autor: BrokenMirror
Na dostřel
Tom byl trochu opilý, když přišel toho večera od Georga domů. Musel nechat auto u Georga – jelikož byl policista, musel jít dobrým příkladem a neřídit opilý – a tak si zavolal taxi.
Hlavu měl plnou informací, dobrých i špatných. Ale nebylo pochyb o tom, že všechny ty informace byly zajímavé. Každou chvíli se přistihl při tom, jak přemýšlí, jestli by se neměl stát detektivem nebo kriminalistou namísto obyčejného policisty. V těchto profesích toho bylo o tolik víc, zajímavější práce, ale nejspíš neměl moc na výběr, když přišlo na jeho kariéru. To, že bude policistou, se od něj v rodině očekávalo. Jeho otec jím byl, jeho tety také, jeho dědeček jím byl, a dokonce i jeho praděda. Neměl na výběr, pokud nechtěl všechny zklamat. Ne že by mu to vadilo, ale stejně.
Opravdu se 815 pokusil tolikrát spáchat sebevraždu? Tom přemýšlet, když vklopýtal k sobě do ložnice. Znamenalo to, že lituje toho, co udělal, ať už to bylo cokoliv?
Tom se přes čepici podrbal na hlavě, pak si ji sundal a zahodil, stejně jako oblečení. Nebyl schopný přestat myslet na 815 už od chvíle, kdy odešel od Georga z domu. Neměl ponětí, proč to prostě nemohl nechat být. Proboha, byl to jen další člověk zavřený za zločin. Opravdu by se měl přestat dívat na CSI*.
Padl na postel unavenější, než si myslel. Zamžoural na budík na nočním stolku, svítilo tam 2:31, vysmívalo se mu to. Za čtyři hodiny bude muset vstávat. Sakra. Přehodil si deku přes hlavu a snažil se o spánek, ale to se nechtělo stát. Jeho mozek byl až moc vzhůru a měl dojem, že mu tělo umře únavou. Vydechl a převalil se na záda, díval se do stropu.
Každé auto, které venku projelo, osvítilo strop a nutilo ho mžourat, ty pohyby ho jen oddalovaly od spánku.
Tři hodiny, než bude muset vstávat.
Zaúpěl, zvedl se a odešel do kuchyně, po chvíli se vrátil s prášky na spaní v žaludku. Během deseti minut padl do bezesného spánku.
***
Tom to ráno sotva stihl do práce. Samozřejmě, že se mu povedlo zapomenout na to, že měl auto stále zaparkované u Georga před domem, takže musel dobíhat autobus, který byl plný hlasitých a otravných teenagerů na cestě do školy. To jeho migréně moc nepomohlo.
Když prošel přesně v osm hodin dveřmi, uviděl Georga, jak popíjí kávu, ihned se tiše omlouval.
„Špatné ráno?“ zeptal se ho Georg zpoza stolu.
„Jen jsem zapomněl, že mám auto u tebe před domem,“ řekl Tom a podíval se na svůj odraz v zrcadle, zašklebil se. Vypadal skoro tak hrozně, jak se cítil. „Co tady vlastně děláš?“ zeptal se a podíval se zpátky na Georga. „Myslel jsem, že tu dnes ráno nikdo nebude.“
Georg se zvedl a protáhl se.
„Nemohl jsem odjet, dokud sem nepřijdeš, blbče. Co? Myslíš, že to tu můžeme nechat nehlídané?“
Jasně. Samozřejmě. „No, už jsem tady.“ Tak vypadni, ať tu můžu šťourat. Dodal si v mysli, byl rád, když si Georg nandal bundu a dal si vlasy přes rameno, tak jak to dělal vždycky, než někam šel.
