autor: Mykerina
Se zívnutím otevřu víčka a prudce se posadím. Kurva, ona už je noc? Rychle se postavím a trochu zavrávorám, když se mi zatmí před očima. Zatřepu hlavou, už je to ok. Rozeběhnu se do prvního patra a vtrhnu do Tomovy ložnice. Není tu. Rychle začnu prohledávat všechny pokoje. Sakra, seběhnu dolů a letím do kuchyně. Rozsvítím světlo a ozve se křik. Tom se choulí pod stolem a v ruce drží chleba.
„Klid, šššš.“ Kleknu si k němu. Couvne.
„Tome, to jsem já, Bill. Klid, ok?“ natáhnu k němu dlaň.
„Já… já měl hlad, promiň.“ Špitne.
„Ne, to ty mi promiň, usnul jsem a dočista na tebe zapomněl.“ Podám mu ruku. Trošku zaváhá, ale nakonec se mě pevně chytne. Vytáhnu jej nahoru a lehkým tlakem se jej k sobě pokusím přitáhnout. Nebrání se, což mě hodně překvapí. Uvidíme, lehce jej zkusím obejmout. Napne se. „Šššš… nic ti neudělám.“ Hladím jej po vlasech. Má je tak hebké, tak jemné. Strašně mě mrzí, že tak trpěl. Tiskne k sobě chleba, jako bych mu ho snad chtěl sníst.
„Tome, najez se a půjdeme do ložnice.“ Špitnu mu do ucha. Prudce se odsune.
„Půjdeš spát sám. Já budu spát jinde, neboj.“ Sednu si na židli. Tom se váhavě usadí naproti mně a ukusuje chleba.
„Tome, kdyby sis chtěl promluvit, tak tě vyslechnu.“ Nabídnu mu, ale on rázně zakroutí hlavou. Dojí svoji večeři a vstane.
„Já… chtěl bych si jít lehnout, jestli můžu,“ špitne.
„Jen klidně běž,“ chci jej pohladit, ale uhne. Stáhnu ruku zpět a nechám ho odejít.
Flashback
„Mno tak, roztáhni nohy, ty kurvičko jedna.“ Syčí vzteklý hlas.
„Ne, nechci, dost!“ brání se ubohý blonďáček, ale proti tlustému slizkému chlapovi nemá šanci. Zkouší jej kopnout, ale bez úspěchu. Obří dlaň jej praští do tváře, až se mu zatmí před očima. Zatne zuby, když pocítí, že jsou mu roztahovány nohy od sebe.
„Nechci, prosím, ne.“ Špitá a po tváři mu kanou slzy zoufalství. Ví, že je to beznadějné, už tolikrát to zažil, ale touha přežít a nenechat se šukat, mu dodává sílu se bránit. Vymaní jednu dlaň zpod tlustého těla a uštědří mu pořádnou facku.
„Tohle jsi přehnal.“ Chytne jej chlap za vlasy a pořádně škubne. Blonďáček bolestně zasténá. Muž neváhá, vytáhne pouta a zamkne zápěstí plačícímu blonďákovi k pelesti postele. Klučina zmateně zamrká. Tlusťoch neváhá, násilím mu oddálí nohy a jediným prudkým pohybem do něj pronikne. Blonďáček vykřikne palčivou bolestí. Tohle zažil už tolikrát, ale nikdy si na to nezvyknul. Odevzdaně leží a nechává se šukat. Po tvářích mu tečou slzy bolesti a ponížení. Snáší prudké přírazy, hnusné nadávky. Není nikdo, jen děvka.
Konec flashbacku
Přiběhnu k Tomovi do pokoje a snažím se ho uklidnit. Slyšel jsem křik, nevěděl jsem, co se děje.
„Tome, Tome, probuď se.“ Lehce s ním zatřesu. Otevře oči a uslzeným pohledem mě sleduje. Celý se klepe. Absolutně nevím, co si k němu můžu dovolit. „Šššš… klid, už jsem tady.“ Pohladím jej po tváři. Snaží se uklidnit, ale nejde mu to. Zhluboka se nadechnu a obejmu ho. Překvapí mě, když se ke mně přitiskne a brečí mi do trička. Zalyká se vlastními slzami. „Pššš… klid, klid.“ Hladím jej po zádech. Cítím jeho horký dech na krku, ale teď se tomu nemůžu poddat.
„Tome,“ odtáhnu jej od sebe a zadívám se mu do očí. Jsou skleněné a smutné. „Je to v pořádku, ochráním tě.“ Lehce se k němu nahnu, ale na poslední chvíli se zarazím. Nesmím to udělat. Nesmím, musím se ovládat. Teď se to absolutně nehodí. Uložím Toma do postele a přikryju.
