No, s internetem je to lepší, i když nemám svůj, otevřeli gympl naproti, tak chytám. xD Ještě chci říct, že dopíšu Oheň, mám pár jednodílek pro TWC blog, a pak má činnost na TWC blogu na nějaký čas ustane 🙂 snad ne na dlouho, najdete mě na THF, pokud umíte anglicky 😀 Tento díl odstartuje další linií a zase se to zamotá. D.
Pac a pusu Davidoff a Viollett Shadow
Sultán ležel vedle něj a hladil jej po zádech. Byl šťastný a stejně jako Bill byl spokojený a ukojený. Opečovával Billovu pokožku horkými dlaněmi a občas mu vtiskl polibek do vlasů. Cítil, že se Bill přibližuje, cítil jeho sálající teplo blízko své kůže, proto jej objal kolem pasu a přitiskl víc na sebe. Nyní leželi u sebe. Bill na bříšku a Anis na pravém boku… Postřehli slabé zaklepání, a proto sultán hned vyřkl, ať jde dotyčný dále.
Do komnat vlezl Ehan. Nepostřehl, čí hlas jej zve dovnitř. Ustrnul v pohybu, když před sebou viděl tento výhled. Zavřel oči a otočil se na patě. Nebylo slušné koukat se tak na nahá těla. Sultán se usmál a Bill se se slabým zapískáním zahalil do tenké látky.
„Můžeš se otočit, Ehane.“ Řekl sultán a pohladil Billa po boku. Sám se neobtěžoval zakrývat své tělo. Ehan s ním prakticky vyrůstal.
„P… promiňte, nechtěl jsem vás rušit, jen Bill má další hodinu arabského jazyka v knihovně.“ Řekl Ehan. Otočil se k nim čelem, ale jeho tvář byla sklopená a oči zavřené. Nevěřil tomu, co viděl. Nebo spíš si to nechtěl připustit. Jeho Billa už dostal sultán, jak hrozná bolest pro jeho srdce… Přešlapoval na místě.
„Oh ano. Zapomněl jsem.“ Pokývnul sultán a jeho zrak se stočil na Billa, který si u sebe držel tenkou látku. Hlavu měl odvrácenou od nich obou a jemně se třásl.
„Bille? Obleč se a jdi do knihovny, počkám tam na tebe.“ Řekl Ehan tiše a Bill stiskl víčka k sobě. Toto nechtěl. Ehan je nachytal a kdovíco si teď o něm nejspíš myslí. Ta bezstarostnost, co lítala v jeho hlavě, se náhle změnila na strach z budoucnosti. Jen tiše kývnul hlavou a s povzdechem přeběhl za plentu, aby se mohl obléct.
V knihovně byla hustá atmosféra a tíživé ticho. Bill seděl tiše za stolem a pozoroval Ehanovu kamennou tvář. Věděl, co udělal. Zranil druhou půlku srdce a ta se na něj teď zlobí. Chtěl se s ním bavit normálně, ale věděl, že není nejlepší čas. Nemůže hrát, že se vlastně nic nestalo, když se stalo… Zúžil rty a skousl si ret. Stále se na něj koukal. Měl hypnotizující pohled. Jako by seděl vedle ducha někoho, koho právě zabil. Tak chladně Ehan působil. Sledoval jeho strnulou grimasu a malou vrásku mezi obočím, jak usilovně přemýšlí a přemítá.
„Ehane…“ Vydechl a stiskl jeho dlaň. Ta však pod jeho dotekem cukla a stáhla se. Ehan se ani nehnul a Bill začínal být zoufalý.
„Myslíš si, že teď bude zas vše v pohodě? Bille, já… já vás přistihnul vedle sebe, nahé s blaženými úsměvy na tváři… Vzal si tě. Vzal si tvou nevinnost tak lehko. Jak jsi to mohl dopustit?“ Jeho ruce vystartovaly k jeho obličeji, aby jej skryly. Byl v háji a to doslova. Nikdy si nemyslel, jak jej ten pohled bude bolet. Bill měl být jeho. On měl dostat jeho srdce, tělo, duši a jeho nevinnost. Možná byl trochu sobecký, ale tak bláznivě Billa miloval, že teď nevěděl, kudy kam
„Nevzal si mě…“ Vydechl Bill a Ehan zvedl hlavu. „Nevzal… ano, stalo se něco, ale nevzal si mě… Jsem stále prakticky nedotčený… zachovávám si svou nevinnost a nejsem připravený se někomu zcela oddat.“ Povzdychl si a chytil Ehanovu ruku. Potřeboval být v jeho blízkosti. Potřeboval jeho blízkost. Potřeboval Ehana. Jejich oči se střetly.