„Takže, Gustav tu bude v devět,“ řekl Georg, když si zkontroloval klíče v kapse. „A já budu zpátky v poledne, abych je kontroloval na pauze venku.“
Tom přikývl, byl nedočkavý, až bude sám, a bylo těžké nedávat to najevo. „Jasně.“
„Tak se uvidíme,“ řekl Georg a odešel, ale na poslední chvíli strčil hlavu zpátky, aby řekl: „Mimochodem, jeho příjmení je Kaulitz.“
Tom zamrkal. „Cože?“
„815. Jeho jméno. Rozčiloval ses, protože jsme to nevěděli a tak, takže jsem se tu poptal. Jeho příjmení je Kaulitz.“
Tom přikývl. Dobře. To mu to, co plánoval, hodně ulehčí. „A jeho křestní jméno?“
„To nevím,“ řekl Georg a pokrčil rameny. „Nikdo to neví, protože nikdo nebyl u toho případu, aby četl jeho složku. No nic, musím jít, někdo tu má něco na práci.“ Zasmál se, zamával a konečně odešel.
Tom chvíli čekal, jen pro případ, že by si Georg něco zapomněl a vrátil se, pak přeběhl k šuplíkům, ve kterých byly složky. „K, K, K…“ mumlal si sám pro sebe a prohlížel si šuplíky, zpíval si pod nosem abecedu, aby se ujistil, které písmeno jde po kterém.
‚K‘ bylo ve čtvrtém šuplíku seshora, ale byli tu jen tři lidé s příjmením začínajícím na K, a ani jeden z nich nebyl Kaulitz. Tom znepokojeně vydechl a zavřel šuplík víc, než bylo potřeba. Buď měli složku někde jinde, nebo Georg zjistil špatné jméno, což Tomovi přišlo pravděpodobnější. Možná jsou ještě nějaké složky u náčelníka v kanceláři, ale tam to bylo zamčené, když tam zrovna nebyla, takže Tom musel v nějaké míře uznat svou porážku.
Rozhodl se ale navštívit čtvrté patro. Jen na chvíli, jen se podívat.
815 ležel na zádech na posteli. Oči měl zavřené, ale nemohl spát, protože je otevřel skoro okamžitě, když se Tom objevil za jeho dveřmi, jako by tam ležel a poslouchal zvuky kolem sebe. 815 se posadil a podíval se na něj skrz mříže.
„Ale, dobré ráno, strážníku. Jak rád vás vidím.“ Ušklíbl se a pokračoval. „No tak, pojď dál, nestůj tam jako blázen.“
Tom věděl, že by neměl, už ne, ale co se mohlo stát? Měl zbraň a vězeň neměl nic, ledaže by po něm chtěl hodit ovladač na televizi. Plus, Tom měl něco, co by chtěl vidět, a na to potřeboval být blíž. Takže už podruhé Tom vešel do jeho cely.
„Klidné ráno?“ zeptal se 815 a pomalu se zvedl z postele. „Omlouvám se, neměl jsem čas nic připravit, ale nedáš si vodu?“
Tom neposlouchal to, co říkal; snažil se jen dobře podívat na jeho zuby, zatímco mluvil. Musel vidět, jestli je pravda to, co včera slyšel u Georga, to o jeho špičácích.
815 udělal krok vpřed a Tom zvedl pravou ruku a chytil s ní zbraň u pasu. Vězeň si pak dal ruku k puse a zvedl si horní ret, ukázal zuby. Jeho špičáky byly ostré, naprosto neporušené jako zuby kohokoliv jiného. „Pomluvy,“ řekl nonšalantně a dal ruku dolů. „Teď se mi přestaň dívat na pusu, jsem z toho v rozpacích.“ Zazubil se a Tom si všiml, že se nikdy neusmíval i očima. Jeho oči zůstaly naprosto stejné; temné, bez emocí. Škoda, protože jeho úsměv byl celkem hezký.
„A co-“ zeptal se Tom a podíval se na jeho boty. Tkaničky opravdu neměl.
815 následoval jeho pohled a pokrčil rameny. „No, co můžu říct, je to tu nudné. Občas chci, do prdele, odejít, víš?“
Tom si skousl vnitřek tváře, snažil se přijít na to, co říct. Co mohl říct? ‚Je mi líto, že ses pokusil zabít?‘ To asi ne. „Jsi… opravdu mladý na to, abys tu byl,“ řekl a připadal si až frustrovaně.
„No nekecej,“ odpověděl. „Není tu nikdo mého věku, s kým bych si mohl hrát.“ Něco v jeho očích se zalesklo a on znovu vykročil směrem k Tomovi. „Je to tu opravdu… nuda.“
Tom odstoupil, zády narazil do dveří. „Co to děláš?“ zeptal se skepticky. „Nesnaž se utéct, není kudy-„
815 zavrtěl hlavou, usmíval se. „Neboj se.“
„Tak-„
„Dnes je tu ticho,“ řekl už podruhé.
