autor: PeTiŠka
Po opětně dlouhé době přicházím se závěrečným dílem. Abych byla upřímná, trvalo mi to z důvodu, že jsem se trochu bála ho začít psát, jelikož jsem znala jeho konec od začátku, a nebyla jsem si jistá, jestli svůj plán dokážu sepsat dobře. Nakonec se mi konečně podařilo odhodit veškeré zábrany, trošku jsem si sama pobrečela při psaní a je to tady. Závěr mé první Billshidovské povídky. I když postupně ztrácela čtenáře díky mému nepravidelnému psaní, jsem ráda za každý komentář, který povídka dostala od samého začátku. Nic totiž nemůže být větší motivací pro spisovatele, než odezva čtenářů. Takže děkuji všem, kdo povídku četli, a užijte si poslední díl. Snad mě neukopete 🙂
„Nemyslím si, že je to dobrý nápad, buď se zabijeme my sami, nebo nás později zabije Anis.“ Pronesl roztřeseně Marcus a sledoval, jak se jeho přítel snaží urputně narvat klíčky do zapalování. „Řídils vůbec někdy?“ zvýšil trochu vyčítavě hlas, když se konečně klíč dostal do svého místa.
„Ne.“ Odpověděl Emmet kousavě a otočil klíčem, tedy se ozval motor a auto trochu nadskočilo. „Viděl jsem filmy, kde se řídí,“ dopověděl a spokojeně se připoutal, zatímco zkoumal pedály a řadicí páku.
„Děláš si srandu? Zabiješ nás! Přinejmenším nás zabiješ, v tom horším skončíme jako lidská kaše někde ve srázu. Tohle byl absolutně ten nejšílenější nápad, který tě kdy napadl!“ Marcus se zapřel do sedadla a položil svou ruku na srdce, které tlouklo vteřinu od vteřiny zběsileji.
„Ne, ten absolutně nejšílenější nápad byl ten, něco si s tebou začít,“ koukl na něj pobaveně a pevně stiskl v rukou řadicí páku. „Poslouchej, vím, jak bychom byli oba nepříčetní, kdybychom měli čekat doma, jak to všechno dopadne. Já to zvládnu, okoukal jsem to, když nás Anis kolikrát vezl v autě. Prostě mi věř, dobře?“ pousmál se povzbudivě a druhou rukou mu jemně stiskl bradu. Marcus přimhouřil oči.
„Mám ti věřit v tom, že to zvládneš odřídit, nebo v tom, že to dopadne všechno dobře?“
„Věř v obojí. Večer bude jako každý jiný.“
„Slibuješ?“
„Jo, slibuju.“ Přikývl Emmet a natáhl se, aby mu na potvrzení vtiskl polibek. „Můžeme?“
„Ať už to máme za sebou.“
***
V tichosti vešel do místnosti a rozhlédl se v první řadě, aby se seznámil s okolnostmi. Tahle místnost mu byla dost povědomá, jako kdyby v ní už byl… nebo v dost podobné. Hala byla poměrně velká, na protější straně byla posazená okna, která vedla od stropu až k zemi. Kolem byly stažené, uvázané a těžké závěsy rudě červené barvy. Uprostřed větší stůl a pár odstrčených židlí. Už si vzpomněl, bylo to tu dost podobné jako to místo, kde si tenkrát byl vybírat dalšího chlapce na přikrášlení své sbírky. Tenkrát si tam byl vyzvednout Billa, dnes je tu proto, aby se ho vzdal.
Bill. Jakmile mu zase přišel na mozek, okamžitě se rozhlídl pečlivěji, až uviděl svůj cíl svázaný k židli s ucpanými ústy v rohu, jak na něj zoufale kulí oči. Jak předpokládal, jeho mozek jakoby přeskočil a okamžitě vykročil směrem k němu, ale rázem byl zachycen dvěma statnějšími chlápky, kteří ještě ke všemu byli ozbrojení. Vztekle zafuněl a Johnny se zasmál.
„Jen se uklidni, dám ti chvíli čas.“
„Nech mě jít chvíli za ním, buď aspoň chvíli lidský stvoření!“
„Ale neboj, já to mám v plánu, ale nejdřív chci tvůj podpis na mém papíře, pak ti dám pět minut, aby ses mohl rozloučit. Já mám srdce, Anisi, já ho mám.“ Pronesl naoko Johnny dojemně, ale každý, kdo má zrak v pořádku, by viděl, jak mu koutky cukají. Jeho dvě gorily se zasmály bez skrývání. Bill odfrkl.
„Kde to je.“ Zavrčel po chvíli ticha Bushido a sekl po něm vražedným pohledem, až se Bill trochu na židli skrčil.
