autor: Starling011
Takže v prvom rade by som sa chcela všetkým ospravedlniť za tak dlhú prestávku, behom prázdnin sa mi toho nakopilo viac, ako som si myslela, a viac, ako býva zvykom, takže čas na prekladanie moc nebol. Každopádne začína nový školský rok a síce budem maturovať, ale minimálne túto poviedku určite dokončím, keďže som si to stanovila za taký osobný cieľ 🙂 Ostávajú nám ešte štyri kapitoly do konca, každopádne si ešte užijeme dosť akcie. Dúfam, že ste ešte úplne nezabudli, o čom to bolo, a prajem príjemné čítanie 😉
Psycho
Nepravděpodobný spojenec
Několik dalších dnů se všichni točili kolem Sarah, což dopřálo Tomovi dostatek času na uzdravení. Ten den, co byla Sarah přesunuta, byl dnem, kdy ho vrátili zpátky do kolotoče vystoupení. Postrádajíc neustálé povídaní se Sarah, se Tom cítil beznadějněji než obvykle. Byli už jen těžko schopni z něj dostat nějakou reakci během vystoupení, upadl hlouběji do své mysli. Bill pořád nepřicházel a Tom se nechystal nechat je nadále si s ním hrát. Jenom počká na konec svých dní, než jej vytáhnou ven a provrtají kulku jeho mozkem, což mu umožní únik z tohohle zoufalství.
Ta poslední noc s Billem ho pořád pronásledovala. Bill ho políbil a miloval se s ním, jako kdyby mohli být více než jenom mistr a otrok. Proč se teda Bill rozhodl zdrhnout? Nemohl to udělat předtím, než dal Tomovi naději? Tom si nikdy nepředstavoval, že by Bill mohl být krutý, ale Bill ho naplnil nadějí a pak si ji ukradl zase zpátky v mrtvolné noci, zanechávajíc tady Toma s důsledky. To bylo krutější než jakékoli bití, jaké uštědřil Billovi, a krutější, než všechno bití, co mohl kdokoli uštědřit jemu.
Tom rozmýšlel během těch několika jasných momentů, zda neblázní, a pak zaplul zase zpátky do hlubin své mysli. Viděl by Billa, Sarah a několik dalších přátelských tváří utíkajících před jeho očima. Plaval by v oceánu a opaloval se na pláži. Díval by se na nebe poseté hvězdami a kroutícími se souhvězdími. Byl by někde v bezpečí a v teple v čistém oblečení a s čistým tělem, na kterém by nebyly modřiny a jizvy. Byl by tak svobodný, jak by chtěl. Jedl by vynikající jídlo a už nikdy by nemusel znovu držet bič.
Byl vytržen z tohohle blouznění a odveden na vystoupení plné sadistického potěšení stráží, měl problém to zvládat. Tyhle fantazie působily a chutnaly tak skutečně, že téměř umřel už jenom z té agonie ze zjištění, že nejsou skutečné. Věděl, že to už nebude dlouho a zabijí ho, když se jednou otrok zblázní, je neužitečný. Tom se blížil k té neužitečné úrovni, zasnil se a znovu procitl, když si stráže dokončily svoje záležitosti a nechaly ho v nekonečné temnotě. Zajímalo ho, jestli je Bill v pořádku, nebo zemřel v poušti.
Tom si nebyl jistý v tom, co chtěl. Pokud je Bill v pořádku, tak se nevrátil pro Toma, a pokud zemřel v poušti, nebyla tady naděje tak či tak. Jenom to zhoršovalo jeho bolest hlavy, a tak na to přestal myslet. Nemohl přemýšlet nad Billovou smrtí a nemohl uvěřit tomu, že ho tady Bill nechal shnít. Tohle byl důvod toho, proč mistři vynahrazovali otrokům svou péči, umožňovalo to jejich mozkům pracovat správně, takže se nezbláznili. O Toma se nikdo nestaral, jenom ho lámali a pak lámali jeho schopnosti myslet, dovádějíc jej doslova k šílenství.