„Ano, do devíti tu jsme jen já.“ Sotva to Tom dořekl, uvědomil si, že tohle mu nejspíš neměl říkat.
Vězňovy oči se zaleskly zájmem. „Ale ale, jsme tu sami?“ mluvil pomalu a přistoupil blíž, dokud se s Tomem skoro nedotýkali nosy. „Máš opravdu hezké oči,“ řekl tiše a Tom polkl, skoro řekl ‚ty také‘. Pravda byla, že měl opravdu hezké oči a pod tou vší záští i krásný obličej. „Proč jsi tady?“ zeptal se 815, trochu přimhouřil oči.
„Vtipné, zrovna jsem se tě chtěl zeptat na to samé.“ Odpověděl Tom, cítil se statečně a v tu samou chvíli i velmi vystrašeně. Snažil se narovnat, ale bylo těžké dominovat ve výšce, když byli skoro stejně velcí.
Záchvěv, který vypadal jako zlost, přelétl přes vězňův obličej ve chvíli, kdy to Tom řekl, ale pak byl ve vteřině pryč. „Dlouhý příběh, nechtěli bychom zničit náladu, ne?“
„Nevadilo by mi to.“
Temné oči 815 ztvrdly a Tomovi znovu cuklo v ruce, byl připravený sáhnout po zbrani.
„Ne, mám lepší nápady. Proč třeba,“ ztichl a přejel dlouhým prstem Tomovi po ruce, pohledem sjížděl jeho tělo. Tom přešlápl, začínalo mu být pod jeho pohledem neklidno. „Proč neřekneš ostatním, cos dneska viděl, hm? Uveď to na pravou míru. Pomluvy nejsou dobré, bolí.“ Přikývl, oči velké a nevinné, ale posměch v nich byl stále zřetelný.
„Proč jsi tady?“ zeptal se Tom znovu, neodvracel od něj pohled. „Co jsi udělal?“
Černé oči se zúžily a 815 sklopil hlavu, černé vlasy mu spadly přes obličej. Tom cítil tu zlobu, která z něj čišela, a potlačil zachvění se.
„Tvoje otázky tě dostanou do potíží,“ řekl nakonec 815 tichým, ale děsivým hlasem, který Toma mrazil až do morku kostí. Uvědomil si, jak stupidní od něj bylo pustit ho až tak blízko k sobě. Kdyby se pokusil natáhnout po zbrani, vězeň ho mohl chytit za ruku a zastavit ho.
„Tvoje otázky tě dostanou do potíží,“ řekl nakonec 815 tichým, ale děsivým hlasem, který Toma mrazil až do morku kostí. Uvědomil si, jak stupidní od něj bylo pustit ho až tak blízko k sobě. Kdyby se pokusil natáhnout po zbrani, vězeň ho mohl chytit za ruku a zastavit ho.
„J-jakých potíží?“ kurva, proč se mu třásl hlas? Nemohl mu ukázat, že ho přeci děsí, sakra. Nemohl mu dát tu moc, on tady byl vězeň, Tom měl v tom výhodu.
„Z toho, že strkáš nos tam, kam nemáš, nikdy nevzejde nic dobrého, Tome.“ 815 zvedl pohled a Tom si přál, aby mohl od ohně, který měl v obličeji, vycouvat. Nikdy takové oči neviděl. „Nic.“
Tom polkl a Bill se naklonil dopředu, dokud Tom necítil jeho horký dech na obličeji.
„Jsi opravdu blázen,“ zašeptal. „Víš, jak lehce bych mohl vzít tvou zbraň…“ a v sekundě ji vyndal z Tomova opasku a přitiskl mu ji ke krku. Tom zalapal po dechu a ztuhl. Ježíši, byl tak ohromen jeho očima a neměl čas zareagovat. „A zabít tě?“
Chladný kov se tiskl k jeho tepu a Tom zíral do uhlím orámovaných očí, srdce mu silně tlouklo. Tohle bylo zlé. Byl to konec? 815 věděl, že jsou tu sami, byl tohle Tomův poslední moment?