„Bille. Nevím, zda ti mám věřit, znám sultána až moc na to… Vím, jak se cítím já. Jak se držím zpátky, abych si tě nevzal. Seš tak dokonalý…“ Další výdech z mužova hrdla a větší stisknutí. Bill byl prostě tak magický, že ten maličký ani nevěděl, co se staršími muži dělá. Jen pohled na něj stačí k tomu, aby si mohl obmotat a podmanit každého. Bill chvíli mlčel. Nevěděl, nad čím přemýšlí. Oči i rty měl zúžené do škvírek a doslova drtil Ehanovy ruce. Ten však neprotestoval. Starší muž byl nervózní, chvěl se a měl proč…
„Já… chtěl bych s tebou odjet, Ehane…“ Vydechl Bill a přisál se Ehanovi k plným rtům. Nevydržel se na něj jen tak koukat a neochutnat, jak jeho rty znovu chutnají. Snad se rozhodl správně. Neměl moc času na rozmyšlenou, ale poznal, že jej Ehan skutečně miluje a udělal by pro něj první poslední…
Hřeben z drahé slonoviny se míhal shora dolů. Pročesával dlouhé tmavě hnědé vlasy a snažil se rozmuchlat všechny malé chumáčky. Tmavé oči se koukaly na odraz do zrcadla. V zrcadle viděly mladou dívku, jejíž snědá pleť krásně svítila a tmavé vlasy k ní náramně ladily. Práškové stíny karmínové barvy se roztíraly po jejích víčkách a třpytily se v paprscích slunce.
„Fatimo, drahá… pospěš si, nesmíme přijít do paláce pozdě!“ Popoháněl starý muž svou náctiletou dceru mezi dveřmi a usmíval se. Jeho malá dceruška se bude vdávat. Její budoucí muž byl sice starší, ale byl z vysokého postu. Ještě vyššího, než měl on sám. Byl spokojený. Zachová tak dobré jméno své rodiny a jmění také… který otec by nebyl pyšný. Bude si blíž se sultánem a může být povýšen ještě více.
„Hned, tatínku…“ Odvětila tmavovláska a poupravila si zlatý šperk na krku. Líbila se sama sobě a doufala, že se bude líbit i svému budoucímu choti. Bylo jí již 15 a jako taková byla zralá na sňatek. Těšila se. O Ehanovi věděla plno krásných věcí, a když zjistila, že je také velice atraktivní, potěšilo ji to. Mohla se před svými přítelkyněmi vytahovat, jak úžasně a ctnostně se provdala… Zvedla se a nasadila karmínové botky prošívané zlatou nití a cupitala za svým otcem. Měli být za půl hodiny v paláci na audienci a domluvě svatby. Doufala, že bude moct svého nápadníka poznat blíže a ukrást mu pár minut jeho života v soukromém rozhovoru někde v zahradách.
Přemýšlela a její nohy ji samy nesly do paláce. Její otec šel samozřejmě první. Procházeli honosnými chodbami až k hlavnímu sálu. Dveře se otevřely a vstoupili dovnitř. Šli rovně a poklonili se.
„Můj pane, sultáne Anisi Ibne Mohamede Youssefe Ferchichi, je mi neskonalou ctí vám představit svou dceru Fatimu, která se má stát ženou vašeho ctihodného velvyslance.“ Poklonil se a chytl dívku za ruku a postavil ji před osazenstvo.
Dívka koulela své velké hnědé oči po mužích. Věděla jen, kdo je sultán. Byli tu všichni ministři, sultán, také štíhlý černovlasý mladík po sultánově boku a pár dalších mužů. Uctivě se poklonila a čekala na to, co sultán řekne.
„Vítej, Fatimo, dcero Hafifa. Jsem velice poctěn, že tě mohu přivítat u mě v paláci. Nyní je na čase, abys poznala svého budoucího manžela…. Ehane?“ Otočil se na vysokého muže a ten jen kývnul. Letmý smutný pohled hodil po Billovi a rozešel se k dívce, která, jak se právě dozvěděl, byla jeho „vyvolená“.
Bill zavřel oči. Dívka byla krásna, i když těžko by se mu mohla rovnat. Věděl, že je Ehan jeho a že do týdne spolu utečou hodně a hodně daleko. Už teď tu malou dívku nesnášel… protože mimo hodin v knihovně na něj odteď nebude mít Ehan čas. To jej trápilo. Bál se toho, že by se mohl Ehan do ní zamilovat a jeho by nechal na pospas sultánovým choutkám, i když minule to bylo kouzelné.
Povídka pokračuje moc hezky, jen začínám mít jisté nepříjemné tušení, že se něco pokazí, a to hodně. 😀
Bille, Bille .. byt tebou to vubec nedelam .. dopadnes sakra spatne a podle me pak se za Anisem budes hodne plazit po kolenou .. ale je to tvoje rozhodnuti 🙂
Tesim se na dalsi dil 🙂
Bille máš pořádné dilema ale když utečeš špatně dopadnete oba.