autor: BrokenMirror
Příběh
Po tomhle Tom v cele nezůstal o moc déle. Rychle vycouval, vzpomněl si na pravidlo nikdy se neotáčet zády k vězni, a rychle za sebou zamknul dva zámky.
„No, moc rád jsem tě poznal!“ zavolal zevnitř 815 a Tom skrze malé okno viděl, jak na něj s falešným nadšením mává.
Tom klopýtal dolů ze schodů, snažil se myslet. Nevěděl, co si myslet nebo co si z toho vzít.
Vrátil se do kanceláře a zjistil, že už je po pauze a že všichni strážníci jsou u svých stolů včetně Andrease, kterého potkal včera. Seděl s nohama na stole, hrál si s perem.
„Hej, už jsi zpátky z oběda?“ zeptal se a tiše zanadával, když mu pero spadlo na zem.
Tom jen přikývl, byl plný rozporuplných pocitů. Nevěděl, co si o vězni myslet, ale jednou věcí si byl jistý, zdál se trochu… mimo. Nalil si hrnek kávy a posadil se ke stolu vedle Andrease.
„Můžu se tě na něco zeptat?“ zeptal se Tom po chvíli, zahříval si ruce o hrnek.
„Jasně.“ Andreas položil nohy na zem a s očekáváním se na něj podíval. „Mluv. Vždycky musíme nováčkům pomáhat.“
Tom protočil oči. Namyšlený blbec. „Není to nic takového, jen… 815…“
Andreasovy oči okamžitě potemněly. „Nenecháš to být, co? Jestli o něm chceš něco vědět, zeptej se někoho jinýho, je tu spousta příběhů, který ti řeknou všechno, co chceš vědět. Jen mě z toho vynech, jasný?“
„Proč se tak bojíš?“ zeptal se Tom zamračeně. „Fajn, vypadá strašidelně, ale co může udělat? Váží sotva 45 kilo a je sakra ve vězení, nemůže ti nic udělat.“
Andreas zavrtěl hlavou. „Je to ďábel v lidském těle, zdání klame. Je silnější, než vypadá, nevíš, čeho je schopný.“
„A ty to víš?“ tohle Tomovi opravdu začínalo jít na nervy. Ten člověk byl za mřížemi, měl tělo jako párátko; nemohl udělat nic, kromě toho zírat na vás.
„Neptej se mě na to,“ řekl Andreas stroze a zvedl se, nechal své pero na zemi. „Zeptej se někoho jiného.“ A s tím odešel, nechal Toma zmateného, podrážděného a mračícího se. Někdo tu neuvěřitelně přeháněl. ‚Ďábel v lidském těle‘? Prosím vás.
Rychle dopil své kafe a po zbytek dne už neměl čas na vězně 815 myslet, ale později v šatně se tohle téma znovu ozvalo.
„Někdo dneska na pivo?“ zeptal se Georg těsně před tím, než odešel, zastavil se ve dveřích.
Ostatní souhlasili a otočili se na Toma.
Ten pokrčil rameny. Nikdy nebyl zrovna pijan, ale nejspíš to byla dobrá příležitost k tomu, aby své kolegy lépe poznal.
„Super,“ zazubil se Georg a bral to pokrčení ramen jako ano. „Myslel jsem, že bychom si to mohli užít; říct si nějaké historky a tak, pro blbce tady.“ Ukázal na Toma a Sophii. Ta jen protočila oči a zapnula si bundu.
„Jaké příběhy?“ zeptal se Tom.
„Přemýšlel jsem o té celé věci s 815, máme o něm pár docela zajímavých faktů.“
A i když Tom zrovna neměl drby v oblibě, nemohl popřít, že opravdu, opravdu, chtěl vědět víc. Možná večer s ostatními nebude tak špatný.
***
Rozhodli se, že se sejdou u Georga doma, a když Tomův Cadillac zastavil na příjezdové cestě, viděl, jak se pohnuly záclony a výrazy v obličejích jeho kolegů byly něco mezi šokem a závistí.