„Dej tu zbraň dolů,“ řekl Tom klidně, zvedl ruce. Zabije ho? 815 měl pravdu, byl blázen. Co si myslel? Napochoduje do vězňovy cely, i když tu nikdo jiný není, jen aby si povídal. Zasraný idiot. „Neudělej nic hloupého.“
815 se uchechtl a přitiskl mu zbraň ke kůži silněji. „Mohl bych jen zmáčknout spoušť a odejít odsud,“ zasyčel mu do ucha. „Až se ostatní vrátí, já už budu přes půlku země pryč. Neopatrné. Velmi neopatrné, Tome.“
K Tomovu naprostému překvapení dal 815 zbraň dolů a vrátil mu ji do opasku. Pomalu odstoupil a Tom mohl znovu dýchat.
Tom neplýtval časem a vypadl odtamtud, zamknul, co nejrychleji mohl. Nevšiml si, jak moc se potí, dokud mu z rukou klíče málem nevyklouzly.
Když Tom běžel po schodech dolů, myslel jen na dvě věci. Zaprvé; musel zjistit, co 815 udělal, a zadruhé; ať už vězeň řekl cokoliv, když dával zbraň dolů, Tom v jeho očích něco viděl; něco, co Tomovi říkalo, že nebyl tak tvrdý, jak se snažil být.
Nebo to byla jen Tomova potřeba vidět v lidech to nejlepší. Jeho otec mu vždy říkal, že je to jeho slabina. Někteří lidé jsou prostě špatní, říkal mu. Narodí se špatní, Tome, a to nezměníš.
No, Tom mu nikdy nevěřil.
*v češtině seriál Kriminálka Miami, New York nebo Las Vegas
autor: BrokenMirror
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Tahle část, kdy Bill vezme Tomovi zbraň a přiloží mu ji na krk, patří mezi mé oblíbené 🙂 Já prostě miluju tohoto tajemného, nebezpečného Billa 🙂
Moc děkuji za překlad 🙂
Kde v pekle má Bill tú svoju zložku? Myslela som si, že ju Tom nájde a konečne sa dozviem prečo je Bill v base. Som rada, že zúbky má všetky na svojom mieste:)
Ten moment, keď Tomovi vzal zbraň bol sakramentsky vzrušujúci, tušila som, že ju na Toma nepoužije, ale myslela som, že možno zdrhne. Je to strašne dobrá poviedka, ďakujem za preklad:)
Páni tuhle povídku čtu vždycky s otevřenou hubou a vykulenejma očima 😀 Miluju ji ♡ :).. děkuji za překlad 🙂
nádhera 🙂
S každým dílem tuhle povídku víc a víc miluju :3…ta Tomova zvědavost nebere konce…a Bill..stejně myslím že je v tom nevinně a bylo mu neprávem ublíženo a proto se chová tak jak se chová…uvidíme co přinesou další díly 🙂
Kurnik, čo ten Bill vlastne urobil? Prečo je okolo neho toľko tajností? Asi sa zbláznil od zvedavosti alebo raz neodolám originálu 😀
Tohle se mi vazne moc libi. Rozhodne jedna z nejzajimavejsich povidek vubec. Kdybych byla Tomem, taky bych za 815 furt lezla, i kdyz bych byla opatrnejsi. Tom je fakt idiot, ze si vubec nedava pozor 😀 Moc se tesim na pokracovani 🙂
Bože, ja som z toho úplne mimo. Ten Bill s tou zbraňou bol tak ách, neviem to opísať 😀 bolo to také vzrušujúce! Vedela som, že by Bill nezdrhol. Teraz ma ešte viac zaujíma prečo je v base, je mi jasné, že nie je chladnokrvný vrah, lebo keby bol tak už je na úteku a Tom je mŕtvy… Som taká strašne zvedavá, škoda, že Tom nenašiel tu jeho zložku, ale tak aspoň zistil, čo je pravda a čo klamstvo ohľadom toho čo mu Georg narozprával… Bože ja to do ďalšej nedele nevydržím 😀 strašne sa teším na pokračovanie a strašne moc ďakujem za skvelý preklad 🙂
Tak tohle je skvělé, začala jsem to číst když se objevil předchozí díl, už u prvního jsem si řekla že bych mohla, a pak jsem udělala a nelituju…
Nevím proč, ale myslím si, že Bill nic neudělal ale někdo to na něj svedl, anebo se bránil a něco se stalo… A on to schytal…
No tak je jasne, ze Billova lozka tam asi nebude taky jen tak ze jo .. Pokud je to nejake vaznejsi orisek, coz by me zajimalo, co udela ltak to nebude spolecne s ostatnima .. 😀 a ze by se fakt trikrat pokusil zabit?
