autor: elvisfan
Rozbalujíc první ze svých dárků, Bill zaslechl otevírání dveří a matčin hlas linoucí se dolů schodištěm. Bylo zřejmé, že se snažila být tiše.
„Mohl by sis alespoň jednou tenhle den užít, Gordone?“ domlouvala mu. „Kvůli našemu synovi.“
Bill neslyšel reakci svého otce, ale v podstatě byl za to rád. Ve chvíli, kdy jeho rodiče vešli do pokoje, se široce usmál.
„Děkuju za nové kanady!“
„Jsem ráda, že se ti líbí, srdíčko,“ odpověděla Simone. „Narazila jsem na ně včera, když jsem sháněla něco pro tvého otce, a myslela jsem si, že by se ti mohly líbit.“
„Koukni na ně, tati,“ Bill zvedl své nové boty. „Nejsou skvělé?“
Gordon pouze přikývl. „Dělám kafe,“ zamumlal a zamířil do kuchyně.
Bill zamračeně sledoval jeho vzdalující se záda a poté se s úsměvem obrátil na matku.
Bill zamračeně sledoval jeho vzdalující se záda a poté se s úsměvem obrátil na matku.
„Jsi na řadě,“oznámil jí a vzal zpod stromku malou krabičku, kterou jí položil na kolena. „To je ode mě.“
„Děkuji, zlatíčko.“ Pomalu rozbalila balíček a vypadala skutečně šťastně, jakmile objevila sadu náramku a náušnic, které pro ni Bill vybral. „Bille, jsou nádherné.“
„Myslím, že se mé nakupovací schopnosti značně zlepšily od toho incidentu s oranžovým svetrem, když mi bylo deset.“
„To máš teda pravdu,“ Simone se zasmála. „Ten modrý balíček je také tvůj.“
„Děkuji, zlatíčko.“ Pomalu rozbalila balíček a vypadala skutečně šťastně, jakmile objevila sadu náramku a náušnic, které pro ni Bill vybral. „Bille, jsou nádherné.“
„Myslím, že se mé nakupovací schopnosti značně zlepšily od toho incidentu s oranžovým svetrem, když mi bylo deset.“
„To máš teda pravdu,“ Simone se zasmála. „Ten modrý balíček je také tvůj.“
Bill pohlédl na Gordona, který právě opět vstoupil do místnosti, a byl odhodlán ignorovat jeho nevrlost a soustředit se pouze na svůj dárek. O hodinu později mu napsal Michael, a proto šel nahoru, aby se stihl ještě vysprchovat a obléknout.
„Mějte se,“ zavolal na rodiče cestou po schodech. „Skočím k Michaelovi a poté zřejmě za Georgem.“
„Veselé Vánoce, srdíčko,“ odpověděla mu Simone.
„Veselé Vánoce.“
***
V Tacomě ve Washingtonu právě zazvonil telefon a Diana Kaulitzová přijala hovor, zatímco si nalévala kávu.
„Ano?“
„Veselé Vánoce, mami.“
„Tome! Tome, zlato, jsi to ty?“
„Jsem to já,“ Tom se do telefonu usmál.
„Jorgu, volá Tom!“ zakřičela. „Tome, jak se máš?“
„Jorgu, volá Tom!“ zakřičela. „Tome, jak se máš?“
„Jsem v pořádku. Unavený a hladový, ale v pořádku.“
„Tome?“ do rozhovoru se náhle připojil druhý hlas.
„Tome?“ do rozhovoru se náhle připojil druhý hlas.
„Ahoj tati.“
„Držíš se?“
„Držíš se?“
„Teď už ano,“ odpověděl. „Poslední dny stály za hovno, ale víš, jak to tady chodí.“
„Pozor na jazyk, Tome,“ vyčítala mu máma.
„Pozor na jazyk, Tome,“ vyčítala mu máma.
„Pardon. Kde je Jamie?“
„Půjdu ji vzbudit.“ Odpověděla Diana. „Neumím si ani představit, jaké by to byly Vánoce bez jejího nadšeného pobíhání, ale každým rokem vstává čím dál tím později.“
„Půjdu ji vzbudit.“ Odpověděla Diana. „Neumím si ani představit, jaké by to byly Vánoce bez jejího nadšeného pobíhání, ale každým rokem vstává čím dál tím později.“
Tom zaslechl klepání, následně pár hlasů, poté zašustění a jeho sestra byla konečně na lince.
„Ahoj Tome,“ ozvala se ospale.
