taky, protože to se jinak nedá! 😀
Moc moc děkuji za překlad :))
Bože..teprve druhý díl a já už tu povídku miluju :D…hrozně moc už chci vědět co mohlo takové neviňátko jako Bill provést hrozného..stejně si myslím že to všechno bude jen jeden velký omyl :D..už se moc těším na další díl :))
Páči sa mi Tomova zvedavosť 😀 som taká istá ako on :D… Bože, ja som úplne napnutá. Vôbec si neviem predstaviť, čo by mohol byť Bill zač, keď mu o ňom Andreas ani nechcel nič povedať a vravel, že sa naňho nemá ani pozerať. Teším sa na to, keď Tom pôjde zisťovať informácie :D… Inak celkom ma znepokojuje info, že bol Bill v blázinci :D… Som neskutočne zvedavá na pokračovanie. Je to fakt super 🙂 a hrozne moc ďakujem za preklad 🙂
no teda..začíná mě to zajímat víc a víc
Aby Tom na tu zvědavost nedoplatil.
Tome, nejsi jediny kdo umira zvedavosti. To je tak vzrusujici! :3 a Bill jako vezen… jako blazen se mi zda hrozne sexy! 😀 asi jsem ujeta… hrozne se mi to libi :3
Aj ja som už fakt dosť zvedavá :O žeby bol Bill nejaký vrah? Toto je ovela lepšie čítanie ako analytická chémia ,ktorú celý deň prekladám 😀 Ďakujem za preklad 🙂