Začínal doufat, že se pro něj Bill nevrátí, protože by byl znechucený z toho, čím se Tom stal, mrtvolou, která dýchala jenom proto, že ho odmítli zabít. Tom přemýšlel, na co čekali, jako by ještě za něco stál.
*~*
Bill zjistil, že lehce zapadl do svého starého života plného vyučování, kamarádů a umění. Jenom zřídka přemýšlel o svém únosu, jenom jeho umění ukazovalo, že se něco změnilo. Stával se velmi dobrým hercem, dokonce Andy, který ho měl znát dobře, nebyl schopný na Billovi najít nějakou změnu. Bill se ujistil, že s Andreasem už znovu nespal, necítil se při tom správně a zabralo mu to dobré tři dny, aby se ohledně toho přestal cítit vinen a špinavý. Jeho staří přátelé byli vděční, že ho mají zpátky, a užívali si Billovy lži o Kalifornii. Bill se snažil, a přinutil ty lži překrýt jeho reálné vzpomínky.
Chodil na vyučování a dělal si domácí úkoly. Žil ve svém předešlém stínu. Větším než samotný Bill Trümper, o kterého se všichni starali, a jenž zemřel na tom místě v Death Valley, jižně od Mexických hranic. Ale stín zakrýval, čím byl teď, zlomený a pošramocený, toužící po muži, který již pravděpodobně obdržel dalších sto otroků. Všechno, co si bude pamatovat o Billovi, bude to, že to byl jediný otrok, kterého nedokázal zkrotit. Bill bude navždy selhání.
Bill také přišel na to, že vnější svět byl strašidelný, přistihl sebe sama, že si víc než jednou přál zpátky svůj bezpečný malý svět s přesnými pravidly a zásadami chování. Věděl, co se tam od něj očekávalo. V reálném světě neměl žádné z těchhle pravidel nebo očekávané reakce. Označil to jako to nejtěžší přizpůsobování se, kterému se kdy musel podrobit. Přistihl se, že zapomíná, že může dělat téměř cokoliv, na co si vzpomene bez toho, aby musel žádat o povolení. Taky se přistihl, že některá rána sedí ve svém pokoji a čeká na někoho, kdo mu přinese jídlo, a pak ho odvede do sprch.
Bude muset tohle chování podchytit a pracovat na jeho nápravě. Někdo se mu může vysmívat a on se jenom připraví na bitku, která nikdy nepřijde. Jeho kamarádi se budou jenom smát a budou to přisuzovat tomu, že je jenom divný malý Bill, benjamínek skupiny. Jeho profesoři byli jenom rádi, že začal brát svoji akademickou kariéru a umění vážněji. Užívali si tu pochmurnou naději vyzařující z Billových kreseb. Zoufalství protkané nadějí a starostlivostí.
Nikdy explicitně nevyjádřil, čím si prošel, ale kreslil tu budovu, jak si ji pamatoval, když se rozhlédl zlatou pouští, aby viděl tu černou stavbu, tyčící se tak vulgárně oproti nedotknuté přírodě kolem. Vypadalo to obscénně, přesně jako věci, co se děly uvnitř. Kreslil hory, jak je vídal přes své mříže. Nakreslil mnoho míst, které uvnitř toho místa spatřil. Kreslil řetězy, okovy a biče. Nakreslil tu velkolepou místnost, kam ho zavedli, když sloužil mistrovi domu. Kreslil Toma, Jorga, Sarah, Georga a dokonce Gustava.