„Veselé Vánoce, prcku. Jak to, že ještě nejsi vzhůru?“
„Protože je sedm ráno.“ Jamie se posadila a protřela si oči. „Jak se ti daří?“
„Ujde to.“
„Dostals dárek, co jsem ti poslala?“ usmála se, následujíc matku dolů po schodech.
„Ovšem, že ano. Ani si neumíš představit, jak moc jsem si chtěl přečíst Kdo chytá v žitě.“
„Tome, příští týden mi konečně sundají rovnátka! A na Silvestra mám rande!“
„Co prosím?“ Tom byl šokován. „Tati, myslel jsem, žes říkal něco o tom, že může randit až poté, co dostuduje.“
„Máma mě přehlasovala.“
„Je to velice milý kluk, Tome.“ Diana byla zpátky na lince. „Jmenuje se Peter.“
„Když to říkáš.“ Tom si povzdechl. „Už budu muset jít. Zabírám společný telefon a právě na mě zírá asi tucet dalších chlapů.“
„Opatruj se,“ loučil se s ním otec.
„Budu. Dejte za mě Sampsonovi veliké objetí. Miluju vás. Veselé Vánoce.“
***
Bill zastavil u příjezdové cesty a povzdechl si, bylo mu líto, že Vánoce jsou již téměř u konce. Vzal si CD, které dostal od Georga, a mírně zklamaný i kosmetický balíček od Michaela a vykročil domů. Jeho otec v pokoji nebyl, zatímco jeho máma seděla na gauči a sledovala Život je krásný.
„Ahoj mami, kde je…“
Simone, zvedla prst a poslouchala osobu, na druhé straně telefonu.
„Ano, je tady,“ odpověděla, ať už mluvila s kýmkoliv. „Můžu se zeptat, kdo volá?“ Pohlédla na Billa, potlačujíc úsměv. „Oh! Vteřinku.“ Zmlkla a podala mu telefon.
„Ano, je tady,“ odpověděla, ať už mluvila s kýmkoliv. „Můžu se zeptat, kdo volá?“ Pohlédla na Billa, potlačujíc úsměv. „Oh! Vteřinku.“ Zmlkla a podala mu telefon.
„Kdo je to?“ zeptal se Bill.
„Přesvědč se sám.“ Simone se usmála a odkráčela do kuchyně.
Jeho máma to zřejmě přehnala s vaječným likérem. Odložil si věci na stůl a rozvalil se na pohovku.
„Přesvědč se sám.“ Simone se usmála a odkráčela do kuchyně.
Jeho máma to zřejmě přehnala s vaječným likérem. Odložil si věci na stůl a rozvalil se na pohovku.
„Haló?“
„Ahoj, Bill?“
„Ano, kdo volá?“
„Tady… Tom. Kaulitz.“
„Tady… Tom. Kaulitz.“
„Tome!“ Bill se posadil. „Panebože! Ahoj! Veselé Vánoce!“
„Veselé Vánoce i tobě. Neruším?“
„Veselé Vánoce i tobě. Neruším?“
„Ne, vůbec ne. Před chvílí jsem se vrátil domů, takže sis to perfektně načasoval.“
„Oh, to jsem rád.“
„Trávíš Vánoce doma?“
„Ne, ještě pořád jsem na poušti.“
„Wow. Mariňáci mají skvělý telefonní signál,“ Billovi se líbil Tomův smích. „Počkat, jak si našel mé číslo? Ne, že by mi to vadilo, to vůbec,“ dodal naléhavě. „Jsem pouze překvapený.“
„Já… eh, vyhledal jsem si ho,“ Tom sebou trhl, znělo to divně. „Musím znít jako totální úchyl.“
„To ne,“ Bill se zachichotal, cítil se polichocen. „Ne, to vůbec. Je… hezké slyšet tvůj hlas.“
„Tvůj také.“
„Wow. Mariňáci mají skvělý telefonní signál,“ Billovi se líbil Tomův smích. „Počkat, jak si našel mé číslo? Ne, že by mi to vadilo, to vůbec,“ dodal naléhavě. „Jsem pouze překvapený.“
„Já… eh, vyhledal jsem si ho,“ Tom sebou trhl, znělo to divně. „Musím znít jako totální úchyl.“
„To ne,“ Bill se zachichotal, cítil se polichocen. „Ne, to vůbec. Je… hezké slyšet tvůj hlas.“
„Tvůj také.“
„Kolik je u vás hodin?“
„Něco málo po sedmé.“
„Ráno? To už jsi vzhůru?“
„Ve skutečnosti jsem vzhůru už nějakou chvíli. Když byly telefony včera volné, už bylo pozdě, tak jsem se rozhodl počkat do rána, abych ti mohl poděkovat za všechny věci, které jsi mi poslal.“
„Můj Bože!“ Bill se pleskl do čela. „Moc se omlouvám za ty arašídy. Já, nevěděl jsem…“
„Ráno? To už jsi vzhůru?“
„Ve skutečnosti jsem vzhůru už nějakou chvíli. Když byly telefony včera volné, už bylo pozdě, tak jsem se rozhodl počkat do rána, abych ti mohl poděkovat za všechny věci, které jsi mi poslal.“
„Můj Bože!“ Bill se pleskl do čela. „Moc se omlouvám za ty arašídy. Já, nevěděl jsem…“
„To je v pořádku,“ Tom se zasmál. „Neřekl jsem ti o tom, takže jsi to nemohl vědět. Gustav z nich měl radost, takže je všechno v pořádku.“
„Díky Bohu! Už jsem se bál, že jsem tě téměř zabil.“
„Neboj se, nenechal mě dokonce ani sáhnout na plechovku.“
„Je jako tvůj Georg,“ Bill byl zděšen tím, jak hloupě to znělo.