Když zamykal, trochu se nakrčil. Svoje auto miloval, opravdu, ale chtěl ho prodat. Nelíbilo se mu, jak takhle velké vozidlo přitahovalo pozornost, a on pak vypadal jako nějaký bohatý, snobský maminčin mazánek, obzvlášť v takhle malém městě. Ale jeho otec mu nedovolil ho prodat; řekl mu, že je blázen, když na to jen dokáže pomyslet, takže to neudělal.
U dveří ho přivítal Georg, který ho poplácal po rameni a podíval se přes něj na auto, zapískal. „Kámo, to je bomba,“ vydechl. „Jsi bohatý nebo něco?“
Tom nakrčil nos a vešel dovnitř. „Ne, nejsem. Je to jen… jen dárek.“
„Kurevsky dobrej dárek.“ Zapískal Georg znovu, ale zavřel za ním dveře – nějak neochotně – a popostrčil Toma do obýváku, kde už ostatní seděli na gaučích a křeslech kolem malého stolu, v každé ruce měli sklenku s pivem. „Takže.“ Georg podal Tomovi lahev. „Konečně jsme všichni, trvalo ti to, Tome. Čas na příběh!“
Přiťukli si a pak se posadili na gauč, Georg si vlezl mezi Gustava a Sophii.
Sophia se nepohnula, ale podívala se na Toma. „Co to máš za hadry?“ zeptala se, zvedla obočí a snažila se nesmát, zdálo se, jako by si toho Georg všiml až teď, podle toho, jak si ho prohlížel.
„Vole, co to je?“
„Uh… oblečení?“ pokrčil Tom rameny, posadil se do křesla a položil pivo na stůl. Měl rád svoje oblečení; bylo pohodlné – opravdu prostorné. Ne jako jeho uniforma, která byla to nejnepohodlnější oblečení na světě. Ale sakra, vypadal v ní dobře, plus holky milovaly chlapy v uniformách, takže s tím vycházel.
„Jasně,“ zasmál se Georg, „No, okay, jak chceš.“ Setřásl fakt, že Tom ve svém volném čase předstíral, že je gangster a ne policista, a opřel se o gauč, hravě objal Gustava se Sophií kolem ramen. Oba dva ho setřásli a Georg udělal nespokojený zvuk, který všechny rozesmál.
„Takže,“ řekl Gustav, když smích utichl. „S čím začneme?“
Sophia pokrčila rameny. „Jak se mu říká… 815? Chci říct, musí být nejzajímavější.“
Georg přikývl a oči se mu zaleskly zájmem. Bylo jasné, že je z toho hotový.
„Naprosto. Je o něm spousta příběhů.“
„Ale co udělal?“ tlačil Tom. „Upřímně, nemůže tam být, jestli má nějaký mentální problém, ne? Měl by být na klinice nebo tak.“
„To je na tom tak otravné!“ řekl Georg a zamračil se, trochu se předklonil. „Nevíme, co udělal. Jenom ředitelka to ví a samozřejmě ostatní policisti, co dělali na jeho případu, ale ti to neřeknou, protože jsou tak profesionální.“ Zašklebil se a protočil oči. „Jeho složka je někde zamčená.“
„A není mentálně nestabilní… není stoprocentně stabilní, chápete mě?“ dodal Gustav. „Myslím, že je na nějakých práškách – kvůli nim je příčetný nebo tak.“
„Ale proč se ho všichni bojí?“ prudil Tom. Tak moc chtěl, aby mu to dávalo smysl; pocit, který z 815 měl, byl tak děsivý, ale v tu samou chvíli nebyl. Bylo to divné; bylo mu z toho divně; nepříjemně.
Georg pokrčil rameny. „Má tuhle hrozivou auru, řekl bych. Jednou jsem ho viděl, bylo to, jako by se jeho oči probodávaly mým tělem, byly naprosto černé. To, jak se na mě díval…“ zachvěl se, dal si vlasy za ucho. „Jako by na mě najednou měl skočit a podříznout mi krk.“
Sopia vypadal zděšeně a stejně jako Tom se nakláněla dopředu.