al envim proc .. zahrla me pocit u srdce, ze Bill tomovi tu zbran vratil.. preci jen by ho vazne mohl zabit ..
ale sem zvedava co se stane priste 🙂
ja se asi poserynkam. tohle je neco neskutecnyho.
Uplne me z toho mrazi kdyz ctu Billovy reakce a mam z nej strach i takhle pres monitor. A zaroven se Tomovi vubec nedivim, protoze me pritahuje uplne stejne jako jeho. Na Tomove miste bych asi taky nedokazala odolat. Trochu ve me zatrnulo, kdyz se Bill zmocnil jeho zbrane a na okamzik mel vsechno ve svych rukou. bylo to desivy ale zaroven silene sexy. Ja jsem asi fakt zvracena, ale Billovi desne fandim 😀 Myslim, ze Tom si s nim jeste zazije par peprnych chvilek. Uz ted ty jeho naznaky, jak zahnat nudu. Ten pocit co pri cteni mam se ani neda popsat. Doufam, ze se brzo dozvim co Bill spachal. Napadá mě spousta možnosti, ale ani jedna mi uplne nesedí k jeho povaze. Působi opravdu hodne necitelne. Ten ledovy klid je desivy. Nejak mi tam uplne nesedi, ze by nekoho zabil. Obycejna vrazda mi na jeho psycho sklony prijde moc nudna a nejaka brutalni mi zase prijde az prehnana. Do znasilnovani bych ho taky uplne netypla, takze buh vi. Jsem na to vazne zvedava a uprimne rikam, ze cekat ten tyden na dalsi dil, je vubec to nejhorsi co musim absolvovat 😀
výborný díl. 🙂 taky přiznávám, že scéna se zbraní působila fakt sexy. 😀 no jo, se tu zas sešlo ouchylů. 😀
Ohhh tohle je naprostá olympiáda roztomilosti. Přijde mi spíš, že Bill někoho odmítnul, kdo ho miloval a ten ho nechal zavřít. Vůbec mě nenapadá co by mohl udělat. To s tou pistolí bylo vážně úžasný. Sakra tohle je napnutější a napnutější víc než kšandy.
Ještě jednou moc děkuju za překlad!!:3 Nemůžu uvěřit, že jsem se zase ponořila do nějaké povídky!! Pevně naivně věřím, že by mu Kaulitz neublížil… i když může se to stát, jestli má v sobě démona, kterého neumí ovládat.. Ale prostě to vzrušení z poznání kolem těch dvou naprosto miluju♥ a myslím, že mě ta "láska" k FF s twins nikdy neomrzí:) vždy, když čtu povídky s dvojčátkama, připadám si jako ve světě, kde je všechno v pořádku a správné! jsem magor ._." Ale ta povídka má neuvěřitelně záhadnou a neotřepanou atmosféru♥ Nemůžu se dočkat dalšího díluuu! Doufám, že Tom překoná strah a přemůže ho zase zvědavost a navštíví ho:3 nebo aspoň najde tu jeho složku:D
Zamrazilo mně když Bill vzal tu zbraň zajímalo by mně co Bill udělal.
No wow! Ja teda ziram :O Bill se nejak rozjel 😀 ale jak rikam predstava to sexouska Billa jako blazna e jeste vic sexy :3 <3 absolutne brilantni povidka :333
zatial najlepší diel ♥ som ohromená štýlom písania – je tak pútavý, detailný, každé slovo perfekte sedí, moja mysel pracuje na plný výkon a neviem sa dočkať, kedy zistím viac detailov o Billovi 🙂 !