Vyvolení 20. (konec)

autor: T-KAY

Tak a je to tady… v době, kdy v telce Vyvolení zase běží a že už proběhl druhý duel, za jehož výsledek jsem velice ráda… No konec této povídky… vím, že by to šlo psát dál a podobně, ale bohužel nápady nejsou… ale nezoufejte… další povídky určitě budou… jen si na ně dám nějaký čas, a navíc tu ještě stojí BW (Brothers War), takže o mé povídky nepřijdete…

O půl roku později

Čas těm dvěma ubíhal opravdu jak na běžícím páse. Bill přijal nabídku pracovat ve firmě Tomova otce. Byli si blíž než kdy dřív. Bill se dokonce nastěhoval do Tomova bytu. Ten co vyhrál ve Vyvolených, nechal mamince a sestře. Aby toho nebylo málo, jeho maminka si našla přítele, a teď čekala dalšího Billova sourozence. Všichni se na to mrně těšili, i když byla Simone teprve ve druhém měsíci.

V práci jim to šlo perfektně, a dokonce to ohodnotil i Tomův otec tak, že oba dostali přidáno. Kupodivu už jim nikdo nepřipomínal, jak jsou známí, a oběma to vyhovovalo. Ale někdy se stalo, že je přepadla nostalgie a na internetu vyhledávali videa z Vily. Někdy se i smáli a někdy i smutnili. Nejvíce se vyhýbali takovým videím, která jim připomínala, že se rozešli ve zlém, ale nakonec oba usoudili, že jejich vztah ve vile se ani nedal považovat za chození. Samozřejmě si našli informace o kamarádovi z Vily, Martinovi, a dokonce ho několikrát navštívili.

Jejich první návštěva se neobešla bez kázání, které Martin uštědřil Tomovi za jeho blbost. Nakonec ale stejně proběhla návštěva více než v pohodě. Možná taky proto, že se o zlepšení atmosféry postaral malý drobeček, Martinův synek Tobias. Bill byl chlapečkem doslova unešený. Pitvořil se na něj, dělal ksichtíky a Tom se musel držet, aby se přitom nerozesmál.

Další návštěvy už nebyly doprovázeny dusnou atmosférou.

Osud měl ale jiné plány.

Tom, který byl v práci o něco déle, aby dovyplnil pár formulářů, ani netušil, co na něj čeká doma. Zato Bill, který byl v jejich bytě už poměrně dlouho, to zjistil a opravdu ho to zaskočilo.

Musel prostě zavolat Tomovi do práce.

„Tom Kaulitz, prosím?“ zvedl Tom firemní pevnou linku.

„Tomi… bože, já nevím, co říct,“ zakoktal se Bill a rozdýchával, co se dočetl.

„Bille? Proboha, co se děje? Nevydrží to domů. Za chvíli končím,“ usmál se Tom, což černovlásek nemohl vidět.

„Nepočká. Sedíš?“ zeptal se černovlásek.

„Samozřejmě, že sedím. Mám snad stepovat?“ zasmál se dred.

„To je dobře. Tak poslouchej, co jsem našel ve schránce s našimi jmény. Pozvali nás do televize,“ řekl Bill jedním dechem.

„Počkej? To už máme přece za sebou, ne? O co jde?“ podivil se Tom.

„Co tu teď čtu, tak nás zvou jako speciální hosty do nové řady Vyvolených, abychom se soutěžícími strávili týden,“ odrecitoval text dopisu Bill.

„Co????“ vyjekl Tom nevěřícně a opravdu byl rád, že bezpečně sedí v křesle.

„Neboj, zlato, taky to ještě rozdejchávám,“ uchechtl se Bill.

„Broučku, probereme to doma, ano? Na tohle potřebujeme klid,“ řekl Tom stále zaskočeně. Prostě si myslel, že je to nějakej blbej sen.

„Samozřejmě. Jen jsem chtěl, abys o tom věděl, když je to ještě horký,“ řekl černovlásek nevinným hláskem.

„Billy, ty jsi někdy opravdu blázínek,“ řekl dred s úsměvem a pomalu se se svým milencem rozloučil.

Přesně v takových případech byl rád, že se dali opět dohromady. Billa miloval, jak jen dokázal, a bylo tomu i naopak.

V kanceláři skončil až po dalších třech hodinách naprosto grogy. Vešel do garáží, doploužil se k autu, nastoupil, a konečně mohl klidně vydechnout. Měl už těch formulářů po krk. Nastartoval, a konečně mohl vyrazit domů za Billem. Tolik mu záviděl, že měl pevnou pracovní dobu. Jemu jeho otec dával pořád víc práce, takže pokaždé, když přijel domů, Bill už na něj netrpělivě čekal s večeří.

Když odemkl dveře do bytu, okamžitě měl plnou náruč Billa. Pevně ho chytl kolem pasu a přivinul si ho k sobě.

„Kde ses tak zdržel?“ zeptal se černovlásek po chvíli, když ho přestal objímat.

„Znáš přece mýho tátu. Zase mi toho dal moc a před chvílí jsem skončil a jsem opravdu grogy,“ postěžoval si Tom jako pokaždé.

„Asi si s tvým otcem budu muset promluvit. Přece mi nebude brát mého přítele,“ uchechtl se Bill a společně zamířili do kuchyně, kde okamžitě nandával Tomovi porci večeře.

„No tak. Vždyť víš, že mě jen připravuje na to, až jednou převezmu jeho firmu. Jen jsem si ještě pořád nezvykl na tolik papírování,“ usmál se dred a s chutí se pustil do jídla.

„Dobře, dobře. A přemýšlel jsi o tom, co jsem ti říkal po telefonu?“ zajímal se Bill, posadil se naproti němu a koukal mu do očí.

„No… nějak jsem o tom přemýšlel a možná by to nebyl špatný nápad, ale nechtěl bych tě kvůli tomu zase ztratit,“ řekl Tom zamyšleně. Vlastně se mu tam ani moc nechtělo, ale tohle Billovi říkat nemusí.

„Ty víš, že bys mě neztratil, ale máš pravdu. Oba máme jen jedny nervy a jen jeden život, a tohle jsme si už zažili. Tak proč zažívat to všechno znovu. Navíc týden s lidmi, které neznáme, ale oni znají nás… to je děsivý i na mě,“ řekl černovlásek a sklopil pohled. Opravdu ho ta představa děsila celou dobu, co objevil ten dopis.

„Tak vidíš, broučku. Je nám dobře i bez toho kolotoče,“ usmál se Tom, nechal jídlo jídlem a posadil se k Billovi.

„Neříkej mi, žes nebyl rád, když se kolem tebe motaly kamery,“ zasmál se Bill a dloubl dredáče do žeber.

„Billy, necháme to být. Máme celý zbytek života pro sebe, tak se přece nebudeme nervovat kvůli nějaký soutěži. Takhle je nám nejlíp,“ líbl černovláska do vlasů a přitiskl si ho ještě více k sobě.

„To je fakt. Takhle je nám opravdu nejlíp. Takže rozhodnutí je… žádná další reality show,“ podíval se na Toma s otazníky v očích.

„Žádná další reality show… jen my dva!“

KONEC

autor: T-KAY