I tak svobodný, jak byl, přišel na to, že nechtěl zapomenout na hrůzy toho místa… nebo na to, co našel s Tomem. Andreas ho nikdy nepožádal, aby mu ukázal svou práci, a to se nezměnilo, takže nevěděl, že by něco Billa trápilo. Billovy dvacáté narozeniny proběhly bez jakékoliv změny chování, kromě toho, že se Bill zlepšil. Postavil se k životu zodpovědněji. Nikdy nechodil pozdě do práce, vždy měl všechny věci do školy odevzdané včas, platby rodičům za pomoc s bytem se staly pravidelné a nechyběl na vyučování.
Všichni byli nadšeni tou změnou, kterou s ním udělala Kalifornie. Již nezůstával venku celou noc před velkými testy nebo projekty. Dospěl svým srdcem, svou myslí a svým uměním. Zapomněl být opatrný, zapomněl se bát a zapomněl na to, že ho hledají. To bylo taky důvodem toho, proč pouhé dva měsíce od svého útěku a dva týdny po narozeninách kráčel tou uličkou znovu, přehrabávajíc se písničkami ve svém iPodu, který mu pojišťovna nahradila. Když ho drsné ruce chytly a natiskly na stěnu, Bill zakňučel, jak se přes něj převalily všechny vzpomínky, berouce mu dech a znemožňujíce mu se bránit.
„Poslouchej mě velmi důkladně,“ řekl dobře známý hlas u jeho ucha.
„Jorg?“ zeptal se Bill a náhle čelil Jorgovi. Jeho ramena byla pořád natisknutá na lepkavou stěnu uličky, ale ruce ho již nadále neomezovaly.
„Nikdy jsem tě nepovažoval za zbabělce,“ řekl Jorg a Bill otevřel ústa.
„O čem to mluvíš?“ dožadoval se Bill. Dva měsíce svobody udělaly většinu jeho tréninku absolutně bezvýznamným.
„Ty víš, že kvůli tobě Tom trpí,“ řekl Jorg.
„O tom pochybuji, je pravděpodobně rád, že mě má z krku. Byl jsem nezvladatelný,“ odpověděl Bill, překřižujíc si ruce přes hrudník.
„Ne, když jsi utekl, tak si všechno slízl. Je připoutaný v kobce poslední dva měsíce a je bit, využíván a týrán. Brzy bude zabit, a to je důvod, proč jsem se rozhodl jít za tebou, pokud tě najdu. Očekával jsem, že budeš bojovat s fízly, možná plánovat vloupání a jeho osvobození, nebo možná, že budeš na psychiatrii, protože nikdo tvému příběhu neuvěřil. Co jsem ale neočekával je, že budeš takový zbabělec a schováš se před svou minulostí,“ řekl Jorg. Facka se nesla ozvěnou přes uličku, Bill ji střelil Jorgovi.
„Nejsem zbabělec. Ti lidi, co žijí na tom místě a nechávají se kontrolovat a zlomit, beznadějné duše, jsou choří zbabělci. Přežil jsem peklo a dostal jsem se ven a příčetný. Nechci tím projít znovu, když budu vykládat fízlům každý detail. To není zbabělost, je to lidská povaha,“ řekl Bill a cítil, jak mu stoupá tlak. Tihle lidi s ním nebudou hrát tu jejich hru znovu.
„Nechat ostatní lidi vyrovnávat se s důsledky tvých vlastních činů je zbabělost a je to taky dětinské,“ řekl Jorg a zachytil Billovo tenké zápěstí, když se pokusil mu vlepit facku znovu. Jorg zkroutil Billovu ruku, dokud jeho hrudník nebyl natlačen na stěnu uličky.
„Budu křičet,“ vyhrožoval Bill, když cítil něco, o čem si myslel, že bylo podobné ptákovi přichystanému do něj bolestivě vrazit.