„Neodcházej.“ Zašeptá.
„Neboj, budu tě hlídat.“ Pohladím jej po tváři. „Spi.“ Usměju se na něj a sednu si do křesla. Tom zavře oči a snaží se usnout. Chvilku se převrací, občas palčivě zasténá. Chtěl bych ho nějak utěšit, ale nevím jak. Nakonec usne a já konečně mohu zavřít oči.
Ráno se probudím děsně rozlámaný. Bolí mě snad všechny svaly v těle. Se zasténáním se zvednu a zarazím se. Tom sedí na posteli a pozoruje mě.
„Dobré ráno.“ Pozdravím jej.
„Neudělals to.“ Špitne.
„Neudělal jsem co?“ pozvednu obočí.
„Nevzal sis mě, neublížils mi.“
„Oh… říkal jsem, že tady ti nikdo neublíží.“ Protáhnu se, až mi zapraští kosti.
„Co si dáš k snídani?“ otočím se na něj.
„Já… já nevím.“ Špitne. Bože, on je tak roztomilý, damn, musím se klidnit. Pomalu se zvednu z křesla, Tom se lehce přikrčí, ignoruju to, a dojdu do koupelny. Musí se naučit, že mu tady nic nehrozí a nebát se každého mého pohybu. Umyju si zuby a dám se trošku do pořádku.
„Tome?“ vlezu zpět do pokoje. Stále sedí na posteli a kouká na své ruce. „Máš tam něco zajímavého?“ lehce na sebe upozorním. Cukne sebou, ale pak se na mě tázavě podívá. „Mno, koukals na své ruce, tak se ptám, jestli je na nich něco zajímavého.“ Objasním mu nepochopenou otázku.
„Oh… ne… “ šeptne. Pomalu kráčím k němu, ale zpozorním, když zaslechnu zezdola šramot.
„Zůstaň tady.“ Syknu a potichu odběhnu k sobě do ložnice, kde mám schovanou zbraň. Jako myška se plížím dolů, ale uslyší za sebou druhý dech. Otočím hlavu a uvidím bledého Toma.
„Řekl jsem ti, abys zůstal v pokoji.“ Šeptám.
„Já… já vím, ale nechci, aby ti někdo ublížil. Jsi jediný, kdo je na mě hodný.“ Smutně se na mě podívá.
„Tome, prosím, jdi do pokoje, nechci, aby se ti něco stalo. Nebudu se soustředit, když tě budu mít za zády. Prosím, poslechni mě.“ Žádám naléhavě. Hodně mě rozrušuje. Nemohl bych být ve střehu, kdyby šel se mnou.
„Ale… „
„Ne, jdi!“ zamračím se na něj. Vyplašeně couvne. Ok, to bychom měli. Teď za mnou snad nepůjde.
Potichu scházím schod po schodu. Šramot se ozývá z kuchyně. Polknu, připraven k akci. Vrazím do místnosti, když zděšeně vyjeknu.
„Andreasi!!! Ty idiote!! Mohl jsem tě sejmout!! Debile!!!“ ječím na něj hystericky. Kurva, co kdyby se něco stalo?
„Klid, člověče.“ Zasměje se.
„Bože, ty jsi idiot! Fakt bez mozku. Debil, obří debil!“ vztekám se dál, ale přestanu na něj mířit.
„Kde máš Toma?“ zeptá se. Kurva, já ho nechal nahoře, určitě se musí bát.
„Tome?“ houknu do prvního patra. Jestli jsem čekal, že půjde dolů, tak jsem se pořádně seknul. „Dojdu pro něj.“ Štěknu na Andyho. Vyjdu nahoru do ložnice, kde se Tom choulí v rohu. Dojdu k němu, ale skrčí se.
„Tome, neboj se mě. Všechno je ok. Omlouvám se, jestli jsem tě vylekal.“ Natáhnu ruku. Tom se jí po notné chvíli váhavě chytne. Pomůžu mu na nohy.
„Obleč se, chtěl bych ti někoho představit.“ Tom mi jenom kývne a natáhne na sebe tepláky a nějaké tričko. Když je hotov, chytne se mě za ruku. Trošku pozvednu obočí, ale nepouštím ho. Pomalu scházíme schody. Sotva vstoupíme do kuchyně, Tom se mi schová za záda.
„Klid, Tohle je Andreas. Určitě si ho pamatuješ, odvedl tě od Alexandra.“ Sotva vyslovím jméno jeho trýznitele, Tom se mi snaží vytrhnout.
„Šššš… klid… no tak.“ Přitáhnu jej k sobě a i přes malé protesty jej schovám v náruči. Nechává se lehce hladit. Všimnu si Andyho nevěřícného pohledu. „Tome? Běž nahoru, jo? Za chvilku přijdu a podíváme se na nějaký film.“ Něžně se na něj usměju. Tom mi kývne a pozadu couvá do prvního patra.