„Oh, tady, příteli, posaď se u nás a dej si na čas. Až na to budu koukat, ať se můžu kochat krásou tvého rukopisu,“ zazubil se a pobídl chlápky, ať ho posadí v dobrém, či ve zlém ke stolu, kde už byly přichystané papíry, tedy smlouvy o předání. „Abych ti vysvětlil, proč jsou smlouvy dvě, je to jen z čisté jistoty. Kdyby se mi ztratil náhodou jeden papír s tvým podpisem, abych měl v záloze jiný. Nerad bych, aby se pak naskytly problémy, kdyby se mi podařilo smlouvu někde ztratit. Já se totiž Billovy společnosti nemůžu nabažit, to sám určitě moc dobře chápeš.“
Anis semkl pevně rty k sobě a pod stolem zatnul pevně pěsti, jen aby po něm nevyjel. „Tužku!“ Zavelel hrubě a natáhl pravou ruku na stůl. Johnny chvatně vytáhl propisku z náprsní kapsy, zdvořile s ní cvaknul a podal mu ji přímo do roztřesené ruky.
Děláš to pro jeho bezpečí, děláš to pro jeho bezpečí.
Opakoval si neustále v duchu Bushido, zatímco rychle přejížděl ubohé odstavce s pravidly domluvy. Nakonec přitáhl oba papíry blíže k sobě a sklonil hlavu, blížíc se rukou k vyhraněnému poli pro podpis. Uslyšel Billovo prosebné zasténání a nespokojené cloumání na židli. „Nezlob se, dělám to pro tebe. Pro nás.“
***
„Oh můj bože, tys to zvládl, dovezl si nás až sem!“ vydechl nevěřícně, a zároveň pyšně Marcus, když bylo auto zaparkováno za rohem budovy, kde se měl právě nacházet Anis a měla probíhat dohoda.
„To jsi mi vážně tolik nevěřil?“ koukl na něj trochu dotčeně Emmet a vytáhl klíčky ze zapalování.
„Ale ne! Tak jsem to nemyslel!“ zavrtěl Marc urputně hlavou okamžitě a otevřel pusu, aby mohl pokračovat v přesvědčování o důvěře k příteli, ale Emmet jej umlčel prstem.
„Ale myslel, to nevadí. Sám jsem měl pochybnosti, ale zvládli jsme to. Volal jsi té policii?“
„Musel ses hodně soustředit na řízení.“ Zamumlal pobaveně blonďák. „Ano, volal jsem po cestě, říkali, že by měli být na místě do čtvrt hodiny.“
„Skvěle,“ přitakal Emmet a vystoupil z auta, míříc na druhou stranu za přítelem. „Byl bych radši, kdybys tu zůstal.“ Povzdychl a přitáhl si jej do objetí. Marcus spokojeně zavrněl a na chvíli si dovolil zapomenout na nepříjemnou událost kolem nich. Vnímal jen svého přítele a jeho pevně objetí. „Myslím to vážně, co kdyby se něco stalo?“
„Mohl bych se zeptat na totéž.“
„To mohl,“ pousmál se Emmet. „Takže předpokládám, že nemá cenu prosit tě, abys tu zůstal.“
„Nemá.“ Zasmál se Marc a natáhl se, aby jej mohl políbit. Následně se odtáhl a koukl na auto, které trochu vyčnívalo z parkovacího místa. Naklonil hlavu do strany. „Máš ještě co trénovat, ale myslím, že bys mohl být s auty dobrý.“
„Tak pojď.“ Pobídl jej Emmet už zase vážně a společně ruku v ruce zamířili do budovy, přidržujíc v opascích zbraň, kterou Marc urputně hledal v celém domě, než se vydali na cestu.
***
„Sklapni už!“ zavrčel jeden z chlápků a vrazil chlapci facku, až se mu obrátila hlava o devadesát stupňů. Anis se okamžitě ohlídl a měl v úmyslu vstát a napálit tomu chlápkovi dvakrát tolik, ale byl sražen zpátky ke stolu a propiska mu byla přistrčena zpět pod nos. Johnny netrpělivě podupával nohou, jelikož to trvalo už moc dlouho. Bushido stále přelétával papíry očima, jako by nemohl uvěřit, co se právě chystá dělat. Přesto, že už přiložil propisku k papíru asi třikrát, něco mu říkalo, ať ještě počká, ať natahuje.
„Kurva, Anisi, já na tebe nemám celý den, podepiš to!“ vyjel na něj po chvíli už Johnny, přecházejíc ze strany na stranu, a každou chvíli vyhlížel z okna, aby se ujistil, že na něj nečeká nějaká zrádnost od Bushida.