„Ne, to nebudeš,“ řekl Jorg a pak Bill zíral na fotku z polaroidu. Osvětlení bylo špatné, ale Bill mohl vidět kopu dredů a Tomovu tvář. Tom očividně spal, jedno z jeho zápěstí bylo zamčené tlustým okovem. Byl nahý, a pokud husí kůže o něčem vypovídala, tak o tom, že mrznul. Měl modřiny po celém těle a Bill mohl vidět několik zářezů rozhozených po jeho čele a tváři. „Tohle je Tom. Za několik dní ho přivedou ke mně a já ho budu muset zastřelit.“
Jorg propustil Billa a ten teď přešel roztřesenými prsty přes obrázek a náhle se slza rozpleskla na jeho lesklý povrch. Bill brečel. „Co je se Sarah?“
„Byla na tom stejně, dokud se nezjistilo, že je těhotná. Zjistilo se, že je to Gustavovo, takže dokud bude těhotná, je v bezpečí. Pokud porodí kluka, bude očištěna od svých prohřešků, pokud to bude holka, tak obě, ona i dítě, budou zabity,“ řekl Jorg.
„Pojď se mnou,“ řekl Bill.
„Kam jdeme?“ zeptal se Jorg.
„Pokud si myslíš, že nasednu do té dodávky bez nějakého pojištění, jseš blázen. Můj byt je hned tady. Nechám Andymu zprávu, takže mě nebude hledat, dokud nebudu chtít, a řeknu mu, kdy se má začít bát a kde má hledat,“ řekl Bill, ukazujíc na budovu.
„Jseš chytřejší, než vypadáš,“ řekl Jorg a dost snadno následoval Billa. Bill nechal ruku položenou na svém pepřáku. Nechystal se nechat Jorga ho složit. Tentokrát se bude bránit a vyhraje dřív, než se vrátí zachránit Toma.
„Jak dlouho to bude trvat?“ zeptal se Bill, když vzal podložku a papír, aby to sepsal, dokud se Jorg rozhlížel po hezkém bytě.
„Deset až dvanáct dní,“ řekl Jorg roztržitě. Dokázal pochopit, proč se Bill podroboval tak těžko, bylo očividné, že kluk přišel z luxusu. Bohaté děti se trénovaly hůř, protože byly zvyklé dostat cokoli, co si usmyslely. „Jseš umělec?“
„To jo, ale nejsem si jistý, jestli to budu moct dělat. Moje myšlenky se zdají být moc komplikované na to, abych je mohl zobrazit na papíře. Moji profesoři si myslí, že je moje práce úžasná, ale já už dlouho nevím,“ řekl Bill, když Jorg zvedl blok.
„Můžu?“ zeptal se Jorg, držíc blok plný skic. Bill se usmál, když vytrhl z bloku zprávu pro Andrease a umístnil ji někam, kde si byl jistý, že ji Andreas najde, ale nejdřív za pár dní. Bill nechtěl, aby po něm Andreas začal pátrat moc brzo.
„Jsem překvapený, že ses zeptal,“ řekl Bill. „Klidně.“
„Už nejsi otrok. Respektuju, že máš tady svůj život a nechci se hrabat někde, kde to nechceš,“ odpověděl Jorg, když přetočil vrchní stránku.
„Jak chlap jako ty skončil v té pekelné díře?“ zeptal se Bill, pořád překvapený, jak decentně Jorg působil mimo svou práci.
„Přesně tak jako ty,“ řekl Jorg.
„Jdu se převléct do nějakého pohodlnějšího oblečení,“ odpověděl Bill a Jorg, rozptýlený realistickým ztvárněním domu, přikývl. Haly, pokoje, sprchy, jeho pracovna a řetězy a okovy, které Bill viděl a byl jim podroben. Nejživější ale byli lidi, Jorg byl překvapen, když našel obrázky sebe sama, jak na něčem pracuje, nebo bez nějakého konkrétního pozadí. Jorg se cítil zle za to, že nazval Billa zbabělcem. Skrze tyhle obrázky bylo zřejmé, že Billova mysl byla pořád zajata tak, jako kdysi bývalo i jeho tělo.