„Něco takového. Poslouchej. Už budu muset jít.“
„Oh, už?“
Tom postřehl Billův zklamaný tón.
„Ano,“ odpověděl. „Bylo hezké povídat si s tebou.“
„Pro mě také.“
„Užij si zbytek Vánoc.“
„Už jsou téměř u konce, ale děkuji. Měj se na pozoru, zanedlouho ti pošlu další dopis.“
„To budu. Opatruj se, Bille.“
„Ty taky. Ahoj.“
Bill zavěsil, věnoval své matce u dveří idiotský úsměv a rozběhl se nahoru zavolat Natalii a Georgovi.
***
Tom se opřel o palubní desku vozidla, vdechujíc cigaretový kouř, a sledoval drobný ohňostroj, kterého se jim podařilo dosáhnout.
„Jsi příliš tichý,“ ozval se Gustav, dloubajíc mu do nohy. „Na co myslíš?“
„Jsem připravený jít, Gustave,“ povzdechl si a sklonil hlavu mezi ramena. „Jsem připravený odejít odtud, vidět rodinu, obléknout si džíny… a sakra, chci vidět svého psa.“
„Rozumím ti, chlape. Ještě tahle cesta a končím. Vrátím se zpět ke svému autu, máminu rajčatovému salátu a milující náruči mé krasavice. Až se vrátím, požádám ji o ruku.“
„Opravdu?“
„Jsi příliš tichý,“ ozval se Gustav, dloubajíc mu do nohy. „Na co myslíš?“
„Jsem připravený jít, Gustave,“ povzdechl si a sklonil hlavu mezi ramena. „Jsem připravený odejít odtud, vidět rodinu, obléknout si džíny… a sakra, chci vidět svého psa.“
„Rozumím ti, chlape. Ještě tahle cesta a končím. Vrátím se zpět ke svému autu, máminu rajčatovému salátu a milující náruči mé krasavice. Až se vrátím, požádám ji o ruku.“
„Opravdu?“
„Napsal jsem jejímu otci, požádal jej o svolení a tak dále. Jsem připravený jít domů.“
„Stojím za tebou. Můj otec si zase bude muset zvyknout na to, že nikdy nedosáhnu kariéry, jakou měl on. Už jsem se rozhodl.“
„Ještě pět měsíců,“ odpověděl Gustav zamyšleně.
„Nejde to urychlit, ani kdybych si to moc přál.“
„Nejde to urychlit, ani kdybych si to moc přál.“
Ohňostroj nakonec vyhasl, Tom odhodil cigaretu a slezl z vozidla. Na okamžik zapřemýšlel nad tím, jak asi tráví Nový rok Bill.
***
„Dobře, co se stalo?“
Bill pohlédl na Natálii, věděl, že do něj dokonale vidí, ale i tak se rozhodl jí lhát.
„Nic.“
„No jasně.“ Natálie vzala Billův drink a položila jej na pult. „Ven s tím.“
„Jen mi přijde divné, že se mi můj vlastní kluk… celý večer vyhýbá.“
„Oh, nevyhýbá se ti. Jenom se někde zamotal, snaží se být společenský.“
„Tak bys nazvala to, že když za ním dojdu, sekundu na to odchází pryč popovídat si s někým jiným? Protože přesně to dělá od chvíle, co jsme sem přišli.“
„Jsi blázen,“ Natálie se s úšklebkem napila z jeho sklenky. „Vy dva jste spolu dokonalí.“
„Kdo je blázen?“ zeptal se Georg, který se právě vrátil z poschodí i s nějakou zrzkou.