„Podepíšu to a dáš mi čas za ním ještě chvíli jít.“
„Jasně, vždyť už jsem ti to jednou řekl, tak dělej, nebo se na tebe akorát vyseru.“
Anis se zamračil, než naposledy věnoval pohled Billovi, který jen odevzdaně zavrtěl hlavou. S povzdychem natáhl ruku a přiložil hrot propisky na papír, když se v tomtéž okamžiku rozrazily dveře.
„Okamžitě je pusťte, nebo… zmáčknu spoušť!“ vyhrkl odhodlaně Marcus, pevně svírajíc v obou dlaních revolver, a nejistě mířil z jednoho chlápka na druhého a na Johnnyho, který překvapeně sledoval chlapce, a nakonec zvedl ruce nahoru.
„Emmete, Marcusi, rád vás vidím, chlapci. Cože jste se rozhodli poctít mě návštěvou?“ Johnny pomalu přecházel blíž, snažíc se držet si klidnou tvář a úsměv.
„Stůj!“ vyhrkl Emmet bojácně a držel se po boku přítele.
„Okamžitě je pusť, nebo přísahám, že to stisknu, já to stisknu!“ rozklepaně dodal Marc, který byl značně nesvůj z toho, že drží v rukou vražednou zbraň a možná dojde na výstřel.
„Anisi, domlouvali jsme se, že žádné podvody!“ zavrčel potichu Johnny, stále nespouštějíc pohled z chlapce se zbraní.
„Neměli přijít, nechával jsem je doma. Jsou zase na odchodu, jen je nech.“ Vydechl podrážděně Anis a vyčítavě chlapce přejížděl pohledem. „Idioti, vypadněte odsud, Marcusi, odlož tu zbraň a zmizte odsud!“ okřikl je hned vztekle a Bill se zavrtěl neklidně, když koutkem oka viděl jednu z goril nenápadně sahat za opasek pro zbraň.
„Ne, dokud vás nenechá jít!“ zavrtěl odmítavě Marcus hlavou.
„Podepiš to, Anisi!“ Křikl rozčileně Johnny a přešel k němu, vrážejíc mu do ruky propisku.
Bill se snažil co možná nenápadně přisunout k chlápkovi, který tahal zbraň. Když usoudil, že je v dostatečné blízkosti, vystřelil nohou proti jeho rozkroku a spokojeně se ušklíbl, když se trefil a nechal ho skácet se k zemi. Jediné, co za to dostal, bylo několik ostrých nadávek.
„Bille!“ vydechl Emmet vzápětí a nakročil směrem k chlapci, kterého si předtím nevšiml. Marcus zatím držel zpátky druhého, míříc na něj zbraní a Anis využil situace a v nestřežené chvíli vyjel po Johnnym, který obdržel slušnou pěstí do obličeje. „
„Bože, Bille, tolik jsme se báli.“ Mumlal Emmet nervózně a vytáhl mu kapesník z úst.
„Pospěš si, Emme, ten chlap má zbraň, viděl jsem to!“ sykl Bill a snažil se mu pomoct dostat se z provazů. Společně se jim to podařilo a okamžitě zacouvali zpátky k Marcusovi, který pro ně byl ochranným bodem se zbraní v ruce.
„Tohle je zrada, Anisi, domluva zněla jasně!“ křikl Johnny a vytáhl svou zbraň, kterou chvatně nabil a namířil na Bushida, který nejistě couvl, ruce zvedajíc nahoru v obranném gestu. „A já na dohodách lpím, takže doufej, že to budeš mít rychlé a bezbolestné.“ Ušklíbl se a stiskl spoušť. Dobře mířená střela zasáhla Anise do břicha a další těsně k srdci.
„Anisi!“ vykřikl hned Bill v šoku a nehledě na dva ozbrojené chlapy kolem, se k němu rozeběhl. Sesunul se k němu na zem a hned začal prohmatávat vyděšeně rány. „Zrůdo!“ křikl zoufale po Johnnym a stočil pozornost zpátky k Bushidovi, který ztěžkle vydechoval a snažil se udržet oči otevřené, aby neomdlel. „To bude v pořádku, budeš v pořádku…“ sténal Bill, zatímco po tvářích se mu vezla jedna slza za druhou.
„Policajti,“ zavrčel jeden z kumpánů a pohlédl na Johnnyho, který okamžitě zavelel k útěku. Už tak měl u policie nějaké záznamy, jestli ho chytí, půjde do vězení nejméně na dvacet let. Proto bylo jeho zmizené opravdu rychlé.
Marcus odhodil zbraň někam na zem a společně s Emmetem přešli chvatně k Bushidovi, který minutu od minuty dýchal hůř a nejevil známky toho, že by měl být v pořádku. Marcus pohlédl na Emmeta, doufajíc, že v něm najde útěchu a nadějné slovo jako vždy, ale ten jen nevěřícně sledoval Billa, který propadal čím dál víc panice, zatímco Anis zavíral oči. Pevně k sobě Marca tiskl, když ucítil jeho slzy na rameni.