„Bille, můžeš mi to vysvětlit?“ pozvedne obočí.
„A co ti mám vysvětlit?“ dělám blbého.
„Nejsem slepý, on se ti líbí. Ježiš, Bille, je mu 16 a byl v bordelu. Buď realista, on tě k sobě za A) nepustí a za B) je na tebe moc mladý. Prosím tě, vzpamatuj se. Nechci, abys trpěl. Zastav to dřív, než… „
„Ne, Andy, ne… chci to zkusit.“
„Nedovolím ti to!“ odsekne mi.
„Neptám se tě, oznamuji.“ Podívám se na něj naprosto klidně. Andy prudce vydechne nosem.
„Zaděláváš si na pěkné problémy.“ Dodá a odchází. Mrzí mě to.
Vyběhnu schody nahoru a rovnou do Tomova pokoje. Leží zahrabaný v peřinách a kouká na zeď.
„Proč sis nepustil telku?“ zeptám se. Pokrčí rameny, ale nakonec z něj vypadne, že nevěděl, jestli smí. Pousměju se. Pomalu jdu k němu, ale vidím, že se po mně dívá ostřížím zrakem. Když se přiblížím moc blízko k posteli, couvne až do rohu.
„Klid, jo? Nemusíš se mě bát. Jen si tady k tobě lehnu a budem koukat na film. Věř mi.“ Sednu si na úplný kraj. Tom se trošku uvolní, ale stále je v rohu. Natáhnu se po ovladači a zapnu telku. Dávají tam zrovna ‚Příšerky S.R.O‘
„Yeah, super.“ Vyhrknu. Ten film miluju. Pohodně se uvelebím a dívám se. Po očku sleduju Toma. Musí mi začít věřit a tohle je důležitá zkouška. Uvidíme, jak v ní obstojí.
autor: Mykerina
betaread: J. :o)
To byly ale nervy! Jak Bill vytasil tu zbraň a slyšel dole šramocení, tak jsem se už bála, že Alexandr Toma našel a přišel si pro něj. Byl jsem nervózní a fakt se bála, aby se něco nesemlelo. No a když tam byl jenom Andy, tak jsem se prostě musela smát 😀 Ale zároveň se mi ulevilo 🙂
Rozhodně nechci, aby se Tom vracel tam kde byl a nebo odcházel od Billa. Pořád pevně doufám, že se Billovi podaří jej ode všeho uchránit, ale snažím se si nedělat moc velké naděje, protože když si je dělám, tak se pak všechno zvrtne 😀
Ten flashback se mi ani trošku nelíbil 🙁 Doufám, že jich tady bude málo, protože se mi z toho chtělo vážně brečet. Je mi jasné, že Tom si nezažil nic hezkého a myslím, že si dovedu představit jaké hrůzy prožíval, ale nerada bych to ´viděla´ i díky jeho vzpomínkám. Pak je to pro mě až moc živé a je mi z toho smutno. O to víc je mi smutno, že je Tom tak mlaďoučký a když se do toho všeho ´zapletl´, tak chudák ani nemohl vědět, o co jde a pomalu ani nerozuměl věcem, co po něm ty stvůry chtěly. Tohle si ponese až do konce života a já mám strach, jak bude moct fungovat v normálním životě 🙁
Ale aspoň něco pozitivního na tomhle díle bylo a to to, že Tom začíná Billovi pomaloučku věřit 🙂 Je jasné, že za tak krátkou chvíli mu nebude plně důvěřovat, ale po malých krůčcích se k tomu snad dopracujeme 🙂
Děkuji za další díl :))
Páni já už vážně měla strach že si pro Toma přišli :D..a co to tedy je Bill vůbec zač? 😀 nejsem z toho dvakrát moudrá :D..doufám že Tom postupem času nalezne ztracenou důvěru :))
Wow 😀 Tak to je něco.
Koukám, že tohle by mě mohlo bavit.
Ustrašený Tom a Bill, co se snaží získat jeho důvěru. Krásné, krásné.
Ale teda… šramot v kuchyni a Billova okamžitá akce, to nemělo chybu. ^^
Oh, mne sa tak strašne páčilo ako sa Tom nechal od Billa objať a hladiť :3 bolo to skvelé… Andreas Billa riadne rozhodil, to bolo dobré 😀 nemohla som z toho ako potom po ňom Bill kričal :D… Som strašne zvedavá ako dlho bude Tomovi trvať kým začne Billovi naozaj veriť, zatiaľ je strašne strnulý. Teším sa na pokračovanie, je to super! 🙂
Mněla jsem srdce až v krku že je to Alexandr.