„Bill,“ informovala jej Natálie. „Myslí si, že se mu Michael vyhýbá.“
Georg pohlédl do vedlejší místnosti na Michaela v obklopení svých přátel.
„Vykašli se na něj,“ poradil mu.
„Chci, abychom byli spolu, Geo.“ Bill protočil očima.
„Co? Nejste manželé. Když tě štve, kašli na něj. V moři gayů jistě plave ještě spousta ryb.“
Bylo právě 23:59 a Bill byl dost překvapený, když Michael náhle zamířil k němu.
„Konečně jsi mě našel,“ řekl, ze všech sil se snažil, aby to neznělo příliš naštvaně.
„Musím dostat půlnoční polibek, zlato,“ dostalo se mu nesrozumitelné odpovědi.
Hodiny odbily půlnoc a Michaelovy dlaně putovaly přesně na Billův zadek, jak se líbali.
„Šťastný Nový rok, zlato,“ zamumlal proti Billovým rtům.
„Šťastné výročí.“
A právě v té chvíli, v náručí svého kluka a v obýváku přítele, Bill myslel na Toma.
autor: elvisfan
překlad: B-kay
betaread: J. :o)
Mám, veľkú radosť z toho, že Tom sBillom telefonoval. Som, zvedavá, že či keď sa Tom vráti domou sa z Billom aj stretne.
Tahle povídka je skvělá, moc děkuju za překlad. 🙂 A jak tak koukám, Billovi se Tom pomalu začíná dostávat do hlavy, jen tak dál. 🙂
Jééé, Tom Billovi zavolal! ♥
Já jsem se u toho jejich rozhovoru úplně rozplývala, vůbec jsem s ničím takovým nepočítala, a strašně mile mě to překvapilo 🙂 Je to vážně hezké 🙂
A samozřejmě zmínka o tom, že se chce Tom brzy vrátit domů, mě skutečně těší 🙂 Strašně moc doufám v to, že se kluci pak setkají! Prostě musí!
No a zívěr dílu byl nejlepší 😀 Jsem ráda, že Bill myslí na Toma namísto Michaela 😀 Tom je prostě lepší! ♥
Moc děkuji za překlad :))
úúúžasnýý =))))))))
Myslim že s Michaelem brzy skončí 🙂 bomba konečně Bill myslí na Toma ^^
Páni já tu div neposkočila radostí když Tom Billovi zavolal :D..moc krásný díl :))..koukám že Bill už má Toma plnou hlavinku 😀
Krásna časť. Páčilo sa mi, že Tom Billovi na Vianoce zavolal a že to Billa tak potešilo 😀 a Bill pomaly začína mať Toma plnú hlavu 😀 Len tak ďalej. Vďaka za preklad.
jeee ♥
Ta posledni veta je krasna, vlastne cely dil je uzasny. Nemuzu uverit, ze spolu Bill a Tom konecne mluvili. Skvela povidka, moc se tesim na pokracovani a dekuju za preklad.
Krásne sa obaja zamotávajú. Strašne sa mi páčilo, že si Tom dal námahu a našiel Billove číslo. A hlavne, že zavolal. A Že naňho o pol noci na nový rok myslel a že Bill myslel na Toma.
Obrovské ďakujem za prekrásny preklad♥
ja sem tak neskutecne rada, ze se Tom billovi ozval .. protoze tohle musel byt pro Billa nejkrasnejsi povanocni darek .. ale Bille myslim si ze te muzu ujistit, ze Tom na tebe taky mysli o novem roce .. a proc mam pocit, ze te michael ci jak se pise podvedl? jinak by se ti prece nevyhybal .. no to je jedno . .Ale tesim se na dalsi dilek :))
Áno! 😀 konečne to začína, Tom myslí na Billa, Bill myslí na Toma 🙂 to je tak strašne super! :D… Bola som dosť prekvapená, že Tom Billovi zavolal. To, že si zistil jeho číslo je také zlaté :)… Inak, dúfam, že tá doba čo bude musieť Tom tráviť v tej pustine rýchlo ubehne, Tom sa vráti a stretne sa s Billom :)… Neviem sa dočkať pokračovania, naozaj veľmi ďakujem za preklad, nebyť ho tak by som sa k tomuto super príbehu nikdy nedostala ;)… Inak ešte niečo, ten Gordon s tým jeho večne kyslím ksichtom ma naozaj štve 😀 on má takého skvelého syna a on sa chová ako pako, zaslúžil by si po hube 😀 😉
Je fajn že na sebe myslej ten Michal se mi vůbec nelíbí.