„Ale je nebezpečný? Chci říct, pro nás?“
Georg pokrčil rameny. „Kdo ví. Myslím, že je nebezpečný spíš sám sobě. Slyšeli jste, že se pokusil už třikrát zabít?“
Tom zamrkal. „Cože?“
„Jo, slyšel jsem, že nejdřív si schovával prášky na spaní, předstíral, že si je bere, ale namísto toho si je šetřil, aby jich měl dost na to, aby se předávkoval. V nemocnici mu vypumpovali žaludek a vrátili ho. Teď, když mu někdo dává prášky, musí čekat, dokud je nespolkne, a pak se podívat, jestli to jen nehrál. Slyšel jsem, že najali sestry speciálně pro tohle. Nechutný.“ Nakrčil nos, přehodil si vlasy přes rameno.
„A pak tu byl další pokus,“ řekl Gustav a převzal štafetu. „Když se pokusil oběsit v koupelně na tkaničkách od bot. Ale někdo přišel právě včas, a tak mu tkaničky sebrali, aby to už nemohl zopakovat.“
„Tohle je kde-“ převzal kontrolu zase Georg, zjevně nespokojený s tím, že mu Gustav ten příběh sebral, „začal být opravdu zoufalý a pokusil se – tohle je humus, varuju vás – podřezat si žíly na zápěstí vlastními špičáky.“
Sophia vykulila oči a vydala znechucený zvuk.
Tom zaprskal. „Cože? Jak je to kurva vůbec možný?“
Georg pokrčil rameny. „Říkají, že mu je vytrhli. Snažil jsem se podívat, ale samozřejmě, že se na mě nepodívá, když chci já.“ Zavrtěl nespokojeně hlavou. „Nemyslím si, že to pak ještě zkoušel, nejspíš to vzdal.“
Tom se podíval na stůl, mračil se. Pokusil se…? S jeho…? Fuj.
„Je mi ho líto,“ řekl Sophia, ozvěna Tomových myšlenek. „No tak, zjevně není v pořádku a-„
„Jak se jmenuje?“
Všichni se na Toma podívali.
„Em…“ Gustav se podrbal na hlavě. „Nevím.“
Georg vypadal překvapeně, jako by myšlenka na to, že má jiné jméno než 815, nikdy nepřekročila jeho mysl.
„Chcete mi říct, že znáte všechny tyhle pomluvy a sračky, a nevíte ani, jak se jmenuje?“ nakrčil Tom obočí. „Není to trochu bezohledné? Mluvíte o něm takovým způsobem a ani neznáte jeho jméno?“
„Je to kriminálník, Tome,“ řekl Georg pomalu. „Koho zajímá, jestli to je bezohledné; je divný. A mimo to, co neví, to ho nebolí, přestaň být tak noblesní.“
Tom si odfrkl a napil se piva, zašklebil se nad tou chutí. „Stejně,“ zamumlal. Opravdu neměl rád pomluvy a drby; nikdy nevěděl, čemu věřit. Hrají si s vaší hlavou a vy o nich pak přemýšlíte, slyšíte je znovu a znovu, dokud jim sami nezačnete věřit, a v tu chvíli jste ztraceni.
Nicméně, věděl, že to znamenalo víc návštěv u 815; byl zaujatý, a teď potřeboval znát pravdu. Kdyby se mu povedlo přivést vězně znovu k úsměvu, aby se mohl podívat na jeho – zachvěl se a přestal na to myslet; nechtěl na to myslet.
„No, zjistíme ti jeho jméno, když to je pro tebe tak důležité, kámo,“ řekl Georg a poplácal ho po rameni.
Tom se zasmál a zavrtěl hlavou. „Debile.“
Už teď si začal plánovat zítřejší návštěvu. Věděl, že mezi 8. a 9. ráno bude sám, takhle ráno tam nikdy nikdo nebyl, protože se nic nedělo.