Vyprávěly o určité touze, hlubokém respektu s temným strachem, který se Bill snažil potlačit.
„Jsem divný, že?“ zeptal se Bill, když se jeho štíhlá ruka jemně dotkla Jorgova ramene.
„Jsem překvapený, že vypadají tak reálně,“ řekl Jorg a Bill se neusmál. Jenom se díval na obrázek Toma, jak si lenivě hrál s něčím na nalakovaném dřevěném stole v hlavní jídelně.
„Nemyslel jsem si, že by se něco zlého mohlo stát. Myslel jsem, že ho jenom nechají pokračovat a vzít si někoho jiného. Myslím, já vím, že mě hledali, musel jsem se schovat před několika helikoptérami, když jsem byl v poušti, ale nepomyslel jsem, že si to schytají i Tom a Sarah,“ řekl Bill, když jemně přecházel prsty přes šedé linky, které vytvářely obrázek.
„Tom byl obviněn z napomáhání ti a myslel si, že to byl taky důvod, proč potrestali Sarah, ale Sarah dostala trest, protože když ji vzali ke Gustavovi, tak se mu bránila a ublížila mu fyzicky předtím, než si ji vzal násilím. Pak byla přesunuta do kobek. Dali ji a Toma do stejné, aby z nich vyždímali všechnu naději, a to fungovalo, dokud nezjistili, že je těhotná,“ řekl Jorg a Billova tvář zbledla.
„Bude to vhodné na to, co se chystáme udělat?“ zeptal se Bill a Jorg se na něj podíval, měl na sobě tmavé oblečení a vlasy stáhnuté v culíku.
„Jo, bude. Měl by sis nechat všechnu elektroniku, která se dá vystopovat tady, a všechno, co si chceš ponechat. Je tady šance, že nás chytnou,“ řekl Jorg. Bill přikývnul a vyprázdnil si kapsy. „Pamatuješ si, co jsem tě naučil o nožích?“ Bill přikývl a Jorga zamrzelo, jak sebou trhnul, když vytáhnul smrtelně vypadající kapesní nůž. Bill ho vzal mezi roztřesené prsty a schoval si ho v kapse. „Měl by sis asi vzít svůj pepřák,“ řekl Jorg a jemně se pousmál, když viděl Billa zvednout obočí. „Jo, jsem si vědom toho, že jsi měl celý čas prst na spoušti po celou cestu sem.“ Billův jazyk navlhčil jeho rty a on se rozpačitě usmál, když se pro něj vrátil.
„Nikdy není dostatečně bezpečno, že?“ zeptal se Bill a Jorg přikývl. Opustili byt a Bill se sklonil, aby zvedl rohožku a zamkl dveře náhradním klíčem, který pak vložil zpátky pod rohožku a upravil ji do původní polohy. Svůj vlastní svazek klíčů, který si nechal udělat, zanechal v šuplíku od stolu spolu s ostatními osobními věcmi, které donutí Andrease se o něj bát, když je uvidí.
Přešli zpátky k dodávce a Jorg viděl Billa zaváhat předtím, než si otevřel dveře spolujezdce. „Bille, nechystám se ti ublížit, ani tě unést. Jenom vím, že Tomův život visí na tom, že ho zachráníš, a taky vím, že ho zachránit chceš i spolu se Sarah. Dostaneme odtud Toma, a pak to řekneme policii a ta pak dokončí celou operaci,“ řekl Jorg a Bill přikývnul, když se připásal.
Několik dalších dní byly naprostá nuda, když přejížděli napříč krajinou. V Kalifornii to stočili k mexickým hranicím. Nepřejeli přes žádnou imigrantskou kontrolu ani jinou stanici, která by indikovala, že opustili zemi. Jeli přes nezmapovanou poušť a tónovaná okna udělala velmi málo práce, co se týče stínění od sluníčka. V autě bylo převážně ticho kromě okamžiků, když se Jorg chtěl zeptat na něco ohledně Billa, nebo když se Bill přesouval do zadní části dodávky, aby se vyhnul slunci, protože se ve svém tmavém oblečení cítil skoro uvařený.