V tu chvíli nabrala situace rychlý spád. Do místnosti vtrhla policie, které se ujal Emmet, a Marcus zatím zavolal záchrannou službu, i když už z pohledu a chování Emmeta tušil, že je pozdě. Bill se odmítal hnout od Anise, i když přijeli záchranáři a Anise okamžitě na nosítku odnesli do sanitky, kde probíhaly pokusy o oživení, jelikož těsně po vynesení jeho těla vypadlo srdce z pulsu. Přes námahu se podařilo chlapcům Billa zadržet, když sanitka odjížděla do nemocnice.
Zoufale padl na kolena a nechal slzy téct po svých tvářích, sledujíc mizející auto v dáli. „Ne…“
***
Pomalu kráčel cestou, která byla pokryta barevnými listy, které díky přicházejícímu podzimu popadaly všude kolem stromů. Utáhl zip u mikiny a v druhé ruce stiskl růži. Mlčky prošel branou, nevnímajíc lidi kolem, kteří postávali nad hroby, nebo je upravovali, či obkládali květinami. Měl jen jeden cíl, nic jiného kolem sebe nevnímal. Když konečně došel na místo, zhluboka se nadechl a zvedl pohled k mramorové desce, na které bylo vyryté zlatým písmem jméno jeho ochránce. Zamrkal několik slz a přiklekl, pokládajíc růži na prázdný hrob.
„Ahoj,“ dostal ze sebe po chvíli chraplavě a otřel rukávem první slzy. „To jsem zase já, Bill. Přišel jsem se na tebe podívat, jak se ti tu daří. Nebo spíš tam nahoře. Doufám, že dobře. Chybíš mi, ani nevíš jak moc.“ Zaštkal a odmlčel se na chvíli, aby se mohl uklidnit. „Johnnyho minulý týden chytili, je zavřený v base a hrozí mu doživotí, za vraždu, víš. Přál bych mu smrt, přál bych si, aby místo tebe chcípl on.“ Přejel dlaní po desce a zavřel na chvíli oči. „Marcusovi s Emmetem se daří víceméně dobře, mají jeden druhého a dostávají se z toho mnohem rychleji než já. Jenže co já? Nemám nikoho, mám jen tebe. Tady. Nemluvíš na mě, nedotýkáš se mě, nelíbáš mě, nekáráš mě. Nic. Miluju tě a vždycky budu.“ Popotáhl zoufale a dál už jen nechal své emoce vyplout na povrch.
Po půl hodině se konečně zvedl s příslibem další brzké návštěvy a pomalu se otočil k odchodu, když narazil do osoby a couvnul. Pohlédl na mladíka, který stál vedle u hrobu. Bill trochu zrudl, musel celou jeho zpověď slyšet. Jak dlouho tu byl?
„Omlouvám se!“
„To nic, vážně.“ Ujistil ho kluk a přiklekl, aby konečně mohl položit květiny na hrob. Bill se zvědavě otočil a přečetl jméno ženy na desce. Simone. Bude to přítelkyně? Příbuzná?
„Mamka.“ Ujistil ho vzápětí, když si všiml Billova pohledu.
„To mě mrzí.“ Vydechl Bill a soustrastně mu věnoval pohled.
„A ty?“
„Přítel.“ Zamumlal Bill a pohlédl ještě na Anisův hrob.
„Upřímnou soustrast.“
„Děkuju.“ Pousmál se zkusmo Bill a přešlápl.
„Jsem Tom.“
„Bill, ahoj.“ Stiskl mu Bill ruku a ucítil příjemné teplo z doteku.
„Nezajdeme třeba na čaj? Jsem na odchodu a vlastně nevím, co budu dělat, takže…“
„Dobrý nápad, ani já ne.“ Přitakal hned Bill a Tom se na něj zářivě usmál, než se spolu odebrali do města, oba doufajíc, že na chvíli zapomenou na své trápení, na své ztráty.
Vždycky přeci pro ně budou na tom nejdůležitějším místě. V srdcích.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
Popravde te mam chut zabit petino .. tohle se proste nedela ho nechat umrit! 😀 ale preci ne kazda pohadka ma stastny konec, takze z toho treba vznikce to, ze se Bill da dohromady s Tomem, i kdyz srdcem vzdy bude u Anise ..
nadherna povidka 🙂
Nápodobně Danchen.Když někoho miluješ tak na něj nikdy nezapomeneš ale život jde dál a záleží jen na člověku jak s ním náloží.