Někdy si Tom nemohl pomoci a musel přemýšlet nad tím, jestli není až moc zvědavý pro své vlastní dobro.
autor: BrokenMirror
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Tohle je boží povídka! Neumím si představit podřezat žíly vlastníma špičákama.. Těšim se na další díl 🙂
Poviedka prečítaná už do konca! To ale neznamená, že si túto skvelú poviedku neprečítam aj preloženú :Dpoviedky či už twc alebo klasické čítam skoro 8 rokov.môžem povedať a odsúhlasiť, že jedna z naj!:)
Veľmi dúfam,že minimálne to o tých zuboch nebude pravda. Chudáčik Bill. Som strašne zvedavá čo urobil, že je tak dlho v base. Veľmi pekne ďakujem za preklad.
nevěřím, že by se bill pokoušel o sebevraždu
úúúúúúžasnééééééé =)))))))))))))))))))))
Boze, tohle je uzasne. Ta Billova tajemnost se mi libi, nemuzu se dockat dalsiho dilu, kdy pujde Tom znovu za Billem. Dekuju za preklad 🙂
Páni…já tuhle povídku úplně miluju!! <3 to je opravdu nádhera…takový psychopatický Bill 😀 Tomově zvědavosti se vůbec nedivím 😀 být na jeho místě tak jdu za Billem a sedím tam tak dlouho dokud bych o něm nevěděla všechno 😀
Wau. Nemám slov. Toto je tak úžasná poviedka, že to až možné nie je 😀 a som na tom rovnako ako Tom, tiež chcem o 815, teda našom Billovi, vedieť viac.
Mne sa tak páči, že Tom je taký zvedavý, že je až ochotný ísť za Billom do jeho cely – čiže presne k zdroju informácií :D… Inak tie príbehy, čo Georg s Gustavom rozprávali budú podľa mňa, buď úplne vymyslené, alebo aspoň pekne prifarbené skutočnosti. Strašne ma zaujíma prečo Andreas o 815 nechce ani počuť… Neviem sa dočkať ďalšej Tomovej návštevy Billovej cely 🙂 dúfam, že sa už konečne niečo dozvie, alebo sa mu pri najmenšom aspoň pozrie na jeho špicáky xD 😀 som naozaj zvedavá :)… Tisíckrát ďakujem za preklad 🙂
Tome , Tome … mozna pro tebe neni dobre takova velka zvdavost .. ale pochybuju, ze Bill by byl az takovy blazen snad ne? 😀
no, ale tesim se az Billa navstivi zase 🙂
Ta Tomova zvědavost mě stále dostává. Teda já bych byla taky děsně zvědavá a snažila se na všechno přijít, každého bych se vyptávala možná bych se snažila najít nějaký spis nebo něco 😀 Ale klobouk dolu před Tomem, že chce docházet sám za Billem. Já bych měla strach! Přece jen je Bill vězeň, nikdo ani pořádně neví co udělal a ještě ke všemu ty řeči o něm 😀 I kdybych tomu nevěřila, tak bych se bála že je na všem něco pravdy a že když za Billem dojdu, tak mi něco provede. Fakt Toma obdivuju 🙂
Skvělý díl, děkuji za překlad :)))
pf, nikdy jsem ty Tomovy kolegy neměla ráda..
fakt mě hrozně irituje, když jsou Géčka vybírána do rolí takovejch trotlů nebo škodičů. 😀 škoda jich.
Cim vic o tom blazinkovi vim, tim vic ho v tehle povidce zboznuju asi mam vazne nejakou uchylku na blazny 😀 ale podrezat zily vlastnimi spicaky? :O to je 815 opravdu mental 😀 super super supee boziii povidka :3 <3
Tento diel bol mimoriadne smiešny 😀 Tom gansta-policajt a Georgove obmedzené myslenie 😀 😀 dobre som sa zasmiala . Som rada, že je Tom zvedavý,lebo ja zvedavosťou priam umieram !