„Jsme téměř tady, to znamená, že by sis měl přelézt dozadu. Nechci riskovat, že tě někdo pozná předtím, než přejdeme přes brány,“ řekl Jorg. Bill se prosmýknul dozadu a vklouznul pod přikrývky a další věci vzadu. Přehazoval je, až dokud Jorg neuznal, že vypadá jako nic víc, než několik zmačkaných prostěradel.
Jorg zpomalil, když dojeli k velké bráně a stráže ho pobídly ke vstupu. Bill si všiml, že část napětí spadla z Jorgových ramen, když přešli bez problémů. „V první řadě, jak jsi je přesvědčil, aby tě pustili ven?“ zeptal se Bill, když si náhle vzpomněl, že nikdy nikdo nevyšel ven.
„Každý tě hledá. Myslel jsem, že půjdeš domů. Měl jsem pravdu,“ řekl Jorg. „Gustav mi věří, tak mě nechal jít samotného, zatímco ostatní musí chodit ve skupinkách. Teď buď zticha, nebo mě budou podezřívat ze samomluvy.“
„Promiň,“ odpověděl Bill, když vjeli do tmavé místnosti.
„Vzduch je čistý, můžeš vylézt,“ řekl Jorg a Bill ze sebe shrnul přikrývky a protáhl se zpátky dopředu předtím, než otevřel dveře. Bill se rozhlédl kolem, když přivřel dveře. Pach plísně, vody a zatuchlého prachu spustily další vodopád vzpomínek. Zamrznul strachem a o moment později se předklonil a pokoušel se popadnout dech. „Jsi v pořádku?“
Bill mohl jenom potřást hlavou, že není a Jorg ho popohnal posadit se. „Polož si hlavu mezi kolena. To pomůže,“ řekl Jorg, který si uvědomil, že Bill byl na cestě k totálnímu záchvatu paniky. Bill poslechl a cítil, jak část nevolnosti ustoupila. „Teď dýchej,“ Bill poslechl příkaz a zjistil, že po několika mělkých nádeších se mu vrátila všechna kapacita vzduchu v plicích.
„Jak jsi věděl, co dělat?“ zeptal se Bill, když zvedl hlavu, jakmile se cítil lépe.
„Stalo se mi to několikrát, když mě prvně vzali ven na misi, a pak jsme se museli vrátit. Ten pach mě dostal. Vedoucí mi pomohl, a že jsem nebyl jediný,“ řekl Jorg a pomohl Billovi na nohy. „Teď pojďme udělat to, kvůli čemu jsme sem přišli.“
autor: Starling011
překlad: Psycho
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
Nemůžu si pomoct, ale pořád se cítím z toho Billova chování trochu znechucena :/ Já chápu, že s tímhle místem už nechtěl mít nic společného, taky chápu, jak bolestné by pro něj muselo být tohle všechno vykládat policii a přesvědčit je, že říká pravdu. Ale pořád mu nedokážu odpustit to, jak se jen tak rychle vrhnul do života, co žil předtím a snažil se předstírat, že takové místo neexistuje a že se nesnažil ty lidi zachránit. Já vím, nejsem na jeho místě a tak nevím, co bych dělala, ale stejně.
Co mě ale překvapilo, je Jorg. Vůbec jsem nečekala, že by mohl přijet za Billem a přesvěčit jej k záchraně Toma. Původně jsem si myslela, že chudák Bill tomu místu jednou utekl, a že teď jej tam vezmou zpátky a nejspíš společně s Tomem zabijí. Vážně mě tohle překvapilo a jsem ráda, ža alespoň někdo na tom místě má ještě stále srdce na pravém místě. A co teda obdivuju, je to, že se tam Bill vrátil. Já bych asi odmítla a raději bych šla i s Jorgem na policii, aby si to zařídili oni sami. Zbláznila bych se, kdybych tam měla přijet znova, i když jen kvůli záchraně Toma. Stejně mám teď strach, co se teď stane nebo nestane. Nějak si nedovedu představit, že by mohli Toma bezproblémově zachránit a odjet. Vůbec nemám tušení, co mě v příštím díle čeká a já se po pravdě bojím! Navíc nechci ani vidět, jak se bude Bill cítit, až uvidí zuboženého Toma.
Každopádně strašně moc děkuji za skvělý překlad a moc se těším na další díl :))
[1]: Aww, ďakuejm, tvoje komentáre vždy tak povzbudia 🙂 Samozrejme máš pravdu, na to, aby všetko išlo podľa plánu to má ešte moc veľa kapitol 😀 a… už som radšej ticho 😀
Udivuje ma Billove správanie, verila som tomu, že mu dopne samému a pôjde na políciu. Ale udivuje, ma, že ostatným v Billovom okolí na základeBillovho správania nedoplo, že sa niečo stalo.
A aj keď, je Jorg ztoho hrozného domu som rada, že išiel za Billom, a že mu otvoril oči. Dúfam, že sa všetko podarí a že Bill Tom, sarach, ale aj Jorg a všetci neviný sa z toho domu dostanú.
Ďakujem za preklad.
Jak jinak než říct že jsem se na tohle těšila, opravdu mě zaskočilo když jsem si všimla že je tu další díl. Dlouho se nic nedělo a já se bála že prostě zbytek už nepřijde. 🙂
Dále, skrz díl, no, čekala jsem že někdo Billa najde, taky hlupák se cpát na místo kde ho našli.. 🙂 Ale jsem ráda že ho Jorg překecal a on jde a pomůže Tomovi, jsem zvědavá jak to Tomovi pak vynahradí….
Bille musim rict, ze se mi z tveho chovani na zacatku udelalo sakra spatne .. tole se prost nedela .. ja to opravdu chapu, ale taky by sis mohl uvedomit, ze Tom kvuli tobe fakt trpi .. a ma te rad ..
No jsem nakonec rada ze ses rozhodl tak jak ses rozhodl ..
jsem zvedava jak to cele odpadne ..
TOJE PŘEKVAPENÍ ! 😀 HURÁ
Tak ja Billove správanie celkom chápem. Keď si myslel, že Tom proste dostane ďalšieho otroka a život pôjde ďalej, plus po prežití takýchto vecí by o tom asi nikto nedokázal len tak hovoriť, bolo logické, že sa na to snažil zabudnúť. Aj keď sa mi moc nepozdáva že by sa vrátil do starého života tak ľahko, a stále je tam veľa vecí ktorým nerozumiem, napríklad ako sa z toho Mexika dostal domov len tak, že sa oňho vôbec nikto nebál ani ho nehľadal a podobne. No ale každopádne som teraz príšerne napnutá a zvedavá čo bude ďalej, celkom nechápem načo sa tam mal Bill znovu vrátiť, nestačilo by ísť na políciu a nechať to na nich? Dúfam že Jorg nechystá nejaký podraz, keď ho tam už zaviedol a neviem si predstaviť ako by mohli Toma len tak ľahko zachrániť, určite sa ešte niečo zvrtne a ja v noci zas nebudem môcť spať xD Dúfam že ďalší diel bude čo najskôr.
Doufám že Toma a ostatní záchráněj.
Stejne si porad myslim, ze se Bill tehdy zachoval sobecky, aspon ze ted se to snazi zachranit. Doufam, ze se to nakonec povede. Dekuju za preklad.
Psycho! Já tě předem varují, že jestli do pár dnů neprepiš další díl, tak sama osobně vymyslim jak je k tomu přinutit. Nejjednodušší asi bude říct ti co se stane v Spn. Love You.. <33